Radlická 99, Praha 5 (poblíž stanice metra B Radlická)
KONTAKT
MAPKA
Kudy k nám - FOTO
astrologický instrumentář
Problematika Merkura – Dane Rudhyar
Stručná symbolika roviny Ascendent-Descendent
VIV. Cheiron – symbol dočasnosti
Promítneme-li si řecký mýtus o kentauru Cheirónovi (z řečtiny, cheir – ruka) na asteroid Chiron (obvykle užívaný latinský název), začneme rozpoznávat mnohé z významů, které nám přináší. Spolu s ostatními planetkami má svůj původ v Kuiperově pásu, za drahou planety Neptun (matka – dcera Ókeana-Neptuna) a protíná dráhu Saturnovu (otec Kronos-Saturn).
XIII. Pluto – nový vhled
Přijmeme-li inspiraci z Herakleita, že protiklady (světlo-tma, oheň-voda, nahoře-dole…) jsou extrémní metafory, radikální způsob, jak vyjádřit jednu věc, jako by to byly dvě ostře odlišné věci v prudkém konfliktu samy se sebou, ocitáme na půdě plutonských funkcí. S poslední planetou přichází poněkud rychlý skok do tématu, ale při setkání s Plutem nezbývá čas na „předehru“.
XII. Neptun – setkání s nekonečnem
Pro většinu z nás je pohled na rozlehlou mořskou plochu setkáním s nekonečnem. Silné emoce i tajemství zrodu, které v sobě moře ukrývá se zrcadlí v obloze, která s ním na obzoru jakoby splývá. Odkud pocházíme z moře nebo z hvězd? Tak či tak se setkáváme s něčím, co v nás přirozeně probouzí pocit, že jsme součástí celku většího, který nás přesahuje a doplňuje, a který tu byl dávno před naším příchodem. V astrologii je to právě Neptun, jenž nás symbolicky spojuje s tím vyšším, aby nám dal nejenom příležitost zaslechnout zpěv Univerza, ale plně rozezněl náš hlas v jeho prospěch, vymaňujíc nás tak z naší sebestřednosti.
XI. Uran – vnitřní revoluce
Na poli působnosti symbolu planety Uran se setkáváme s životními situacemi, které jsou hluboce znepokojující. Uran naráží na velké téma s názvem STRACH ZE ZTRÁTY BEZPEČNÝCH A ZNÁMÝCH HRANIC.
Bojíme se toho, jaké změny přinese zítřek, bojíme se smrti, neznámých lidí, bojíme se o svou práci, své děti, bojíme se toho, co kdo řekne, jak nás přijme partner, co bude dál… Naše myšlení si zvyklo na různé druhy strachů, frustrací a konfliktů. Je to přirozené, neboť život není procházka růžovou zahradou. Zvyky a pravidla, o která se opíráme musí být pevná, aby udržela strukturu osobnosti.
X. Saturn. Osudy naleznou jistě svou cestu – Fata viam invenien
Větu ze záhlaví nalezneme v galerii, na zámku Dampierre-sur-Boutonne. Patří kazetě, na které je vyobrazen labyrint. (Více – Fulcanelli Příbytky filosofů). Vybrala jsem si ji záměrně. Za slovem „osud“ a „labyrint“ se skrývá saturnská funkce vymezující cestu, formující, dávající strukturu, hranici, práh, který lemuje náš svět. Ne nadarmo je Saturn poslední planetou, kterou můžeme vidět pouhým okem. Cesta saturnským labyrintem není jednoduchá.
IX. Jupiter. Přes Michelangelova Davida k Jupiteru a ještě dál …
Na cestě astrologickými symboly jsme se dostali do míst, kde opouštíme osobní planety a vesmírná Odyssea naší pozornosti vstupuje na pole funkcí společenských. Ty reprezentují planety Jupiter a Saturn. Jupiter byl v době před naším letopočtem spojován Mezopotámci s Mardukem.
VIII. Mars – mobilizace sil bojovníka
VIII. Mars – mobilizace sil bojovníka
Kolísavá intenzita červeně zářícího světla planety Mars vzbuzovala v lidech mocné asociace. V dobách před naším letopočtem jej Mezopotámci spojovali s bohem podsvětí Nergalem. Mars (sumersky Salbatánu) byl pro staré civilizace silou uchvatitele, násilí, nemocí, válek a démonů. Jeho mihotavé světlo nutilo k úctě, vážnosti a ostražitosti. Rozhlédneme-li se kolem sebe, nalezneme odraz podobenství martovské vysušující a spalující síly v červených až rezavě hnědých kovech (železo) a minerálech, horkých místech – pouště a vulkány, stejně tak i v rostlinách s ostrou, štiplavou chutí, červenými květy a trny, s žhavými chloupky (Lichořeřišnice větší, Šípková růže, Kopřiva dvoudomá…), v bodavém hmyzu a jedech živočichů.
VII. Venuše – Večernice a Jitřenka
Na jedné z klínopisných tabulek, které se nám dochovaly, nalézáme zatím, nejstarší písemný záznam příběhu o bohyni Inanně „Paní nebes“. Pro sumerský a akkadský svět byla Inanna bohyní smyslné lásky a války, ochránkyní planety Venuše. Akkadská princezna, kněžka boha Měsíce Nana-Suen, Encheduanna, která žila kolem r. 2300 př.n.l., sepsala v sumerštině básnický příběh, známý pod názvem „Sestup Inanny do podsvětí“.
