Posts Tagged ‘Horoskop lunární’

Horoskop pro 46. týden

Je středa a v noci u nás napadl těžký, mokrý sníh. Ač je zataženo, tak
zásluhou sněhové nadílky se venku rozsvítilo a pohled z okna nabízí mnohem jasnější a světlejší úkazy. Nestihla jsem zabalit stromky, což musím dnes tedy rozhodně napravit a uklidit z kryté verandy poslední truhlíky. Od rána pracuji. V duchu se sama sobě směji, co jsem to před rokem pro středu psala? (Základ kalendáře je rok starý, neb tak se postupuje, vše se píše nejméně rok dopředu. Např. nyní budu odevzdávat kalendář na rok 2021.) Nuže, napsala jsem, že se ve středu můžeme spolehnout na to, co se nám ukázalo jako pevné. Od rána mám chaos v hlavě a už i v těle, neb ani neví, co dřív. Držím se tedy toho, co píšu a říkám si, klid. Není to tak hrozné, nespěchej, neblázni z toho, že máš před sebou moc různorodých úkolů. Klid, dýchej a uvědom si, řád věcí. Nejdřív horoskop, pak e-maily, pak psát, pak telefonáty, vařit, prát atd. Prostě si uvědomuji řád, který se mi osvědčil, a zároveň se snažím udržet otevřenost vůči možným změnám. Třeba teď ráno kvůli dřevu co nechtělo řádně hořet. Jsem-li v duchu otevřená, tedy vědomí je u toho, co se zrovna dělá, vlastně přirozeně integruji do svého
řádu vše tak, že se vše poskládá a přirozeně přeorganizuje, ale řád jako takový se neopustí. Jistě to taky znáte, prostě člověk musí postupovat dle toho, jak to umí a co v danou chvíli může. Hlavně nesmí ulétnout ve svých představách kamkoliv jinam, než tam, kde je a pakliže se tak stane, musí si to uvědomit a vrátit se zpět. Tak to dělám.

Na dnešek v noci se mi snilo o několika podlažním domě, ve kterém jsme se s dalšími mě známými lidmi ukrývala před zombie lidmi, kteří se snažili
proniknout do všech pokojů. Snažili jsme se najít nejlepší část domu, kde se
opevníme. Postupně jsme objevili, že převážná většina pokojů není vhodná.
Nakonec jsme však našli vhodné místnosti. Kontrolovala jsem všechny lidi, zda jsou dobře ukryti a pak si sama šla najít místo. Spojila jsem se s těmi, co
také pomáhali ostatním lidem a konečně došlo i na jejich úkryt. Šli jsme kol
propadlé podlahy, z které se k nám natahovaly ruce zombíků. Ač jsem šla opatrně, a snažila se zůstat z jejich dosahu, jeden mi stiskl svou rozkládající se rukou kotník. Lekla jsem se, že mne stáhne k sobě a tím nohu vyškubla z jeho sevření. Nesvíral mne zas tak pevně. Vlastně jen zkoušel na mne sáhnout. Zajímavé. Uvědomila jsem si, že náš dům sice obsadili, ale čekají na určitý „pokyn“, který jejich smrtelné řádění spustí. S tímto vědomím jsem se ukryla se zbytky přátel do místnosti. Sedla jsem si na zem u zdi a přemýšlela o tom, co to může být za pokyn, který zombie aktivuje. Kdo či co ho vydá?

Vzbudil mne budík a křik dcery prchající v poslední chvíli na záchod. Cestou do kuchyně mi došlo, že je možné, že tělo hlásí nebezpečí nemoci. Virózy řádí, obsazují tělo a čekají na malou chemickou či psychickou změnu, aby spustily svou misi. Nuže, ať máme dost sil čelit zombíkům, virům, napětí, stresu, ale i třeba slavné prokrastinaci, nudě či vnitřní jalovosti, protože nejde o to uvedené zahnat, ale všimnout si toho, na co v těle, duši a srdci útočí. Jak říkají mistři: Nejde o to úder zachytit, odvrátit, ale o to, nebýt na místě, kam úder směřuje. A to všem upřímně přeje Marluk

Za mlhou, co by se dala krájet, se v pondělí odehraje na nebi jedno z krásných představení, který je přechod Merkura přes Slunce. V symbolické rovině se nám ukáže síla a moc vhodně volených slov. Správné termíny a pojmy, slovosled, rytmus, melodie hlasu a výraz mohou zapůsobit na druhou stranu natolik mocně, že je silou slov pohnuta a lehce vychýlena ze svého směru. Použijeme-li další vhodná slova, můžeme toho, kdo je rozkýván vychýlit do směru, který potřebujeme. Vyplatí se na to nezapomínat.

