Radlická 99, Praha 5 (poblíž stanice metra B Radlická)
KONTAKT
MAPKA
Kudy k nám - FOTO
Posts Tagged ‘SVATOJANSKÝ lunární kalendář’
Astrologická poradna
Foto Eva Francová
Potřebujete cizí, nezaujatý pohled na Váš život?
Hledáte cestu a potřebujete se poradit s astroložkou s dlouholetou praxí?
Zkuste se informovat a objednat ke konzultaci
v týdnu od 20. ledna 2020 astrologmarluk@seznam.cz
telefon +420 728 113 508
Horoskop pro 50. týden
Je po úplňku, který přinesl mráz a vyjasnil, jak to bude s brexitem a potažmo s budoucím nasměrováním v Evropě. Brexit bude. Úplněk završil sérií nešťastných a bolestivých událostí smrtí poslední oběti střelby v Ostravě. Uchlácholit se tím, že zatím je to u nás dobré, by bylo asi scestné. Svět se mění, a kdo si toho nebude všímat, tomu brzy ujede vlak a nejenom ten. Mnohé bude jinak, a pakliže se k tomu nepostavíme aktivně, bude rozhodnuto za nás. Není to snadný týden a na nás je, vzít si z něho poučení. Z roviny společensko-kulturní bychom si mohli odnést zkušenost, že je třeba se zajímat, být aktivní a ptát se po tom, odkud se její představitelé berou, co chtějí a kam nás vedou. Konstelace jsou napjaté a já tiše doufám, že lednové spojení Saturna a Pluta už náš premiér nedá a strana ho vymění, neb bych nerada, aby ho dočasně nahrazoval pan prezident. Dále si uvědomuji, že chce-li člověk zbraň, tak si ji sežene i v zemi, kde se jako občané moc neozbrojujeme. Pak si říkám, že tohle všechno hraje na ruku těm, co chtějí kontrolovat běžné dění občanů, a že jejich očipování je na spadnutí. Dále si však říkám, že chce-li člověk něco do toho měnícího se světa vložit, má nyní šanci, byť by se zdála dopředu zcela nerealizovatelná. To je třeba brát na vědomí! Je to prosté, Watsone, glosuji větou, kterou nikdy A. C. Doyle nenapsal, ale byla mu vložena do úst. O to se nyní mnozí snaží, vkládat záměrně něco do něčeho tradičního a tvářit se, že to tam odjakživa bylo a patřilo. Všichni toho proudu mohou využít dle svých záměrů. (Vzpomeňme na různé kauzy – Kelnerovo ovlivňování ČT, na které se snaží všichni zapomenout, na Peroutkův text, který dodnes někdo hledá a to jsou ilustrativní události. Toho, co se ukazuje a snaží se obecně prosadit svoji verzi pravdy, je opravdu hodně a přitom je opak pravdou. Takže i pro nás je to prosté, stačí si stále připomínat, co dělat, aby se to, co chceme, upevnilo. Je to o trpělivosti, nelpění a vnitřní otevřenosti, které slouží jako základ naší aktivity. Ti, kteří se pravidelně věnují v dostatečné míře nějakým spirituálním cvičením, ti to dobře vědí, stejně jako na druhé straně na výsost soustředěné psychopatické osobnosti. My ostatní bychom si to měli o to víc připomínat. Takže, je to prosté, otevřené oči a nenechat se svést k rychlým soudům, natož se z tohoto světa nějak vyjímat či se mu vzdalovat. Je třeba být aktivní.
Je pátek třináctého, jdeme do finále, někdo se už chystá zapálit třetí svící na svém věnci, někdo si zapálí svíci svátků chanuky, jiný tuší, že je zimní slunovrat za rohem a zapálí svíci do okna a ti, co nic neslaví, by neměli zapomenout na to, že světla je méně a to často leze lidem na mozek. Udržme si světlo otevřené mysli, neboť lidé jsou i dobří. Marluk 13.12.2019
Máš vůbec radost? Ptám se sama sebe a překvapuji se touto podivuhodnou otázkou.
Radost až o Vánocích. Teď na ni není čas. Všechno musí být vyřízeno a vyřešeno do svátků, odpovídám si a hned se sama sebe ptám, ale za jakou cenu?
Mlčím, v duchu přemítám, nechci se s odpovědí unáhlit.
