Máme tu „mezičas“ tj. týden, který v sobě nemá žádnou ze čtyř hlavních fází lunačního cyklu. První lunární čtvrť proběhla v neděli a úplněk bude až v příští týden v pondělí. Takže jsme v takovém lunárním mezičase, který je velmi zajímavý z hlediska toho, co se děje mezi námi lidmi. Co to znamená?
Podívejme se na vše přes volbu nového papeže, neb čas od pohřbu papeže po konkláve je také takový „mezičas“ mezi starým a novým nástupcem v úřadu. Nejdřív shrňme, co předcházelo:
- Volba papeže je zajímavá tím, že na pohřbu papeže Františka se sešli Zelensky a Trump. Jejich setkání vedlo ke konkrétní domluvě a smlouvě a učinilo východisko pro následná jednání s Ruskem.
- Kardinálové se shodnou, že konkláve začne 7. května.
- Trump v neděli (první čtvrť) dá na svůj profil upravenou fotografii(viz odkaz níže), kde je jako papež a naváže tak na svou poznámku, že by byl dobrý papež. Je to sice k zasmání, ale vlastně není. Ilustruje to současnou dobu, kdy se to, co se zrelativizuje, stane díky umělé inteligenci konkrétním obrazem a následně dalekosáhle působí. Obraz, jak víme od mistrů propagandy, působí. Ne nadarmo Hospodin nařídit Izraelitům, aby nezobrazovali božstva ani jeho samého. Zprávu o tom podává Mojžíš, zkontrolovat si to můžeme v druhé knize Mojžíšově, Ex 20,3-4.
Co je na tom zajímavé?
V první řadě to, že stále je úřad papeže mezi lidmi důležitý a nese s sebou autoritu, což v našem západním světě, kde by autority pohledal, není zanedbatelné (proto uvádím i poznámku o Trampovi). Dám-li na chvíli a zdůrazňuji pro osvětlení toho, co chci říct, stranou papežskou roli jako zástupce Ježíše Krista na Zemi a neodvolatelného nástupce apoštola sv. Petra, pak jsou ideje zprostředkované mužem zastávajícím tento úřad odrazem přístupů k spirituálním proudům mezi lidmi v jeho kulturním poli (podobně takovým zrcadlem může být jeho svatost Dalajlama, pro pravoslavné autokefální církve metropolita (arcibiskup) např. pro Rusy metropolita Kirill a tak dále…dle náboženských směrů – dosaďte si, je to zajímává podívaná).
Z tohoto úhlu pohledu je volba papeže pozoruhodným zrcadlem obecného dění. Můžeme předpokládat, že volby se účastní dvě křídla – konzervativní a progresivní, ke které měl asi přeci jen nejblíže papež František a ztvrdil svým přístupem ke svému úřadu, svými encyklikami např. Laudato si, která otevírá téma ochrany přírody, svým postojem k roli žen v církvi, pomoc bezmocným a mnohé další až po Synodu o synodalitě, tj. o možnosti, aby laičtí věřící mohli vyjádřit své potřeby a církevní úřad se jim otevřel, naslouchal jim a snad i zahrnul do svého konání. Jednoduše řečeno, taková zpětná vazba, což myslím v tom nejlepším smyslu. Konzervativní směr oproti tomu znovu promýšlí roli tradic a jejich pevného neměnného udržení např. význam opětovného návratu k latině jako jazyku bohoslužby. Opět zjednoduším vcelku složité a významné téma na to, že progresivisté se snaží o to, aby šla církev s dobou, potřebami lidí, reagovala na relativizující tendence lidí. Konzervativní směr se snaží držet jasné hranice a vymezit se vůči relativistickým tendencím, revolučním hnutím, komunismu a všemu, co zpochybňuje pevné jádro církevní tradice, která v sobě nese něco trvalého, pevného, co nepodléhá době a jejím výstřelkům, otevírá člověku pohled na věčnost skrze nadčasově platnou tradici. Jde tedy o střet toho, zda zkusit něco jinak i za cenu možného omylu, nebo zůstávat na neměnné pozici a tím udržet kontinuitu ale také vyvíjet tlak a nechávat lidi v pocitu viny, když chybují.
