Posts Tagged ‘první čtvrť’

Horoskop pro 39. týden – první čtvrť, co řízne do živého

Nový týden otevírá s napětím témata kolem českého řešení situace kolem koronaviru. Odstoupil ministr zdravotnictví, o čemž si osobně myslím své v tom smyslu, že byl odstoupen, a večer nás čeká projev premiéra. Od novu se blížíme k první čtvrti, která ve čtvrtek rozčeří hladinu, neb se při ní zrealizuje i přesná opozice Merkura k Marsu, kteří jsou v kvadraturách k Jupiteru, Saturnu a Plutonu. Mocenské tlaky ukážou, co umí. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 26. týden aneb nespěchejme a raději držme směr

6. týden otevřel dveře létu. Máme za sebou letní slunovrat, zatmění Slunce a povodně. Zprávy prolétly éterem s různými komentáři leckdy s kritickou notou, která se dotkla dokonce i těch, co se za déšť modlili. Ti, kdo se daného přímo účastnili, na jedné straně žasli nad nebeským úkazem zatmění anebo pilně uklízeli následky povodní nemaje čas cokoliv komentovat. Nový týden oproti předešlému nepůsobí dramaticky a dá nám prostor zažít, strávit vše, co proběhlo tak, aby nám příval podnětů dával alespoň trochu smysl. Je to právě smysl, který hledáme a jehož zásluhou se umíme zvednout a pokračovat dál i přestože je kolem nás pomyslné či reálné zbořeniště. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 10. týden – první lunární čtvrť, Neptun, Venuše Večernice a ti další…

V pondělí se pěkně z plných plic nadchněme a skočme do rozbouřených vod života. Nemysleme na to, co by bylo, kdyby. Raději plavme tam, kam potřebujeme. Hospodařme s dechem a rytmem svých temp, neb další nádech bude možný ve středu a pak zas až v sobotu. Z toho plyne, že planety v tomto týdnu budou více v napěťových vazbách, což přeloženo z astrologického jazyka je známkou nutnosti jednat, zůstat v pohotovosti, ve střehu, protože bude třeba uvolnit napětí a neklid, nezaleknout se zádrhelů a překonávat překážky.

První čtvrť napře svou sílu prosadit impulz, který se při novoluní objevil (23. 2.). Navíc se oktily spojí s Venuší Večernicí. Malý oktilový trojúhelníček se objeví ještě jeden a to mezi konjunkcí Slunce s Neptunem a kvadraturou mezi Uranem, Venuší a Saturnem s Plutem. Velcí hráči jsou ve hře a ukazují, co umí a to jak na rovině abstraktní, tak na rovině konkrétní – společenské i osobní. Napětí odvádí sextilový trojúhelník, který drží základna trínu Marta s Uranem v textilech na Slunce a Merkura Prométhea. Jenže Merkur není příliš blízko Slunci, takže tento vrchol je vlastně takové Twin Peaks a tam, jak někteří vědí, se dějí věci. Pro ty, co seriál Davida Lynche neznají, hlásím, že dvoj-hora je symbolem dobra a zla, viz u nás Velký a Malý Blaník. Obě polarity jsou spolu, což není jen tak obvyklé a od pradávna takové útvary nesly v myslích i činech lidí důležitý význam. Každý dvou-vrch či dvou-hora si žádá svůj specifický přístup a respekt, neboť každá je zasvěcena jinému typu síly, kterým se život projevuje.

Co tedy v praxi s tím vším planetárním nadělením?

Nic zas tak neobvyklého. Je třeba si připustit, že to, co chceme, bude klást odpor a my nesmíme ztratit trpělivost, vůli a soucit. Můžeme pozorovat a uvědomit si, že společnost nyní dřív jedná a dřív mluví a netrpělivě těká z jednoho na druhé, až pak si uvědomí, co se vlastně děje, co cítí a co řekla. Slunce blížící se do přesné konjunkce s Neptunem (přesná bude v neděli 8. března) se dá interpretovat jako návštěva tržiště, na kterém nejde o prodej ani nákupy, ani o společenské setkání, ale o to, abychom si všichni zažili vzájemné propojení a závislost jednoho celku na druhém či si ono propojení alespoň do mysli připustili, v lepším případě plně uvědomili a díky tomu proměnili své stereotypy. Introspekci je tento týden nakloněn a my můžeme do úplňku odhalit, kde nechal tesař díru. Jakmile najdeme to, co je třeba opravit, vyčkejme na příští týden, kdy bude vhodnější se do toho víc obout (Merkur začne být direktní od 10.3.). Během těchto dnů bychom měli objevit to, co je třeba proměnit zvláště v rovině naší praktické každodenní činnosti.

