(vychází z novoluní 21.2.2012 v 23:28 h Praha)

To, co činí samotu snesitelnou, je kontakt.

C. Sagan

Horoskop na březen vychází z novoluní 21. února, které je v konjunkci s Neptunem a ve vztahu s opozicí Jupiter-Saturn. Aspektový trojúhelník tvořený zmiňovanou opozicí, trigonem – Saturn-novoluní,Neptun a sextilem – Jupiter, novoluní, Neptun vnímáme jako velkou planetární konstelací s názvem Rádlo. Saturn je v tomto „milostném“ trojúhelníku článkem nejslabším, neboť je retrográdní. Z pohledu ze Země se pohyb planety jeví jako couvající, zpětný. Astrologie spojuje tento zpětný pohyb Saturna s odklady, zpožděním a komplikacemi, ztrátami, neboť Saturnská strukturující funkce je „oslabena“. Silnějším se nyní stává Jupiter a novoluní ve vztahu s Neptunem. Jupiterská expanze spojená s Neptunskou vizí bude tématem přicházejících březnových dnů.

Co si pod tím představit?

V praxi se neptunská funkce může zkraje projevovat určitým vyprázdněním, únavou a ztrátou zájmu o běžné aktivity, kterým doposud člověk věřil. Neptun uvolňuje prostor pro novou vizi velmi nenápadným způsobem, jehož analogií může být obraz kapajícího vodovodního kohoutku. Slyšíme a vidíme kapající vodu, ale nedokážeme představit, kolik vody nám vlastně neustálým kapáním uteklo. Až, když zaměříme pozornost na kapání a dáme pod kohoutek lavór, s překvapením zjistíme, že nám za určitý časový úsek „nakapalo“ několik litrů vody. Podobně neptunská funkce nenápadně „kape“ a my cítíme, že se něco děje, ale nevíme pořádně co. Můžeme být unavení a vyčerpaní. Říkáme, že jsme „mimo“, což znamená, že se nedokážeme pořádně soustředit a hlavně věřit, že dosáhneme námi vytčeného cíle. Neptunská funkce „kape“ dál a dál a my se chceme probrat, zorientovat v mlze únavy a nezájmu. Cítíme, že se potřebujeme pro něco nadchnout, jinak se nehneme z místa. V takovou chvíli nám pomůže zážitek společného „my“, který v nás znovu probudí nadšení a víru, nyní prezentovanou v podobě vize. „Nutnost neptunské změny je vyvolána osobní nespokojeností nebo sociální situací, která je za svým cílem vedená odpovídajícím idealistickým nadšením. Zážitek „my“, který zažíváme ve skupině, se kterou sdílíme nespokojenost a sociální situaci, umocňuje emoce. Jedinec není sám za sebe, ale zažívá pocit fungování za skupinu, které přísluší.“ Jistota, že něco, čemu věříme, funguje a to nejenom nám samotným, je právem opojná a nabízí našemu životu smysl. Jsme-li něčím okouzleni, nepotřebujeme sledovat alternativy, ale jasně se zaměřujeme na neustálé potvrzování naší právě nabyté zkušenosti. „Vazba na ideál, psychologické narcistické doplnění, se v „neptunském“ světě zaměřuje na vědomé obcházení alternativ. V takovou chvíli jsme sice vedeni vizí, ale jen „onou“ jedinou a určitou. Jsme ve vleku sugesce (z vnějšku podsouvat lat. suggerere), kterou se s chutí omamujeme, unikajíce tak silně vnímaným saturnským pravidlům. Výsledkem mohou být zcela inspirativní díla, projevy soucitu, něhy a solidarity v tom nejvznešenějším smyslu, ale také projevy fanatismu ideologií či stržení do všednosti reality, ovšem bez navázání vztahu k druhým.“ Prohlédneme-li vlastní sebestřednost a projdeme-li touhou po splynutí s ideálním obrazem, rozprostře před námi neptunská funce opravdu zajímavou inspiraci. V úžasu a okouzlení se probudí soucítění. Soucit rozšiřuje přirozené osobní sobectví o empatii, která nám nabízí nový rozměr, celek větší, než jsme my sami. Soucit se jeví jako pravý význam neptunského působení, které rozpouští pozice, funkce a úrovně a nabízí otevřený přístup ke všemu, co nás obklopuje a čeho jsme součástí. Umožňuje nám respektovat práva druhých, kteří jsou nám rovni, aniž bychom o tom nějak složitě přemýšleli.

V OSOBNÍM ŽIVOTĚ

Březen by nás mohl vést cestami silných emocí, které se budou odehrávat více ve vnitřním světě. Navenek se mohou projevit jen ve vypjatých chvílích, kdy už nebude možné je udržet pod pokličkou, což symbolizuje oktil mezi novoluním a Venuší Večernicí. Zaměřit bychom se měli právě na ty podněty, které v nás probudí velké emoce a to jak kladné, tak záporné. Inspiraci mohou přinést ty nejbanálnější situace. Bude dobré, necháme-li věcem volný průběh a zdržíme-li se předsudků. Ve společenském světě bychom si měli dávat pozor na líbivé řeči a nabízená jednoduchá řešení. Podvodníci, manipulátoři, ideologové a různí pseudo-guruové mohou mít žně, kápnou-li na naši ochotu jim naslouchat.

Lidé Ryby (narození mezi 19. – 25.2.), Panny (narození mezi 23. -30.8.), Střelci (narození mezi 23. – 29.11.) a Blíženci (narození mezi 21. – 28.5.) by se měli zaměřit na ty životní události, které je povedou k únavě, apatii, rozvolnění, zmatení či ztrátě zájmu, stejně tak k velkému nadšení, jednoznačné víře, důraznému zastávání nějakého názoru. To budou momenty, které je mohou upozornit, že je třeba vykročit novým směrem. Ten se však rodí právě ve chvílích, kdy má člověk pocit, že už dál cesta nevede, nebo když opadne nadšení. Březen by je měl inspirovat a naznačit, jak jinak. Důsledně by se měli zaměřit na všední záležitosti a nenechat se někým napálit či podvést. Obezřetní by měli být při uzavírání smluv, dohod.

Lidé Raci (narození mezi 22. – 28.6.) a Štíři (narození mezi 24. – 30.10.) by měli březnových dnů využít k praktickému prozkoumání různých alternativ. Pozorní by měli být ve chvílích, kdy si začnou vztah nebo milovanou bytost až příliš idealizovat či když upadnou do blazeovaného pocitu, že je všechno úžasné. V takových momentech mohou přehlédnout důležité signály a podněty, které mohou snížit jejich obranyschopnost.

K ZAMYŠLENÍ A INSPIRACI

Astrologická mandala D. Rudhyara nabízí pro 3°Ryb obraz: ZKAMENĚLÉ KMENY STROMŮ LEŽÍ POLÁMANÉ NA PÍSKU V POUŠTI. V Arizonské poušti, v bývalé záplavové oblasti, se nachází velké množství kamenných stromů. Navahové považovali holé lesknoucí se kameny za kosti obra a Pajutové se domnívali, že jde o šípy boha hromu Šinauva. Rozsáhlý les se tak díky povodni proměnil za léta v kameny. Les se však nezachoval v původní podobě, ale zůstaly jen části. Rudhyar přirovnává zkameněné kmeny ke kulturním produktům, které se nikdy nedokážou ztratit beze stopy. Tento symbol přináší příslib společenské nesmrtelnosti – tj. uchránění trvalých (protože archetypálně významných) faktorů v čemkoli, o co se člověk v rámci své kultury snaží. Jde o symbol NEZNIČITELNOSTI.

Otázkou zůstává, jakých „trvalých“ či lépe nosných hodnot si během března stačíme všimnout? Nápovědou je pozice novoluní s Neptunem ve čtvrtém domě. Hledat můžeme ve vnitřním světě, v rodinných zvycích a v její historii. Jít k základům svých aktivit. V březnu můžeme položit širší základ pro své cíle. Inspirací nám mohou být klíčové hodnoty, kterými bývá zdraví a láska.

KONJUNKCE

Konjunkce (z lat. coniūnctiō) – spojení nebo sloučení.

V astrologii sice mluvíme o konjunkci – spojení nejméně dvou planet, ale prakticky se planety nespojují. Je to jen úžasný jev pozemské optiky. Rudhyar říká, že konjunkce je stav semínka. Stejně jako semínko můžeme považovat za konečný a zároveň počáteční produkt cyklu, můžeme rozlišovat dva typy konjunkcí: doběžnou konjukci – dokončování cyklu (rychlejší planeta dobíhá k pomalejší) – ztělesnění vztahu, a rozběžnou konjukci – začátek cyklu (rychlejší planeta se odděluje od pomalejší) – vynoření nových obsahů a forem vztahu.

Například konjunkce Venuše (funkce hodnotící a estetické) a Měsíce (funkce adaptace, přizpůsobení). Zde mluvíme o svérázné schopnosti pečovat o to, co je člověku libé; skryt či vytěsnit to, co je nelibé. Pocity a emoce jdou v souladu s potřebami a reakcemi na situace. Při konjukci Venuše s Měsícem hovoříme o výrazné niterné citovosti s možností leckdy propastného podlehnutí vlastním projekcím.

Jak by řekli staří Sumerové: „Vlečeš jařmo toho, co miluješ.“

Použité materiály:

Citace – M. Lukášková – Neptun v Rybách

D.Rudhyar- Astrologická mandala, Půdorys 2003

M. Lukášková – texty k hodinám astrologické interpretace a k panelům První astrologické výstavy

Přeložil a poznámkou doplnil Ondřej Lesák.

O Merkurovi toho lze napsat mnohem více, než se obvykle učí v astrologických učebnicích. Říká se o něm, že je symbolem mysli, ale sám tento termín je spojen s mnohou záhadou. Merkura lze však považovat i za představitele různých procesů a funkcí osobnosti, zejména pokud se tato osobnost rozvíjí mimo rámec běžné škály činností, které lze předpokládat u průměrného moderního člověka.

Pokud se podíváme na sluneční soustavu z heliocentrického hlediska, vidíme Merkura jako první planetu, obíhající kolem Slunce. Lze tedy říci, že se vztahuje k prvotní diferenciaci jediné, nerozlišené solární energie, vyzařované do prostoru. Jako takový představuje Merkur bipolární elektrickou sílu, která je samou podstatou všech organických projevů a aktivit. Tento Merkur-elektřina je „tónem“ života, udržujícím a stále obnovujícím organismus, izolovaný narozením v podobě samostatně fungující jednotky, základu individuální osobnosti. Zmíněný „tón“ (individualizovaná solární energie) je Merkurovým involučním vyjádřením. Uvádí se, že je soustředěn do středu kříže tvořeného páteří a linií ramen v rozpažení. Představuje silový aspekt této planety.

Toto mystické Merkurovo centrum je „místem“, kde kvetou růže v jádru všech ukřižování, podle rosekruciánské symboliky zvláště zvýrazněným v Kristově duchu. Odpovídá pažní pleteni (plexus brachialis) moderní anatomie, samému ohnisku Merkurovy funkce. Tradiční astrologie přisuzuje této planetě vládu nad pažemi, rukami, plícemi a dýcháním. Zdá se přitom, že existuje jisté spojení mezi pažní pletení a bludným nervem (pneumogastrický systém), který má původ v hlavě (vládce Beran) a větví se směrem dolů po obou stranách krku.

O tomto aspektu Merkura jsme hovořili jako o involučním, protože se vztahuje k prvotnímu sestupu a prenatální diferenciaci jediné solární energie, která je esencí individuálního života a svébytnosti. Avšak to, co o funkci Merkura obvykle víme je jeho evoluční aspekt, který pojednává o osobním a sociálním životě – a v této roli je Merkur služebníkem Jupiterovým. Merkur by měl dále sloužit osobní integraci, zachování  a růstu osobnosti a její celistvosti. Merkur zastává v této roli mysl. Nikoli jako například elektrická síla ve svém tvůrčím aspektu, ale jako funkce vztahu sebe sama k prostředí a k dalším bytostem.

Nicméně je třeba obezřetnosti při rozlišování mezi typem adaptace na prostředí, které odpovídá funkci Luny a typem, který nese znaky Merkura. První z nich je „placentální“ a psychický, druhý je nervové a mentální povahy. Funkce Luny, která vykazuje ženskou polaritu Saturna, přizpůsobuje osobnost jejímu prostředí v rámci hranic jejího fyzického těla a ega, ale dál jít nemůže. Má co do činění s životními adaptacemi kmenové povahy a je ve své podstatě konzervativní a tradiční, vyhrazuje si nebo přisvojuje. Naproti tomu Merkurova funkce (ve svém evolučním a osobnostním aspektu) vykazuje ženskou polaritu Jupitera a je nositelkou základního významu rozvoje a růstu, stejně jako Jupiter. To přináší do života osobnosti kvalitu navíc, která se pak může stát skutečným základem pro rozvoj její podstaty při přechodu z jedné úrovně na jinou.
O schopnosti skutečného dosažení tohoto přenosu vědomí z jedné úrovně na jinou (nebo proměny osobnosti) vypovídají transformační funkce, symbolizované transsaturnskými  planetami, především Uranem. Nicméně revoluční a regenerativní potenciál Uranu může být destruktivní nebo jalový, pokud jednotlivec neupevnil významnou měrou svůj duševní základ, na kterém se může rozvinout nová úroveň vědomí a individuality – organicky a harmonicky. Chcete-li přejít z jedné úrovně na další, je třeba skutečně rozšířit svoji sféru vědomí, aby bylo možno působit v obsáhlejší, více zahrnující oblasti bytí. A toho může být dosaženo jen zvýšením schopnosti navázat vztah.

Ale jaký vlastně vztah, a mezi čím? Co je třeba uvést nejprve ve vztah jsou pocity, pak komplexní obrazy spojující tyto pocity a později zjevné příčiny těchto obrazů (objekty, lidé apod.). Dalším krokem v procesu vztahování je to, jak jsou těmto zdrojům komplexních pocitů-obrazů přiřazovány vlastnosti dané osobnosti, a mohou tak být spojovány s něčím egem. Vztah ego-ego se stává smyslem a podstatou společenského života, v rámci širšího životního, kmenového nebo rodinného prostředí ustálených životních zvyklostí a zkušeností.

Jupiterský hlad po potravinách a snazších životních podmínkách stimuluje tento smysl pro vztahování k externím subjektům, kterým jsou jako první přiřazovány atributy osobnosti, ať už jde o skály, stromy, zvířata nebo lidi. Primitivní život je těžký, prostředí plné nebezpečí a antagonismů. Jupiterská funkce vyžaduje, aby byl nalezen způsob, jak si vytvořit přátele, kteří mají vliv na všechno v daném životním prostředí. Kmenová magie, modlitby, oběti a všechny nástroje náboženského života jsou vyvíjeny pomocí kombinace jupiterské víry v nějakou základní univerzální harmonii (bez níž by se nikdo nemohl smířit s jinými lidmi, bohy nebo přírodními duchy) a merkuriální vynalézavosti při budování komunikačních mostů a způsobů, jak obchodovat operacemi typu dávej-ber, které uspokojí všechny zúčastněné strany. Imitace zvuků pomocí hlásek, ze kterých se brzy stala slova a které nabyly podoby písmen a  uměleckých symbolů, dále pak využití objektů standardizované hodnoty jako prostředků směny (peníze a všechny jejich kulturní ekvivalenty), to všechno představuje základní způsoby, prostřednictvím kterých působí Merkur – s tím, jak rostou sociální zkušenosti co do složitosti a rozsahu.

Vynalézavost (vzniklá na základě schopnosti najít korelace mezi fakty a jevy různého druhu) a koncepční generalizace (která převádí jupiterský pocit a intuici univerzální harmonie na studium kosmických zákonů) jsou spolu se schopností „spoutat čas“ pomocí historických záznamů a obecného vzdělání stavebními kameny civilizace – a všechny jsou aspekty merkuriální aktivity. Tuto aktivitu uvádí do pohybu jupiterský pud sebezáchovy, zabezpečující pro všechny typy skupinové spolupráce a skupinového rozvoje více pohodlí a větší pocit štěstí, usnadněním účasti na životních rytmech vesmíru.

Tato aktivita Merkura je tak komplexní, všezahrnující a dalekosáhlá, že může začít běžně využívat a ovládat stále větší množství energie a upoutávat pozornost osobnosti na své jednorázové použití. Pokud se tak ale děje na úkor jeho opačné polarity, komplementární funkce Jupitera, vzniká situace, ve které se prostředky ke zvýšení schopnosti jedince vztáhnout sama sebe ke stále větší oblasti reality rozšiřují na úkor schopnosti zažívat a vstřebávat jupiterské zkušenosti. Výsledkem je závažná nemoc moderní civilizace, spojená se vznikem nekonečných komplexů a psychosomatických potíží: duševní přetížení. Je to nemoc odpovědná za atomovou bombu i za nemilosrdnou mentalitu lidí, kteří „vědí příliš mnoho pro své vlastní dobro“, neboť jejich intelektuální znalosti již dávno nejsou v rovnováze s hlubokým a intenzívním pocitem účasti na životě společnosti a vesmíru jako celku. U těchto lidí se intelekt – který měl představovat pouze celkovou sumu prostředků – stal pohlcující mocí, která je zaslepila vůči konečnému poslání lidské existence, nesmrtelnosti vědomého Já. Jupiter, planeta duše byla překonána svým asistentem a přirozeným služebníkem, tj. Merkurem, planetou techniky a efektivity.

Lze říci, že vývoj moderního, generalizujícího intelektu, založeného na logice saturnského typu a tudíž hluboce spojený s paralelním procesem na zdůraznění ega začal již v Řecku – ačkoli také Indie má zkušenosti s důsledky přehnané racionalizace a zvláštního druhu duchovního sobectví. V Řecku to vedlo k sofismu a orgiím spekulativních argumentací. V novém rámci se pak totéž znovu objevilo v Evropě během scholastického období.

S příchodem moderní experimentální vědy a intelektuálních, mechanistických teorií poznání byl položen důraz na technické aspekty Merkurovy funkce a na uctívání intelektuální zvídavosti, která není vyvážena žádným uvědoměním toho, že – vědět bez znalosti toho, co člověk ví, se může stát pomalou formu sebevraždy. Technická dovednost zbavená možnosti svého využití ve službách duchovního účelu, nebo jako únik ze situace, která si žádá abychom rozvíjeli svůj pocit účasti na všelidských záležitostech účinnějším a méně egocentrickým způsobem, povede nevyhnutelně k duchovnímu sobectví a pýše a nakonec možná i k jakémusi druhu morálního sebezničení.

Každý dnešní člověk s obvyklým rozsahem západního vzdělání a duševního tréninku čelí možnosti, že podlehne této nakažlivé chorobě a intelektualismu – „knowledgitis“*) s jeho vedlejšími produkty. Těmi jsou sterilní, přehnaná specializace a atrofie smyslu pro přímé a bezprostřední zakoušení života. Nicméně soustředěnější projevy této celkové, funkční nerovnováhy se objevují pouze v životě takových jedinců, kteří mají dispozice pro její rozvinutí. Dojde-li k tomu, měli bychom se zaměřit na indikaci stavu čehokoli, co se týká nativitního Merkura.

O interpretaci této planety v nativitě a různých přístupech k jejímu studiu by mohla být napsána celá kniha. My se zde však omezíme na posouzení toho, co zřejmě představuje základní otázku, týkající se Merkura: na jeho vztah ke Slunci a Měsíci. Psychologicky řečeno jde především o způsob, jakým mysl jednotlivce funguje v kontextu bipolárního životního principu, reprezentovaného dvěma Světly.

Můžeme se setkat s hlubokým konfliktem mezi sférou mysli a přirozenou vitalitou, což u moderního člověka vede k vnitřnímu rozkolu. Vědomé myšlenky pak působí jako výzva zákonům nevědomých instinktů – v těch případech, kdy se člověk snaží přenést ohnisko své bytosti z biopsychické kmenové úrovně na úroveň individuální diferenciace a sebeurčení prostřednictvím myšlení. Rozum jde proti citu a adaptace, vytvořená v podmínkách zachování rodu, biologického a psychického přežití je frustrována. Čelí novému odhodlání člověka zažít zkušenost vědomého myslitele a „svobodného“ jedince a vzdát se blahobytu, omezeného jeho smrtelností, ve prospěch nesmrtelného Já se sídlem v mysli.

Je to v podstatě tento konflikt, který vytváří intelektuální komplexy. Buď proto, že takový člověk cítí, že není schopen shromáždit dostatek duševní síly, aby přeorientoval svou osobnost z oblasti „života“ do oblasti „mysli“, ať se snaží jak chce.  Anebo proto, že – poháněn přehnanou horlivostí a ctižádostivou mentalitou – nedobrovolně ztrácí svoji životní sílu a smysl pro zakotvení v biopsychických tužbách, i když se zatím není schopen vymanit z jejich instinktivního vleku a které v takových případě nabývají „osudové“ podoby. V obou případech se ocitá v meziprostoru dvou oblastí, vykořeněn a dezorientován. V prvním případě pro něj instinktivní způsob života na biopsychické úrovni vitálních pocitů a tužeb ztratil svou hodnotu, ale mysl je příliš slabá, nejistá nebo zmatená nést břemeno absolutní, integrální reality.                Ve druhém případě se setkáváme s myslí silnou, avšak netrpělivou nebo příliš stimulovanou vnějšími vlivy a různými psychologickými tlaky (hlavně některými druhy otcovských komplexů), kdy zbytek osobnosti, který lpí na starých tužbách po naplnění života a rodovém štěstí nemůže nebo odmítá tuto mysl následovat.
Takové předpoklady mohou být v horoskopu indikovány různě v závislosti na tom, jakým způsobem se tyto psychické stavy objevují během časného vývoje osobnosti. Nicméně by v této souvislosti měly být vždy studovány některé důležité etapy a fáze ve vztahu Merkura ke Slunci a Měsíci…společně s řadou dalších prvků horoskopu.