Takové směry můžeme najít i ve společenském dění. Podíváme-li se na ty, kteří chtějí prosadit nějak ideu demokracie a na ty, kteří důvěřují pevnému vedení a delegování moci do jednoho centra, opět zdůrazňuji velmi hrubě řečeno. Chci tím naznačit, že žijeme v době, která má své ideové střety, které možná působí, že se nás přímo netýkají, ale týkají, vzpomeňme např. u nás na první chvíle, kdy jsme si toto začali uvědomovat – u volby prezidenta v klání Zeman x Schwarzenberg. Tam se to ukázalo přímo a bez příkras. Spory rozdělily na chvíli i dobrá přátelství. Nyní to máme např. v podobě – věříme či nevěříme Trumpovi? A tak dále…
Pojďme však ke konstelaci, která nám snad napoví, jak se na věci dívat či nabídne možnost, jak uchopit nějak dění, které prožíváme.
Konkláve začne 7. 5. po bohoslužbě v Sixtinské kapli, kdy se v 16:30 odeberou kardinálové k uzavřenému hlasování. Horoskop pro tento čas můžeme vzít jako výchozí pro pohled na situaci. K osám horoskopu AS-DS se dostala Luna s Dračím ohonem v domě dvanáctém a na druhé straně Venuše Jitřenka, s Neptunem v Beranu a Saturnem s Dračí hlavou v Rybách vše z domu šestého (Venuše i výškově pod obzorem, tj. právě zapadající). Obě tyhle party jsou opozici a obě strany svírají kvadratury na Jupitera v Blížencích v 9. domě. Vládce AS Venuše v Beranu v 6. domě s Neptunem, Saturnem a Dračí hlavou ukazují, že půjde volbu aktivního, činného a akčního kardinála, nebo alespoň někoho, kdo takovou dynamickou historii má za sebou. Je prostě iniciátorem, aktivním činitelem a také oblíbencem více lidí, stoupencem nějaké populární emacipační ideje. Dohromady muže ochotného k proměnám a pokračování v otevírání církvi světu. Na druhé straně Luna v Panně napovídá o službě, o tom, že je třeba hledat někoho navýsost pokorného, skromného a poctivého, který svým kreditem, bude pomáhat očistit církev, nebo sloužit velkým ideálům tradice a tomu se zcela zasvětit. Někoho, kdo je vytažen z ústraní či kdo byl stranou a má co říct, neb může mnohému dát smysl nebo mnohé taky uzavřít. Luna je vládcem 10. domu tedy místa pro společenské postavení, pro upevnění pozice, tedy pro papežský stolec. Obě strany tak mají co říct k progresivnímu i tradičnímu křídlu. Z opozice není jasné, jak to bude. Nevíme, která strana převáží nebo jak se vzájemně ovlivní. Můžeme také přemýšlet, že Luna ve dvanáctém domě může být symbolem toho, co je třeba dát stranou, aby to na očích veřejnosti nepřekáželo a nehyzdilo to malebný profil těch, co žijí v centru dění. Pojďme však dál.
Jupiter v Blíženích v 9. domě hraje svou významnou roli. Už tak, jak je, představuje papeže, který není zdejší (italský a evropský), který je populární, živý v komunikaci a který dokáže mluvit se všemi bez rozdílu, neb prostě umí jednat a mluvit, má dar spojovat a pojmenovávat, ale nehrotí, neeskaluje ani nepotvrzuje jednu či druhou výše zmiňovanou stranu. Skoro bych řekla, že vnese zcela nové téma do společnosti nebo podpoří ještě další hlas společnosti, který tu nezazněl, který není mezi konzervatismem a progresivismem, který se zaměřuje na ještě jiné téma. Mohl by to být takový odklon k něčemu, co je pro nás všechny důležité, ale vlastně jsme si to tolik neuvědomovali. Tím by se vlk nažral a koza zůstala celá.
Blíženci představují dualitu, a tak můžeme usuzovat, že obě strany budou novým papežem nějak uspokojeny. Otázkou je, do jaké míry se bude nový papež snažit o obecně nové přístupy nebo jak by naznačoval vládce devátého domu Merkur v Beranu, bude jen sloužit k prosazení nové ovšem vlastní agendy. A kdyby se tak stalo, pak je tedy otázkou, jakou podobu ona agenda bude mít? Zda zůstane na povrchu, nebo zda otevře pole k diskusi a bude inspirovat?
