Posts Tagged ‘lunar’

Horoskop pro 26. týden aneb nespěchejme a raději držme směr

6. týden otevřel dveře létu. Máme za sebou letní slunovrat, zatmění Slunce a povodně. Zprávy prolétly éterem s různými komentáři leckdy s kritickou notou, která se dotkla dokonce i těch, co se za déšť modlili. Ti, kdo se daného přímo účastnili, na jedné straně žasli nad nebeským úkazem zatmění anebo pilně uklízeli následky povodní nemaje čas cokoliv komentovat. Nový týden oproti předešlému nepůsobí dramaticky a dá nám prostor zažít, strávit vše, co proběhlo tak, aby nám příval podnětů dával alespoň trochu smysl. Je to právě smysl, který hledáme a jehož zásluhou se umíme zvednout a pokračovat dál i přestože je kolem nás pomyslné či reálné zbořeniště. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 22. týden aneb najít si své místo na slunci

Dvacátý druhý týden rozvine do plné síly téma novoluní, o kterém jsem mluvila minule. Takže buďme vděčni za občasné přeháňky neb konstelace není zrovna stálému dešti nakloněna a soustřeďme se na to, co vlastně chceme. Víme to? Pokud ano, pak je třeba podniknout v nastávajících dnech jasné kroky. Mnohé nám bude hrát do ruky a ti, co se chopí příležitosti, budou vítězové. Jak patrno, od novu se chopil šance krev milující hmyz a jal se sosat vše teplokrevné, co se kolem něj objeví. Osobně jsem toho důkazem. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 17. týden – Balzamická luna

Sedmnáctý týden přinese ve čtvrtek novoluní. Do té doby jsme v poslední lunární osmině s poetickým názvem Balzamická luna. Poslední lunární čtvrť vede k uzavírání, hledání smyslu toho, co během měsíce proběhlo. Střádá podklady pro to, co by mělo povstat či alespoň povstat mohlo. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 16. týden – druhá lunární čtvrť aneb nech se vést vnitřním napětím

Týden v pořadí šestnáctý nás spojí v cyklu luno-solárním do společné účasti na napětí doběžné kvadratury mezi Sluncem a Lunou, tj. druhé lunární čtvrtě. Astrologie ji vnímá jako napětí ve vědomí, v tlaku více vnitřním, nutným k ustanovení vnitřního postoje. Luna při druhé čtvrti navíc těsně propojí konjunkci Jupitera s Plutem a Venuše Večernice zas naváže oktil ke Slunci. Můžeme tedy shledat, že se nám nejen promění počasí, ale ukážou se nám i konkrétnější postoje vůči pandemii. Nečekala bych příliš, neboť navenek bude puštěno jen to, co se hodí mocným do jejich politického krámu. Za povšimnutí však budou stát ohniska vnitřních napětí, které se nám kol druhé čtvrti, od středy ukážou. Na pozadí napěťových aspektů se skrývá sextilový trojúhelník složený z trigonu Venuše – Mars s vrcholem v konjunkci Merkura Prométhea s Chironem. Naděje na zajímavé podněty a nápady budou provázet tento týden, takže pokud potřebujeme s něčím pohnout, neměli bychom meškat. Zkusme se vrátit k tomu, co jsme chtěli či co je potřeba. Podněty a improvizace na základě komunikace s druhými nás mohou posunout opravdu dál. Očekávala bych, že právě v tomto týdnu se spojí lidé a mnohé si mohou říct a vzájemně se inspirovat. Jen by se nemělo zůstávat u slov a mělo by se přejít k činům. Je-li ve hře Chiron, můžeme doufat i v nápady na léčbu, které budou mít potenciál nebýt lichou cestou.