V získaném mezičase polykám vitamín D, B6 plus všechna další potřebná béčka, siláka hořčík spolu s doktorem vápníkem a přikusuji vločky z ovsa s vlašskými oříšky zakapané kapkami agávového sirupu. Pardon, trochu sladkého jednoduše, ráda. Já i tu radost ráda, ale když není jinak, musí být sladká aspoň ovesná kaše. V duchu na všechny požívané ingredience intenzivně myslím a přeji všem těmto sloučeninám putujícím traktem mého těla, aby se dostaly do krevního oběhu dřív, než je vnitřní proces s lehkostí vypustí dolním otvorem ven. Pravdou je, že ani v téhle chvíli, ano myslím svých pět minut na záchodě, je neopustím a užiji si chvilku klidu a samoty. Jenže v tuhle chvíli potřebuji všechny výživné látky jako spojence a partnery, ne jen jako chvilkovou známost, která se mne sice zevnitř dotkne, ale už vzápětí míří pryč.
O vnitřním usebrání mi během těchto dnů nikdo nemusí nic říkat. Cítím ho na každém kroku. Vnímám, jak se víc a víc nořím do svého světa doufajíc, že vnitřní opory vydrží a nenechají mne padnout do bažin rozbředlých stavů a nálad, spuštěných únavou a vnitřním roztodivným zpytováním. Výkyvy a poryvy v duši jsou notně bolestivé, ale cos mne drží a uprostřed nejhoršího to zatím vždy zbrzdí pád do hlubin rozbředlých emočních stavů. Není divu, princip jednoty – tma vítězí a pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. Je před zimním slunovratem a světlo platí za tvrdou měnu. To bychom měli mít na paměti. Uvážíme-li, že onen rozlehlý a pro nás nepředstavitelně rozlehlý vesmír je povětšinou tmavý, prostě tma kam se podíváš, dojdeme na to, že světlo je v něm opravdu cenným jevem stejně, jako je tomu ve dnech před zimním slunovratem. V podstatě bychom si klidně mohli říct, že to, co prožíváme v tento čas, je analogické tomu, co je ve vesmíru kolem nás – převaha tmy. Nenechme se ošálit tím, že pohledy dalekohledů ukazují pestrost hvězdných světel. Rozzářená galaxie je jako světly vyzdobené a do adventu ponořené město. Všude to svítí, ale jen vyjdete na jeho okraj, už se ponoříte do tmy polí, luk a lesů, což je v našem pozemské případě ještě pohoda. Ve vesmíru bychom se při opuštění galaxie utápěli v pekelné prázdné tmě. Pokud bychom nebyli hybernování, tak bychom po čase jistě propadli plíživému stesku po domově. Domově, který ve vzpomínce září světlem, teplem a objetím těch, co k nám patří. Světlo má prostě dar utvářet mnohost, různorodost, barvy a vzruchy. Tma tohle všechno obsahuje, ale nikdy neukáže. Ze své podstaty nás obrací do nitra, neboť vně není na co okem spočinout.
