Posts Tagged ‘lunar’

Horoskop pro 2.týden 2020

Podíváme-li se na rok z cyklického hlediska, bude leden, měsícnásledující po prosincovém slunovratu, patřit k prožitkově dlouhým měsícům. Lednové rozpoložení může vyvolat dojem, že máme relativně dost času a tedy, že stihneme vše potřebné. Zastavme se a uvědomme si to, neboť únor je krátký a již v březnu se roztočí kolotoč nástupu světla, venkovních aktivit, oprav, staveb a ani nedomýšlím, čeho všeho. Je leden, den Tříkrálový a my máme před sebou dost dnů k tomu, abychom si ujasnili, co chceme a něco praktického pro to podnikli. Záměrně to sem píši, abych vás nalákala na cyklické prožívání roku, které díky poměru světla a tmy, tedy naklánění země vůči slunci - přísluní a odsluní, má poměrně slušnou míru na tom, jak o světě, sobě a přírodě přemýšlíme a díky tomu jednáme. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 1. týden 2020

Nový začal dobře, i přestože jsme skoro všichni nemocní. Chřipka prostě jen tak nechce opustit dům. Neklesám na duchu a pomalu jistě se dávám dohromady, abych udělala všechnu práci, co mám před sebou. Přeji pěkný vstup do roku 2020. Je to přelomový rok, který nás vyzve k mnoha aktivitám, o které ani nebude stát. Na druhou stranu můžeme získat velmi mocnou podporu pro to, co chceme vtisknout do života. Záležet bude na naši vůli, zda zůstaneme pasivní nebo naopak přejdeme do akce a zkusíme život alespoň trochu nasměrovat ke světlu. Text o vyhlídkách na rok, bude následovat. Pěkný den Marluk

Před nemocí za nemocí nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát…už jdu. Parafrází úvodu hry na babu začínám psát úvod k prvnímu týdnu. Ve Vídni jsem se před Vánoci potěšila na duši, ale chytla babu v podobě dosti zajímavé chřipky, kterou dál předala své dceři. Naštěstí další utíkali rychle a nemoc je nechytla. S rukou na srdci psychosomatiky musím přiznat, že nemoc byla poslední tři roky i určitým únikem z kolotoče svátků a návštěv, ale letos jsem na vše byla připravená a před ničím nechtěla utíkat. Jenže už se to stalo zvykem, tělo si to zažilo, jako „výhodnou“ strategii a nehodlá nic měnit jen proto, že jsem si něco uvědomila. Jo, to by tak hrálo. Kde by potom byly všechny jistoty a opory, kdyby se vše měnilo hned po tom, co si jedna něco uvědomí? Ne, u mne v těle se nic měnit nebude, nebo respektive ne hned. Takže na Štědrý den jsem slehla po té, co jsem s pomocí mamky dosmažila poslední houbu. My u nás jíme houby, neb máme večer postní. Letos nám prodali v supermárketu asi nějaké jiné houby, neb jsem celou noc halucinovala, to se jinak napsat nedá. Obvykle snáším horečky dobře, ale tato 39 byla tedy suprzelená. Viděla jsem život ve své plnosti i prázdnosti, jak se přelévá z jednoho místa do druhého v nekončící rytmičnosti. Jako by člověk duchem byl u boha a tělem kdes v pekle, přičemž jedno podmiňuje druhé. Byly to zvláštní stavy. Kdyby mi nebylo blbě, řekla bych, že překrásné, ale bolest kloubů, pálení žáhy a pekelná zimnice se vzít na milost nedají. (U této příležitosti mne napadlo, víte, proč jsou na Vánoce všude muchomůrky? No proto, že je lidé sbírali a měli moc rádi, neb jejich malé množství sloužilo během ledna jako stimulant pro těžkou práci v lese. Po muchomůrkách se v mrazu vydrželo pracovat a zpracovávat dřevo více hodin.)

Podobné to s nemocí měla i mladší dcerka, která po pár dnech slehla taky a také halucinovala. Ležely jsme spolu a ona celou první noc, opravdu celou, volala: „Mami, vidíš, vidíš to!“ Já koukala do pološera a nic neviděla. Ona viděla postavy, které se nám smály, nebo se na nás chtěly sápat. Nad ránem únavou či vyčerpáním jsem podívala do místnosti a periferním zrakem viděla snad takových padesát postav narvaných v té naší maličké ložnici. Byl to děsivý pohled, ale uváží-li člověk, co je na světě mrtvých, tak to byl ještě nepatrný vzorek. Chudák dítě, co musí snášet a tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem v dětství měla horečku na chalupě. Bylo léto a všichni byli venku a mne nechali v sednici pod peřinou a já je taky viděla. Stáli v určité vzdálenosti, která se jevila tak, že ji nepřekročí. Byli v šedých šatech snad i stejných, ale to, co bylo na těchto mrtvých děsivé, byly jejich oči. Jejich prázdnotou hledící oči. To bylo zvláštní a strašlivé. Rychle jsem dceři řekla, ať se jim nedívá do očí. Ona poslechla a po nějakém čase v mém náručí usnula.