Nejnápadnějším, avšak často chybně interpretovaným rysem Merkura je, že při svém pohybu po obloze je „direktní“ nebo „retrográdní“. Nesmíme ovšem zapomenout, že to ve skutečnosti znamená, že se Merkur pohybuje ve směru pohybu Slunce a Měsíce nebo proti tomuto směru. Retrográdnost planet je způsobena tím, že pozorovateli na Zemi se naskýtá, jako ve všem, pouze neobjektivní a zkreslený pohled na sluneční soustavu, jíž  je tato Země součástí. Ostatně nikdo nemůže s naprostou objektivitou vyhodnotit to, v jehož středu se nachází. Přímé hodnocení chování planet pozemským pozorovatelem je tedy, přinejmenším částečně, subjektivní: Je zkreslené při pohledu z geocentrického stanoviště na ostatní planety sluneční soustavy. Tak je tomu zejména v případě Merkura a Venuše, neboť tyto planety se pohybují uvnitř oběžné dráhy Země.

Merkur, mysl, působí i v osobnosti člověka. Pohybuje se v těsné blízkosti Slunce, skutečného zdroje jeho života. Asi třikrát za rok (tj. v průběhu jednoho slunečního cyklu) Merkur předběhne nebo se zpozdí za Sluncem. Přitom tedy vykoná šest geocentrických konjunkcí – třikrát projde mezi Zemí a Sluncem (dolní konjunkce), třikrát projde za Sluncem (horní konjunkce). Před a po dolní konjunkci se Merkur, viděno ze Země, zdánlivě pohybuje zpětně, tedy v opačném směru než Slunce a v určitých chvílích stojí zdánlivě na místě, je tedy „stacionární“.

Retrográdní nativitní Merkur neznamená v žádném případě slabou, hloupou nebo línou mysl. I přes názory mnohých z těch, kdo studují astrologii a myslí si, že by to tak mělo být. V obecné rovině znamená spíše mysl, která působí v protikladu vůči instinktům člověka a jeho toku životní síly. To může samo o sobě znamenat spoustu věcí, a nebylo by moudré činit ukvapené závěry jen z toho, že je Merkur při narození retrográdní. Objevuje se v nativitě Benjamina Franklina, který byl přitom jedním z nejvýznamnějších myslitelů století, ve kterém žil. John Gadbury, jeden z největších evropských astrologů a Abdul Baha, velký perský prorok a náboženský vůdce, se oba také narodili s retrográdním Merkurem…a tak je tomu u bezpočtu dalších významných mužů.

Důležitým faktorem je zde vztah – daný založením osobnosti – mezi vědomím a jeho mechanismy bdělosti a pozornosti (Merkur) na jedné straně straně a vitalitou organismu, případně osudově danými tendencemi (Slunce) na straně druhé. U člověka existují určité fáze duchovního vývoje, při kterých je dosaženo největšího růstu právě za situace protichůdného vztahu mezi merkurickými a solárními faktory osobnosti – a  k tomu může dojít na jakékoli úrovni vývoje. U primitivního člověka nebo „mladé duše“, stejně jako u vysoce rozvinuté osoby, kulturně či duchovně.

Retrográdní Merkur pouze indikuje tuto protichůdnost. Ta může vést k větší individualizaci prostřednictvím vzpoury duševního života proti instinktivně rodové povaze pocitů, nebo také může vést, což je asi to nejhorší, k mentalitě neurotického charakteru. Ta je stále ve válce s životem a ve snaze psychologicky uniknout realitě si buduje jeden sebeklam za druhým Může to znamenat i zřetelnou mentální nezávislost na iracionálních nevědomých energiích, nebo naopak život v područí mentálních obav, subjektivních klamů nebo racionalizací.

Direktní Merkur může na druhé straně signalizovat mentalitu podmíněnou především přirozenou potřebou přežití a osobního rozvoje (od primitivní mazanosti až po vědecký intelekt, objevující nové vztahy a nástroje za účelem zisku a zvýšení moci). Může také znamenat mysl schopnou objektivně a efektivně formulovat centrální „solární“ vůli a účelnost v chování jedince.

Tyto duševní vlastnosti, resp. polarity jen zřídka trvají po celý život, i když základní tendence tu je. A zde nám mohou doplnit obraz progrese Merkura v průběhu života. Období retrográdního Merkura trvá asi 20 až 25 dnů, v progresích tedy stejný počet let (klíč: 1 den po narození = 1 rok života). Pokud toto retrográdní období spadá do rozpětí jednoho lidského života, je třeba očekávat určité změny ve vědomém postoji mysli v průběhu roku, kdy je progresívní Merkur stacionární (a jeho pohyb se tak změní z direktního v retrográdní nebo naopak), ať už je tato změna zvýrazněna vnější událostí či nikoli (1).
Rozdíl mezi direktním a retrográdním Merkurem však není jediným způsobem vyjádření vlastního dualismu mysli, resp. jejího bipolárního charakteru. Astrologie tradičně rozlišuje mezi Merkurem, který vychází za úsvitu před Sluncem, a Merkurem vycházejícím až po Slunci. V prvním případě je zodiakální délka Merkura menší než délka Slunce a Merkur je „Jitřenkou“, ve druhém případě je tato hodnota větší a Merkur je „Večernicí“.

Stejný dualismus planetární pozice s ohledem na vycházející nebo zapadající Slunce byl používán ještě v širším měřítku, pokud jde o Venuši. Z pochopitelných důvodů by měl mít obdobný význam v případě obou těchto vnitřních planet, tj. planet pohybujících se uvnitř oběžné dráhy Země, v těsné blízkosti zodiakální polohy Slunce. Venuše jako Jitřenka tak byla nazvána Luciferem, což znamená posel světla. Jako Večernice byla pojmenována Hesperus, což znamená „na Západě“. Venuše a Merkur jako jitřní hvězdy mohou být považovány za symbolické heroldy Slunce. V období své maximální úhlové vzdálenosti od Slunce (28° pro Merkur, 47° pro Venuši) jasně svítí na obloze, zatímco v období kolem konjunkce se Sluncem se ztrácejí v jeho záři, zejména Merkur.

Na tom, zda je nativitní Merkur Jitřenkou nebo Večernicí založil klasifikaci duševních temperamentů  Marc Jones (v knize „Jak se naučit astrologii“). Uvádí, že Merkur jako Jitřenka znamená „horlivou“ mysl. Pokud je vzdálen více než 14° od Slunce, pak se navíc jedná o mysl nejen horlivou, ale i takovou, která není omezená.                                   O Merkura v roli Večernice Marc Jones píše, že ukazuje na mysl rozvážnou a obezřetnou. Je-li dále než 14° od Slunce, znamená mysl rozvážnou a navíc (opět) takovou, jež není omezená. Tedy nezávislou na Slunci, resp. na svébytném Já.

O tomto dualismu Merkurovy pozice lze dále říci, že koreluje s názorem, že „jediný významný rozdíl mezi myslí jednoho a druhého člověka spočívá v tom, že zatímco základní, všeobecná tendence jednoho je dosahovat pokroku či předvídat události, druhý se ohlíží zpět a tyto události shrnuje. Spolu s dalším rozlišením v tom smyslu, že mysl některých lidí si takto počíná v poněkud extrémní míře, zatímco u jiných se pohybuje poměrně blízko rovnovážného středu daném vůlí.“ Tento dualismus byl zřejmě znám i starým filosofům, kde nalezl vyjádření v symbolice dvou mytologických postav Prométea a Epimétea, tj. progresivního prototypu, který žije  leskem zítřkem nebo typu proroka – a toho, který shromažďuje „světlo minulosti“, ale s událostmi si ví rady až poté, co proběhnou. A lze skutečně říci, že tak jako je funkce Venuše známá ve svých dvou aspektech jako Lucifer a Hesperus, Merkur může – ve vztahu k duchovnímu zdroji v člověku – podle svých dvou základních rytmů fungovat jako Prométeus nebo Epiméteus.

Marc Jones má v podstatě pravdu, když charakterizuje prométeovskou mysl jako „horlivou“ a epiméteovskou jako „rozvážnou“. O tom není pochyb, avšak pod tímto rozdílem lze objevit ještě jiný, hlubší. Prométeovská mysl se vyznačuje neobyčejnou aktivitou involučního, elektrizujícího a tvůrčího Merkurova aspektu, zatímco u epiméteovské mysli převládá jeho aspekt evoluční, asociativní, rekapitulující a zobecňující.

Přijmeme-li však tuto klasifikaci dvou základních aspektů Merkurovy funkce (tj. Merkura uvažovaného geocentricky), musíme k ní přihlédnout i v naší interpretaci retrográdního Merkura. Když se Merkur vynořuje ze své dolní konjunkce se Sluncem v retrográdním chodu, zůstává Jitřenkou. „Horlivý“ prométeovský Merkur-mysl tedy může být zároveň Merkurem retrográdním; stejně jako může být Merkur po své horní konjunkci se Sluncem zároveň direktní a epiméteovský.

Logické řešení uvedeného problému lze nalézt, budeme-li cyklus Merkurova pohybu uvažovat z heliocentrického hlediska a budeme tedy posuzovat po sobě jdoucí sled heliocentrických konjunkcí a opozicí Země a Merkura. Merkur je ve své podstatě „sluneční“ planetou. Stejně tak je mysl ve svém výrazu, sama o sobě, bližší duchu než pozemské přirozenosti člověka. To, co se nachází u kořene všech psychických problémů člověka je základní uspořádání ducha (Slunce), mysli (Merkur) a těla (Země) v jeho osobnosti. Studie tohoto uspořádání je pravým, ne-li nejlepším klíčem k „chemii mysli“, v jejíchž základech mohou mít počátek – v důsledku různých podnětů  i různé abnormální či disharmonické projevy Merkurovy funkce.

