Posts Tagged ‘Úplněk’

Horoskop pro 25. týden 2019 – Letní slunovrat

Horoskop pro 16. týden 2019

Horoskop pro 4. týden (dny přidávány podle pozice Luny)

Zimní slunovrat 21. prosince 2018 – zastavení a zamyšlení

David Joaquin

21. prosince 2018 vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Roční cyklus se završí v nejdelší noci a nejkratším dnu roku, v zimním slunovratu. Slunovrat je vlastně vrcholem velmi podivuhodného období, které na severní polokouli začíná dny kolem sv. Lucie a končí přibližně na Tři krále. Z astronomického hlediska se v tuto dobu každoročně účastníme mysteria, které díky svému cyklickému opakování a našemu nezájmu o opakující se přírodní dění už asi v málokom vzbudí silné emoce. Dny jsou přerámovány svátky Vánočními, volnými dny s rodinou. Je to zkraje krapet hektické období, po kterém následují volné dny a trocha oddechu. Na zápas světla a tmy si připomenou snad jen lidé, kteří se účastní společenství nějaké církve, či inklinují k starým pohanským obyčejům.

Čas kolem slunovratu je mimořádný a to z mnoha důvodů a i ti, kteří na nic nevěří či spí spánkem svého ega, které je chrání před realitou života, někde v hloubi duše cítí, jak je příjemné být během těchto dnů součástí nějakého společenství, být mezi spřátelenými lidmi, dotýkat se svých blízkých, jednoduše nebýt sami.

Mystérium, které nám pozice Země vůči Slunci nabízí, je skryto právě v těchto krátkých dnech a dlouhých nocích. Noc, tma je symbolem jednoty, protože všechny jednotlivosti v sobě schraňuje, zbavuje jejich jedinečnosti, jejich barev a tvarů a pohlcuje je do sebe. Jednota nerozlišuje mezi jedním a druhým. Spojuje nás všechny do celku, do živého organismu, do sítě neviditelných vztahů, které jsou tušeny či v lepším případě pociťovány našim vědomím. Vše se ztratí ve tmě, která na chvíli zastřeší část světa a spojí vše živé i neživé do jedno celku. Jednota však není definitivní. Nikdy není zcela tma, vždy zůstává část světla, jako na obrázku symbolu jin-jang. Uprostřed vší té tmy, dlouhých nocí, máme přeci krátký den, který představuje princip světla, onu bílou tečku uprostřed tmy.

obr.

Jednota,tma, která se v tento čas připomíná nás chce spojit, ale přesto nechat oddělené, neboť to, co nám nechává, poslední stopu naší individuality, je vzpomínka. Vzpomínka nás poutá s minulostí a do přítomného okamžiku přináší zvláštnost a pocit jedinečnosti. V čase zimního slunovratu jsou vzpomínky nejnaléhavější, neboť nám připomínají vše, co se nedaří, nepovedlo, co je třeba napravit nebo odložit, nebo přijmout a nést, byť by to nebylo zavazadlo z nejlehčích.

To, s čím se můžeme potýkat v těchto dnech, je ztráta vize, světla v dáli, které nás bude táhnout vpřed, které nás bude volat a snažit se nám ukázat, kde naše místo. Za všemi smutky, úzkostmi, obavami, propady nálad a pochybami stojí úbytek světla, kterého je v těchto dnech pomálu. A teď si představme svět, kde by takovéto dny byly celý rok! Jak by se asi pod dlouhodobým nedostatkem světla lidé chovali? Co by asi dělali? Těchto našich „pár dnů“  za rok zcela stačí a každý se dříve či později začne těšit na světlo, na jaro a rozpuk života. Vnímáte, co chci připomenout?

Chci ukázat, že i přestože jsme plně sžití s „městským“ způsobem života, s jeho rytmem, který je svou podstatou odtržený od přírodních cyklů, neboť musí naplňovat potřeby průmyslem ovlivněného života, jsou v nás všechny buňky nastaven na příliv a odliv světla tak, jak je obvyklý běh místa, kde jsme se narodili. Každá buňka našeho těla touží po světle, po dnech s přílivem tepla a jasu. Jako by každá buňka věděla, že světlo je úděl lidí, cesta za světlem je cestou lidství. Světlo nás proměňuje a uvolňuje z nás to nejlepší. Jeho zásluhou dostáváme prostor, který můžeme obhospodařit, a tak využít. Světlo je tím, kdo nás kultivuje, neboť to byl a je oheň, který rozvinul naše zvyky, přinesl nám sílu a dal vědomí možnost objevit záblesk božství, které je v nás.