A příběh na závěr. Posledních pár let dostávám od kamarádky fotografky Michaely Neumanové nástěnný kalendář, a protože v umělecké rodině, kde každý tvoří a přátelé jsou taky tvůrčí, je minimum volného místa na stěnách, dala jsem si kalendář na záchod. Doufám, že vás tím nepopudím? Uvažte! Je to pro mne místo, kam když zalezu, tak mám šanci i na několik minut být sama a v klidu. Jak si tak obvykle sedím, tak hledím na fotku pro daný měsíc roku a rozmýšlím, o tom, kde v rámci daného měsíce jsem, co mám před sebou a jaké mám plány a úkoly na zahradě. Vše by mohlo být zcela banální, kdy mi před lety nedošlo, že kalendář je umístěn tak, že se na něm v průběhu různě lámou paprsky slunce a hra světla mění výraz fotografií. Ráno je na téže fotografii vidět něco důrazněji než v poledne natož večer. Tahle hra světla mne začala ohromně bavit, takže jsem se ke kalendáři naučila chodit i jindy než jen v nutnosti využití wc. Jak jsem se tak dívala na fotky, přišlo mi, že na mne mluví a že mi vypravují své skryté příběhy, které, světe div se, rezonují zrovna s tím, co prožívám. Začala jsem tedy na každý další měsíc těšit, neb jsem nevěděla, jaká fotka mne čeká a jak tedy procvičím svou představivost a imaginaci. Kalendář si totiž nikdy dopředu neprohlížím. Vždy, když jsem otočila na nový měsíc, pozorovala jsem hru světla na fotce a s tím, co z ní víc vystupovalo či naopak zapadalo, jsem spojovala svůj život. Na konci měsíce si připsala „klíčové slovo“, o čem že ten měsíc byl. Tohle vše až do letošního roku, kdy se situace změnila. Nejdřív to vypadalo, že můj „věštecko-deníkový“ kalendář možná ani nebude, ale v lednu se objevila Míša a kalendář přivezla. Prvně jsem si prošla kalendář dopředu a uvědomila si, že se tentokrát vlastně musím na každý měsíc připravit a ne až zpětně rekapitulovat, co bylo. V praxi to teď mám tak, že otočím list a už vím, o čem je pro mne tématem fotky a to si dám jako inspiraci pro daný měsíc. Pak pozoruji světla fotky a místo přemýšlení o tom, co bych měla, kdy dělat, nechávám v sobě znít téma daného měsíce. Mysl se zklidní a téma měsíce pozvolna vyjevuje své významy.

Foto z kalendáře fotografky M. Neumannové

Na březen je fotka (viz příloha), která mi připomněla Tři moudré opice. Znáte je? Pokud ano, tak se omlouvám a pokud ne, tady stručné připomenutí. Odkud Tři moudré opice vykoukly na svět, se zcela přesně neví. Snad ze starověkého Egypta a Angkor Watu (Khmérové), jak odkazuje Mgr. David Lábus Ph.D.. Usídlily se v Japonsku, kam se dostaly Hedvábnou stezkou z Činy a staly zde součástí buddhistických legend a jejich motiv vstoupil i do lidové víry – Koshin. Tři moudré opice – Mizaru, která si zakrývá oči, aby neviděla zlo, Kikazaru, která si zakrývá uši a nenaslouchá zlým řečem a Iwazaru, která si zakrývá ústa a nepomlouvá, jsou snad odrazem tří božských bytostí, které podle náboženství Koshin má člověk v těle, a které sledují jaké dobré anebo špatné skutky toto osoba vykonala. Každých šedesát dnů pak v noci opouštějí tělo svého nositele a informují božstvo Ten-Tei o výsledcích svého pozorování. Špatné skutky jsou po zásluze potrestány nemocí, zkrácením života, v některých případech i smrtí. Opičky pak mají verzi svého vysvětlení tu, že buď chrání člověka, aby jeho zlé skutky nemohly být sděleny božstvu Ten-Tei, nebo mu připomínají, co si počít, aby se nezapletl se zlem. Na tom všem je moc pěkná proměna, ke které léty došlo. Přispěla k tomu soška opiček ve vlastnictví Mahátma Gándhído, který jejich poselství upravil na nedostatek odpovědnosti, odklonu od morálky a alibismem společnosti, která záměrně nechce vidět, slyšet a mluvit o tom, co je naléhavé. Lidové slovesnost je převedla zas na představu ideální manželky, která nevidí, nekomentuje mužovo počínání a nenaslouchá zbytečným drbům až po tíživé přijetí symboliky opiček skupinami organizovaného zločinu, pro které jsou zas připomínkou toho, co dělat, aby nebyl prozrazen.

Anebo ještě jinak, jak praví slavný Konfucius ve svých Aforismech a výrocích: „Nedívej se na to, co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku, neříkej to, co není v pořádku.“ Fotka z kalendáře mi tohle vše připomněla a inspirovala mne k úvaze, kterou v sobě nechám pracovat – Tři moudré opice, které apelují na to, abychom odvrátili svoje činy od zla. Za mne se to na stávající společensko-kulturní situaci hodí. Takže opice s námi a nezapomeňme, že láska a humor léčí.  Marluk 2. 3. 2020

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!