Takže mojí milí spolu pasažéři na vesmírném korábu jménem Země, plujeme temnými vodami, ve kterých je nejdůležitější neztratit víru a směr. Slunovrat se blíží a krom toho se na jeho pozadí rychtuje nové uspořádání světa. Čeká nás podivný a důležitý rok, na který nás právě stávající roční období může dobře připravit. Chceme-li světlo, musíme zapálit tu vnitřní svíci, jejíž jméno tak často vyslovujeme a tak málo zažíváme. Jasně, světlo ve tmě má jméno láska, tahle prosté to je tady i ve vesmíru. Marluk 9.12.2019
Horoskop pro 48. týden
Symboly snů opět nezklamaly a jak, jsem před týdnem psala, sen o napadení zombie byl předzvěstí chřipky. Napadený dům byl mým tělem a zombíci viry, čekající na chemické reakce, které by spustily jejich řádění. Předtucha snu mi umožnila učinit kroky tak, abych zmírnila ztráty. Jsem tomu ráda. Sny mi zrcadlí dění v těle, dění v mysli i dění mimo mne či dění, které mne přesahuje. Jaká škoda, že se lidé místo o blbinách nebaví o snech. Mnohé by se posunulo dál, neb si víc a víc lidí uvědomilo, jak důležité informace, pocity, obrazy a dění sen odráží. Krom toho jsem dopsala kalendář na rok 2021, stihla uklidit zahradu a sklep, zazimovat květiny, což bych vlastně neměla, ale zahrada nepočká až se uzdravím a vydavatel taky ne. K tomu rodina, jejíž běh taky nezastavíte, takže ve výsledku kolotoč se zátěží. Musela jsem vypustit návštěvy sociálních sítí, což nebylo složité. Jde bez nich žít. Jen jsem si uvědomila, že chce-li člověk utíkat sám sobě, tak si i mimo sociální sítě najde ukrýt, ve kterém se bude omamovat představami, že je s někým nějak ve vztahu. Pro mne to byl zvláštní čas, kdy jsem byla vystavena svým stínům. Nemohu říct, že by to se mnou nezacloumalo. Přesto jsem se snažila nepodlehnout klamných iluzím, emoční palčivosti a vnitřním v podstatě lichým komentářům. Výsledkem vnitřního usebrání bylo přijetí toho, co je a to jak je. Začala jsem si říkat: To, co potřebuješ, máš před očima. Podívej se pořádně, něco si přehlédla. Chvíli jsem se musela rozkoukat, ale pak se začalo objevovat to, čemu říkám cesta, pak lidé, kteří mne na ní podporují a chtějí se přidat, neb jejich cesta je podobná. Našla jsem posilu, stejně jako tělo sílu zlomit nájezd virů – zombiků. Není to výhra navždy. To vím, že to tak není. Jsou to malé a do té doby, než se ustálí otevřené stav vědomí, periodické stavy. Píši to proto, aby bylo zjevné, že člověk, který pracuje na poli astrologie, je taky jen obyčejný tvor, který mám mnohé vnitřní zápasy. Díky tomu, že z nich nalézá cestu, může najít cestu i pro druhé. Astrolog je prostě stopař, co tím, že se neustále snaží poznávat prostor, kde žije, najde cestu i pro druhé. Výsledné rozhodnutí, co udělat s nalezeným cílem, však každý, kdo využije služeb stopaře musí udělat sám.
Před sebou máme poslední týdny roku. V úterý bude novoluní, které je zajímavé tím, že má spojení (oktil – dynamický napěťový aspekt vedoucí ve výsledku ke konkrétní akci) se Saturnem a Plutonem, kteří spějí do své konjunkce. Saturn ve spojení s Plutonem symbolizují proměnu struktury ve společnosti. Nabídne se nám opět dost úkazů, které budou předzvěstí věcí budoucích. Pozitivní na tom je, že máme kupodivu dost informací na to, abychom něco změnili a nešli jak ovce na porážku. Měly by se ukázat inovativní směry a možnosti, které mohou pomoci čelit přírodním změnám a tomu, jak se občany totalitního státu. Na rovině osobní bychom měli být získat potřebný odstup, a tím si uvědomit, co se nám to vlastně poslední dobou děje. Můžeme v době před zimním slunovratem nakouknout do tmy, poznat svůj stín a uvědomit si, k čemu a jak slouží.
Sabiánský symbol novoluní je:
Střelec 5°: STARÁ SOVA SEDÍ SAMA NA VĚTVI VELKÉHO STROMU
Klíčová myšlenka: Vyvážený a moudrý postoj k existenci, založený na jasném vnímání nevědomých faktorů a jejich působení.
Sova je odjakživa symbolem moudrosti, a její houkání nám připomíná, že v životě jsou i tajemné a skryté prvky. Sova je v nočním aspektu existence bdělá a bystrá. Svýma očima vidí to, co člověk normálně nevnímá. Představuje vědomí, které je aktivní tam, kde životní procesy obvykle pozornosti osobního ega a jeho intelektu unikají.
