Posts Tagged ‘Astrologická poradna’

Horoskop pro 46. týden

Je středa a v noci u nás napadl těžký, mokrý sníh. Ač je zataženo, tak
zásluhou sněhové nadílky se venku rozsvítilo a pohled z okna nabízí mnohem jasnější a světlejší úkazy. Nestihla jsem zabalit stromky, což musím dnes tedy rozhodně napravit a uklidit z kryté verandy poslední truhlíky. Od rána pracuji. V duchu se sama sobě směji, co jsem to před rokem pro středu psala? (Základ kalendáře je rok starý, neb tak se postupuje, vše se píše nejméně rok dopředu. Např. nyní budu odevzdávat kalendář na rok 2021.) Nuže, napsala jsem, že se ve středu můžeme spolehnout na to, co se nám ukázalo jako pevné. Od rána mám chaos v hlavě a už i v těle, neb ani neví, co dřív. Držím se tedy toho, co píšu a říkám si, klid. Není to tak hrozné, nespěchej, neblázni z toho, že máš před sebou moc různorodých úkolů. Klid, dýchej a uvědom si, řád věcí. Nejdřív horoskop, pak e-maily, pak psát, pak telefonáty, vařit, prát atd. Prostě si uvědomuji řád, který se mi osvědčil, a zároveň se snažím udržet otevřenost vůči možným změnám. Třeba teď ráno kvůli dřevu co nechtělo řádně hořet. Jsem-li v duchu otevřená, tedy vědomí je u toho, co se zrovna dělá, vlastně přirozeně integruji do svého
řádu vše tak, že se vše poskládá a přirozeně přeorganizuje, ale řád jako takový se neopustí. Jistě to taky znáte, prostě člověk musí postupovat dle toho, jak to umí a co v danou chvíli může. Hlavně nesmí ulétnout ve svých představách kamkoliv jinam, než tam, kde je a pakliže se tak stane, musí si to uvědomit a vrátit se zpět. Tak to dělám.

Na dnešek v noci se mi snilo o několika podlažním domě, ve kterém jsme se s dalšími mě známými lidmi ukrývala před zombie lidmi, kteří se snažili
proniknout do všech pokojů. Snažili jsme se najít nejlepší část domu, kde se
opevníme. Postupně jsme objevili, že převážná většina pokojů není vhodná.
Nakonec jsme však našli vhodné místnosti. Kontrolovala jsem všechny lidi, zda jsou dobře ukryti a pak si sama šla najít místo. Spojila jsem se s těmi, co
také pomáhali ostatním lidem a konečně došlo i na jejich úkryt. Šli jsme kol
propadlé podlahy, z které se k nám natahovaly ruce zombíků. Ač jsem šla opatrně, a snažila se zůstat z jejich dosahu, jeden mi stiskl svou rozkládající se rukou kotník. Lekla jsem se, že mne stáhne k sobě a tím nohu vyškubla z jeho sevření. Nesvíral mne zas tak pevně. Vlastně jen zkoušel na mne sáhnout. Zajímavé. Uvědomila jsem si, že náš dům sice obsadili, ale čekají na určitý „pokyn“, který jejich smrtelné řádění spustí. S tímto vědomím jsem se ukryla se zbytky přátel do místnosti. Sedla jsem si na zem u zdi a přemýšlela o tom, co to může být za pokyn, který zombie aktivuje. Kdo či co ho vydá?