_____________________________________________________________________

(1)    Popsané změny v pohybu progresívního Merkura platí i tehdy, jsou-li vypočteny „konverzní progresí“, kdy je jeden rok života reprezentován jedním dnem před porodem (počítáno od přesného času narození).V tomto případě může být například „změna názoru“ vnímána jako důsledek osudového, resp. karmického tlaku, vzniklého v dávné minulosti dané rasy nebo určitého duchovního směru.
*) Knowledgitis – hezký novotvar připomínající gastritidu, zde chorobné stavy spojené tentokrát s přehnaným zdůrazňováním analytických teoretických znalostí.

Realizace interaktivního komixového scénáře pro České centrum Praha.
Scénář, figurky a fotky – Martina Lukášková
Kresba – Karel Jerie

http://prague.czechcentres.cz/galerie/foto/umeni-komiksu-komiksovost-v-umeni-foto/

Rok 2012 je obestřen několika mýty. Jedním z nich je, že končí ekonomická a bankovní krize, která začala v roce 2008 a byla spojena s opozicí mezi planetou Uran a Saturn. Vztah těchto planet se uvolnil z napětí, ale do hry vstoupil Pluton, který vytváří kvadraturu s Uranem. Pluto je v astrologii symbolem hlubších sil, transformace a hlavně stavů, které jsou spojeny s mocí a bezmocí. Jak patrno, Pluton, tedy přitvrdí muziku. Z tohoto úhlu pohledu, nebude rok 2012 patřit k těm lehkým. Počítat můžeme s prohlubující se finanční krizí, která však nebude na první pohled tak viditelná, jako doposud. Dotkne se lidí v jejich soukromí a bude pro většinu z nás naléhavější, než kdy před tím. Měli bychom být připraveni a to tak, že si opravdu dobře rozmyslíme důvod větších investicí a hlavně nevýhody pořizování si čehokoli na dluh. Pluto je zástupcem planetek a planet na konci Sluneční soustavy. Představuje skryté zdroje, ke kterým se dostáváme za dramatických okolností. Proto v letošním roce nebude jednoduché vyhrabat se z neuvážených dluhů či si finančně polepšit.

Mayský kalendář

Druhým mýtem, který obestírá rok 2012 je onen pověstný konec Mayského kalendáře, který je interpretován z různých úhlů pohledů. Kde se vlastně Mayský kalendář vzal? V současnosti čerpáme z několika stél, které přežily španělskou invazi do Mexika a z opravdu maličkého zlomku písemných zpráv o složitém a několik cyklů obsahujícím Mayském kalendáři. Za vším stojí františkánský provinciál Yucatánu, muž neobyčejně snaživý, Diego de Landa, který v roce 1562 nechal naprostou většinu mayských knih a artefaktů spálit. Považoval je za dílo ďáblovo. Nejdůležitější z dochovaných knih je tzv. Drážďanský kodex, obsahující podrobné tabulky řady astronomických jevů. Odtud čerpáme informace a víme, že Mayové používali čtyři časové cykly, které probíhaly paralelně. Řada různých odborníků se zaobírá zkoumáním toto textu. Ne všechny znaky, které Drážďanský kodex používá, jsou rozšifrovány a pochopeny. Z té většiny, kterou jsme díky badatelům měli možnost rozklíčovat, připadá konec kalendáře na různá data, dle použitého badatelského klíče. Zatím nejzajímavější a zároveň veřejnosti nejméně známým zkoumáním kalendáře je práce našich badatelů, bratrů Böhmových, kteří se opírají jen o ty znaky, které jsou přesně rozšifrované. Z nich vyplývá, že konec Mayského kalendáře připadá na 14. prosince 2116. Je to poctivá práce, která ovšem nepřináší líbivé datum, s kterým lze pěkně spekulovat. Další klíčovou informací je, že se nikde Mayové nezmiňují o konci světa. Nespojují konec velkého cyklu v kalendáři s koncem světa – s jeho zkázou. V jejich pojetí je konec kalendáře jednoduše konec prozatímních výpočtů, neboť je počítali na dlouhou dobu dopředu. Pro lepší představu. Astronomové a tedy i astrologové používají efemeridy (tabulky, ve kterých je spočítána pozice planet pro jednotlivé dny) do roku 3000. Tam tabulky končí, neboť další nejsou zatím pro praxi důležité. Ani tento konec nespojujeme s koncem světa, jen s prozatímním koncem výpočtů. Nenechme si proto věšet bulíky na nos a zkusme odmítnout typicky západoevropskou víru v apokalypsu, o které Mayové nic nevěděli. Možná už konečně stojí za úvahu, zkusit o konci světa přemýšlet jinak. Víme, že vše na tomto světě je konečné, náš život i život planet a hvězd a právě s tímto vědomím bychom se měli raději věnovat kvalitě toho, co děláme a jakým způsobem žijeme. Neměli bychom promarňovat čas nad bublinami fantazií o konci světa. Stačí se rozhlédnout a uvidíme, s čím je nutné něco dělat. S naším lenošením, ničením přírody a hlavně zapomínáním na pěstování vztahů a nezištného přátelství.

Přechod Venuše přes Slunce 6. června 2012

Rok 2012 z pohledu astrologie bude zajímavý i tím, že ve znamení Blíženců dojde 6. června k dolní konjunkci Venuše a Slunce, což bude lidským okem pozorovatelná záležitost. Podobně tomu bylo v roce 2004. Dne 6. června kolem 6h 37m budeme snad moci pozorovat maličkou tečku Venuši přecházející přes obrovský sluneční kotouč. Je to pozoruhodný jev, mimochodem jeden z klíčových pro starodávné kultury a hlavně pro Mayský kalendář, neboť další takovou možnost budeme mít až 11. prosince 2117. Neměli bychom nad takovým úkazem mávnout rukou, neboť je pro nás možností spojit se se zkušenostmi lidí žijících před 5 tisíci lety. Pro ně byl přechod Venuše přes Slunce velmi důležitou událostí. Astrologie má ten dar, že se snaží nalézat analogie a metafory pro planety a astronomické jevy. Nás může tato konjukce v Blížencích a ještě přítomnost Jupitera v Blížencích vést k úvaze, že rok 2012 bude vhodný a nosný pro ty z vás, kteří se věnují studiu, pracovním cestám, k rekvalifikacím, k jednání a práci s informacemi. Větší váhu nyní budou mít kontakty a mezilidská spojení. V případě, že se vám nebude pracovně dařit, zvažte možnost rekvalifikace, neboť té se bude v letošním roce dařit. Chcete-li si pořídit řidičský průkaz, rozšířit své obzory v kurzech, nebo si zlepšit kvalifikaci, tak letos neváhejte! Spolupráce s blízkými lidmi, vrstevníky či kamarády bude v letošním roce posílena a její zásluhou se nám může podařit ustát tvrdší ekonomické podmínky. Ne nadarmo ještě ze světa nezmizela spolupráce a barterový obchod.

Sabiánský symbol konjunkce Slunce a Venuše je 16°Blíženců – ŽENA – AKTIVISTKA V EMOTIVNÍM PROJEVU DRAMATIZUJE SVÉ POHNUTKY.

Klíčová myšlenka: Vášnivá reakce na nový hluboký zážitek.

To, co bylo „objeveno“, musí být nejen prověřováno intelektuálním porovnáváním, které umožňuje formulaci objevu; musí to být i „exteriorizováno“ (vnějškově ztvárněno, projeveno), což zahrnuje i práci s těmi, kdo si zatím ničeho nového nejsou vědomi. Veřejnost musí být přesvědčena, protože je důležitá; musí být prolomena její netečná odolnost vůči změně. Což obvykle vyžaduje naléhavá témata emocionálně zdramatizovat. Máme zde znovu, stejně jako na samém začátku cyklu (Beran 1°) ženu, tedy osobu schopnou svým citovým zaujetím a plamenným výrazivem vnímavou veřejnost strhnout.

Toto je první stupeň šestnácté pětičetné sekvence cyklického procesu. Jedná se zde o exteriorizaci původního impulsu – o jeho vynoření z širého oceánu potenciality, tvořící lidskou přirozenost na všech úrovních. Důležitý je proces sdělování nových zkušeností. Mysl je vyzývána, aby předvedla svou práci; avšak jako první přichází akce této mysli, jíž bylo násilně pohnuto, a která chce násilně pohnout ostatními: PROSELYTIZUJÍCÍ MYSL.

Tolik k symbolu dodává D. Rudhyar v Astrologické mandale. Na ženu v symbolu, který patří z astrologického pohledu ke konjunkci Slunce a Venuše, tedy jevu oslavujícímu ženství, jako tvořivou sílu, je nápadné slovo „dramatizuje“. V původní znění od Elsie Wheelerové nalézáme obraz ženy sufražetky. Tady bychom se mohli na chvíli zastavit, neboť sufražetky byly bojovnice za politická práva žen, zejména hlasovacího práva. Vzpomenout můžeme na naši Františku Plamínkovou, ženou, která stála za tím, aby v § 106 Ústavy Československé republiky z roku 1920 bylo zakotveno, že „výsady rodu, pohlaví a zaměstnání se neuznávají“. Nejenom na Františčině aktivní činnosti za ženská práva vidíme proměnu ve společenském vnímání ženy, která se, a není tomu zas tak dávno, konečně stává rovnoprávnou lidskou bytostí. Z jiného úhlu pohledu se můžeme na „ženu – aktivistku“ podívat jako na tvořivou energii, která se dere na světlo a dostává svůj náležitý prostor. Cesta však není jednoduchá, a kdyby nebylo dramatizováno jednání, naše postoje a názory, málokdo by si jich všiml. Tvořivá síla se ukazuje ve své plnosti, aby pohnula a rozhýbala ostatní. Máme tedy před sebou červen 2012, kdybychom se měli naladit na vlastní tvořivou sílu a projevit její možnosti. Cesta k úspěchu však bude lemována zápasem s instinkty a nejistotou. Provázena může být dramatickými pohnutkami a výkyvy, které nás mohou mást. Nadšení, provázející počátky, by nemělo vyprchat. Mělo by se transformovat do trvalého stimulu, který nás bude inspirovat. Máme se tedy na co těšit. Vzpomenout si můžeme na své emoce a postoje z roku 2004, kdy jsme měli možnost sledovat přechod Venuše přes Slunce. Tento přechod byl také v Blížencích a vedl nás do určité vnitřní „izolace“, která je nutná pro načerpání sil a zážitků. V roce 2012 bychom měli jít s emocemi ven a zkusit víc projevovat to, co cítíme. Projevit bychom měli své hodnoty, postoje a názory. Nuže, poněkud vylézt z podivné ulity individualismu a více se zapojit do vztahů a dění kolem nás.