Ve dnech, kdy je světla v roce nejméně, bychom si měli uvědomit, co nás stahuje do propasti únavy, smutku, vzteku a zábran. Co stojí za naší pasivitou, která nám brání vidět život takový, jaký je, bez obalu a nálepek? Takové otázky je třeba si klást právě nyní, neboť teď na ně můžeme najít odpověď v konkrétní podobě. Uprostřed okolní převahy tmy, se můžeme přirozeně koncentrovat na naše nitro, na to, co nás jednoho s druhým spojuje, co nás utváří a co nás vyživuje. Vše proto, abychom poznali to, co nás tíží. Když to budeme znát, můžeme „to“ pustit, jako se při startu balónu pouští vzduchoplavci pytle s pískem, aby balón s nákladem začal stoupat. Právě tohle je poselství zimního slunovratu, poznat svou zátěž, aby bylo možno ji posléze pustit. Nejdřív objevit, pak pustit. Nejdřív procítit, pak pojmenovat. Nejdříve zakusit, pak strávit. Až strávíme, zjistíme, že světlo, zdroj životní síly, vědomí, naše síla, vůle se neztratily. Naopak, jsou tu stále přítomní a čekají, až se jich vědomě chopíme. Vzkřísit v sobě světlo, to je slunovratová výzva.

Při zimním slunovratu můžeme nahlédnout do spletitostí kořenů života. Proto je tak důležité se scházet a spojovat, proto je důležité vzpomínat na předky, napravovat vztahy a plnit sliby. My, kteří se v těchto časech neukládáme k zimnímu spánku, máme významný úkol. Musíme se přestat bát tmy, objevit její kouzlo a nakonec vnést světlo tam, kde chybí. Proto rozsvěcíme svíce, okna a domy. Ne z důvodu vánoční estetiky, ale abychom se posílili proti převaze tmy, abychom její nesmírnou moc aspoň z části vyrovnali. Vyrovnali pohlcení bezejmenností, beztvarostí, vyrovnali se s nicotou, prázdnotou tím, že ji vtiskneme vzpomínku, která nedovolí zapomenout ani na jediný život, který kdy kdo na Zemi žil.

Zapalme v pátek ohně, svíce a lampy s živými ohněm, abychom si připomněli, že to, co hoří plamenem je soucit, který se právě uprostřed zimního slunovratu opětovně rodí do světa, aby na jaře propukl v život, při letním slunovratu vykvetl a v podzimní rovnodennosti přinesl své plody. Zasaďme v pátek či ve dnech kolem slunovratu svá přání, představme si své plány, aby nám později s přibývajícím světlem, s prodlužováním dnů neproklouzla mezi prsty příležitost je realizovat. Aneb jak už jsem před časem připomínala, a jak řekly lysohlávky Terencovi McKennovi: „Každý by měl mít svůj plán, jinak se stane součástí plánu někoho jiného.“

Ohnivý slunovrat, co připomene sílu soucitu a lidského společenství v kruhu blízkých lidí přeje astroložka Martina Lukášková

Úplněk 23. listopadu 2018

 

Budeš v pořádku, bouře nevydrží věčně. F. Moises

Fernando Moises

Úplňkový pátek bude dle astrologické konstelace náročný. Připravme se na velký výdaj energie, nespavost, únavu a propady nálady. Věci nemusí jít podle našich představ a mnozí si vzájemně z nepozornosti zhatí plány. Tak jsem postrašila a teď podrobněji.

Co se vlastně při úplňku děje? V první řadě si musíme dát dohromady, co se dělo-vynořilo při novoluní 7. listopadu, kdy v jeho symbolu byla tvář mladé usměvavé dívky.

 

Novoluní 7. listopadu

 

Nov byl vlastně pěkně aspektován. Měl trigon k Neptunu a sextil k Plutonovi. Tedy dostatek sil pro ovlivnění nálady ve společnosti, připomenutí vizí ale i četných šaleb a mámení. Neptun „vypustil“ mlhu. Pluton zdařile a prakticky sekunduje tím, že vše halí do hávu osudu. Tlačí na to, abychom vše brali smrtelně vážně a to i to, co o čem si myslíme, že je blbost. To je taky třeba brát vážně. Co potom vznikne? Ostré soudy a hodnocení, která se zakousnou do masa, ale krev přitom neteče. Bodejť by tekla, když se k lizu dostali upíři soudů a hodnocení, vysávající vše pod maskou láskyplné péče o náš život.

