Články

Astrologická poradna

Foto Eva Francová

Potřebujete cizí, nezaujatý pohled na Váš život?

Hledáte cestu a potřebujete se poradit s astroložkou s dlouholetou praxí?
Zkuste se informovat a objednat ke konzultaci

v týdnu od 20. ledna 2020 astrologmarluk@seznam.cz

telefon +420 728 113 508

Úplněk 10. ledna 2020

Úplněk je částečným zatměním Měsíce, pouhým okem složitěji viditelný, který je v opozici ještě na Merkura, Saturna, Ceres a Pluta. Shluk planet v Kozorohu posiluje význam znamení, které obvykle spojujeme s energií strukturující společenskou roli, místo a pozici, kterou je nutné zaujmout, aby se jedinec ve společnosti udržel a neztratil. Potenciál Kozoroha je skryt už v jeho znaku - kozo-ryba či kapr-koza byl v časech před naším letopočtem nazýván Suhurmašu a byl emblémovým zvířetem sumerského boha sladkovodních vod Enkiho. Odtud také jeho spojení s rybou. Enki měl přízvisko "ten který tvoří a tvaruje", což je pro podstatu Kozoroha dost podstatné. Kozoroh totiž tvoří. Tvoří v prostoru kolem sebe, ve společnosti tím, jak dovedně umí organizovat a hledat to, co může vztahy zpevnit a prohloubit. Tvaruje tím, jak neustupuje od poctivého začátku a dál systematicky postupuje až k cíli, který si předsevzal. Kozorohu po vzoru jeho dávného boha zůstala ochrana a organizace kultury a civilizace. Jeho energie chce dosahovat cílů, dokáže využít svou autoritu a svou moc, která je opřená o pevné hranice a střízlivý projev, maskující vnitřní citovost, která se za žádných okolností nesmí dostat na povrch. Kozoroh je energií snah, umu, výkonu, role, praktičnosti, ale i moci, ambicí toužící po silné pozici, kterou jen tak něco neotřese. Read the rest of this entry »

HOROSKOP pro rok 2020 a dál aneb co můžeme čekat.

Rok 2019 doslova sbíral materiál pro konjunkci Saturna a Plutona, která se uskuteční 12. ledna 2020. Jsme v období, kdy se do naší pozornosti dostává nová forma propagandy silně ovlivněná politicko-ekonomickými zájmy nejvlivnějších, ale také málo přehledných skupin a jednotlivců. Jakmile si připomeneme předcházející konjunkce, můžeme tušit, jak vážné věci se děly, dějí a dít budou. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 51. týden

A je to tady. V neděli přivítáme zimní slunovrat, který je bez nadsázky opravdovým mystickým obdobím. Nejde jen o jeden den, kdy je noc nejdelší v roce, ale o dny kolem slunovratu až do Tří králů, kdy světla začne citelně přibývat. V dobách minulých patřil zimní slunovrat k velkým svátkům, které měly tu zvláštnost, že se při nich dostávaly na povrch země bytosti jinak skrývané, temné, zlé a děsu plné. Temné bytosti vstupovaly do světa a to si pište, že se snažily se zde uchytit, neb je čas zimního slunovratu je jediné období, kdy volně mohou. (V tuto chvíli si nemohu odpustit malou ukázku, že se tak děje i v těchto časech. Viz psaný projev předsedy KSČM Filipa o tom, že Milion chvilek pro demokracii stojí za útokem v benešovské nemocnici, toť přece řeč temnoty, jinak se to nedá pochopit).

Aby se moc zla neupevnila a nezabydlela na zemi a mezi lidmi, rozdělali lidé oheň a u něj se družili a celou slunovratovou noc bděli, aby démony od sebe odpudili. Zkušenost předků je dobré nosit na paměti. Speciálně v neděli a dnech jí předcházejících a po ní následujících by mohlo být námětem našich rozhovorů to, co si lidé v tuto dobu dříve říkávali. Vypravovali si, co se komu během roku podařilo, čím kdo pomohl skupině, čím přispěl a hledalo se, ne že ne, a nacházelo se to, co bylo za ten rok dobré. Žádné kritizování, žádné stížnosti. Vypravovaly se příběhy, pohádky a mýty, vzpomínalo se na předky a chválilo se jejich dílo, dívalo se do plamenů ohně a se stejnou chutí se obracely oči lidí ke hvězdám. Ústa chválila, a když nechválila a nevypravovala příběhy, tak zpívala, aby se síla světla vrátila a neztratila se v temnotách.