Rok 2012 pro znamení zvěrokruhu

Lidé narození ve znameních Blíženců, Vah a Vodnáře by měli jako první naskočit na vlnu studií a rozšiřování si obzorů. Právě jejich energie bude v největším souladu s uvedenými možnostmi. Těžší to letos mohou mít Kozorozi narození mezi 26. a 31. prosincem a Raci narození mezi 24. červnem až 4. červencem. Tito lidé mohou ve větší míře pociťovat určitou bezmoc, vůči tomu, co se kolem a s nimi děje. Pamatovat by měli na to, že vše, co je letos potká, bude očistné a pro budoucnost dobré. Jen momentální projevy mohou znít fatálně a neřešitelně. Rozhodně by neměli ztrácet odvahu a vůli, neboť vše bude ve svém jádru o uvědomění si vlastní moci.

Rok 2012 pro Českou republiku

V horoskopu pro republiku se také nerýsuje příliš klidné období. Vycházíme-li z horoskopu vzniku České republiky pro 1. leden 1993, pak vidíme, že letos si neodpočineme a také nenajdeme politickou stabilitu. Velmi živými měsíci bude březen až září. V těchto měsících se semele to nejdůležitější z tohoto roku. Od března se dostane Pluto do oblasti Imma Coeli, což je oblast kořenů, zázemí a vnitřních zdrojů. Pluto je začne z gruntu proměňovat a hlavně pomalu a jistě ukazovat, co je nefunkční, prázdné, tedy co vlastně roste ze vzduchu! V květnu se k tomu přidá Uran, který bude na Descendentu, což je místo spojované s tvorbou rovnoprávných vztahů a smluv. Uran je symbolem rázné proměny, rychlých zvratů a nečekaných či impulzivních rozhodnutí.  Můžeme se tedy „těšit“ na zjevné proměny v politických dohodách. Uran se v horoskopu republiky spojí s Lunou, která symbolicky zastupuje občany. Změny se nás tedy bytostně dotknou a mohou vyvolat silnou vlnu nevole a rozruchu. Už nyní bychom se měli věnovat sledování politiky a hlavně programů, které nám jednotlivé strany nabízejí. Je zde totiž dost reálná možnost, že prostí občasné budou čím dál tím víc nést na svých bedrech ekonomická rozhodnutí našich politiků. Nenechme se v jarních měsících opít rohlíkem a dobře si rozmysleme, koho posléze volit a jakou stranu si vybrat v kraji i senátu. Při jarní jupitersko-saturnské opozici, si mohou politici honit tričko a hrát na nás divadlo o tom, jak se kritická situace stabilizuje. Mohou najít kompromisy, které ovšem zaplatíme my, občané. O tom, co a jak platit, bychom však měli rozhodnout sami.

Buďme tedy v letošním roce ve střehu. Nezapomeňme na své lásky a pěstujme vztahy, neboť jim bude letos přáno. Pišme, učme se, čtěme a zkoumejme, co se kolem a s námi děje. Probrat se ze snění může přinést vlnu hněvu a nespokojenosti, ale i tu bychom měli proměnit. Příkladem nám může být Immanuel Kant, který oponoval konzervativnímu krédu „nemysli, poslouchej“ nikoliv apelem „neposlouchej, mysli“, nýbrž apelem „poslouchej, ale mysli!“

Ať je nám vše k dobrému, přeje astroložka a psychoterapeutka Martina Lukášková.

Zkrácená verze byla psána pro Speciál Horoskop 2012 časopisu Blesk pro ženy. Psáno 16. listopadu 2011.

Přeložil a vysvětlivkami doplnil Ondřej Lesák.

Co znamená postmoderní?

Především bych měl vysvětlit pojem „postmoderní“. Termín postmodernismus je obvykle užíván pro soubor filosofických směrů, které vycházejí převážně ze současné francouzské filosofie. Patří k nim zejména dílo Jacquesa Derridy a poststrukturalismus filosofa a historika Michela Foucalta.

V astrologii však jde o něco jiného. Nikdy nebyla součástí moderního světa a nemůže mít tedy postmoderní periodu. Rád bych přitom připomněl, že astrologie je ideální obor pro vše premoderní i postmoderní, ve smyslu francouzské filosofie.

Zmíním se ale hlavně o jednom historickém, pro astrologii typickém jevu, který by se dal charakterizovat takto: Astrologii, která vykazuje určité konzistentní zákonitosti, ideje a principy, známe zhruba do roku 1700. Má téměř nepřetržitou tradici přibližně od 5. stol. př.n.l. s tím, že tento časový mezník je velmi flexibilní. V průběhu 18. století byla astrologická tradice nadlouho přerušena. Tradiční,  konvenční historikové hovoří o této době jako o Osvícenství. Já dávám přednost slovu Zatmění kvůli tom, k čemu v astrologii došlo – málem zanikla. Teprve v 19. stol. došlo k jejímu obrození, což po většinu 19. stol. představovalo oživování téměř zaniklé tradice. Později, s Alanem Leem, Danem Rudhyarem a dalšími, a na poněkud jiné úrovni se studenty Hamburské školy a Ebertinovy kosmobiologie, začal vznikat nový druh astrologie. Ten vyhovoval, zjednodušeně řečeno, požadavkům 20. století, tj. tomu, co bych nazval moderní astrologií. Já se ale chci hlavně věnovat otázce „co dál?“.

Směr, který budu z nedostatku lepšího označení nazývat postmoderní astrologií, začal před pouhými několika lety. Za tento nový začátek vděčíme z větší míry dvěma lidem: Robertu Zollerovi ze Spojených států, který v 70. letech začal studovat středověkou astrologii v původním, latinském jazyce a později Olivii Barclay z Velké Británie, která začala učit horární astrologii, přímo z textů Williama Lillyho. V obou případech šlo o znovuzrození astrologie z doby před r. 1700, tj. o premoderní astrologii, a mělo to obrovský dopad. Ve Spojených státech díky tomu vzniklo hnutí, jehož jsem byl členem – resp. jsem členem, ale nejsem již spojován s jeho jménem. Jedná se o projekt Hindsight, který založili Robert Zoller, Robert Schmidt a já. Robert Zoller šel později svojí vlastní cestou, já také, ale hnutí pokračuje. Je s ním spjato také mimořádně významné překladatelské hnutí ve Španělsku a v Itálii. Premoderní astrologie, charakteristická pro období před r. 1700, se tedy vrátila docela rychle. Vliv těchto hnutí není možná takový, jak by se na první pohled zdálo. Chci tím říci, aniž bych se chtěl někoho dotknout, že sice existují lidé jako Robert Zoller, kteří se skutečně snaží kompletně oživit premoderní astrologii, jinak též známou jako tradiční, v její nedotčené formě. Avšak od dob, kdy někteří lidé začali považovat za tradiční i astrologii Alana Lea, je pro astrologický styl před r. 1700 zřejmě srozumitelnější termín „premoderní“, spíše než termín „tradiční“. Jako bych teď před sebou viděl Roberta Zollera – a věřte mi, že by asi neprotestoval proti tomu, co říkám – jak se směje a nadšeně si mne ruce se slovy „co je staré, to je dobré!“.

To, co se dnes začíná rýsovat a s čím se musím vyrovnat i já, však ve skutečnosti není obnovení tradiční astrologie. Je to spíše náprava přerušení jejího vývoje, ke kterému došlo v 18. století. Nesnažíme se dělat astrologii přesně tak, jak byla kdysi praktikována, spíše se ji snažíme obnovit způsobem, jako kdyby nikdy nepřestala být aktivní tradicí. Je velmi důležité porozumět tomuto aspektu, neboť se často tvrdí, že když tradiční astrologie téměř zanikla, nebyla zřejmě tak efektivní.

Mnozí říkají, že se tradiční astrologie musela dopouštět velkých chyb a že tedy moderní astrologie představuje její evoluční zlepšení. Není to pravda. Tradiční astrologie téměř zanikla z důvodů, které byly daleko spíš sociální a politické, než vědecké. Chcete-li se seznámit s tím co mám na mysli, odkazuji vás na vynikající práci Patricka Curryho „Věštby a moc“, ve které autor popisuje průběh postupného zániku astrologie v Británii. Mohu vás přitom ujistit, že tento proces nebyl omezen jen na tuto zemi. Shrnul bych to takto: Neděláme tradiční astrologii. Napravujeme jen zlom, který přerušil vývoj astrologie v 18. století.

Tradiční astrologie

Ptejme se především: „Co je tradiční astrologie?“  Obecně vzato ji mohu definovat jen jako astrologii před rokem 1700, takže v tomto ohledu je to něco jako zbytek historie. Každý z vás si rychle spočítá, že většina historie se odehrála před rokem 1700, což čítá miliardy let. Definovat ji jiným způsobem však lze jen těžko. A tak si vlastně musíme položit otázku: „Jaká tradiční astrologie?“

Helenistická, klasická? Jótická? (Termín jótický upřednostňuji před termínem védický především proto, že v Indii je používán i v současné době a dále proto, že astrologie orientovaná na horoskopy není ve Védách tolik zastoupena*). Arabská – nebo jak ji raději nazývám – persko-arabská astrologie, jež je ve skutečnosti více perská než arabská? Latinsky psaná středověká astrologie, která je v podstatě tatáž jako persko-arabská? Nebo moderní astrologie? Nemám přitom na mysli Alana Lea ani jiné badatele z této doby, neboť moderní astrologie zahrnuje i osobnosti jako jsou Placidus, Morinus, Kepler, zkrátka všechny ty, kteří se v tradiční astrologii našli, uznávali ji, ale také chápali, že vyžaduje reformu.

Jakou z naznačených cest tedy jít? Mám špatnou zprávu – všemi zároveň! Nestrávili jsme plně tradiční astrologie – mám-li užít správný termín – nezvládli jsme jejich techniky. Vzato v širším měřítku, nejen že pro nás nejsou běžné například prediktivní techniky helenistické astrologie, ale nepoužíváme dokonce ani některé obdobné techniky astrologie středověké. Tyto techniky se nakonec mohou ukázat jako nepříliš užitečné, ale stejně tak mohou být průlomové. Nevím sám, jak je to skutečně, ale dokud tyto techniky systematicky nevyzkoušíme, nedozvíme se to.

Astrologie 20. století.

Spojování různých tradic a jejich vyústění do moderní astrologické tradice představuje podstatu změny astrologie z moderní na postmoderní. Někteří začali tuto astrologii nazývat novotradiční, ale toto označení není přesné. Ve skutečnosti se jedná o postmoderní astrologii v běžném smyslu tohoto slova.

Budiž, co ale uděláme s 20. stoletím? Nejsem tradicionalista a navrhuji tedy pokračovat v jeho duchu. Zachovat z  něj to nejlepší. Nejvýznamnější pokrok astrologie 20. století spočívá v tom, že může být použita jako nástroj rozvoje lidského potenciálu a sebeaktualizace. Tento prvek bychom pravděpodobně nalezli i v indické, resp. jótické astrologii, ale zcela jistě není obsažen v astrologii helenistické, arabské ani středověké. Tyto tři tradice byly zcela orientovány na každodenní „světské“ záležitosti.