Vzbudil mne budík a křik dcery prchající v poslední chvíli na záchod. Cestou do kuchyně mi došlo, že je možné, že tělo hlásí nebezpečí nemoci. Virózy řádí, obsazují tělo a čekají na malou chemickou či psychickou změnu, aby spustily svou misi. Nuže, ať máme dost sil čelit zombíkům, virům, napětí, stresu, ale i třeba slavné prokrastinaci, nudě či vnitřní jalovosti, protože nejde o to uvedené zahnat, ale všimnout si toho, na co v těle, duši a srdci útočí. Jak říkají mistři: Nejde o to úder zachytit, odvrátit, ale o to, nebýt na místě, kam úder směřuje. A to všem upřímně přeje Marluk

Za mlhou, co by se dala krájet, se v pondělí odehraje na nebi jedno z krásných představení, který je přechod Merkura přes Slunce. V symbolické rovině se nám ukáže síla a moc vhodně volených slov. Správné termíny a pojmy, slovosled, rytmus, melodie hlasu a výraz mohou zapůsobit na druhou stranu natolik mocně, že je silou slov pohnuta a lehce vychýlena ze svého směru. Použijeme-li další vhodná slova, můžeme toho, kdo je rozkýván vychýlit do směru, který potřebujeme. Vyplatí se na to nezapomínat.

Sabiánský symbol pondělní konjunkce Merkura a Slunce je:

FÁZE 229 (Štír 19°): PAPOUŠEK OPAKUJE ROZHOVOR, KTERÝ PRÁVĚ VYSLECHL

Perokresba Karel Jerie

Klíčová myšlenka: Schopnost předávat transcendentní poznání.

Však si to představme! A nejdřív klidně doslovně. Papoušek, co se učí mluvit. Sám o sobě by to jistě nedělal, ale je zde člověk, s kterým žije, který ho k sobě připoutal. Papoušek může tu a tam soužitím nějaký zvuk, slovo a větu napodobit, nebo ho člověk začne pravidelně, důsledně oslovovat a učí ho tak nějaké rytmické slovo, které chce slyšet na pozadí s nadějí, že si tak s ptám promluví vlastním jazykem. Mysl opeřence je tichá a otevřená zvukům okolí, a tak se po čase podaří, že papoušek zreprodukuje to, co slyšel. Žije-li člověk s papouškem opravdu naplno, může si všimnout, že se papouškovi podaří použít i dané slovo, větu ve správný čas. Papoušek je jiný druh než člověk a v našem obrazu se ukazuje snaha o porozumění mezi dvěma různými rovinami vědomí.

Rozhlédneme-li se v obrazu v rovině symbolické, uvidíme ptáky, jako symboly duchovních schopností a myšlenek. Na jednu stranu nás tak symbol upozorňuje na to, co jsme schopni bezmyšlenkovitě opakovat, na druhé nám říká, že ztišíme-li mysl a jsme-li pozorní, můžeme se naladit na volání člověka přesahující, na volání „vyššího Hlasu“.

Můžeme se tak naladit na volání, které intelekt zcela nechápe, a kterému je třeba otevřít srdce.

Stejně tak se můžeme stát zajatci svého chtění a dychtivosti po něčem mimořádném.

Můžeme se stát i tím, kdo opakuje bez hlubšího souznění to, zrovna někde slyšel či četl.

Ať se nám stane cokoliv z těchto možností, je dobré si to uvědomit. Neodsuzovat se ani si neudílet pochvalu. Být klidný a v otevřenosti svého srdce si jednoduše říct v první případě: „Hle, tohle je něco, co neznám, co mne naplňuje a nemusím tomu hned rozumět. Je fajn, že to tak je“. Udrží-li si člověk víru, vše se mu časem vysvětlí i na rovině jeho intelektu. Nebo v druhém případě: „Je opravdu tak důležité být výjimečný? Co se to se mnou děje? Nechybí mi něco důležitého, že tak usilovně toužím po tom, být zvláštní? Není důležitější skutečnost, že jsem ve spojení s druhými a tím co mne přesahuje?“ A do třetice: „Á, to jsem si zase pustila hubu na špacír a mluvila o tom, co jsem slyšela či četla, jako bych to zrovna v tu chvíli sama vymyslela. Nu, pěkné. Co se to se mnou dělo, že jsem stala papouškem, co opakuje to, co zrovna slyšel?“ Možná zjistím, že jsem v danou chvíli nebyla tzv. „u sebe“, tedy jsem se nesoustředila, nebyla v souladu s tím, co je tady-a-teď. Všimnu-li si toho, snadněji tak odhalím další podobné situace a za krátko jim mohu předejít. Podstatou všech tří možností je, abychom byli vědomější a uvědomili si NAPOJENÍ A VZÁJEMNÉ PROSTOUPENÍ.