Sabiánský symbol pondělní konjunkce Merkura a Slunce je:

FÁZE 229 (Štír 19°): PAPOUŠEK OPAKUJE ROZHOVOR, KTERÝ PRÁVĚ VYSLECHL

Perokresba Karel Jerie

Klíčová myšlenka: Schopnost předávat transcendentní poznání.

Však si to představme! A nejdřív klidně doslovně. Papoušek, co se učí mluvit. Sám o sobě by to jistě nedělal, ale je zde člověk, s kterým žije, který ho k sobě připoutal. Papoušek může tu a tam soužitím nějaký zvuk, slovo a větu napodobit, nebo ho člověk začne pravidelně, důsledně oslovovat a učí ho tak nějaké rytmické slovo, které chce slyšet na pozadí s nadějí, že si tak s ptám promluví vlastním jazykem. Mysl opeřence je tichá a otevřená zvukům okolí, a tak se po čase podaří, že papoušek zreprodukuje to, co slyšel. Žije-li člověk s papouškem opravdu naplno, může si všimnout, že se papouškovi podaří použít i dané slovo, větu ve správný čas. Papoušek je jiný druh než člověk a v našem obrazu se ukazuje snaha o porozumění mezi dvěma různými rovinami vědomí.

Rozhlédneme-li se v obrazu v rovině symbolické, uvidíme ptáky, jako symboly duchovních schopností a myšlenek. Na jednu stranu nás tak symbol upozorňuje na to, co jsme schopni bezmyšlenkovitě opakovat, na druhé nám říká, že ztišíme-li mysl a jsme-li pozorní, můžeme se naladit na volání člověka přesahující, na volání „vyššího Hlasu“.

Můžeme se tak naladit na volání, které intelekt zcela nechápe, a kterému je třeba otevřít srdce.

Stejně tak se můžeme stát zajatci svého chtění a dychtivosti po něčem mimořádném.

Můžeme se stát i tím, kdo opakuje bez hlubšího souznění to, zrovna někde slyšel či četl.

Ať se nám stane cokoliv z těchto možností, je dobré si to uvědomit. Neodsuzovat se ani si neudílet pochvalu. Být klidný a v otevřenosti svého srdce si jednoduše říct v první případě: „Hle, tohle je něco, co neznám, co mne naplňuje a nemusím tomu hned rozumět. Je fajn, že to tak je“. Udrží-li si člověk víru, vše se mu časem vysvětlí i na rovině jeho intelektu. Nebo v druhém případě: „Je opravdu tak důležité být výjimečný? Co se to se mnou děje? Nechybí mi něco důležitého, že tak usilovně toužím po tom, být zvláštní? Není důležitější skutečnost, že jsem ve spojení s druhými a tím co mne přesahuje?“ A do třetice: „Á, to jsem si zase pustila hubu na špacír a mluvila o tom, co jsem slyšela či četla, jako bych to zrovna v tu chvíli sama vymyslela. Nu, pěkné. Co se to se mnou dělo, že jsem stala papouškem, co opakuje to, co zrovna slyšel?“ Možná zjistím, že jsem v danou chvíli nebyla tzv. „u sebe“, tedy jsem se nesoustředila, nebyla v souladu s tím, co je tady-a-teď. Všimnu-li si toho, snadněji tak odhalím další podobné situace a za krátko jim mohu předejít. Podstatou všech tří možností je, abychom byli vědomější a uvědomili si NAPOJENÍ A VZÁJEMNÉ PROSTOUPENÍ.