Radikálně nový způsob astrologického uvažování zavedl zejména Dane Rudhyar. Jeho astrologie je blízce příbuzná konceptu astrologie psychologické, k čemuž bych rád dodal, že nesdílím opovržení, které má pro psychologickou astrologii mnoho tradicionalistů. Naopak si myslím, že je velmi důležitá. Moje jediná kritika vůči ní spočívá v tom, že se v rukou některých méně schopných odborníků stává astrologií značně rozbředlou, kde cokoli může být vyloženo jakkoli v závislosti na emocionálním rozpoložení klienta i astrologa. Jazyk astrologie 20. století je jazykem, který má tendenci k nepřesnostem, vágním vyjádřením, nesrozumitelnosti a nejasnosti. Avšak cíle astrologie 20. století  jsou rozhodně hodny  následování.

Nyní se nám naskýtá otázka, proč se tradiční astrologie – nebo přinejmenším ty její směry, které jsem zmínil – nezabývaly záležitostmi sebeaktualizace?  Měly k tomu přece nástroje, měly i filosofické důvody tak činit. Důvod je velmi jednoduchý. Jak v islámském, tak i v křesťanském světě již existovalo něco jiného – zejména náboženství, od kterého byla astrologie z velké části oddělena. Islámští i křesťanští astrologové museli stále vysvětlovat, že jejich obor není na překážku náboženství, nezasahuje do jeho záležitostí a není s ním v rozporu. Pak bylo vše v pořádku. V západní astrologii známe podzemní tradici, která tuto okolnost zmírňovala, avšak i když  něco podobného existovalo i v indické astrologii, byla to vždy podzemní tradice. Jednalo se o magii, astrologové ovšem museli vystupovat tak, že s ní nemají nic společného – aby přežili v prostředí, které donedávna panovalo v křesťanském i islámském světě. Držme se tedy astrologie 20. století, pokud má co říci modernímu člověku. Každý astrologický směr se vztahuje k  takové kultuře v jaké žije. Jestliže ne, pak je nevýznamný. Držme se jí, pokud funguje, dává smysl a mluví dostatečně jasně, abychom mohli říci, že funguje. Abych ukázal, co mám na mysli oním „dostatečně jasně“, uvádím styl absurdní předpovědi typu „v příštím roce se něco stane“, která tento problém ilustruje. Můžete se tomu smát, ale už jsem slyšel i „takto jasně“ formulované astrologické předpovědi.

Myslím si, že nástroje astrologie 20. století, které máme k dispozici, stojí za to, abychom je zachovali – jako například midpointy, dělení kruhu na 90° výseče a další. Existuje řada škol, které přispěly takovým množstvím cenných myšlenek, že je nelze ani vyjmenovat. Neodhazujme astrologii dvacátého století. Připomeňme si jen, že cosi postrádá.

První otázka, která nás přitom napadne je následující: „Je tradiční astrologie v jakékoli formě lepší než astrologie moderní? Tradicionalisté samozřejmě hned odpoví: „Samozřejmě, jak jinak!“ Řeknou, že je efektivnější. To je patrně pravda, avšak nikoli z důvodů, pro které si to možná myslíme. Indická, arabská, středověká a ostatně i helenistická astrologie, ty všechny měly totiž mnohem propracovanější jazyk než astrologie 20. století. Tyto jazyky byly, jednoduše řečeno, výmluvnější; dávné astrologické směry byly schopny říci věci jasněji a z tohoto důvodu můžeme snáze posoudit, zda mluvily pravdu či nikoli. V jednom ze svých dvojsmyslů, ve kterém jsem vyslovil kompliment Ebertinově Kosmobiologii jsem ji ocenil jako jeden z mála astrologických systémů, u kterého mohu říci, kdy funguje. Přitom teď řeknu něco, co budou někteří považovat za pobuřující a co bylo i během této konference mnohokrát kritizováno: Nikdy jsem se nesetkal s chybně přiřazeným horoskopem, který by fungoval lépe než ten správný.

Neříkám, že se to nemůže stát, ale mně se to zatím nestalo. Zřejmě proto, že jsem vždy kladl velký důraz na to, jak artikulovat astrologický jazyk – takže jsem mohl říct, jestli jsou moje tvrzení správná nebo chybná. Vzpomínám si na jednu přednášku Geoffreye Deana o horoskopu, o kterém říkal, že patří Petule Clarkové – s velmi těsnou konjunkcí Marse a Neptuna. Geoffrey si už tento incident nepamatuje, já však ano. Nejprve ze sebe vychrlil snůšku modernistických astrologických nesmyslů o nesobecké, altruistické povaze této osoby a podobné věci. Pomyslel jsem si tenkrát: „To je zvláštní, ale s tím horoskopem něco není v pořádku.“ A pak, když už přesvědčil celé publikum, Geoffrey oznámil, že to bude spíš horoskop Charlese Mansona. [Poznámka na okraj: Linie zmíněné konjunkce Mars-Neptun probíhá v astrografické mapě Charlese Mansona pouští východně od Los Angeles.] Takže když se Geoffrey nakonec přiznal, že to byl Charles Manson, řekl jsem si „Věděl jsem to. Tohle nemohla být Petula Clarková!“

Ona a Manson se narodili ve stejný den rok po sobě a to byl také důvod, proč Geoffrey naletěl. Problém byl však hlavně v tom, že využil nesrozumitelnosti moderního astrologického jazyka 20. století, pro většinu situací typické. Toto se musí změnit! Vždyť sebeaktualizace, psychologický výzkum či dokonce osvícení, k nimž nás astrologie 20. století může dovést, představují vznešené cíle a úkoly.

Vedle nesrozumitelného jazyka trpí moderní astrologie ještě jednou, skutečně tragickou vadou – naprostým nedostatkem filosofických základů vycházejících z ucelené filosofické nebo duchovní světové tradice. Naproti tomu například jótická astrologie staví na filosofických a duchovních základech, odvozených z indického náboženství. Podobně i západní astrologie (kterou ve skutečnosti považuji za astrologii Středního východu a jejíž západní větev praktikujeme) má pevný základ ve filosofii, odvozené od osobností jako byl Platón, Pythágorás, Aristotelés a Plotínos. Zároveň vychází i z jiných filosofií, které není možno přiřadit žádné skutečné osobnosti, jako např. z filosofie Hermovy. Měli bychom se k těmto filosofickým základům vrátit, protože celá moderní filosofie (zřejmě s výjimkou fenomenologie), vzešla ze souboru idejí pro astrologii problematických. Tedy takových idejí, které se objevily až poté, co se Západ na svém „filosofickém“ rozcestí vydal směrem, který nakonec astrologii neodmyslitelně zkompromitoval.

Musíme se tedy vrátit zpět k těm filosofickým základům,  které nejsou k astrologii nepřátelské, obnovit je, porozumět jim v našem moderním slova smyslu a nabídnout je 20. a 21. století. V tomto směru máme brilantní příklad v práci Johna Addeye, jehož astrologie byla pevně zakotvena v neoplatonismu, ale směřovala přitom k radikálně novému pojetí. Nechceme však používat mystické „filosofie“ 19.století, jako byly směry M. Blavatské, Alice Baileyové a dalších – částečně proto, že ve skutečnosti nejsou filosofiemi základními. To, co učily, bylo ve skutečnosti moderní a zatemněnou formou neoplatonismu. Neříkám, že jejich práce nemají žádnou hodnotu, ale pokud se týká filosofie, vraťme se k realitě. Například Alfred North Whitehead mohl být také filosofem, který nám mohl mnohé říct, ale dokud jsem ho nepřiměl, aby pohovořil srozumitelně, nebyl jsem schopen pochopit, co měl na mysli. Ti z vás, kteří se snažili přečíst Whiteheada mi budou rozumět…

Astrologie postrádá teoretické základy

Význam spolehlivých filosofických základů spočívá v tom, že nakonec vedou  k vytvoření určité formy základů teoretických, tj. toho, co astrologie postrádá, jak nám stále vytýkají vědci. Abychom tomu rozuměli – není bezpodmínečně nutné, aby byly teoretické základy od počátku správné. Je jen třeba, aby byly korigovatelné. Astrologická teorie založená na  znovuobnoveném spojení s dávnými filosofiemi nebude sice teorií uznanou ve vědeckém slova smyslu, nicméně bude nakonec jako vědecká teorie fungovat. Pouze nebude fungovat v souladu s žádným vědeckým paradigmatem. Přinejmenším žádným takovým, které je založeno na širším meta-paradigmatu moderní vědy.

Dovolte mi vysvětlit proč:

Současné vědecké paradigma, s výjimkou několika málo oblastí kvantové fyziky, ve značné míře ignoruje roli vědomí ve vesmíru. Když to uvedu v nejvýraznější podobě, život a vědomí jsou – podle převládající verze moderního vědeckého paradigmatu – pouhými průvodními jevy zákonů neživé, neoduševnělé přírody. Průvodním jevem se rozumí nepodstatný jev druhého řádu, nikoli ústřední jev celého systému. Jinými slovy, jsme nedůležití a bezvýznamní, svět nemá ve své podstatě smysl a jen se dál a dál opotřebovává ke svému nesmyslnému, marnému konci. Měli bychom si zajisté položit otázku „nesmyslnému“ pro koho? Nemůžeme hovořit o nesmyslnosti, když existuje někdo, komu se zdá něco nesmyslné. Od 19. století, kdy byl z vědy odstraněn Bůh, se však celá záležitost smysluplnosti a nesmyslnosti stala bohužel nedefinovatelnou, irelevantní a akademickou.

Podle mého skromného názoru astrologie nedává smysl, dokud nevyslovíme předpoklad, že život, mysl a vědomí jsou středobodem fungování vesmíru a jakýmsi smysluplným způsobem předcházejí hmotu a energii. Nebo s nimi existují současně, to jest věčně.