VI. Merkur – tajný agent 007
Jistě si se mnou vzpomenete na některý z filmových dílů agenta 007. Před očima se objeví hrdina, který si pokaždé poradí. Jeho hlavním posláním je zajistit hladký průběh operace, získat tajné informace a hlavně zcela nenápadně a elegantně zničit nepřítele. Z přehršle schopností poutavého agenta 007 si vybereme ty, které vždy projevuje. Jsou jimi lstivost, vtipnost, bystrost a vědomostní přehled, jazyková vybavenost, postřeh, společenský přehled, obchodní duch, zvládání techniky a technologií, logika a moudrá zkušenost a v neposlední řadě i zvědavost. Tyto vlastnosti mohou snadno připomenout funkce, které astrologie spojuje s Merkurem.
V. Lunační cyklus
Na symbolické cestě lunačním cyklem jsme vždy, když začínáme s někým nebo něčím navazovat vztah. Chceme-li s tím, kdo nás láká a zajímá navázat vztah, jsme na tom stejně jako Exupéryho Malý princ, který si chce hrát s liškou. Než se tak stane, musíme projít jednotlivými fázemi. „Musíš si mne ochočit,“ říká liška a tak utvořit vztah.
IV. Vztah Slunce a Měsíce – zkoušky děda Vševěda
Od nepaměti bylo lidstvo fascinováno zatměním. Nebeskému jevu spojení Slunce a Měsíce přisuzovali tajemné a hrůzostrašné vlivy. První písemný doklad o slunečním zatmění pochází z 22. října. 2137 př. Kr. z Číny. Pro některé národy jižní polokoule bylo zatmění symbolem milostného aktu. Národy blíže severnímu pólu věřily, že si Slunce s Lunou vymění místo a tak zkontrolují, co se děje na Zemi. V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění Slunce požíráno drakem a při zatmění Luny chtějí Měsíc sežrat hladoví psi. Proto se lidé sešli a zaháněli obludy co největším hlukem.
III.Luna. Příliv a odliv pocitů a nálad
K tomu, abychom si prakticky představili a zažili astrologickou funkci Luny, stačí opravdu málo. Pohlédneme-li si společně na obrázek, uvidíme Měsíc v záplavě světla slunečních paprsků. Vlevo máme současný grafický lunární znak a vpravo bodrého chlapíka, co ve své koruně nese lunární světlo. Stručný popis, jenže … V okamžiku, kdy se na obrázek pořádně zadíváme, nás podobně jako samu Lunu, může zalít „světlo“ nálad a pocitů. Všechno, co nás ve světě obklopuje, v nás více nebo méně vyvolává různé nálady. S obrázkem související i nesouvisející pocit nás naplňují až po okraj. Něco se „děje“, něco cítíme, nebo zdánlivě podivně vnímáme, že nic necítíme. Aniž by nám kdo řekl, se s tím, co k nám přišlo, musíme vypořádat.
II. Slunce. Ten, který září, se musí vidět!
Aneb co představuje solární funkci?
Slunce v dobách před.n.l. se v Mezopotámii spojovalo s bohem Šamaš (sumersky Utu /soudce/). Bylo mu připsáno číslo 20. Šamaš měl svou božskou povahu vytvořenu ze základního aspektu – slunečního světla, které proniká všude a není před ním úniku. V jeho světelné záři vychází vše najevo – celý svět získává své tvary. Původně ženské božstvo, po invazi Akkadů se stalo božstvem mužským. Jeho jméno nese význam: „Vyměřovatel osudů, architekt vesmírného záměru“. Přisoudili mu atributy soudce, strážce práva, spravedlnosti v tom nejlepším smyslu. Stal se bohem orákula a jeho patronem. Zničující žár však k projevům boha Šamaše nepatřil. V momentu, kdy Slunce ničí, spadá ničivá sílá buď bohu podsvětí Nergalovi, nebo nějakému jinému bohu podsvětí. V mýtech Šamaš dohlížel na svět, znal „všechny kouty“ světa na horizontech země. Ozařoval je svým jasem a prořezával v nich svou pilou (symbolicky – sluneční paprsky) cesty.
I. Krajinou horoskopu, cestou Hrdiny
Astrologie nás uvádí do světa hvězdopravectví, analogií, slov inspirovaných planetárními cykly. Většina slov, které používáme, jsou symboly. (Cesta, krajina, horoskop, hrdina…) Na tom, co slova-symboly označují, jsme se vzájemně dohodli. Pro slovo-symbol, je typické, že zastupuje označované a obsahuje nezměrné množství významů. (např. slovo krajina – symbolizuje přírodní scenérii a zároveň v sobě skrývá všechny naše představy, zkušenosti a vzpomínky o tom, jaká konkrétní krajina to může být. Slovo krajina v sobě nese vnitřní souvislost, která všechny významy spojuje do jednoty). Odkazuje k poznání významu, tedy k budoucnosti.