Možná by stálo za to, říct si mezi sebou nahlas, co se daří, protože z toho budeme dál čerpat. Říct si o tom, co se povedlo. Na co si nevzpomeneme my, to nám připomenou druzí. Máme-li si užít radost Vánoc, je třeba se na radost naladit. Jak? Vítat i sebemenší chvilku, kdy je nám dobře, kdy se usmíváme pod fousy a těšíme se z mála. Tyhle chvíle by nám neměly zapadnout.

Takže například. Včera večer jsme jela autobusem domů. Podivuhodnou souhrou okolností, jsem získala místo k sezení, ale byla mi odebrána možnost svléci si kabát, neb se další lidi hrnuli uličkou a nebylo kam složit ruce, či se kvůli svlečení někam naklonit. A tak sedím v přeplněném a pekelně přetopeném autobuse a světla velkoměsta v zádech a před sebou je černo černou temnotu, kterou tu a tam rozčísnou světla protijedoucích aut. Netrvá to dlouho a vedro, tlak zavazadel, které mám na klíně, vydýchaný vzduch udělají své. Je mi zle od žaludku. V hlavě mi proběhne vzpomínka na dětství, kdy jsem naposledy v autobuse zvracela do pytlíku a už v duchu projíždím obsah batohu a vzpomínám, zda tam není nějaký zapomenutý sáček. Není. Jediná možnost je taška s dárky od kamarádky. Ó vesmíre, ty to vidíš, budu potupně zvracet do igelitky s vánočními dárky!

Ne! Prostě ne, nebudu. Vzpomenu na mnichy, kteří suší v mrazu mokrá plátna na holém těle a začnu upravovat dech. Zkouším různé možnosti, rychle a pak zas pomalu a sleduji, co to dělá s obsahem mého žaludku. Konečně naleznu rytmus, který mi upraví tvorbu slin v ústech a do vědomí přinese zprávu, že jedno nebezpečí je prozatím zahnáno. Uf, tak teď už jen neusnout a nepřejet svou zastávku.

Bohužel, autobus prudce přibrzdí a harmonii bublající žaludku a unaveného ducha naruší náraz mého čela do sedačky cestujícího přede mnou. Proberu se a pochopím, že jsem měla mikrospánek, ve kterém se mi snilo, že je mi dobře. Není. Je mi stále špatně. Dívka s chlapcem, evidentně zamilovaný pár, stojící v uličce vedle mne se začne svlékat jako had. Svou štíhlostí hada nápadně připomíná a její pohyby se dají sotva postřehnout. Jednoduše vyklouzne ze svých svrchních vrstev a rázem tu stojí jen v tílku. Vesmíre, ty to vidíš! Už běduji, neb mi po čele stéká žhavý pot. Moje tílko je mokré, jak se potím v kabátě zatíženém na klíně velkým batohem, kabelkou a taškou s dárky. To je vedro… možná kdybych stála, bylo by mi líp. Tohle celkové oteplení, nebo vznešeně řečeno teplý fén těchto dnů, se nějak nespojil s mozky lidí, kteří mají stále v domech i autobusech zapnuté topení tak, jako by čelili těžkým mrazům. Chce se mi opět zvracet. Teď už na to jde žaludek zhurta a v ústech cítím nezaměnitelné kyselo. Dýchám a uvědomuji si procesy těla, co to jde. Trochu to pomáhá, nebo si to šťastně namlouvám. Závěrečné hodnocení situace: Prostě, až to půjde, vystoupím. Cíl: Urychlená evakuace z autobusu.