Podle jednoho z moderních „vědeckých“ spisovatelů jsme jako baktérie žijící na smítce prachu vysmrknuté při kýchnutí. Toto je jeho popis života ve světě vzniklém Velkým Třeskem. Říká se, že žijeme na planetě otáčející se kolem malé hvězdy v nedůležité galaxii, v nekonečně velkém vesmíru. Vůči komu jsme malí? Vůči komu jsme nedůležití, není-li vesmír oživen, a od kdy se pouhá velikost stala kritériem důležitosti? Jak  říkal zesnulý Carl Sagan: „Když mluvíme o miliardách a miliardách hvězd, je to jako když dáváme za jedničku nuly, abychom udělali věci významnější a smysluplnější.“

Podle mého skromného názoru (což znamená, že „arogantní formulace budou následovat vzápětí“) astrologie nedává smysl, dokud nevyslovíme předpoklad, že život, mysl a vědomí jsou středobodem fungování vesmíru a jakýmsi smysluplným způsobem předcházejí hmotu a energii. Nebo s nimi existují současně, to jest věčně. Cosi k nám hovoří – a věci, které hovoří musí být živé a vědomé. Myšlenka, že život a vědomí jsou okrajovým jevem, je přesně opačná astrologickému světovému názoru. To je důvod, proč jsme kacíři. A já říkám, ať to tak rozhodně zůstane! Myslím si však, že mnoho astrologů nevyvozuje logické důsledky z toho, čím se zabývají. Jsou astrology, když jsou v poradenské místnosti, a zároveň jsou obyčejnými denodenními mechanisty a materialisty 21. století, jakmile dělají cokoli jiného. Zjistil jsem sice, že dnes to platí méně než dříve, což je potěšitelné. Ale musíme připustit, že astrologie a metafyzika vědy, známá také jako scientismus, jsou vskutku nekompatibilní…bohudíky.

Nyní uvedu další aspekt nového pojetí astrologie: Totálně, absolutně a naprosto zamítám jakoukoli formu astro-fundamentalismu. Přenechme jej choromyslným fanatikům v židovských, islámských a křesťanských náboženských komunitách. Neexistuje žádná starodávná astrologie, kterou je třeba kompletně obnovit jako jedinou, kompletní, absolutně a bez jakýchkoli pochyb pravdivou po všechny časy. Ano, objevujeme ji podle svých nejlepších schopností, takže se od ní můžeme učit, ale není nutně „pravdivější“ než to, co děláme my. Naši předchůdci byli lidské bytosti právě tak jako my. A jestli si myslím, že se k nám astrologie dostala jako výsledek božského zjevení v biblickém smyslu? Možná v nějakém jiném smyslu, ale nikoli v úzkém smyslu podobném biblickému. Celá, úplná, dokonalá a kompletní nebyla zjevena nikdy a nikomu. Může být doplňována a zdokonalována časem, ale to znamená, že musíme vykonat práci s odhalováním tohoto zjevení. Myslím si sice, že k tomu tímto způsobem nedojde, ale nechci tu možnost vylučovat.

K vyváženosti modernistického a tradicionalistického přístupu.

To, co potřebujeme je tedy vyváženost mezi modernistickým a tradicionalistickým přístupem. Rád bych při této příležitosti vyjasnil jednu věc: Jestliže se vám zdá, že napadám jen některé, když mluvím o astrologickém fundamentalismu, věřte mi, nečiním tak. Neboť existují také Lillyho fundamentalisté, helenističtí fundamentalisté, arabští fundamentalisté…

Vezměte si jakýkoli systém s výjimkou těch dnešních a vždy najdete někoho, kdo mu věří jako fundamentalista, nebo kdo se řídí doslovným zněním, použijeme-li slov, která jsou v náboženských kruzích více v módě. Tedy ten, kdo věří, že knihy jsou doslovně a naprosto pravdivé.

Modernistický přístup věří, že dobrá je pouze nejnovější práce, zatímco tradicionalistický je toho názoru, že cokoli moderního je beznadějně špatné a zkažené. Oba tyto postoje jsou špatné, a to bezvýhradně. Ostatně pokud se mnou nesouhlasíte, nevadí. Je to můj postoj, berte tedy nebo nechte být! (Mám Lunu ve Štíru.)

Postmoderní astrologie musí připustit, že astrologie je naučená technika a dovednost. A přestože vítáme nadšence a amatéry, je třeba připustit, že amatérští astrologové budou hrát podobnou roli jako amatérští vědci, tj. rozhodně ne bezvýznamnou, ale přece jen omezenou. Astrologie není o nic více zábavou, než  je tomu v případě psychologie, čímž chci říci, že obě mohou poskytnout zábavu a rozptýlení, ale není to jejich pravý účel ani význam.

Vedeni touto okolností, vytvořili jsme hnutí za vytvoření akademických astrologických institucí. Jednou z nich je Keplerova univerzita. Vyučuje v rámci původních programů svobodných umění, které jsou – jak říká neoficiální motto naší školy – filtrovány optikou astrologie, nicméně stále patří mezi svobodná umění. Co tam učím? Učím starověkou a středověkou historii a latinu. Samozřejmě, neučíme se celého Cicera, a z ostatních čteme  například Jana Sevillského, kterého mají posluchači rádi. Nečteme Manilia, neboť nikdo nemůže číst Manilia;-) Zde v Británii existují dále osnovy univerzity Bath Spa, southamptonský program, osnovy univerzity v Canterbury a mnoho dalších**). Je to napínavý vývoj, neboť se dostáváme k bodu, kde již astrologie pokračuje na úrovni srovnatelné s univerzitami. Jsou pořádány konference mezi profesionály, jejichž referáty bývají zásadní, ale pro obyčejnou astrologickou konferenci jsou příliš technicky zaměřené nebo esoterní,       v původním slova smyslu. Zabýváme se například různými styly a způsoby výpočtu primárních direkcí používaných ve středověku, jejichž původ, význam a využití jsou předmětem zájmu jen úzkého kruhu specialistů.

Abyste si mohli utvořit představu, o čem mluvím, zmíním jako příklad autora známého pod jménem Masha Allah. Jsem přesvědčen, že se ve skutečnosti jedná o dva autory, protože u něj lze, jak se zdá, vysledovat dva různé druhy astrologických přístupů. Je to příklad tématu, které by zřejmě nepřitáhlo mnoho zájemců ani na astrologické konferenci, přestože jsou tyto konference sofistikovanější než mnohé jiné.

Astrologie typu „Astrologie a Váš domácí mazlíček“ se udržuje už docela dlouhou dobu a já nepředpokládám, že by zanikla.

Jaká je alternativa k tomuto trendu? V Astrolabu, společnosti se kterou spolupracuji, jsme měli na zdi kresbu, která ukazovala dobře živenou, zavalitou ženu stojící za pultem s velmi vážným a přísným výrazem na tváři, která říká: „Nepřestaneme, dokud astrologie nenalezne svoje náležité místo v Akademii.“ Na zdi za ní byl nápis: „Příští týden: Astrologie a Váš domácí mazlíček.“ Není v tom nic špatného, ale představuje to dva různé aspekty astrologie. Astrologie typu „Astrologie a Váš domácí mazlíček“ se udržuje už docela dlouhou dobu a já nepředpokládám, že by zanikla.

Učím nyní ve čtvrtém ročníku postgraduálního studia  a začínám získávat cit pro to o co v Akademii jde, resp. co je dobré a užitečné pro další vývoj astrologie. Zatím jsme podobné věci obvykle neprobírali, ale to se změní, neboť akademizace, tj. posílení akademického charakteru astrologie, je žádoucí a důležitý krok. V této souvislosti musím zdůraznit, že se nesnažíme  učinit astrologii seriózní. Snažíme se dát dohromady její vnitřní zákonitosti. To není totéž. Nepřesvědčíme akademiky, že patříme k akademii jen tím, že to o sobě budeme říkat; ani si nemůžeme být jisti, že k ní někdy budeme patřit. Na tom nezáleží. Akademizace je důležitá pro nás samotné, nikoli pro naši úctyhodnost, ale pro účinnost našeho díla. Budeme pracovat efektivněji, když se zaměříme tímto směrem. Potřebujeme mezinárodní knihovny astrologických textů, buď v podobě knih nebo online. Potřebujeme dohledat a shromáždit všechny astrologické časopisy rozpadající se na našich regálech, naskenovat je a zpřístupnit badatelům na poli astrologie.

Nesnažíme se učinit astrologii seriózní. Snažíme se dát dohromady její vnitřní zákonitosti. To není totéž.

Nevím, jak dalece je to známo, ale na internetu lze najít stránky “Early English Books Online” (http://eebo.chadwyck.com/home pozn. překl.). V této databázi je každá kniha, která byla vytisknuta  před r. 1700 a dochovala se. Knihy můžete číst nebo si je stáhnout, jak chcete. V astrologii potřebujeme přesně to samé. Potřebujeme zpřístupnit všechny časopisy a staré texty pro badatele v oboru. V současnosti se podstatná část astrologie nachází na pokraji toho, že bude  navždy ztracena. Potřebujeme moderní badatele, kteří zdokumentují všechno, co se odehrálo ve 20. století, interpretují myšlenky autorů tohoto období, vysvětlí jejich ideje a řeknou nám o jejich životech. To všechno je třeba zachovat. Ironií osudu je nejohroženější částí  historie astrologie právě období 20. století. Je na pokraji zapomnění, což je jeden z hlavních důvodů pro vývoj akademickým směrem. Skutečně nám nejde o úctyhodnost, akademizace je v našem vlastním zájmu, toto představuje klíčový bod. Ve vytvoření postmoderní astrologie uspějeme do té míry, do jaké bude naše astrologie celistvá a kontinuální – historicky, se všemi astrologickými směry minulosti. To neznamená, že budeme používat všechny staré techniky a historicky používané prvky. Znamená to, že se můžeme odkazovat na naši tradici jako na kompletně zrekonstruovanou a kontinuální. Postmoderní astrologie se nebude přímo vracet zpět k Williamu Lillymu, Bonattimu, Vettiu Valensovi, Vaharu Mihirovi nebo komukoli dalšímu. Ale tito autoři zde budou zahrnuti, jejich práce budou známy, vyhodnoceny a v případě potřeby využity, což bude dáno  současnými, chcete-li postmoderními, potřebami.