Toto je poslední z pěti symbolů čtyřicáté deváté sekvence. Ukazuje možnost dobrat se moudrosti přesahující tragédií, dosáhnout míru a rovnováhy navzdory konfliktu. Lze zde mluvit o PROSVÍCENÍ. (D. Rudhyar – Astrologická mandala, Půdorys 2003)
Chce-li někdo hloubat nad symbolikou, měl by si pustit do vědomí i to, že sovy jsou opravdu nekompromisní lovci a jejich schopnosti jsou nebývalé. Dokážou víc, než jen otočit hlavu o 270° a střemhlav se vrhnout za potravou, ale také je jejich let zcela neslyšný. Z tohoto pohledu je pak sova symbolem schopnosti podívat se i na to, co je divoké, animální a nebezpečné, co ohrožuje naše postoje, které jsme si o sobě udělali. Potkat se tedy můžeme s tím, co je skryté ve tmě, tj. skryté na pozadí vědomí. Nelekneme-li se toho, že toho, co o sobě objevíme, bude třeba jednat a s bystrostí, rychlostí a soví dravostí objevené uchvátit, aby nám neproklouzlo, neboť to, co je ve tmě, ve stínu vědomí, bývá mocným tlakem ovlivňujícím náš život. Tím, že obrazně řečeno ulovíme svůj stín, získáme výhodu. Budeme hotovi udělat změnu a jednat jinak, než jak jsme byli zvyklí. Takže si všímejme toho, co děláme, co se nám vynořuje v mysli, s čím se potkáváme a jaké máme zvyky. Je před námi měsíc, ve kterém můžeme vystoupit z toho, co nás poutalo do své moci a oslepovalo náš rozhled. Jak poznat stín? Snadno, nahlédnutí na něj je nepříjemné, bolestné a otřese základy osobnosti. Jak patrno nic, do čeho by se člověk dobrovolně hrnul, leč udělá-li to, zacelí se a je jisté, že jeho život získá na nové a kvalitativně lepší úrovni.
Už jak to píši, tak si říkám, to budou zas informace ze společnosti, to budou zas zprávy, ale také si říkám, že se zas vynoří naděje na to, jak překonat krize, že se objeví další podpora proto, aby se člověk stal člověkem. Ba co víc, že se ti, kteří chtějí svět jinak, chránit zemi a život zasadí možná zcela nepatrný základní kámen. Přes svou titěrnost či nepatrnost, to stále bude základ, který bude růst. Možná pomalu, ale tím se nesmíme nechat ošálit, neboť i zde platí, že posun může přijít skokem a co je nyní miniaturní, bude za čas obřích rozměrů. Ve hře života nás čekají měsíc, kdy můžeme vstoupit na políčko, které nechává hráče jedno kolo mimo hru. Nabídne se čas, uvědomit si, co to hrajeme za hru, s kým, za jakých okolností a jakou máme strategii. Je to krátké zastavení, ne vyloučení ze hry. Zastavení, které bude-li využito, může mnohé naplánované či vnucované zvrátit.
To je šance! Budeme-li to však vnímat tak, že nemůžeme hrát, pak nezbude, než si říct: Člověče, nezlob se! Je to hra, tak hraj, váš Marluk
Ps. Nejcitlivěji na impuls novu budou reagovat lidé, kteří mají mezi 4°- 6° Střelcem Slunce, nebo v těchto místech osobní planetu, nebo něco mezi 4°- 6° Blíženců, Panny, Ryby.
Horoskop pro 45. týden
V pátek se Měsíc dostane do napěťového vztahu s Jupiterem a krapet nám promění počasí. Jeví se to slibně, neb by mělo během víkendu pršet. Máte-li plány na výlety a práce na zahradě, budete asi muset krapet improvizovat a zkusit něco pod střechou. Muzea, kina, galerie, bazény a další aktivity ukryté pěkně pod střechou se na nás jistě těší a nápady na to, co doma vytvořit, nebo nějak předělat nebo přestěhovat možná skvěle vyplní chvíle volna. Nakonec není to pěkná příležitost zalézt si na chvíli s knihou kamsi do kouta, přisvítit si lampou, zachumlat se do deky a číst si? Nebo si sednout a začít něco vytvářet a chvíli se vztekat, že celá záležitost je složitější, než vypadala? Ten pocit, když vydržíme, sice s něčím možná praštíme, ale po návratu a vychladnutí hlavy konečně objevíme, jak na věc? Prostě se otevřelo období vnitřních prací. Spojení „vnitřní práce“ můžeme vzít klidně doslovně. Na jednu stranu stáčí naši