Paní v amplionu oznamuje konečně první zastávku. „Zastávka na znamení…“, to mne pos…měj. Ke zvonku se nedostanu a promluvit nahlas nemohu, neb by se místo zvuku hlasivek, ozvala stížnost žaludečních šťáv. Další zastávka. Už konečně oficiální, ale lidí neubývá? Jak to? Slyším, jak mnozí vystupují, ale vedle mne se nic nehýbá. Nemohu vystoupit! Autobus se opětovně rozjíždí a zezadu ke mně dolehnou hlasy zoufalých lidí, dožadujících se možnosti výstupu, ke které se díky přeplněnosti vozu včas nedostali. Autobus prudce zastaví. Stačím si poposednout a vydechnout, takže všechny vnitřní obsahy ještě udržím. V duchu však rezignuji. Dýchám a mám četné vize o tom, jak to v autobusu kompletně pobliju, včetně hada v tílku. Moje zastávka, náměstí. Konečně, už jsem skoro přestala doufat. Autobus se pomalu vyprazdňuje, ale ouha, než se stačím nasoukat do uličky, už se tu roztahují právě nastoupivší cestující. Zapojuji zbytky svých omezených sil, s výrazem děsu v očích se doslova protlačím k východu.

Čerstvý inverzní vzduch plný kouře z kamen je oázou oproti vydýchanému vedru autobusu. Stojím na chodníku, hlava se mi točí, žaludek se rytmicky zvedá, ale hluboké dýchání chladného vzduchu ho uklidňuje. Dojdu k autu, kde mne čeká muž, neb k nám na vesnici bych se jinak nedostala. Je jasné, že jsem přežila. Z výrazu mého obličeje, který se, žel, nezměnil, muž postřehne, že je mi blbě a rychle mne odstrojuje ze všech zavazadel. Sedím v klidu auta, otočím topení z červených hodnot do modrých. Vlhký vzduch mlhou zastřené krajiny nasává auto stejně intenzivně jako já. Jak mně, tak krajině vlhkost svědčí. Až v posteli si nahlas řeknu: „Zvládla jsi to!“ Jo, dech, ten dělá zázraky, nadechnu se a s upřímnou hrdostí usnu. Malými pozitivy vpřed!

Pěkný slunovrat v kruhu přátel přeje Marluk 19.12.2019

Začátek týdne rozhodně není špatný. Konstelace slibují trochu pohody a podpory. Počasí taky. Včera jsem se radovala z deště. Už se z něj raduji celoročně. Dnes, v pondělí, ráno to u nás opět vypadá na pěkný dubnový den, plný slunce. Točím se v kolotoči práce a domácích úkolů a chvílemi mám co dělat, abych zachytila sama sebe a neztratila se ve tmě těchto dnů. Včera mi psala Františka a odkázala mne na knihu Parabible nakl. Biblion. Nedalo mi to a jukla jsem se, co že to je zač. Už obálka mne zaujala, neb tam mimo jiné autor Alexandr Flek píše:

„Ať žijí duchovní amatéři –

skrze ně přichází nebe na zemi!

Ať žijí ti, kterým zbyly oči pro pláč –

 zažijí radost, o jaké nesnili!

 Ať žijí ti, kdo si nechtějí nic urvat –

 dostanou všechno jako dar!

 Ať žijí ti, kdo se nesmířili s bezprávím –

 jejich touha se naplní!

Ať žijí ti, kdo jsou citliví k druhým –

jednou se jim to vrátí!

 Ať žijí ti, kdo v srdci zůstali dětmi –

 zjistí, že mají Tátu v nebesích!

 Ať žijí ti, kdo přinášejí smíření –

sám Bůh je na ně hrdý!

Ať žijí vězni svědomí –

skrze nich přichází nebe na zemi!

Uznejte, že jsou to skvělá přání. Vyberete si jedno z nich, nebo klidně všechny, neboť jakmile je někdo z lidí vyřkl, tak se splní. Pokud se k tomu člověku přidá další a řekne je, tak se šance skokově zvýší a to je všeobecně velká naděje. (Nejsem blázen ani naivka, přání se plní, jen je třeba vědět, co si člověk přeje. Pokud tohle budeme mít v srdci, nemusíme se bát, že se splní něco jiného.)

Máte také nějaké přání v duchu těch, co zde cituji? Směle ho vyřkněte, ať se nám všem plní!

Ať žijí ti, co objevují síť vztahů se vším kolem nich –

už je nikdy nepřemůže strach!