Veselost svátků tedy neměla žádnou chybu. V duchu jsem si říkala, že nesmím být malověrná a udržet vůli u „světla“, tedy u toho, co se daří, co je dobré, a co má smysl. Tak jsem si v duchu projížděla obrazy, promýšlela své věci a nakonec i nemoc polevila a umožnila mi těšit se z pár dárků, co jsem dostala. Dostala jsem Úvod do klínového písma a Babylónštiny, takže bacha, zase budu o něco chytřejší! Klidně se mi smějte, neb je to jazyk složitý, takže klid, budu pokračovat v prohlubování angličtiny. Dostala jsem knihu Psychologie písma od Helenky Bakové, která kdysi u nás studovala astrologii a já ji prý tuto knihu předpověděla v době, kdy se tomu ona sama smála a hle, kniha je na světě. Je tedy velmi pěkná a koho by zajímala grafologie, tak má, co studovat. Opravdu vřele doporučuji i laikům. Dostala jsem bláznivý životopis Terry Gilliama – Před-posmrtné memoáry, to je sranda a navíc jsou tam zajímavé Gilliamovi postřehy. Prostě humor Monty Python mám fakt ráda. Umění C. G. Junga jsem sama nadělila a Ježíšek si to uvědomil a nadělil mi ho také, takže se prodírám obrazy, které jsem neznala. Velmi pěkná publikace. Pro milovníky historie bude zajímavé, já to neznala a nevěděla o tom, že nakl. Academia vydala třísvazkový spis Sto studentských evolucí, což jsou fakta o revoluci a také časosběrné rozhovory se stovkou studentů, kteří u toho v roce 1989 byli. Takže už vím, jak náš soused dělal revoluci… Já byla tehdy na náměstí a poctivě chodila demonstrovat. V onom týdnu jsem se uprostřed davu potkala se svou kamarádkou ze střední Lenkou, která pravidelně křičela jiný pokřik, než zrovna skandoval dav a tak, když už jsem to nevydržela a oslovila ženu v klobouku, která místo „máme holé ruce“, křičela opravdu velmi pronikavým hlasem „máme klíče v ruce“, objevila jsem s úžasem Lenku. Naše setkání vyvolalo velké veselí, na které okolní dav zareagovat „Havel na hrad“ a bylo. Ale zpět ke knížkám. Mám taky Gunnarssonův Advent, což je krátká povídka z nakl. Vyšehrad, který je prý všem známý a všichni si ho s předvánočním časem spojují. Já povídku ještě neznala. Je to Islandská příhoda, tak se těším, neb se k nám do sousedství nastěhovali Islanďané. Je to kluk (tedy starší pán, ale chová se jako kluk, což je prima) s holkou (no, je mého věku a já jsem holka, že), on je Čech a ona Běloruska, ale poznali se na Islandu, kde on žil většinu svého života. Kousky z jeho rodiny, po té co přežili Osvětim, se kdysi rozhodly, že bolševika nepřežijí a včas prchly do Londýna. Odtud zas prchl náš nový soused na Island, neb láska rodičů je přeci jen z větší dálky snesitelnější. A teď si na stará kolena postavil dům od nás přes pole. Nuže, mám vyhlídky na příští rok, neb naše samota už nebude tak hrozná. Poslední knihou je Kacířův kancionál, který je tedy dost bláznivý a je třeba si ho vygooglit, neb popsat se nedá. Napůl text, napůl komiks a ještě interaktivní. Obsah není pro děti, takže vás v tomto ohledu budu napínat. Pak jsem dostala šperky, ovšem ručně dělané. Daly mi je ženy, které je samy vyráběly. Jak jsou šikovné! Šperky jsou krásné, že je všechny budu poctivě nosit. Jo a ponožky, co by to bylo za Vánoce bez ponožek, uznejte.

Jsme od sv. Štěpána, kdy bylo novoluní, v měsíci, který bude zvláštním způsobem štědrý. Více píši v horoskopu v obrázku, ale ještě chci připomenout, že máte-li něco, co chcete spustit, ukázat světu nebo rozpohybovat, tak teď do úplňku je na to dobrý čas a nenechte se odradit! Jo, větrejte, i když mrzne a sypte ptáčkům, neb oni to nemají, jako my. Osobně patřím k těm, co se obejdou bez ohňostrojů a pokud jste jimi i vy, moc vám děkuji za všechna domácí i přespolní zvířata, neb ty klid a pohodu neskonale docení. Pěkného Silvestra bez rámusu ale zato s láskou a soucitem přeje Marluk 30.12.2019

Horoskop pro 38. týden

Máme za sebou vysloveně letní víkend, tedy aspoň u nás tomu tak bylo. Bylo vedro, ale lehl si člověk do trávy, brzy zjistil, že země už vychládá a v odpoledních hodinách už začíná studit. Pracovali jsme na domě. Přijeli dva kamarádi Františka a David a pomohli nám. Takové dny jsou pro nás vzácné, neb většinou pracujeme na domě jen Karel a já, na speciality jezdí řemeslníci. „Brigádníci“, v tomto případě navíc kamarádi je něco, o čem nemůžeme říct, že je samozřejmost. Je to svátek a to po všech stránkách. Takže, zaprvé takové brigádníky rádi vidíme. Máme si, co říct a většinou děláme legraci, neb co si o sobě říkat? Jak to tak máme, každý tuší, takže větší zábava je dělat si legraci z toho, z čeho zrovna jde. Zadruhé s brigádníky jde práce neskutečně rychle. To je až zázračné a představa, že to penzum práce, co jsme společně udělali, děláme sami s Karlem, se ukázala jako děsivá. Jistě, sami bychom to zvládli a crcali bychom se s tím týden. Tahle stačily dva dny a hup šup bylo hotovo. Zatřetí při práci se mnohé člověk dozví, přiučí a odkouká. Začtvrté je přirozeně motivován podávat ještě lepší výkony než obvykle. Zapáté večerní posezení je blahodárné pro tělo i ducha. Nejen že si popovídáme a teď konečně to, co nám leží na srdci, ale taky něco zajímavého okusíme. U příležitosti setkání jsem dala do placu svou zásobu rumů. Rum mám ráda. Kdysi jsem na něj zcela iracionálně dostala slinu, podotýkám, tvrdý alkohol moc nepiji, a koupil si pravý rum z Barbarosu. Pak jsem to zmínila před kamarády a časem dostala další lahve. Nuže, teď o víkendu jsme se díky chuťovým pohárkům projeli po ostrovech, kde se rum vyrábí. Filipínský Don Papa nás oblažil, ale byl na nás moc sladký, osmnáctiletý Bumba Xo z Barbarosu byl ostřejší pirát a probral smysly do střehu, nu a dvanáctiletý  El dorado z Guyany byl už tak vyladěn, že nás rovnou přenesl do míst, kde to všechno zatím funguje, jak má. V neděli se pracovalo dobře a závan rumů nenechal stopy ani na výkonu ani na vůli. Takže dobrý. Jsem za setkání vděčná. Sama ráda pomáhám, ale když se mi stane, že někdo přijede pomoci nám, tak to je fakt štěstí a národní svátek dohromady. V sabiánských symbolech patří jednomu ze 360 obrazů pro každý stupeň zodiaku i takové setkání: FÁZE 213 (Štír 3°): NA MALÉ VESNICI SE STAVBY NOVÉHO DOMU ÚČASTNÍ VŠICHNI SOUSEDÉ – JE TO SPOLEČENSKÁ UDÁLOST. Takhle daleko jsme sice nedošli, neb u nás to takhle doslovně nefrčí. Sousedi si pracují na tom svém a jen ti fakt nejbližší sousedi si tu a tam vypomáhají. Na druhou stranu ovšem na rekonstrukci našeho starého domu, přijeli kamarádi a byla to společenská událost, pro kterou platí, stejně jako pro symbol Štíra, klíčové slovo SPOLUPRÁCE. Takže s přáním, ať vás oblaží spolupráce, vám přeji pěkné dny. Martina

Pátek až neděle

Včera (19.9.) vyšla na svět oficiální zpráva Amerického námořnictva, o tom, že mezi lety 2004 – 2015 jsou zprávy leteckých stíhačů opravdu pravdivé a natočené materiály UFO jsou pravé. Nahrávky unikly na veřejnost v letech 2017-2018 a přirozeně zapadly do dalších zkušeností s neidentifikovatelnými předměty. Samozřejmě můžeme nad tím mávnout rukou s tím, že o UFO už se ví dávno, ale toto je „jen“ oficiální zpráva. Jenže je třeba si takových zpráv všímat, neboť v záplavě propagandy, která se na nás valí horem dolem, se občas ukáže, že je něco z „alternativy“ vzato za oficiální věc, sice s výhradami, ale je to oficiální. To je pro lidstvo jako celek důležité. Konstelace byla příznivá a podpůrná proto, aby se usadilo, ustálilo něco pevně do celkového systému, ve kterém lidé žijí.  Předpokládám, že ti, co čtou tyhle řádky, mají blízko nejen k UFO, ale hlavně ke světu, který nejde vždy vědecky doložit, tedy alespoň tak, jak je vědecký koncept průkaznosti jevů postaven. Jsou však lidé, kteří alternativu neberou vážně a mají pocit, že jsou to blbiny, v horším případě iracionální žvásty nebo bludy. Právě pro ty, jsou veřejně potvrzené zprávy možností, jak si všimnout toho, co jim celou dobu klepe na rameno, ale oni se za tím nechtějí otočit. Takže tak. Navíc, jak mne upozornil synovec, je možné, že zprávu vydali na podnět skupiny lidí, kteří chtějí v Nevadské poušti vtrhnout do oblasti 51, která je opředena pověstí, že tam armáda má důkazy o dalších mimozemských záležitostech. Celá věc je postavena na počtu lidí. Čím víc lidí vtrhne na území, tím větší šance se tam dostat a čelit jednotkám, které místo střeží. Oblast je však velká a lidé musí najít oblast 51. Je otázka, zda tím, že se k akci přihlásili na soc. sítích, udělají i krok k praktické realizaci, neb klikat a lajkovat je jednodušší, než jít něco udělat a další otázkou je, zda se jich sejde dostatek. Kdyby se tak stalo, potěšilo by mne to. Jako mne těší oficiální zpráva Amerického námořnictva. Je to kapka, ale i tato zpráva může pomoci měnit lidem vědomí ve směru, že jsme všichni se vším propojeni a ve vztahu, Kosmos z toho nevyjímaje. Užijte si víkend a podívejte se na noční oblohu, která se v tyto noci třpytí jako samet plný diamantů. Nebojte se chvíli zastavit, zachumlat do svetrů a koukat tam nahoru. Jak patrno, shora totiž koukají dolů 🙂 Hezký víkend a odpočiňte si …Marluk

Horoskop pro 36. týden

Září nás zatím nechává v pocitu určité pohody, že letní duch prázdnin tak rychle nevyprchá a úplně nekončí. Až na večerní ochlazení a rosu se na první pohled zas tolik nemění. Jenže, když se kolem sebe podíváme pozorněji, zjistíme, že listy stromů začínají žloutnout, plody černého bezu lákají všechny, kdo je objeví, brambory se sklízí, pole orají a kolem cest dozrávají šípky. Právě plody šípkových růží podávají svědectví toho, co se kolem nás děje. Vybarvování šípku dokládá jak oheň – teplo vnější, se obrací dovnitř. Kumulované a ukryté vnitřní teplo zabarvuje jejich slupku do červena. Holé keře svými plody září přes den do kraje. Směřujeme k podzimní rovnodennosti. Jsme v období, kdy se života běh zrychluje, a než se stačíme rozkoukat budou kolem nás plískanice. Září je tak důležitým obdobím, kdy to, co uděláme, začneme, ale i odložíme či opustíme, nabere na značné dynamice. Na nás je si to uvědomit a vědomě toho využít. Sklízíme plody přírody, ale měly bychom sklízet i ty vnitřní plody a uvědomit si, co jsme předcházející měsíce dělali, kam jsme se dostali a kam vlastně chceme směřovat? Jsme uprostřed dnů, kdy si můžeme zase po roce uvědomit, co je potřeba dotáhnout, co naopak využít a z čeho konečně čerpat. Takže se nechme ošálit sluníčkem a nelenošme, neboť je čas sklizně, sklizně našich vnitřních zkušeností. Ty je třeba, obrazně řečeno, roztřídit a zjistit, k čemu co je a dle toho s tím i naložit. Ne nadarmo začínají v září kurzy, výcviky, školy, zájmové kroužky. Má to svou logiku, neb je čas aktivního jednání na poli ducha. Za sebe hlásím, že jsme si ujasnila, že letos jsem jako zahrádkář opravdu zklamala. Úroda slabá a nemohu se vymlouvat jen na sucho. Na druhou stranu záměr zvýšit počet květin, keřů a stromů se vyplnil dobře. O prázdninách jsem si dokonce odpočinula, až jsem si musela uvědomit, že mít dovolenou by v klidu mohl být celoroční program. Nenudila bych se. Taky jsem rozhýbala ztuhlý krk, záda a další svaly, o kterých jsem ani netušila. Vstup do září je pro mne plný nových úkolů, aktivit a taky vnitřního zjištění, že něco zraje nejen kolem ale taky uvnitř. Nuže, ať nás všechny teplo začne vnitřně vybarvovat, déšť usebírat a veškeré dění ať nám ukáže, jaká síla, um a láska vězí v každém z nás. Hezké dny přeji Martina

Horoskop pro 33. týden