pozornost počasí směrem dovnitř, do tepla a to i přesto, že je venku relativně teplo, na druhou stranu nás úbytek světla, „kratší dny“ vedou k aktivitám zaměřeným na naše nitro. Tohle se, zaplať Pánbůh, nemění ani změnou klimatu. Téma této části ročního cyklu je tedy jasné. Na nás je začít si jeho obsah uvědomovat a dělat další kroky vědoměji než dřív. Možná jste si toho už všimli a možná se už pomalu a jistě přeorientováváte z „venku dovnitř“ a teď se jen usmíváte, co že to píšu za novinku? Škoda, že vás nevidím. Ale zpět k tématu. Současná a každoroční reorientace je zajímavá i v tom, že nás ladí natočit vědomí směrem k zimnímu slunovratu, zpomalit a uzpůsobit tomu vše, co děláme. Směr dovnitř je i směrem do skupiny. Možná se vám to bude zdát protimluv, ale podzim není období osamocenosti a individualizace, ale touhy po druhých, po socializaci a skupinových aktivitách. Možná to s vámi trhlo a ošili jste se nelibostí, ale je to tak. Úbytek světla a tepla nás jako lidské tvory spojuje do skupin. Teď jde o to, do jakých a za jakým účelem. Například začít nyní s cvičením a najít si partu lidí se společným zájmem je podstatně zajímavější a naplňující, než stejná aktivita učiněná v třebas na jaře, neb to je období, kdybychom se měli víc osamostatnit. Právě teď je totiž onen pověstný správný čas. Podobně dobrý čas je na zahájení navštěvování přednášek, na skupinovou terapii, na schůzky a srazy. Vnější aktivity lehce oslabují a vnitřních aktivit přibývá, a to je bezva prostředí proto se spojovat s druhými. Čas oprášit naši odvahu a pustit se mezi druhé lidi, kteří jdou za stejným či podobným cílem.
Na mne čekají v sobotu a neděli žáci, a tak mám vnitřní práce celkem jasné. Opět se jim pokusím ukázat kouzlo symbolického jazyka astrologie a nalákat je k tomu, aby si uvědomili, jak přínosné je umět tenhle jazyk, jak dobře se v něm myslí, jak pomáhá najít odstup a jaké je to dobrodružství poznat, že už ho dávno máme v sobě, jen jsme ho neuměli používat. Jak vidíte, nekladu si malé cíle. Ani vy si neklaďte malé cíle! Nakonec, když člověk něco opravdu chce, ví, dobře jak velký a možná i náročný je jeho cíl, ale to neznamená, že by za ním neměl jít. Na cestě totiž velmi rychle pochopí, že možná vše nebude tak, jak si vysnil, ale to nic neznamená, protože srdce tlačí mysl za světlem hvězdy, která každému člověku svítí kdes v dáli nad jeho hlavou, a která mu světlem víry ze shora dolů neustále zaplavuje srdce teplem naděje, že dosáhnout cíle je možné. Cestou člověku dojde, že když ne on, tak ti to co jdou na cestě za ním, cíle dosáhnou, neb on jim aspoň část prošlapal. Tím si také uvědomí, že někdo ušlapal i část pro něj a že je dobré se rozhlédnout, neb možná zrovna v tuhle chvíli šlape někdo kousek od něj. Kdyby nebylo těch, co šlapali před námi, co šlapou s námi a co budou šlapat po nás, nebylo by cesty. A jak se zpívá: I cesta může být cíl. (A ani tento pohled nenaznačuje, že by tak bylo šlapání po cestě malým cílem.) Tak či tak je prostě dobré nevzdat nic z toho, co v lásce a skromnosti srdce cítíme. Vnitřní práci zdar a dešti zvlášť, váš Marluk. 8.11.2019
Slunce mi svítí do oken a na rozhlasových vlnách stále připomínají, že má být až 15°C, tak si říkám, že asi bude pěkný den. Dynamické konstelace ukazují, že se budeme pěkně otáčet a bude-li navíc pěkně, přidá se ke všem i úklid zahrady, přezutí aut, opravy plotu … nu, prostě ještě další práce. Popíjím kávu a přemýšlím o tom, jak čas kol podzimní rovnodennosti proletěl a když se člověk pomalu a jistě snaží zbrzdit ten všechen cvrkot života, zjistí, že je na prahu zimního slunovratu. Dobře si uvědomuji, že máme k němu necelé dva měsíce, ale uznejte, že to prostě letí. Předevčírem začala škola a včera byly Dušičky.