Odvahu proniknout za mlhu všech iluzí a lichých snů vám přeje Marluk. 11.11.2019

Horoskop pro 45. týden

V pátek se Měsíc dostane do napěťového vztahu s Jupiterem a krapet nám promění počasí. Jeví se to slibně, neb by mělo během víkendu pršet. Máte-li plány na výlety a práce na zahradě, budete asi muset krapet improvizovat a zkusit něco pod střechou. Muzea, kina, galerie, bazény a další aktivity ukryté pěkně pod střechou se na nás jistě těší a nápady na to, co doma vytvořit, nebo nějak předělat nebo přestěhovat možná skvěle vyplní chvíle volna. Nakonec není to pěkná příležitost zalézt si na chvíli s knihou kamsi do kouta, přisvítit si lampou, zachumlat se do deky a číst si? Nebo si sednout a začít něco vytvářet a chvíli se vztekat, že celá záležitost je složitější, než vypadala? Ten pocit, když vydržíme, sice s něčím možná praštíme, ale po návratu a vychladnutí hlavy konečně objevíme, jak na věc? Prostě se otevřelo období vnitřních prací. Spojení „vnitřní práce“ můžeme vzít klidně doslovně. Na jednu stranu stáčí naši pozornost počasí směrem dovnitř, do tepla a to i přesto, že je venku relativně teplo, na druhou stranu nás úbytek světla, „kratší dny“ vedou k aktivitám zaměřeným na naše nitro. Tohle se, zaplať Pánbůh, nemění ani změnou klimatu. Téma této části ročního cyklu je tedy jasné. Na nás je začít si jeho obsah uvědomovat a dělat další kroky vědoměji než dřív. Možná jste si toho už všimli a možná se už pomalu a jistě přeorientováváte z „venku dovnitř“ a teď se jen usmíváte, co že to píšu za novinku? Škoda, že vás nevidím. Ale zpět k tématu. Současná a každoroční reorientace je zajímavá i v tom, že nás ladí natočit vědomí směrem k zimnímu slunovratu, zpomalit a uzpůsobit tomu vše, co děláme. Směr dovnitř je i směrem do skupiny. Možná se vám to bude zdát protimluv, ale podzim není období osamocenosti a individualizace, ale touhy po druhých, po socializaci a skupinových aktivitách. Možná to s vámi trhlo a ošili jste se nelibostí, ale je to tak. Úbytek světla a tepla nás jako lidské tvory spojuje do skupin. Teď jde o to, do jakých a za jakým účelem. Například začít nyní s cvičením a najít si partu lidí se společným zájmem je podstatně zajímavější a naplňující, než stejná aktivita učiněná v třebas na jaře, neb to je období, kdybychom se měli víc osamostatnit. Právě teď je totiž onen pověstný správný čas. Podobně dobrý čas je na zahájení navštěvování přednášek, na skupinovou terapii, na schůzky a srazy. Vnější aktivity lehce oslabují a vnitřních aktivit přibývá, a to je bezva prostředí proto se spojovat s druhými. Čas oprášit naši odvahu a pustit se mezi druhé lidi, kteří jdou za stejným či podobným cílem.

Na mne čekají v sobotu a neděli žáci, a tak mám vnitřní práce celkem jasné. Opět se jim pokusím ukázat kouzlo symbolického jazyka astrologie a nalákat je k tomu, aby si uvědomili, jak přínosné je umět tenhle jazyk, jak dobře se v něm myslí, jak pomáhá najít odstup a jaké je to dobrodružství poznat, že už ho dávno máme v sobě, jen jsme ho neuměli používat. Jak vidíte, nekladu si malé cíle. Ani vy si neklaďte malé cíle! Nakonec, když člověk něco opravdu chce, ví, dobře jak velký a možná i náročný je jeho cíl, ale to neznamená, že by za ním neměl jít. Na cestě totiž velmi rychle pochopí, že možná vše nebude tak, jak si vysnil, ale to nic neznamená, protože srdce tlačí mysl za světlem hvězdy, která každému člověku svítí kdes v dáli nad jeho hlavou, a která mu světlem víry ze shora dolů neustále zaplavuje srdce teplem naděje, že dosáhnout cíle je možné. Cestou člověku dojde, že když ne on, tak ti to co jdou na cestě za ním, cíle dosáhnou, neb on jim aspoň část prošlapal. Tím si také uvědomí, že někdo ušlapal i část pro něj a že je dobré se rozhlédnout, neb možná zrovna v tuhle chvíli šlape někdo kousek od něj. Kdyby nebylo těch, co šlapali před námi, co šlapou s námi a co budou šlapat po nás, nebylo by cesty. A jak se zpívá: I cesta může být cíl. (A ani tento pohled nenaznačuje, že by tak bylo šlapání po cestě malým cílem.) Tak či tak je prostě dobré nevzdat nic z toho, co v lásce a skromnosti srdce cítíme. Vnitřní práci zdar a dešti zvlášť, váš Marluk. 8.11.2019