Marluk 16.12.2019

Horoskop pro 46. týden

Je středa a v noci u nás napadl těžký, mokrý sníh. Ač je zataženo, tak
zásluhou sněhové nadílky se venku rozsvítilo a pohled z okna nabízí mnohem jasnější a světlejší úkazy. Nestihla jsem zabalit stromky, což musím dnes tedy rozhodně napravit a uklidit z kryté verandy poslední truhlíky. Od rána pracuji. V duchu se sama sobě směji, co jsem to před rokem pro středu psala? (Základ kalendáře je rok starý, neb tak se postupuje, vše se píše nejméně rok dopředu. Např. nyní budu odevzdávat kalendář na rok 2021.) Nuže, napsala jsem, že se ve středu můžeme spolehnout na to, co se nám ukázalo jako pevné. Od rána mám chaos v hlavě a už i v těle, neb ani neví, co dřív. Držím se tedy toho, co píšu a říkám si, klid. Není to tak hrozné, nespěchej, neblázni z toho, že máš před sebou moc různorodých úkolů. Klid, dýchej a uvědom si, řád věcí. Nejdřív horoskop, pak e-maily, pak psát, pak telefonáty, vařit, prát atd. Prostě si uvědomuji řád, který se mi osvědčil, a zároveň se snažím udržet otevřenost vůči možným změnám. Třeba teď ráno kvůli dřevu co nechtělo řádně hořet. Jsem-li v duchu otevřená, tedy vědomí je u toho, co se zrovna dělá, vlastně přirozeně integruji do svého
řádu vše tak, že se vše poskládá a přirozeně přeorganizuje, ale řád jako takový se neopustí. Jistě to taky znáte, prostě člověk musí postupovat dle toho, jak to umí a co v danou chvíli může. Hlavně nesmí ulétnout ve svých představách kamkoliv jinam, než tam, kde je a pakliže se tak stane, musí si to uvědomit a vrátit se zpět. Tak to dělám.

Na dnešek v noci se mi snilo o několika podlažním domě, ve kterém jsme se s dalšími mě známými lidmi ukrývala před zombie lidmi, kteří se snažili
proniknout do všech pokojů. Snažili jsme se najít nejlepší část domu, kde se
opevníme. Postupně jsme objevili, že převážná většina pokojů není vhodná.
Nakonec jsme však našli vhodné místnosti. Kontrolovala jsem všechny lidi, zda jsou dobře ukryti a pak si sama šla najít místo. Spojila jsem se s těmi, co
také pomáhali ostatním lidem a konečně došlo i na jejich úkryt. Šli jsme kol
propadlé podlahy, z které se k nám natahovaly ruce zombíků. Ač jsem šla opatrně, a snažila se zůstat z jejich dosahu, jeden mi stiskl svou rozkládající se rukou kotník. Lekla jsem se, že mne stáhne k sobě a tím nohu vyškubla z jeho sevření. Nesvíral mne zas tak pevně. Vlastně jen zkoušel na mne sáhnout. Zajímavé. Uvědomila jsem si, že náš dům sice obsadili, ale čekají na určitý „pokyn“, který jejich smrtelné řádění spustí. S tímto vědomím jsem se ukryla se zbytky přátel do místnosti. Sedla jsem si na zem u zdi a přemýšlela o tom, co to může být za pokyn, který zombie aktivuje. Kdo či co ho vydá?

Vzbudil mne budík a křik dcery prchající v poslední chvíli na záchod. Cestou do kuchyně mi došlo, že je možné, že tělo hlásí nebezpečí nemoci. Virózy řádí, obsazují tělo a čekají na malou chemickou či psychickou změnu, aby spustily svou misi. Nuže, ať máme dost sil čelit zombíkům, virům, napětí, stresu, ale i třeba slavné prokrastinaci, nudě či vnitřní jalovosti, protože nejde o to uvedené zahnat, ale všimnout si toho, na co v těle, duši a srdci útočí. Jak říkají mistři: Nejde o to úder zachytit, odvrátit, ale o to, nebýt na místě, kam úder směřuje. A to všem upřímně přeje Marluk

Za mlhou, co by se dala krájet, se v pondělí odehraje na nebi jedno z krásných představení, který je přechod Merkura přes Slunce. V symbolické rovině se nám ukáže síla a moc vhodně volených slov. Správné termíny a pojmy, slovosled, rytmus, melodie hlasu a výraz mohou zapůsobit na druhou stranu natolik mocně, že je silou slov pohnuta a lehce vychýlena ze svého směru. Použijeme-li další vhodná slova, můžeme toho, kdo je rozkýván vychýlit do směru, který potřebujeme. Vyplatí se na to nezapomínat.