Během víkendu jsem učila. Měla jsem pěknou chvilku s žáky, když jsme se bavili o tom, kolikrát kdo chodí na hřbitov. Padala různá čísla a došlo ke shodě, že se zrovna sešli lidé, co na hroby chodí. Jenže pak padla památná otázka: A pomodlíte se za předky? Nu, chvíli bylo ticho a pak dvě ženy směle řekly, že ony se pomodlí vždy před odchodem od hrobu. Píši o tom proto, že se otevřelo zajímavé téma. Nejenom si na předky vzpomenout, ale také se s nimi spojit v modlitbě. Navíc se ukázalo, jak s nimi během roku rozmlouváme či nerozmlouváme. Celá naše debata proběhla hladce a já si při ní uvědomila, že vlastně se svými mrtvými mluvím dost často. Myslím tím, že se na ně obracím ve vzpomínkách a pak s nimi rozmlouvám, jako by byli někde poblíž. Jenže jsem tak ustrojená, neb mluvím v duchu i s těmi, co žijí a nejsou zrovna poblíž. Někdy až tak, že když se po nějakém čase ozvou, nesdílím s nimi nadšení, že se konečně slyšíme. Mám za to, že jsme mluvili zrovna tuhle, což samo bylo jen v mé mysli. Jen ti druzí povětšinou nevědí, že tahle funguji. V té naší debatě ve škole mi přišlo fajn, že se vůbec o tématu bavíme. Jsem vždy moc ráda, když si aspoň na chvíli mohu promluvit zrovna o tom, co je za den, svátek a tak si připomenout zvyky a tradice, které děláme.
Pro tento týden bude třeba, aby nás udržely právě ty zvyky, které jsou nosné a podpůrné a nenechali nás rozpadnout se do roztěkanosti nebo spěchu. Poučení z uplynulých svátků je, že spojení fungují, smrt není konečná a život je ve své křehkosti nesmírná síla, které je třeba si vážit.
PS. Jo, a sledujte dění ve společnosti. Naši „mocní“ nám teď odkrývají své karty. Tak ať víte, kdo je kdo. To se bude příští rok dost hodit. A až na chvíli nastavíte tvář podzimnímu slunci a s chutí pořádně natáhnete voňavý podzimní vzduch do plic, tak si upamatujte, že takto pěkně vědomě a plně bychom měli dýchat častěji! Pa, váš Marluk 4.11.2019
Horoskop pro 44. týden
V úterý jsem psala o změnách a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „kážu“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické, je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.
Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019
V úterý jsem psala o změnám a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „káži“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.
Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019
Týden začal novoluním a to velmi zajímavým novem, neb měl jeden hlavní aspekt a tím byla opozice vůči Uranu do znamení Býka. Uranskou vlnu můžeme pozorovat ze změnách či touhách po změnách ve zvycích a strukturách každodenních aktivit. V mnoha zemích se demonstruje, v mnoha bouřlivě diskutuje o změně klimatu, mnoho lidí mění své zvyky a ti, co mají možnost tahat za nitky, dělají právě v této době zcela zásadní rozhodnutí, nákupy a strategické přesuny. Společnost se mění. Možná bychom rádi sáhli na konkrétní dopady tohoto procesu proměny, ale je ještě brzo.
Na druhou stranu vstoupili jsme do měsíce, který svým počátkem Urana vyzývá, a tak budeme moci alespoň zahlédnout, co že se to všechno mění. Pokud přejdeme z roviny společenské na rovinu osobní, měli bychom si všimnout impulzů, které nám narušují obvyklou trajektorii našich každodenních životů. Za rušivými impulzy se totiž skrývá pozvánka multiversa (odpusťte, nemohu mu už jinak říkat) k zapojení do další sítě vztahů a tím ještě většího a složitějšího systému. V praxi to znamená, že proměna a vývoj člověka není ukončen a jak se zdá, jen tak nebude. Je patrné, že je třeba zahustit síť, aby si vědomí člověka všimlo toho, co je nejzákladnější. Jako by to jednoduše nešlo a kvůli tomu, že jedna plus jedna jsou dvě, se musela probrat celá algebra, aby struktura vztahu byla všem zcela jasná. Uran je planetou symbolizující stav rozpadu, anarchie a proměny tam, kde je struktura příliš ustrnulá a zasekla se na opakování pár nejdůležitějších vztahů a nechce se jí pouštět do dalších.