Mohl bych uvést dlouhý seznam důvodů, které dle mého názoru hovoří o potřebě změn ve vyjádření technik, jež v astrologii používáme. Ale musím souhlasit s Geoffreyem Corneliem, který se ve své včerejší přednášce zmínil, že vylepšení techniky v obvyklém slova smyslu není to, o co se snažíme: „Když použijete nesprávnou techniku, například v chemii při analýze neznámé substance, může se Vám stát, že nakonec nezjistíte, co to bylo za substanci.  V chemii představuje technika jednoznačně daný sled postupů, vytvořených k tomu, aby bylo dosaženo určitého výsledku. V astrologii je však technika vyjádřením jazyka, nikoli pouhým sledem postupů.“

Dovolte mi uvést jeden konkrétní příklad. Když otevřete jakoukoli tradiční astrologickou učebnici vycházející výhradně z Ptolemaia, zjistíte, že pracuje s určitým okruhem otázek, které je třeba zodpovědět: Je nativita životaschopná?  To znamená, bude žít bytost narozená s touto nativitou? Jaké je zdraví a postavení rodičů?  Co bratři a sestry? Co peníze, kariéra, děti?  To všechno tvoří standardní soubor toho, co nazývám ptolemaiovskými otázkami. Tyto ptolemaiovské otázky používají pro nalezení odpovědí velmi jednoznačné techniky. Nám však nejde o to, jestli jsou tyto techniky „správné“, ale jestli jsou jasně vyjádřené. Některé z těchto otázek asi nebudeme klást, nebudeme například asi dlouho prodlévat v rozhovoru o povaze a způsobu smrti, ať se to týká kohokoli. Můžeme však být již  trochu výmluvnější, budeme-li se vyjadřovat jiným způsobem: Tady jsou období Vašeho života, kdy byste si měl dávat pozor, nebezpečná období, kdy byste se měl hlídat. Ke svému uspokojení bych k této věci navíc poznamenal, že tyto a podobné záležitosti jsou náhodné, nejisté a nekalkulovatelné, mám-li použít filosofických termínů. Chvíle vaší smrti nebyla ještě stanovena, pokud to nemá být velmi brzy v důsledku vnějších podmínek, které již nelze změnit. Existuje mnoho příležitostí, kdy můžeme zemřít. Ve starověku platilo, že věcem, kterým lze předejít nyní, nelze předejít později. My však hovoříme o obdobích, která mohou být nebezpečná, nikoli o okamžiku smrti nebo čehokoli jiného. Nám však jde hlavně o to, na které otázky lze vůbec najít odpověď – a dále o to, zda odpovědi na ně jsou natolik jasné, abychom mohli říci, jsou-li správné nebo chybné.

Osud a svobodná vůle

Otázka osudu a svobodné vůle je podivuhodná. Myslím, že jsem nalezl odpověď – v jednom ze Stobaeusových fragmentů Corpus Hermeticum, ve kterém Hermes hovoří ke svému žákovi Tatovi (jak je toto jméno obvykle přepisováno). Tat zde Herma žádá: „Řekni mi znovu o osudu, prozřetelnosti a nutnosti,“ a ten mu v závěru obsáhlého textu odpovídá, že „osud se týká těla, nutnost té části mysli, která se zabývá pouze tělem, a prozřetelnost se týká mysli, která je plně vědomá.“

Tyto řádky nám napovídají, že osud v běžně chápaném slova smyslu neexistuje.

Ano, máme osud daný tím, že jsme materiální bytosti určitého druhu.  Ať se snažíme sebevíce, jakkoli silná svobodná vůle nás v tomto životě nepřemění na psa nebo kočku. Nemůžeme létat bez letadla…pokud nejsme médiem, nemůžeme procházet zdmi bez dveří, nemůžeme skrze tyto zdi vidět bez oken, jsme omezeni přírodními zákony. Toto je základní smysl osudu ve filosofii starých Řeků. Je to fyzikální zákon.

Pak ale následuje skutečně podstatná část toho, co vytváří osud: Je to osud způsobený nevědomostí, zvaný nutnost. Jsme pohlceni situacemi, ke kterým si nedovedeme představit alternativu, protože máme stále na zřeteli všechno co musí být, co nesmí být…a tak jsme determinováni důsledky minulých rozhodnutí a současných stupidit. A to je většina našeho osudu. S planetami to nemá co dělat!

Postmoderní astrologie nebude fatalistická astrologie předvídající budoucnost, bude to astrologie Osvícení, Seberealizace, Sebeaktualizace a Vědomí, která pouhou svojí částí zahrnuje celý zbytek astrologie.

A konečně existuje třetí forma osudu, toho, který je absolutně neodvolatelný a kterému říkáme prozřetelnost. Nemáte na výběr nic jiného, než být tím, kým jste. Vaše volba je být sám sebou v nejvyšší možné míře nebo ne. Půjdu dokonce ještě dál. Řekl bych, že to, kým skutečně jste, je předurčeno v současné chvíli, táhne Vás to k sobě samému a tento tah je nevyhnutelný. Završení celé cesty, kdy se stáváme zcela realizovanou bytostí, však nevyhnutelné není.

Podmínky, náhoda a samozřejmě všudypřítomná stupidita či nevědomost – jakkoli to chcete nazývat – to všechno nám v různé míře zabraňuje dosažení této dokonalé seberealizace. Ve hvězdách není psáno, jestli někdy budeme plně realizováni. To, co je psáno ve hvězdách, je jak to udělat, pokud bychom horoskop četli z tohoto hlediska. Je to jedna z věcí, kterou nás naučilo 20. století, ale to samo o sobě k dosažení plné realizace nestačí. Na druhou stranu lze nalézt techniky  řecké a středověké astrologie, které naznačují jak to můžeme udělat, jak to lze vyčíst z horoskopu. Postmoderní astrologie nebude fatalistická astrologie předvídající budoucnost, bude to astrologie Osvícení, Seberealizace, Sebeaktualizace a Vědomí, která pouhou svojí částí zahrnuje celý zbytek astrologie.

To, co nás v této souvislosti čeká, je vyhodnocování, posuzování a sjednocování.

Děkuji za pozornost.

___________________________________________________________________________

*) Jótická astrologie – tradiční indická astrologie vycházející ze siderického zodiaku. Je jednou ze součástí védské tradice. V překladu ze sanskrtu znamená „Věda Světla“.

**)

Jan Sevillský (Johannes Hispalensis) – významný člen španělské překladatelské školy 12. století, která zprostředkovala přenos vědeckých poznatků do křesťanské Evropy, kde se podle nich na univerzitách vyučovalo ještě hluboko v novověku. Přeložil mnoho astrologických a alchymistických spisů z arabštiny (např. Secretum secretorum).

Marcus Manilius – římský básník a astrolog, autor 5-svazkové poémy Astronomica.

Bath Spa University – universita ve městě Bath v jihozápadní Anglii. Status univerzity obdržela roku 2005. Zaměřena na obory: umění a design, vzdělávaní, angličtina a tvůrčí aktivity, historie a kultura, hudba a sociální obory.

Tyto trioktilové trojúhelníky si můžeme představit jako dva obry, kteří se silou svých paží snaží jeden druhého vyhodit z rovnováhy. Při novu je můžeme spatřit v situaci, kdy je poměr sil vyrovnán. Napětí pramenící z hledání účinných pravidel (doběžná kvadratura Marse k Saturnu) bude syceno nárůstem vnější nejistoty z toho, jak vlastně dál (trioktily na Neptuna). Onou babou, která radí, se stává vydírající sugesce, že není jiné alternativy, než řešit krize udržením status quo, útěkem do snů a konzumu či úspornými-ožebračujícími balíčky a to na všech stranách. Vazba na ideál konzumu, výkonu, spotřeby, nárůstu, grafů vývoje trhu, burzovních obchodů, rentability a dalších pojmů z terminologie nejuznávanějšího náboženství západu – ekonomie, je tak veliká, že má obyčejný člověk pocity marnosti, podívá-li se na svět kolem. Tím se dostává do pasivity, která ho lehce promění v tichého otroka ideálů, které se rozhodně nevzpínají k jeho blahu, ale určitě nezapomínají na blaho vybraných členů společnosti tolik toužících, aby se nic neměnilo a peníze stále tekly jen do jejich kapes.

Uran v rozběrné kvadratuře na Plutona signalizuje nárůst napětí z nutnosti proměnit staré struktury a oživit systém zbořeništěm, které vytvoří prostor pro stavby nové. Je-li ve hře Pluton, nebude děj nijak unáhlený ale o to důkladnější. Proces proměny se rozbíhá, a pokud lidé zapomněli na svou tvořivost, je určitý nepříjemný tlak, žel, třeba. To, co lidé objevili v letech 1965-66, se nyní dostává do praxe a začíná ukazovat svou funkčnost i svou pošetilost. (Např. rozmach a síla virtuální války v kyberprostoru nebo proměna ekologického hnutí v marketingovou strategii a kupčení s emisemi.)

Hluboké transformační proudy si mohou hledat Merkurem ve Lvu svou „hlásnou troubu“, která vše vykřičí do světa. Radikální projevy plné emocí a vášní na sebe nemusejí dát dlouho čekat. Co martický obr svede svaly, to obr merkurský vyjádří slovy.¹  V takovém zápase bychom neměli být lhostejní a lenošiví k jakémukoliv projevu nacionalismu, neboť jeho podstata bývá pramálo obrozenecká.

Září nás tedy může pěkně rozehřát a naplnit „dobrotami“. Přežereme-li se, může nás později notně bolet břuch.  Chceme-li rozjet nové projekty, nemohli jsme vybrat lepší půdu, lepší konstelaci. Naše vize mají možnost zakořenit. Odolat musíme lákadlům jednoduchých a přímých cest, o kterých už z dětství víme, že vedou do pekla. Nebojme se nesouhlasit a nutit především sebe sama a v neposlední řadě i zástupce státu využívat alternativ, které ostentativně ve své mocichtivosti přehlížíme – přehlížejí…

¹ Martický a merkurský obr – pojmenování vzniká ne podle planety ve vrcholu, ale podle jediných zástupců osobních planet v planetární konfiguraci.

OSLAVENCI – Lidé narození v den novu by se měli vážně zamyslet nad novými cestami a otevřít svůj život změnám. Mají výtečnou příležitost prosadit své myšlenky do života a začít se věnovat úspěšnému projektu.

Lidé Panny narození 30. – 31. srpna a v období mezi 8. – 11. a 14. – 21. září by mohli vsadit na své zkušenosti a tím projít náročnějším obdobím. Rozhodně by je nemělo odradit napětí a vnitřní neklid. Záležitosti, které nepůjdou na první dobrou, je třeba zkoušet znovu. Ve výsledku se dílo podaří!

Lidé Panny narození mezi 1. – 7. září by neměli zpohodlnět a nepřijímat život jako zaběhlou rutinu. Mezi prsty by jim tak mohl proklouznout důležitý vztah. Citové záležitosti budou klíčové a tak neberete reakce drahé polovičky jako samozřejmost. Připraveným bude přáno a mají možnost zúročit svou práci v bohatších výsledcích.

Lidé Panny narození 11. a 12. září se symbolicky řečeno ocitnou na určitém bodu zvratu. Měli se kolem sebe dobře podívat a všimnout si toho, co dokázali ve světě vnější i vnitřním. Neměli by se zdržovat věčnou analýzou a obavami a raději na místo slov přejít k činům. Vymanit se mohou z pout, která je svazovala. Úspěšně se mohou postavit lidem, kteří jejich ochotu jen a jen využívali.

Pro bližší upřesnění je nutné znát přesnou hodinu narození. Informace jsou podané v obecné rovině, pro osobní rozbor je třeba astrologická konzultace.