Zalistujme v novinách a podívejme se na to, co se kolem novoluní dělo. Jen namátkou:

 

– Premiérka Británie oznámila, že dohodu o Brexitu bude mít do konce listopadu. No, hádají se v Londýně s Corbynem pěkně, tak uvidíme, co jí Juncker a další umožní. Je to významné, neboť za touto dohodou je potenciální možnost odchodu dalších zemí. Od novoluní se už začalo i u nás nahlas mluvit o tom, jak o odchodu vážně uvažují Poláci. To je však záležitost delšího rázu. My hledáme jen to, co je tenhle měsíc.

– Pražané mají nové vedení, které má prý jasné plány hlavně kolem infrastruktury. Snad konečně přijde i na to, jak integrovat Prahu do zbytku republiky.

– O hladomoru v Jemenu se jen mluví a čísly se připomíná kolik tam asi umírá lidí. U nás Ježíškova vnoučata dostávají plnou náručí, až pod tíhou darů dávajících zkolaboval server. Kéž by se to přeneslo i na další fenomény, aby se napravily křivdy těch, co stojí v ústraní společnosti.

– Představitel Bílého domu, prezident Trump se pustil do novinářů a od novu s nimi bojuje. Pro nás nic neznámého. Novináři si tento měsíc užívají opravdu výslunní, ve kterém se i běžný čtenář dozví, co je a není novinářská etika. Ovšem výsledek je, že co hlas to nový etický kodex.

– Babiš jel do Bruselu mimo jiné představit Junckerovi plán na řešení migrace, aby posléze řešil migrování ve vlastní rodině. Jak symbolické a vlastně smutné, neboť se na všem napásly zas emoce a odsudky, které mnohé očistili, neboť je opět jasné, kdo je nehorší nepřítel státu. Nejsme to my, je to on, co pod rouškou noci klade květiny. Co ovšem čekat od toho, co řídí stát jako firmu? Úsporu časem přeci. Veřejný prostor se zaplnil hodnocením toho, kdo a jak, co dělá, a skoro zahlušil připomínku těch, kteří padli, kteří bojovali a demonstrovali, prostě prakticky něco dělali, aby lidem kolem nich a po nic bylo líp. Zajímavé v tomto kontextu je, kdo se nám od novoluní nenápadně nabízí a ukuje nám svůj „čistý“ fíkový list. Všímáte si?

– Facebook přiznal, že ho v Barmě používali k vyvolání etnického násilí. Jak překvapivé,že?

– Nakonec pan Zimola při novu odešel z vedení ČSSD, která při úplňku odejde z hlasování o důvěře vládě. Nejdřív myš a pak celá loď, vkrádá se na mysl.   

 

 

Osobní-vnitřní práce

 

Příklady ze společenské sféry by nás měly vést k nám samotným. Položme si otázku:

Co se vynořilo za téma v našem vnitřním světě po novu 7. listopadu?

Jak jsem s tímto tématem naložila/l při první čtvrti 15. listopadu?

Pěkně juknout do diářů, notýsků a deníků…co na vás vypadne? Je to důležité. Neblázněte, že si nic nepamatujete. Hledejte a najdete své téma.

Stejně jako světlo Slunce osvěcuje povrch Měsíce, tak i světlo vědomí může prorazit tmu automatismů, nevědomého chování a ukázat nám, jak svou tělesnou schránku, duši a ducha opatrujeme a spravujeme. Nuže, odvahu! Konstelace není nijak příznivá. Dá se očekávat, že se zapotíme, ale toho nelitujme, ani se toho dopředu nesnažme vyvarovat. Při úplňku si totiž můžeme sáhnout na to, co se nás drží jako osina …, co nás jen tak nepustí a vůči čemu je třeba najít novou strategii. Hlasitě se rozjede vnitřní i vnější masáž na téma, co bychom měli dělat a neděláme, co bychom si měli myslet a nemyslíme, co bychom měli kupovat a nekupujeme. Pozor na to, abychom si pod tlakem nespletli víru s marketingovým tahem a nezaměnili touhu po spiritualitu se stánkem s rychlým občerstvením. Nečekejme, že nám úplněk přinese pohodu, odsune do propadliště dějin naše starosti nebo ty, kteří se nám nelíbí. Nečekejme, že nám v rovině společensko-kulturní nastaví zadnici nějakého „hodného“ politika, který to s námi myslí dobře. Je třeba přestat koukat na zadky kohokoli. Obrátit pohled zdola nahoru. Přestat se šťourat ve vlastní řiti a podívat se na oblohu, kde svítí něco víc, než jen mrtvé, neživé těleso, nazývající se Měsíc. (A to i kdyby bylo zataženo, vážení!)