Glosu pro tento týden mi přinesla dnešní jízda motorovým vozem. Jak tak jedu ráno na žáby svým starým fiatem, neb musím vézt kýble na přenášení a dva metry dlouhou tyč se síťkou na vylovení žab uvízlých ve výpusti rybníka, což bych na kole nepobrala, vjedu na hlavní silnici a splynu ve vyšší rychlosti s vozem. Patřím mezi ty, co aniž by sami chtěli, sednutím do auta prorostou s vozem. Tělo, smysly, duch a duše se napojí na válce motoru a jako jedno tělo plují krajinou. Jsou to momenty, kdy se i jinak dívám, řekla bych tak nějak prostorově, tj. že jsem všemu otevřená a ve střehu na sebemenší podnět. Nu a tak si vjedu z vedlejší na hlavní a s chutí na to dupnu a pluji zatáčkami dolů k rybníku, když tu můj klid jak červený hadr vyplaší v dálce ležící malý předmět na vozovce. Stihnu přibrzdit a nasměrovat kola tak, abych onen předmět nepřejela. Zastavím až o několik metrů za ním, jela jsem rychle. Zapnu výstražná světla a jdu se podívat, co to bylo, přičemž dobře vím, že to byla žába. Přijdu k ní a ona to velká ropucha s poraněným okem a na místě, kde v tuhle dobu žáby nejdou. Ohledám ji a usoudím, že se asi zranila cestou ze zimoviště. Rána je však už zavřená a nevypadá nebezpečně, ale ropucha je nějak divná. Vracím se k vozu, který zrovna v té chvíli míjí chodkyně, žena středního věku, cikánka bez roušky. (Já ji tedy taky nemám.) Usměji se na ni a pozdravíme se v tu samou chvíli jen ona navíc dodá: „Žabky, že?“ Já na to: „Jo,jo“ a obě se smějeme. Míjíme se a já slyším, jak dodala: „Já to věděla.“ Sednu do auta, uložím bezpečně ropuchu do kyblíku a jedu konečně k rybníku. Nejdřív jdu tu zbědovanou chuděrku vypustit do vody. Najdu ji dobré místo tak, aby se mohla držet a zároveň, aby byla ve vodě a částečně ji zamaskuji rákosím. Jak to udělám, dojde mi, že je pozdě, že to asi nedá. Rozhostí se mě podivný klid a nahlas, jako by mne někdo chtěl poslouchat řeknu: „Nakonec umře ve svým, tam kde se narodila, doma.“ V tu chvíli se mi však nečekaně zalijí oči slzami, v duchu se mi vybaví obraz z filmu Le Mans 66, natočeného podle skutečných událostí jako poctu britskému automobilovému závodníku Kenu Milesovi. Vidím scénu, jak tento duší i tělem závodník a automobilový konstruktér umírá při nehodě právě testovaného vozu. Ropucha zaparkovaná v rákosí a Kenova smrt se mi propojí. Ken umírá taky „doma“, ale v jiném smyslu, umírá v činnosti, pro kterou se zjevně narodil. Skvělý závodník ve skvělém voze, velká ropucha ve svém rybníku, oba se našli. Našli, proč tu jsou a stihli to dřív, než odešli. Otázkou je, zda to, kým být, vlastně vůbec kdy hledali? Mám ten pocit, že ne. Prostě byli tím, kým jsou. Naslouchali svému vnitřnímu hlasu a dělali prostě to, k čemu je vnitřně tlačil bez ohledu na podmínky, vztahy, společenskou či ekonomickou situaci. Byli prostě tím, kým byli. Je jedno zda jsme ropuchou nebo závodníkem. Ropucha i přes zranění svůj úkol jít se pářit k rybníku nezabalí a putuje svou cestou i za cenu smrti do rodného rybníku. Ken Miles si prostě nedá pokoj a neztloustne v gauči u televize, ale stále myslí, jak vylepšit svůj vůz, jak s ním srůst a slyšet vše, co ke svému dobrému chodu potřebuje. Ropucha i Ken využili svůj daný potenciál. Je jedno, jaký je, jakou má společenskou či druhovou hodnotu. Důležité je, ho žít!