Volba by mohla být rychlá. Pokud by v podobě nového papeže přišla osobnost, která by kladla důraz na přímou spontánní osobní komunikaci s lidmi, směr otevření dialogu na osobní rovně, jak planety naznačují, byla by to pro nás dobrá známka. Obecně hrajeme o vlastní budoucnost o to, do jaké míry budeme technologiemi ovládaní a do jaké míry to budeme my, lidé, kteří technologie využívají pro zlepšení života jako takového, tj. života i těch kteří nejsou lidmi. Znamenalo by to tedy, že posiluje tendence lidskosti nad technologií. Pokud papež přinese novou agendu zemí afrických či asijských, můžeme si říct, že to s evroamerickou kulturou jde z kopce a pomyšlení, že Evropa je kulturním a ideovým pupíčkem světa, je páskou na očích sebou zaslepené Evropy a měli bychom se rychle probrat. Pokud přijde papež příliš zahleděný do tradice a pozastaví to, co se pomalu v církvi zrodilo, může to být odrazem toho, že vláda oligarchů, technokratů bude sílit. Papežský úřad je jako zrcadlo doby nebo lépe euroamerické kultury a jejího směřování.
OSOBNÍ ROVINA současné konstelace
V běžném životě nás tento týden mohou potkat setkání se starými zvyky a pořádky. Potkat se můžeme s touhou po ideálu a po tom, co by bylo, kdybychom měli něco perfektního, uměli něco užitečného atd, prostě s nároky, které na sebe máme. Můžeme přelétat z jednoho na druhé a jako počasí být proměnliví a roztěkaní i přesto, že máme jasný denní řád. To, čeho bychom si mohli všimnout je, co děláme proto, aby naše působení na okolí bylo milejší, vstřícnější a otevřenější. Zkusit si všimnout toho, co to je za „stav“, kdy nám druzí řeknou: „Takhle bys mohl být stále. To, je fajn, že jsi. Být s tebou je radost. Rád se na tebe dívám. Jsem zvědavá, co řekneš. Těším se, až se usměješ. Tvoje vtipy mi chybí…“ atd. Z jakého zdroje v nás jde takové chování, takové rozpoložení, taková síla?
Uvažme, že my jako obyčejní lidé jsme jako ti, co budou na náměstí ve Vatikánu čekat na kouř z komínu, protože nejsou těmi, kdo pálí hlasovací lístečky. My jsme ti, co přihlíží tomu, co nám řeknou politici, co se odehraje v médiích, ale na čem se mezi čtyřma očima dohodli politici, nevíme. Nemůžeme vidět některé věci, které rozhodují o směřování vlád a ekonomických systémů. Zdá se to být nespravedlivé, až do chvíle, kdy si uvědomíme, že podobně nikdo nevidí do nás, do našich myšlenek a rozhodnutí, která učiníme. Soustřeďme se na to, co je skryté v nás, a to zkoumejme a ovlivňujme. Máme na to prostředky, svůj cit, svou otevřenou mysl, svou soustřednost, svou vůli. To jsou devizy, které v tomto týdnu plně využijeme a můžeme se jimi ještě před úplňkem vzájemně posílit.
Jak jsem už naznačovala, úplněk nebude symbolem jednoduchých dnů. To, co se nyní zdá, že je pěkně rozkvetlé, může nabrat směr, který se nám nemusí líbit. Proto je třeba vnitřní práce a práce na vstřícnosti a péči o své okolí, vztahy a přírodu.
Oslavenci těchto dnů by měli jako hlavní úkol mít odvahu se prosadit a vůli udržet jeden směr, do kterého vše, co přijde koncentrovat. Rozptylování bude ztrátou, přílišné sebezdůraznění zas bude odpovídat situaci, kdy vyplýtváme munici ještě před bitvou. Nelehké, ale tvůrčí a podnětné období vás čeká. Je třeba mít vůli i ochotu si něco odepřít.
Pěkné dny a na ouplněček neshledanou váš Marluk
PS: Pro další inspiraci, jukněte na obrázek – Sabiáské symboly uzlů, které jsou začátkem konkláve aktivované, jsou výmluvné!
Zdroj pro téma – Trump jako papež:
