Posts Tagged ‘horoskop 2019’

Horoskop pro 4. týden 2020

Čtvrtý týden roku začal pěkně zprudka. Po prodlouženém víkendu, kdy jsem učila, jsem si jela na pár hodin pročistit hlavu do Vacíkova, malé vesničky pod Rožmitálem pod Třemšínem. Zde bydlí moje kamarádka Iveta, statkářka, to se jinak napsat nedá, neb tato postavou drobná žena, v podstatě sama opravuje starou zemědělskou usedlost. Aby toho nebylo, málo snaží se postupovat postaru, takže místnosti mají hliněnou omítku, kuchyň speciálně postavená kamna s píckou, kamínkovou koupelnu a mnohé další včetně konopné izolace a konopné fasády. Dnes, v pondělí si pozvala Dominika Grohmanna, aby jí prořezal ovocné stromy. Dominik si říká potulný sadař a specializuje se na návrat ovocných stromů do krajiny. (Více o něm na http://www.potulnysadar.cz/)Vysazuje stromy do přírody, jak sám připomíná, zdůrazňuje tak funkci ovocných stromů jako překlenovacích mostů spojujících člověka s divokou přírodou. Přitažlivost plodů, totiž vábí člověka vstoupit do krajiny a taky se pak o ní starat. Krom toho, že je Dominik příjemný muž, je to taky člověk, na kterém je vidět, jak má svoji profesi rád. Co slovo, to důležitá informace prověřená praxí. V jeho přítomnosti si člověk odpočine, neb pozorovat a sdílet s ním jeho pohled na život a nasazení, které má, je nesmírně příjemné a přínosné. Navíc má jeho snažení hlubší smysl v tom, že od šedesátých let, se do krajiny příliš ovocné stromy nevysazovaly a jak stromy stárnou, začínají se z krajiny vytrácet.

Sídlo Ivety – povšimněte si lunačního cyklu ve výzdobě fasády.

Iveta si ho pozvala podruhé, a tak jsem věděla, do čeho jdu. Začali jsme znovu od piky a znovu si prošli řez mladého a dospělého či starého stromu. Opakování je matka moudrosti, neb to, co jsem věděla, jsem si upevnila a nové objevila, neb krom jádra, řekl Dominik zas nějaké nové poznatky a zkušenosti. Ukázal nám, jak je důležité dívat se na stromy, na živé organismy, v kterých koulují živiny a voda, a které se snaží, aby koloběh živin a šel v souladu s fotosyntézou. Poslouchala jsem jeho slova, dotazy přátel, kteří se sešli přiučit a znovu se přesvědčila, že když se člověk zastaví a chvíli se dívá, objeví víc, než viděl na první pohled.

Člověk se zadívá na strom a vidí, jak se od kořene k nebi klene, vine, stáčí či přímí hlavní proud, který vytvoří to, čemu říkáme terminál. Směr od země k nebi tlačí k tomu, aby větve soutěžily o to, která se stane terminálem, tedy vrcholem, dosahujícím nejvýš, a od kterého se pak do všech stran rozkládá koruna stromu. Věnujete-li pozornost mladému stromku, který nasazuje na korunu, bude vám to hned jasné. Uvidíte, jak všechny větvičky spěchají a touží přesáhnout další a získat tak pro celý stromek dostatek světla a prostoru. Uvážíte-li, že jak nahoře, tak i dole, pak se vám začne hlava točit nad představou kořenového systému, který je na tom podobně. Kořeny při prorůstání a hledání živin se propojují a proměňují svůj tvar dle překážek a složení podloží, čím vytváří složitou síť vztahů. Oproti tomu koruny stromů se proplétají s korunou jiného stromu jen z nejvyšší nouze. Raději se větve ohnou, otočí, jen aby měly svůj vlastní přístup ke světlu. Dívám se na stromy připomínající svou holostí své kořeny, prorůstající do šedobílého nebe a žasnu nad jejich krásou a opětovně si říkám, že je-li někdo původními obyvateli země, jsou to stromy. Ovocné stromy jsou pak unikátní „rasou“, která svými plody láká a spojuje další obyvatele země do mezidruhových vztahů a mezidruhové komunikace. Však si to představte, že si utrhnete u cesty třešně, kterým neodoláte vy, ale ani srnci, ve větvích se o plody perou pěvci a ve větvích, na kmeni i dole na zemi čekají zástupci hmyzí říše, kteří žijí z plodů či z jejich tlení. Jedna třešeň tak propojí tolik druhů. Pak si představte jabloň, která vám nabídne sladkokyselé letní jablko, a vy osvěženi jeho chutí vykročíte podívat se dál, co je za sadem, či co to je za další strom opodál. Ovocné stromy spojují a svými plody lákají do spojení ty, co by se za jiných okolností tak snadno nepotkali.

Dominik, kocour a Iveta

A tak stojím s Ivetou na její malebné zahradě, dívám se na ty devadesátileté hrušně, které jsou zapsané v kronice vesnice, a které právě dostávají prosvětlovací kůru, poslouchám Dominika a splývám s prostorem zahrady. Stromy nás pozorují, i když tak napůl v mrákotách, neb mají zimní klid a cirkulace živin je na minimu.

V teple kuchyně s vysokou klenbou pokrytou hliněnou omítkou voní jídlo a Iveta se svojí nejlepší přítelkyní Janou už chystají jídlo. Vše je natolik chutné, že si musím dávat pozor, abych snědla jen svou malou dávku, neb při větším objemu jídla by se mi jisto jistě chtělo za volantem spát.

Cestou domů si rozvrhuji práci na úterý, neb to je ještě Měsíc ve Střelci a před novoluním, tudíž ideální čas na řez. Nemám toho tolik. Mladých stromků mám pár a díky Dominikovi, znám fígl, jak stromy podpořit a minimalizovat újmy.

Tohle píši také proto, že chci připomenout, abyste se zastavili a právě v těchto nadcházejících dynamických dnech, trochu déle sledovali holé koruny ovocných stromů. V zimně totiž stromy mluví ze spánku. Tvarem koruny a strukturou rozkošatění větví dokážou vypravovat nejenom příběh svého života, ale i prostoru kolem nich a to vše občas, má-li pozorovatel opravdu trpělivost a teplé boty, mu proloží historkou z dění pod zemí, neb jaká koruna, takové kořeny. Stane-li se život příliš hektickým je naslouchání příběhům stromů výtečnou činností umožňující regenerovat síly a přitom se něco nového dozvědět.

S přáním, ať se nám podaří stromům naslouchat a také během letošního roku vysadit do volného prostoru nějaký ovocný strom Marluk 20. 1. 2020.

Horoskop pro 3. týden 2020

Zdravím všechny s přáním, ať se vám daří a radujete se ze všeho, co přijde. Ps. Možná napíšu nějaký komentář, ale jsem po sedmi pracovních dnech a večerech vymačkaný pomeranč a na slupku byste asi zvědaví nebyli, takže až se obsah naplní ,tak jsem zas něco šoupnu. Tedy umožní-li mi to nových sedm pracovních dnů a večerů… Zdar a sílu k vašemu dílu!

Horoskop pro 2.týden 2020

Podíváme-li se na rok z cyklického hlediska, bude leden, měsícnásledující po prosincovém slunovratu, patřit k prožitkově dlouhým měsícům. Lednové rozpoložení může vyvolat dojem, že máme relativně dost času a tedy, že stihneme vše potřebné. Zastavme se a uvědomme si to, neboť únor je krátký a již v březnu se roztočí kolotoč nástupu světla, venkovních aktivit, oprav, staveb a ani nedomýšlím, čeho všeho. Je leden, den Tříkrálový a my máme před sebou dost dnů k tomu, abychom si ujasnili, co chceme a něco praktického pro to podnikli. Záměrně to sem píši, abych vás nalákala na cyklické prožívání roku, které díky poměru světla a tmy, tedy naklánění země vůči slunci - přísluní a odsluní, má poměrně slušnou míru na tom, jak o světě, sobě a přírodě přemýšlíme a díky tomu jednáme. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 1. týden 2020

Nový začal dobře, i přestože jsme skoro všichni nemocní. Chřipka prostě jen tak nechce opustit dům. Neklesám na duchu a pomalu jistě se dávám dohromady, abych udělala všechnu práci, co mám před sebou. Přeji pěkný vstup do roku 2020. Je to přelomový rok, který nás vyzve k mnoha aktivitám, o které ani nebude stát. Na druhou stranu můžeme získat velmi mocnou podporu pro to, co chceme vtisknout do života. Záležet bude na naši vůli, zda zůstaneme pasivní nebo naopak přejdeme do akce a zkusíme život alespoň trochu nasměrovat ke světlu. Text o vyhlídkách na rok, bude následovat. Pěkný den Marluk

Před nemocí za nemocí nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát…už jdu. Parafrází úvodu hry na babu začínám psát úvod k prvnímu týdnu. Ve Vídni jsem se před Vánoci potěšila na duši, ale chytla babu v podobě dosti zajímavé chřipky, kterou dál předala své dceři. Naštěstí další utíkali rychle a nemoc je nechytla. S rukou na srdci psychosomatiky musím přiznat, že nemoc byla poslední tři roky i určitým únikem z kolotoče svátků a návštěv, ale letos jsem na vše byla připravená a před ničím nechtěla utíkat. Jenže už se to stalo zvykem, tělo si to zažilo, jako „výhodnou“ strategii a nehodlá nic měnit jen proto, že jsem si něco uvědomila. Jo, to by tak hrálo. Kde by potom byly všechny jistoty a opory, kdyby se vše měnilo hned po tom, co si jedna něco uvědomí? Ne, u mne v těle se nic měnit nebude, nebo respektive ne hned. Takže na Štědrý den jsem slehla po té, co jsem s pomocí mamky dosmažila poslední houbu. My u nás jíme houby, neb máme večer postní. Letos nám prodali v supermárketu asi nějaké jiné houby, neb jsem celou noc halucinovala, to se jinak napsat nedá. Obvykle snáším horečky dobře, ale tato 39 byla tedy suprzelená. Viděla jsem život ve své plnosti i prázdnosti, jak se přelévá z jednoho místa do druhého v nekončící rytmičnosti. Jako by člověk duchem byl u boha a tělem kdes v pekle, přičemž jedno podmiňuje druhé. Byly to zvláštní stavy. Kdyby mi nebylo blbě, řekla bych, že překrásné, ale bolest kloubů, pálení žáhy a pekelná zimnice se vzít na milost nedají. (U této příležitosti mne napadlo, víte, proč jsou na Vánoce všude muchomůrky? No proto, že je lidé sbírali a měli moc rádi, neb jejich malé množství sloužilo během ledna jako stimulant pro těžkou práci v lese. Po muchomůrkách se v mrazu vydrželo pracovat a zpracovávat dřevo více hodin.)

Podobné to s nemocí měla i mladší dcerka, která po pár dnech slehla taky a také halucinovala. Ležely jsme spolu a ona celou první noc, opravdu celou, volala: „Mami, vidíš, vidíš to!“ Já koukala do pološera a nic neviděla. Ona viděla postavy, které se nám smály, nebo se na nás chtěly sápat. Nad ránem únavou či vyčerpáním jsem podívala do místnosti a periferním zrakem viděla snad takových padesát postav narvaných v té naší maličké ložnici. Byl to děsivý pohled, ale uváží-li člověk, co je na světě mrtvých, tak to byl ještě nepatrný vzorek. Chudák dítě, co musí snášet a tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem v dětství měla horečku na chalupě. Bylo léto a všichni byli venku a mne nechali v sednici pod peřinou a já je taky viděla. Stáli v určité vzdálenosti, která se jevila tak, že ji nepřekročí. Byli v šedých šatech snad i stejných, ale to, co bylo na těchto mrtvých děsivé, byly jejich oči. Jejich prázdnotou hledící oči. To bylo zvláštní a strašlivé. Rychle jsem dceři řekla, ať se jim nedívá do očí. Ona poslechla a po nějakém čase v mém náručí usnula.

Veselost svátků tedy neměla žádnou chybu. V duchu jsem si říkala, že nesmím být malověrná a udržet vůli u „světla“, tedy u toho, co se daří, co je dobré, a co má smysl. Tak jsem si v duchu projížděla obrazy, promýšlela své věci a nakonec i nemoc polevila a umožnila mi těšit se z pár dárků, co jsem dostala. Dostala jsem Úvod do klínového písma a Babylónštiny, takže bacha, zase budu o něco chytřejší! Klidně se mi smějte, neb je to jazyk složitý, takže klid, budu pokračovat v prohlubování angličtiny. Dostala jsem knihu Psychologie písma od Helenky Bakové, která kdysi u nás studovala astrologii a já ji prý tuto knihu předpověděla v době, kdy se tomu ona sama smála a hle, kniha je na světě. Je tedy velmi pěkná a koho by zajímala grafologie, tak má, co studovat. Opravdu vřele doporučuji i laikům. Dostala jsem bláznivý životopis Terry Gilliama – Před-posmrtné memoáry, to je sranda a navíc jsou tam zajímavé Gilliamovi postřehy. Prostě humor Monty Python mám fakt ráda. Umění C. G. Junga jsem sama nadělila a Ježíšek si to uvědomil a nadělil mi ho také, takže se prodírám obrazy, které jsem neznala. Velmi pěkná publikace. Pro milovníky historie bude zajímavé, já to neznala a nevěděla o tom, že nakl. Academia vydala třísvazkový spis Sto studentských evolucí, což jsou fakta o revoluci a také časosběrné rozhovory se stovkou studentů, kteří u toho v roce 1989 byli. Takže už vím, jak náš soused dělal revoluci… Já byla tehdy na náměstí a poctivě chodila demonstrovat. V onom týdnu jsem se uprostřed davu potkala se svou kamarádkou ze střední Lenkou, která pravidelně křičela jiný pokřik, než zrovna skandoval dav a tak, když už jsem to nevydržela a oslovila ženu v klobouku, která místo „máme holé ruce“, křičela opravdu velmi pronikavým hlasem „máme klíče v ruce“, objevila jsem s úžasem Lenku. Naše setkání vyvolalo velké veselí, na které okolní dav zareagovat „Havel na hrad“ a bylo. Ale zpět ke knížkám. Mám taky Gunnarssonův Advent, což je krátká povídka z nakl. Vyšehrad, který je prý všem známý a všichni si ho s předvánočním časem spojují. Já povídku ještě neznala. Je to Islandská příhoda, tak se těším, neb se k nám do sousedství nastěhovali Islanďané. Je to kluk (tedy starší pán, ale chová se jako kluk, což je prima) s holkou (no, je mého věku a já jsem holka, že), on je Čech a ona Běloruska, ale poznali se na Islandu, kde on žil většinu svého života. Kousky z jeho rodiny, po té co přežili Osvětim, se kdysi rozhodly, že bolševika nepřežijí a včas prchly do Londýna. Odtud zas prchl náš nový soused na Island, neb láska rodičů je přeci jen z větší dálky snesitelnější. A teď si na stará kolena postavil dům od nás přes pole. Nuže, mám vyhlídky na příští rok, neb naše samota už nebude tak hrozná. Poslední knihou je Kacířův kancionál, který je tedy dost bláznivý a je třeba si ho vygooglit, neb popsat se nedá. Napůl text, napůl komiks a ještě interaktivní. Obsah není pro děti, takže vás v tomto ohledu budu napínat. Pak jsem dostala šperky, ovšem ručně dělané. Daly mi je ženy, které je samy vyráběly. Jak jsou šikovné! Šperky jsou krásné, že je všechny budu poctivě nosit. Jo a ponožky, co by to bylo za Vánoce bez ponožek, uznejte.

Jsme od sv. Štěpána, kdy bylo novoluní, v měsíci, který bude zvláštním způsobem štědrý. Více píši v horoskopu v obrázku, ale ještě chci připomenout, že máte-li něco, co chcete spustit, ukázat světu nebo rozpohybovat, tak teď do úplňku je na to dobrý čas a nenechte se odradit! Jo, větrejte, i když mrzne a sypte ptáčkům, neb oni to nemají, jako my. Osobně patřím k těm, co se obejdou bez ohňostrojů a pokud jste jimi i vy, moc vám děkuji za všechna domácí i přespolní zvířata, neb ty klid a pohodu neskonale docení. Pěkného Silvestra bez rámusu ale zato s láskou a soucitem přeje Marluk 30.12.2019

Horoskop pro 50. týden

Je po úplňku, který přinesl mráz a vyjasnil, jak to bude s brexitem a potažmo s budoucím nasměrováním v Evropě. Brexit bude. Úplněk završil sérií nešťastných a bolestivých událostí smrtí poslední oběti střelby v Ostravě. Uchlácholit se tím, že zatím je to u nás dobré, by bylo asi scestné. Svět se mění, a kdo si toho nebude všímat, tomu brzy ujede vlak a nejenom ten. Mnohé bude jinak, a pakliže se k tomu nepostavíme aktivně, bude rozhodnuto za nás. Není to snadný týden a na nás je, vzít si z něho poučení. Z roviny společensko-kulturní bychom si mohli odnést zkušenost, že je třeba se zajímat, být aktivní a ptát se po tom, odkud se její představitelé berou, co chtějí a kam nás vedou. Konstelace jsou napjaté a já tiše doufám, že lednové spojení Saturna a Pluta už náš premiér nedá a strana ho vymění, neb bych nerada, aby ho dočasně nahrazoval pan prezident. Dále si uvědomuji, že chce-li člověk zbraň, tak si ji sežene i v zemi, kde se jako občané moc neozbrojujeme. Pak si říkám, že tohle všechno hraje na ruku těm, co chtějí kontrolovat běžné dění občanů, a že jejich očipování je na spadnutí. Dále si však říkám, že chce-li člověk něco do toho měnícího se světa vložit, má nyní šanci, byť by se zdála dopředu zcela nerealizovatelná. To je třeba brát na vědomí! Je to prosté, Watsone, glosuji větou, kterou nikdy A. C. Doyle nenapsal, ale byla mu vložena do úst. O to se nyní mnozí snaží, vkládat záměrně něco do něčeho tradičního a tvářit se, že to tam odjakživa bylo a patřilo. Všichni toho proudu mohou využít dle svých záměrů. (Vzpomeňme na různé kauzy – Kelnerovo ovlivňování ČT, na které se snaží všichni zapomenout, na Peroutkův text, který dodnes někdo hledá a to jsou ilustrativní události. Toho, co se ukazuje a snaží se obecně prosadit svoji verzi pravdy, je opravdu hodně a přitom je opak pravdou. Takže i pro nás je to prosté, stačí si stále připomínat, co dělat, aby se to, co chceme, upevnilo. Je to o trpělivosti, nelpění a vnitřní otevřenosti, které slouží jako základ naší aktivity. Ti, kteří se pravidelně věnují v dostatečné míře nějakým spirituálním cvičením, ti to dobře vědí, stejně jako na druhé straně na výsost soustředěné psychopatické osobnosti. My ostatní bychom si to měli o to víc připomínat. Takže, je to prosté, otevřené oči a nenechat se svést k rychlým soudům, natož se z tohoto světa nějak vyjímat či se mu vzdalovat. Je třeba být aktivní.

Je pátek třináctého, jdeme do finále, někdo se už chystá zapálit třetí svící na svém věnci, někdo si zapálí svíci svátků chanuky, jiný tuší, že je zimní slunovrat za rohem a zapálí svíci do okna a ti, co nic neslaví, by neměli zapomenout na to, že světla je méně a to často leze lidem na mozek. Udržme si světlo otevřené mysli, neboť lidé jsou i dobří. Marluk 13.12.2019

Máš vůbec radost? Ptám se sama sebe a překvapuji se touto podivuhodnou otázkou.
Radost až o Vánocích. Teď na ni není čas. Všechno musí být vyřízeno a vyřešeno do svátků, odpovídám si a hned se sama sebe ptám, ale za jakou cenu?

Mlčím, v duchu přemítám, nechci se s odpovědí unáhlit.

V získaném mezičase polykám vitamín D, B6 plus všechna další potřebná béčka, siláka hořčík spolu s doktorem vápníkem a přikusuji vločky z ovsa s vlašskými oříšky zakapané kapkami agávového sirupu. Pardon, trochu sladkého jednoduše, ráda. Já i tu radost ráda, ale když není jinak, musí být sladká aspoň ovesná kaše. V duchu na všechny požívané ingredience intenzivně myslím a přeji všem těmto sloučeninám putujícím traktem mého těla, aby se dostaly do krevního oběhu dřív, než je vnitřní proces s lehkostí vypustí dolním otvorem ven. Pravdou je, že ani v téhle chvíli, ano myslím svých pět minut na záchodě, je neopustím a užiji si chvilku klidu a samoty. Jenže v tuhle chvíli potřebuji všechny výživné látky jako spojence a partnery, ne jen jako chvilkovou známost, která se mne sice zevnitř dotkne, ale už vzápětí míří pryč.

O vnitřním usebrání mi během těchto dnů nikdo nemusí nic říkat. Cítím ho na každém kroku. Vnímám, jak se víc a víc nořím do svého světa doufajíc, že vnitřní opory vydrží a nenechají mne padnout do bažin rozbředlých stavů a nálad, spuštěných únavou a vnitřním roztodivným zpytováním. Výkyvy a poryvy v duši jsou notně bolestivé, ale cos mne drží a uprostřed nejhoršího to zatím vždy zbrzdí pád do hlubin rozbředlých emočních stavů. Není divu, princip jednoty – tma vítězí a pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. Je před zimním slunovratem a světlo platí za tvrdou měnu. To bychom měli mít na paměti. Uvážíme-li, že onen rozlehlý a pro nás nepředstavitelně rozlehlý vesmír je povětšinou tmavý, prostě tma kam se podíváš, dojdeme na to, že světlo je v něm opravdu cenným jevem stejně, jako je tomu ve dnech před zimním slunovratem. V podstatě bychom si klidně mohli říct, že to, co prožíváme v tento čas, je analogické tomu, co je ve vesmíru kolem nás – převaha tmy. Nenechme se ošálit tím, že pohledy dalekohledů ukazují pestrost hvězdných světel. Rozzářená galaxie je jako světly vyzdobené a do adventu ponořené město. Všude to svítí, ale jen vyjdete na jeho okraj, už se ponoříte do tmy polí, luk a lesů, což je v našem pozemské případě ještě pohoda. Ve vesmíru bychom se při opuštění galaxie utápěli v pekelné prázdné tmě. Pokud bychom nebyli hybernování, tak bychom po čase jistě propadli plíživému stesku po domově. Domově, který ve vzpomínce září světlem, teplem a objetím těch, co k nám patří. Světlo má prostě dar utvářet mnohost, různorodost, barvy a vzruchy. Tma tohle všechno obsahuje, ale nikdy neukáže. Ze své podstaty nás obrací do nitra, neboť vně není na co okem spočinout.

Takže mojí milí spolu pasažéři na vesmírném korábu jménem Země, plujeme temnými vodami, ve kterých je nejdůležitější neztratit víru a směr. Slunovrat se blíží a krom toho se na jeho pozadí rychtuje nové uspořádání světa. Čeká nás podivný a důležitý rok, na který nás právě stávající roční období může dobře připravit. Chceme-li světlo, musíme zapálit tu vnitřní svíci, jejíž jméno tak často vyslovujeme a tak málo zažíváme. Jasně, světlo ve tmě má jméno láska, tahle prosté to je tady i ve vesmíru. Marluk 9.12.2019

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!