Ken Miles

Druhá lunární čtvrť je taky takovou výzvou, rozechvěním, vnitřním napětím až možná i úzkostí, z toho, zda jsem tam, kde mám být. Poslechne-li člověk toto napěťové volání, neboť napětí nutí zpozornět, nutí reagovat a neustávat  ve svém konání. Věříme-li v jeho hlas, dostaneme se tam, kam patříme a ztělesníme přesně to, proč  na světě jsme.

Nic není ztraceno. Kdo neví, kým je, ať se zaposlouchá do vnitřního napětí, on ho ten tlak, ten vnitřní daimon, jak by řekl Hillman, postrčí. V tom je napětí užitečné, v tom jsou kvadratury dynamické a nosné, neboť nutí ke konání a realizování našeho potenciálu. Podmínky v nadcházejících dnech budou příhodné. Jakmile však člověk tomuto volání začne naslouchat a chce-li, aby to věděli i druzí, měl by říct, kým je. Aneb jak napsal Albert Camus: Chce-li být člověk poznán, stačí, že řekne kým doopravdy je. Jestliže mlčí, nebo dokonce lže, umírá sám a vše kolem něj je neštěstím. Řekne-li pravdu, bezpochyby zemře, ale pomohl ostatním i sobě samému nejprve žít! Ropucha i Ken svým životem dokázali „říct, kým jsou“, tak to zkusme také.

Naslouchejme vnitřním napětím a od slov přejděme k činům! Váš Marluk 13.4.2020

Horoskop pro 12.týden – Jarní rovnodennost

Vstup do dvanáctého týdne je dobrodružnější víc, než si kdo před časem mohl představit. Mars, Jupiter, Saturn a Pluto v Kozorohu nejsou primárně nositeli toho, že by se měly měnit pořádky směrem ke zlepšení společenského systému, ale jejich síla vede spíše k upevnění toho, co se strukturálně ukázalo jako bezpečné, jisté a užitečné pro posílení vlivu a moci. Jsme v situaci, kdy se mocní tahají o moc a území a jim menší se snaží dostat ke korýtku či zblajznout zbytky.  Vstupem Slunce do Berana v pátek 20. března 2020 v 4:49 SEČ se do přesné konjunkce dostanou i Mars s Jupiterem.

Nergal

Mars byl v dobách před naším letopočtem pod patronátem boha podsvětí Nergala a pro své červené kmitavé světlo spojován s nepříjemnostmi a složitostmi. Temně rudá barva, která mu byla připisována nevěstila nic dobrého a pokud se spojil s dalšími planetami, snažili se staří astrologové v oblasti Předního blízkého východu predikovat délku působnosti onoho neblahého vlivu. Jupiter byl zas spojován s bohem Mardukem, mocným bohem s velkými kompetencemi a časem také notně ve svém vlivu a moci sílícím. Vezměme si z těchto obrazů analogii a uvědomme si, že Mars je symbolem mobilizace energie, mobilizace těkavé, impulzivní  a Jupiter je zas symbolem expanze, růstu a ničím neomezovaného konání.

Marduk

Mohli bychom tedy usoudit, že umělý virus bude růst na své síle a doufat, že se státy snad sladí v postupu příchodem dubna, kdy Mars a Saturn vstoupí do Vodnáře. Nevím, jak vy, ale mne chybí oficiální informace o tom, kolik prostředků stát dal na výzkum viru, hledání protilátek, ochrany a na testování? Chybí mi informace o odborném řešení situace a citlivěji reaguji na to, jak jednotliví ministři, si osvojují patos ochránců a mluví v jednotné osobě, když něco dovolují a zakazují. Jakoby zapomněli, že jednají na základě usnesení vlády a na základě našich mandátů. Obecně si politici nabíhají na to, že od dubna se začnou lidé víc a víc ozývat a budou víc, než kdy potřebovat reálné vyhlídky do budoucna, či aspoň nějaké jasné postupy a ekonomická opatření.