Měsíc je souputník nejvěrnější. Má schopnost učit nás, že život není lineární, ale cyklický, že prožívání přítomného okamžiku v sobě nese všechny časy, které byly a budou a že on, Měsíc, nás v této záležitost rozhodně neopouští. Stále nám připomíná, kdo je naším zdrojem, v jakém si vůči zdroji stojíme úhlu, tedy jaký máme se zdrojem vztah. Zdrojem je hvězda – Slunce, která je napojená do vztahů svých blízkých hvězd, a ty zas do hvězdokup a ty do naší galaxie a ta do galaktických kup a ty do dalších celků až po nad-kupu Laniakeu, která pluje Vesmírem. Jsme energií nepodobnou energii Slunce a galaxií. Měsíc odráží světlo Slunce a říká, že už bychom podle toho měli konečně žít.

 

Při úplňku tedy nechme volně projít tíseň, neklid, nudu, ale i vzrušení, zápal prostě jakékoliv emoce. Pozorujme je. O co se v našem těle a mysli snaží? Kam nás tlačí? Dovolme si ten luxus, že je necháme být, že proti nim nepůjde, nebo naopak že jim případné nadšení nebudeme doslovně „žrát“. Po úplňku se rozhlédněme a podívejme se, k čemu nás stav přivedl. Co jsme objevili? Možná zjistíme, že to, co začalo při novu, nám ukazuje další tvář, kterou jsme neznali. A to je úspěch, to je oč tu běží! Vidět danou záležitost z více úhlů, neboť takový pohled může vést k odstupu, pochopení a uvolnění tvůrčích sil, které má každá bytost, neboť je zrozena do hmoty a ta, je pro tvorbu naprosto nejstabilnější a nejoptimálnější matérií. Užijeme si chvil, kdy se budeme litovat, či spílat na osud, nebo se nad někým něčím rozčilovat, neboť to je projev energie. Neztotožňujme se však s emocemi a nedělejme pod jejich vlivem rozhodnutí. Výbuchy emocí jsou neopracovanou matérií, kterou můžeme světlem našeho vědomí očistit.

Úplněk nám nabídne zase možnost poznat, na jakých principech stavíme, jak jednáme a čemu přikládáme váhu. Prakticky nám Slunce při úplňku řekne, že je třeba najít vůli se setkávat a oživovat hodnotu toho, co je pro nás důležité. Měsíc připomene, že máme-li vhodnou techniku (ano, říkám techniku – lidskou činnost či produkt lidské činnosti), pak můžeme pozorovat i to, co se zdá být skryté našim zrakům. A to je napětí úplňku a to je drama kvadratur, které v listopadu svírá – najít správnou techniku, kterou se podíváme pod povrch toho, s čím jsme vstoupili do vztahu.

U Slunce stojí při úplňku také Jupiter. Jupiter, jak dobře víme, mimo jiné často vede k osobní pýše. (Alá, já jediný jsem věci prokouknul, vím víc než druzí, patřím mezi ty pravé, já jsem lepší, jiný…) Bacha na pýchu. Jak se jí vyvarovat? Těžko. Snadněji jde dělat vše proto, aby nás pýcha neovládala a zůstala kdesi na pozadí. To znamená hlídat důraz, s jakým cokoliv říkáme, píšeme a děláme. Pyšní lidé tlačí na pilu. Ti, co mají pýchu přivázanou svou vůlí k řetězu, řežou tak dlouho, jak to pila a dřevo umožní. Důležitý je pro ně proces. Proces je vzrušující, netoliko výsledek. Výsledek je pro ně jen metou, která pomáhá na cestě, ale se kterou se po jejím dosažení neztotožňují.

 

Píši si to proto, že sama takto přemýšlím a snažím se konat a taky pro K. P. , která chtěla vědět o úplňku, ale já, zaměstnaná jinou prací, nestihla horoskop pro tento týden. Od novu mám taky ve hře „své drobné“ a sleduji své strachy a klamy, co se mne snaží udolat.

 

Milé čtenářky a čtenáři, nejednejme pod přívalem emocí, pozorujme a důvěřujme životu, neboť život je překvapivě náš přítel.

Vše dobré astroložka Martina Lukášková

 

PS:Zcela nohama na zemi – Aplikujeme krémy určené k léčení alergických reakcí, kožních obtíží, svalových problémů. Účinné budou zábaly na ruce pro zjemnění pleti. Lymfatické masáže. Stimulace akupunkturních bodů na chodidlech může být účinná a spustit potřebný léčebný proces. Půst během úplňku neuškodí!