Sabiánský symbol Uranu je:FÁZE 35 (Býk 5°): VDOVA U OTEVŘENÉHO HROBU
Klíčová myšlenka: Dočasnost všech hmotných a společenských pout.
Symbol nás staví do poslední fáze první pětice obrazů znamení Býka. Svou podstatou nám ukazuje, pomíjivost všeho, co lidově řečeno má Býk rád. Pomíjivost věcí, lidí, vztahů a prožitků. Vše je dočasné, pro ty, kteří jsou živi, ale neuvědomují si vzájemné propojení. Vše je věčné pro ty, kteří nelpí na tom, co mají k dispozici.
Situace vdovy u otevřené hrobu není lehká. Loučí se s mužem, se svojí polovičkou, která ji oživovala. Vdova je konfrontována s radikální proměnou, neb od této chvíle musí jinak, sama. Vazby, co měla se mění, vše zůstává, ale vazby se proměnily. Jak je to možné? Však si to uvědomte a vstupte do světa vdovy. Místa, která měli rádi, bude už vidět jen ona, zvyky, které měli, bude dodržovat už jen on, to co dělal on, bude muset sama atd. Přesto, že svět se smrtí muže nezastavil, se rázem dramaticky proměnil a přitom nic ze své podstavy nezměnil. Změnily se jen vztahy, ve kterých se teď bude vdova pohybovat. To se po nás chce, to je to, co po nás chce multiversum, abychom si uvědomili, že vztahy, které jsme navázali se proměňují a mohou fungovat zcela jinak, než jak jsme zvyklí. To, co se zdánlivě nemění či co podléhá proměně velmi nenápadně a pomalu je symbol novoluní: FÁZE 215 (Štír 5°): MOHUTNÝ SKALNATÝ POBŘEŽNÍ ÚTES VZDORUJE VLNÁM, KTERÉ SE O NĚJ TŘÍŠTÍ
Klíčová myšlenka: Netečnost všech institucionalizovaných procedur.
Pro společenský život jsou nezbytně nutné a taky opěrné stabilní hodnoty. Dokud se neotevřou nové obzory, musí „útes“ vzdorovat vlnám změn, neboť jinak by pospolitost lidí ztratila vniveč. Základní rytmy společnosti se stávají jejími hodnotami, které usilovně fixuje, aby udržela kontinuitu a celistvost a tak jistotu a bezpečí pro všechny své zúčastněné členy. Oporou jsou instituce, které jsou skálou čelící přívalům emočních zvratů a vln ve společnosti.
Jak patrno do opozice se dostává potřeba změny a nových kroků, odvrácení se od hrobu a pohled do budoucna s pevně vybudovanými institucemi a strukturujícími hodnotami společenství lidí. Každé společenství je vyzváno, aby prověřilo, co je ještě pevné a co je možné proměnit. Tato výzva však projde i na osobní rovině: Od čeho je třeba odtrhnout zrak, nechat za sebou a kam je třeba vykročit i za cenu nutnosti čelit strmosti útesu zavedených hodnot? Složitá a členitá otázka, na kterou není jednoduchá odpověď, neboť nejsme v čase jednoduchých odpovědí, ale složitých sítí vztahů. Nejde věci sekat „jako Baťa cvičky“ či dělit jen na černé a bílé. Abychom se pohnuli dál je třeba na chvíli zaujmout hledisko skal – podívat se na naši situaci neosobně, bez zaujetí a emocí a pak zvážit, zda se v naší minulosti už něco podobného nedělo? Vzpomenout si na precedenty, které staly. Jak jsme se v nich zachovali? Až budeme mít tyto obrazy před očima, pak budeme mít dost sil hodit hlínu na rakev našich minulých aktivit a vykročit tvořit svět jinak.
Možná jsem napsala složitější text, ale podstata by snad mohla být zřejmá. Změny se dějí k našemu dobru jen tehdy, když jsme je schopni vidět nezaujatě v širších souvislostech.
Hodně sil a nenechme si vzít krásu listopadových dnů tlakem prodejců a médií. To podstatné, co hýbe světem, je to, co udělá každý z nás, jakmile si představí, že stojí u svého „hrobu“. Marluk 29.10.2019