Rovnodenostní Slunce má sextil na Saturna, což přeloženo znamená, že se životní síla bude spoléhat na zavedené postupy a status quo nebude chtít porušit, ale také symbolizuje určitou pevnost hranic, která může být na obtíž, ale v bitvě s virem se hodí. Jupiter s Marsem jsou účastníky sextilového trojúhelníčku – mají trigon vůči Venuši Večernici. Venuše i Jupiter s Marsem zas svírají sextily k Neptunu v Rybách. Expanzivní rádoby praktická a celoplošná opatření, která jsou reakcí na vzniklou situaci, budou pokračovat. Směry těchto experimentů, což nemyslím hanlivě, neb jsme se zatím s podobnou situací nepotkali, můžeme pozorovat v Evropě, jiné v Británii, jiné v Americe a další v Asii. Kdyby při tom neumírali lidé, bylo by to nesmírně zajímavé, neboť u experimentu je výsledek vždy dobrý. Maximálně se ukáže, která cesta nevedla tak efektivně k výsledku. Zdám se cynická? Snad. Duben třeba vyvrátí, co shledávám. Mám ovšem astrologický pocit, že až po dolní konjunkci Venuše se Sluncem a odpojení Marsu od Neptuna se něco začne proměňovat, což však je až v červnu. Nepíše se mi to lehce, neb jsem měla mnoho věcí nachystaných a rázem je přípravná práce a snaha pryč. Ale to není důvod se složit a lamentovat. Je třeba hledat jiné cesty než ty, co jsme si zatím šlapali. Hledat a přitom se spojovat. Natáhnout koleje a postavit výhybku, která převede vlak navyklých společenských mechanizmů na jinou kolej. U sebe dobře cítím, jak je to těžké, a kdyby nebylo občasné podpory ze stran přátel, vím, že bych jistě málo pokročila. 

Co tedy dělat teď?

Při sběru žab, neb už druhou noc mrzne a žáby nelezou, jsem měla čas a přemýšlela, co k novému týdnu napsat. Šlapala jsem po zmrzlém svahu, kde se život zastavil a poslouchala štěbetání divokých kačen, zpěv ptáků a uvědomila si, jak tiše nesou své viry a parazity zvířata. Trpně vše snáší, aniž by skoro kdokoliv věděl. Například žáby mohou mít virus, který jim parazituje v mozku a rozkládá ho zaživa a velmi pomalu. Takto nakažené žáby patří podle přírodovědců k pár druhům, které na světě nejvíce trpí, neboť musí snášet ukrutnou bolest po delší čas. Ani o tom nevíme a ještě si tu a tam stěžujeme, že už zas kvákají žáby, nebo je dokonce jíme, či přejedeme autem, neboť je jich moc, moc se pletou a nakonec „jsou to jen žáby“. Lidé si všimnou, že se v přírodě něco děje v přírodě až tehdy, když celého druhu rapidně ubude. Dokud je všeho dost, tak je vše v pořádku a co se starat. Dokud nám nic nehrozilo, dělali jsme si ze všeho srandu (nic proti humoru jako takovému) a teď je třeba se přestat divit a jednat. Musíme to vymyslet, neboť čelíme již skoro s jistou uměle vytvořenému viru, čelíme do hlubin prosakující cizorodosti, čelíme naší vlastní lidské práci, našim vlastním postojům a tichým souhlasům. Využijme toho, co máme, což jsou sítě a spojujme se, vyměňujeme si rady a nápady, humor a podporu, neboť kdy jindy, než teď se mohou technické věci projevit jako pomocníci a my lidé, jako vynalézaví tvorové a nejenom jako ti, co to vždy nějak pokazí.

Jarní rovnodennost je vítězstvím světla nad tmou, postupného nabývání síly rozmanitosti světla nad jednotou tmy. Snažme se myslet souběžně s tím, co podnikáme a nenechme se strhnout k reakcím, bez hlubší úvahy, vnitřního ztišení, porady se zkušenými. Je nám třeba spojovat se, myslet a tvořit. Nesnadné podmínky nás k tomu přímo vyzývají. Pevnou vůli, víru a odvahu přeje Marluk, 16.3. 2020

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!