Slunce mi svítí do oken a na rozhlasových vlnách stále připomínají, že má být až 15°C, tak si říkám, že asi bude pěkný den. Dynamické konstelace ukazují, že se budeme pěkně otáčet a bude-li navíc pěkně, přidá se ke všem i úklid zahrady, přezutí aut, opravy plotu … nu, prostě ještě další práce. Popíjím kávu a přemýšlím o tom, jak čas kol podzimní rovnodennosti proletěl a když se člověk pomalu a jistě snaží zbrzdit ten všechen cvrkot života, zjistí, že je na prahu zimního slunovratu. Dobře si uvědomuji, že máme k němu necelé dva měsíce, ale uznejte, že to prostě letí. Předevčírem začala škola a včera byly Dušičky.

Během víkendu jsem učila. Měla jsem pěknou chvilku s žáky, když jsme se bavili o tom, kolikrát kdo chodí na hřbitov. Padala různá čísla a došlo ke shodě, že se zrovna sešli lidé, co na hroby chodí. Jenže pak padla památná otázka: A pomodlíte se za předky? Nu, chvíli bylo ticho a pak dvě ženy směle řekly, že ony se pomodlí vždy před odchodem od hrobu. Píši o tom proto, že se otevřelo zajímavé téma. Nejenom si na předky vzpomenout, ale také se s nimi spojit v modlitbě. Navíc se ukázalo, jak s nimi během roku rozmlouváme či nerozmlouváme. Celá naše debata proběhla hladce a já si při ní uvědomila, že vlastně se svými mrtvými mluvím dost často. Myslím tím, že se na ně obracím ve vzpomínkách a pak s nimi rozmlouvám, jako by byli někde poblíž. Jenže jsem tak ustrojená, neb mluvím v duchu i s těmi, co žijí a nejsou zrovna poblíž. Někdy až tak, že když se po nějakém čase ozvou, nesdílím s nimi nadšení, že se konečně slyšíme. Mám za to, že jsme mluvili zrovna tuhle, což samo bylo jen v mé mysli. Jen ti druzí povětšinou nevědí, že tahle funguji. V té naší debatě ve škole mi přišlo fajn, že se vůbec o tématu bavíme. Jsem vždy moc ráda, když si aspoň na chvíli mohu promluvit zrovna o tom, co je za den, svátek a tak si připomenout zvyky a tradice, které děláme.

Pro tento týden bude třeba, aby nás udržely právě ty zvyky, které jsou nosné a podpůrné a nenechali nás rozpadnout se do roztěkanosti nebo spěchu. Poučení z uplynulých svátků je, že spojení fungují, smrt není konečná a život je ve své křehkosti nesmírná síla, které je třeba si vážit.

PS. Jo, a sledujte dění ve společnosti. Naši „mocní“ nám teď odkrývají své karty. Tak ať víte, kdo je kdo. To se bude příští rok dost hodit. A až na chvíli nastavíte tvář podzimnímu slunci a s chutí pořádně natáhnete voňavý podzimní vzduch do plic, tak si upamatujte, že takto pěkně vědomě a plně bychom měli dýchat častěji! Pa, váš Marluk 4.11.2019

Astrologická poradna

Foto Eva Francová

Potřebujete cizí, nezaujatý pohled na Váš život?

Hledáte cestu a potřebujete se poradit s astroložkou s dlouholetou praxí?
Zkuste se informovat a objednat ke konzultaci

v týdnu od 11. listopadu 2019

astrologmarluk@seznam.cz

telefon +420 728 113 508

Horoskop pro 43. týden

Druhá část týdne je pro mne spojena s péčí o zuby, neb jsem ve středu byla na zákroku a jak patrno, budu se z toho dávat dohromady déle, než jsem myslela. Úvodní slovo tedy vypustím, nakonec vše důležité je v textu. Mějte se pěkně Marluk