Sabiánský symbol pondělní konjunkce Merkura a Slunce je:

FÁZE 229 (Štír 19°): PAPOUŠEK OPAKUJE ROZHOVOR, KTERÝ PRÁVĚ VYSLECHL

Perokresba Karel Jerie

Klíčová myšlenka: Schopnost předávat transcendentní poznání.

Však si to představme! A nejdřív klidně doslovně. Papoušek, co se učí mluvit. Sám o sobě by to jistě nedělal, ale je zde člověk, s kterým žije, který ho k sobě připoutal. Papoušek může tu a tam soužitím nějaký zvuk, slovo a větu napodobit, nebo ho člověk začne pravidelně, důsledně oslovovat a učí ho tak nějaké rytmické slovo, které chce slyšet na pozadí s nadějí, že si tak s ptám promluví vlastním jazykem. Mysl opeřence je tichá a otevřená zvukům okolí, a tak se po čase podaří, že papoušek zreprodukuje to, co slyšel. Žije-li člověk s papouškem opravdu naplno, může si všimnout, že se papouškovi podaří použít i dané slovo, větu ve správný čas. Papoušek je jiný druh než člověk a v našem obrazu se ukazuje snaha o porozumění mezi dvěma různými rovinami vědomí.

Rozhlédneme-li se v obrazu v rovině symbolické, uvidíme ptáky, jako symboly duchovních schopností a myšlenek. Na jednu stranu nás tak symbol upozorňuje na to, co jsme schopni bezmyšlenkovitě opakovat, na druhé nám říká, že ztišíme-li mysl a jsme-li pozorní, můžeme se naladit na volání člověka přesahující, na volání „vyššího Hlasu“.

Můžeme se tak naladit na volání, které intelekt zcela nechápe, a kterému je třeba otevřít srdce.

Stejně tak se můžeme stát zajatci svého chtění a dychtivosti po něčem mimořádném.

Můžeme se stát i tím, kdo opakuje bez hlubšího souznění to, zrovna někde slyšel či četl.

Ať se nám stane cokoliv z těchto možností, je dobré si to uvědomit. Neodsuzovat se ani si neudílet pochvalu. Být klidný a v otevřenosti svého srdce si jednoduše říct v první případě: „Hle, tohle je něco, co neznám, co mne naplňuje a nemusím tomu hned rozumět. Je fajn, že to tak je“. Udrží-li si člověk víru, vše se mu časem vysvětlí i na rovině jeho intelektu. Nebo v druhém případě: „Je opravdu tak důležité být výjimečný? Co se to se mnou děje? Nechybí mi něco důležitého, že tak usilovně toužím po tom, být zvláštní? Není důležitější skutečnost, že jsem ve spojení s druhými a tím co mne přesahuje?“ A do třetice: „Á, to jsem si zase pustila hubu na špacír a mluvila o tom, co jsem slyšela či četla, jako bych to zrovna v tu chvíli sama vymyslela. Nu, pěkné. Co se to se mnou dělo, že jsem stala papouškem, co opakuje to, co zrovna slyšel?“ Možná zjistím, že jsem v danou chvíli nebyla tzv. „u sebe“, tedy jsem se nesoustředila, nebyla v souladu s tím, co je tady-a-teď. Všimnu-li si toho, snadněji tak odhalím další podobné situace a za krátko jim mohu předejít. Podstatou všech tří možností je, abychom byli vědomější a uvědomili si NAPOJENÍ A VZÁJEMNÉ PROSTOUPENÍ.

Odvahu proniknout za mlhu všech iluzí a lichých snů vám přeje Marluk. 11.11.2019