Zajímavostí těchto dnů je, jak i píši v textu, že se nám ukazují hlavní hráči boje o moc a prosazení své síly. V lednu 2020, přesně 12. ledna, se uskuteční velká konjunkce Saturn a Pluton, kteří symbolizují upevnění hlubokých proměn, změnu struktury společnosti, proměn, ale i silových a mocichtivých tendencí, které mají moc vytvářet iluzi pasti, která nás drží a nepustí dál. Je to systémová konstelace, která mění řád, jeho strukturu a zúčastněné činitele. V tomto období, kdy Venuše Večernice, Merkur Epimétheus vrhají sextil na Saturn a Pluto, kdy Neptun má sextil na Saturn a trinus na Venuši a Merkur můžeme pocítit, uvědomit si, co se děje a kdo všechno je zapojen do hry o moc. Na rovině naší psýché bychom se mohli zaobírat otázkou, jaké tendence v nás začínají převažovat? Co nám naše tělo říká, že potřebuje? Kdo chce, abychom mu naslouchali? Ve vnějším světě se nám ukážou hlavní hráči a nabídnou nám svou představu, jak si udržet moc. Prakticky to znamená, že by se měly trochu slít toky informací a z té rozmanitosti, která nás může každé ráno zahlcovat v rádiu, na internetu či jiných médii, vytvořit určité hlavní proudy. Tím nám pomohou se zorientovat. Jsou tu dny, které nás podpoří v usilovnosti a koncentraci k našemu cíli, který se ukáže jasným a konkrétním. Přenesení plánů do praxe, to je téma čtyřicátého třetího týdne. Kdo se na touto vlnou nechá nést, ten se o kus pohne. Přeji to nám všem a hlavně na těch rovinách, kde to nejvíc potřebuje naše srdce! Hezké dny Marluk 22.10.2019

Horoskop pro 41. týden

Jak patrno, napětí začátku týdne už ukazuje své „výsledky“. Nejsem tomu ráda. Jedna ze světa: Erdogan už operuje, jak se zabíjení říká, na hranicích Sýrie za tichého souhlasu USA a zatím nejasné reakce Ruska. (Přímo se nás to netýká, ale to je jen zdání. Ukazuje to, co je ve hře a tou je stále jen a jen obchod, nic víc.) Dvě z Čech: Vedení Prahy přiostřilo a Peking vypověděl partnerství s městem. Mohli jsme postřehnout návrat k tomu, co je „pravé“ a to v podobě představení nové kampaně ODS.  Strana se konečně vybarvila, reformovala a očistila a může se svobodně přihlásit k ochraně životního prostředí reformou hospodářství a podporou rodičů. (Uf, což o to cíle jsou to dobré, ale je to na mne silná káva, neb jim to po všem nelze věřit a smrdí to využíváním tématu životního prostředí, dle hesla, kdo dřív přijde, ten mele, aneb „my v ODS jsme na to upozorňovali jako jedni z prvních, dokonce jsme si to dali do programu“. Ta rozkoš, užít si prohlášení hlavy státu, že bude vyznamenaný Václav Klaus, s minulostí ODS a s jasným postojem, že se nic od lidí škodlivého na planetě neděje…,což krásně ilustruje, jak se cíleně na všech stranách pracuje pro to, aby se nůžky rozevřely a společnost ostře názorově rozdělily a tím se zabránilo jakékoliv snaze o spolupráci.) Nu, výčet by mohl pokračovat. Proč s tím začínám je, že je třeba mít aspoň nějaké povědomí o tom, co se děje. Jakmile se o věci veřejné přestaneme zajímat, tak se všem u vesla, vesluje mnohem lépe, neb si směr a tempo určí sami.

Pro mne to byly dynamické dny, kdy jsem byla víc v práci než doma. Přinesly vydatný déšť a celá zahrada je opravdu pěkně podmáčená a cestu zdobí velké louže. Paráda. Po takovém dešti mám radost z ranní předpovědi počasí, která slibuje teplý víkend. Jsou před námi dny, ve kterých by se měly do popředí dostat naše city a emoce. Barvy podzimu tomu hrají do noty a ukazují rozmanitost barev a možnosti vyjádření proměny. Proměna je totiž smyslově uchopitelná. Nejenže je vidět, když se na ni zaměříme, ale i cítit. Kdo chodí s nosem natahujícím všechny vůně země, listů a trav si jistě lebedí, neboť cítí onu velikánkou a vskutku bouřlivou proměnu tlení. Když si to uvědomíme, snadno pak pochopíme naši chuť podpořit změnu vnitřního stavu i svým oblečením, jeho barvou, novou vůní, účesem…atd., abychom tak umocnili změnu, kterou procházíme. Očekáváme události, které zasáhnou naše city. Nálady veřejnosti budou silné a i toho jistě nejedni chytráci využijí a naservírují nám své „skvělé“ postřehy a hodnocení. Udržme se nohama na zemi a nechme si věšet bulíky na nos. Ve hře bude neptunova funkce, která v principu má vyvolat větší soucit a uvědomění si širší sítě vztahů, do kterých jsme zapojeni. Vyvolat však může i nálady, které jako světýlka bludiček, budou z kraje lákavé, ale ve výsledku nás dostanou do mlhou zahalených bažin, kde povětšinou hrozí utonutí. Pivotem v takovou chvíli může být jen naše srdce, které nám včas může nahlásit nebezpečí a ukotvit nás v přívalu emocí. Naslouchejme mu víc, než křiklounům na stránkách internetu. O víkendu rozhodně něco podnikněme a nechme vědomí plně pocítit, že proměna je barevná, voňavá a rytmická. Její rytmus je tepem života. Pěkné dny Marluk

10.10.2019

Zdá se, že se státními pohřby se roztrhl pytel a jest-li se určité strany nehádaly, tak se hádat začnou. Napětí nám lehce kulminuje, ale žádné strachy, zase pomine. Vše se střídá, jde o to, si toho všimnout a nereagovat na události tím prvním, co nás napadne. Jako já…. Víkend byl ke mě milosrdný a dovolil mi najít chvíli i na čtení a vyšívaní. Stihla jsem uloupit malou břízku a málem se ve spleti jejích kořenů pěkně zamotala. Kořeny byly tak prorostlé kameny, že nešly ven. Musel přijít muž s krumpáčem a i tak jsme měli oba co dělat, abychom ji dostali z půdy. Na místě, kde byla, byla určena k posekání a já pojala nápad, že ji přesadím. Zasadila jsem ji na zahradě, kde bych ráda jednou měla březový koutek. Pro břízku jsem našla místo a vykopala jámu, čímž jsem vzbudila zde zrovna se na zazimování připravující ropuchu obecnou. No, i přes to, jak už byla zpomalená, utrousila pěknou snůšku nadávek. Nedivila jsem se. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mne někdo vyrušil z ukládání k spánku. Rychle jsem tedy zasadila břízku a paní ropuchu (dle velikosti samice) jsem vrátila lehce pod zem, aby se mohla uvelebit, jak jí bude libo. Pak jsem přesadila šeříky a zkusila přesadit i mladý doubek, co roste pod jedlí ztepilou, a už teď nemá vyhlídky na místo pro korunu. Zase jsme měla spontánní nápad… Leč, ukázalo se po notné době kutání, že doubek už má takový kořen, že nejde ven. Potupně jsem se mu omluvila s tím, že jsem to myslela dobře a zas pečlivě dala hlínu tak, jak byla a na vrch jsem ho řádně zalila. Doubek koukal a nic neříkal. Nemusel. Slyšela jsem dobře okolní stromy a hlavně starou jedli, která zašuměla tak, že mi bylo stydno. V podstatě jsem pak jen chodila po zahradě a omlouvala se všem, že jsem měla „dobrý“ záměr, ale že už raději do ničeho ani nesáhnu, abych někoho nevyrušila. To jsem zas měla nedělní odpolední chvilku… Co vám mám povídat. Ještě že aspoň vykopnutí křenu na poli u cesty šlo hladce a nikdo nenadával. Děláme to jednou za rok touto dobou, když je po novu a Měsíc v Kozorohu. Křen má pak říz. Hnedle z něj byla pomazánka. Většina kořenů šla do kýble s pískem, kde budou čekat jako zásoba vitamínů na zimu. Cestou domů jsem sebrala ulomenou větev bezu a doma z ní začala vyřezávat, neb mi přišlo škoda, dát ji na podpal. Děti natrhaly šípek, takže sušíme a ještě se pustím do výroby šípkového likéru. Jak patrno z mého příběhu, když člověk myslí něco dobře, nemusí to být pro ty, o kteří se k tomu nachomýtnou to nejlepší. Což platí pro zahradu i pro ty státní pohřby. Ať se vám dobře vede a nikdo na vás nenadává 🙂 Marluk