Odvahu proniknout za mlhu všech iluzí a lichých snů vám přeje Marluk. 11.11.2019

Horoskop pro 45. týden

V pátek se Měsíc dostane do napěťového vztahu s Jupiterem a krapet nám promění počasí. Jeví se to slibně, neb by mělo během víkendu pršet. Máte-li plány na výlety a práce na zahradě, budete asi muset krapet improvizovat a zkusit něco pod střechou. Muzea, kina, galerie, bazény a další aktivity ukryté pěkně pod střechou se na nás jistě těší a nápady na to, co doma vytvořit, nebo nějak předělat nebo přestěhovat možná skvěle vyplní chvíle volna. Nakonec není to pěkná příležitost zalézt si na chvíli s knihou kamsi do kouta, přisvítit si lampou, zachumlat se do deky a číst si? Nebo si sednout a začít něco vytvářet a chvíli se vztekat, že celá záležitost je složitější, než vypadala? Ten pocit, když vydržíme, sice s něčím možná praštíme, ale po návratu a vychladnutí hlavy konečně objevíme, jak na věc? Prostě se otevřelo období vnitřních prací. Spojení „vnitřní práce“ můžeme vzít klidně doslovně. Na jednu stranu stáčí naši pozornost počasí směrem dovnitř, do tepla a to i přesto, že je venku relativně teplo, na druhou stranu nás úbytek světla, „kratší dny“ vedou k aktivitám zaměřeným na naše nitro. Tohle se, zaplať Pánbůh, nemění ani změnou klimatu. Téma této části ročního cyklu je tedy jasné. Na nás je začít si jeho obsah uvědomovat a dělat další kroky vědoměji než dřív. Možná jste si toho už všimli a možná se už pomalu a jistě přeorientováváte z „venku dovnitř“ a teď se jen usmíváte, co že to píšu za novinku? Škoda, že vás nevidím. Ale zpět k tématu. Současná a každoroční reorientace je zajímavá i v tom, že nás ladí natočit vědomí směrem k zimnímu slunovratu, zpomalit a uzpůsobit tomu vše, co děláme. Směr dovnitř je i směrem do skupiny. Možná se vám to bude zdát protimluv, ale podzim není období osamocenosti a individualizace, ale touhy po druhých, po socializaci a skupinových aktivitách. Možná to s vámi trhlo a ošili jste se nelibostí, ale je to tak. Úbytek světla a tepla nás jako lidské tvory spojuje do skupin. Teď jde o to, do jakých a za jakým účelem. Například začít nyní s cvičením a najít si partu lidí se společným zájmem je podstatně zajímavější a naplňující, než stejná aktivita učiněná v třebas na jaře, neb to je období, kdybychom se měli víc osamostatnit. Právě teď je totiž onen pověstný správný čas. Podobně dobrý čas je na zahájení navštěvování přednášek, na skupinovou terapii, na schůzky a srazy. Vnější aktivity lehce oslabují a vnitřních aktivit přibývá, a to je bezva prostředí proto se spojovat s druhými. Čas oprášit naši odvahu a pustit se mezi druhé lidi, kteří jdou za stejným či podobným cílem.

Na mne čekají v sobotu a neděli žáci, a tak mám vnitřní práce celkem jasné. Opět se jim pokusím ukázat kouzlo symbolického jazyka astrologie a nalákat je k tomu, aby si uvědomili, jak přínosné je umět tenhle jazyk, jak dobře se v něm myslí, jak pomáhá najít odstup a jaké je to dobrodružství poznat, že už ho dávno máme v sobě, jen jsme ho neuměli používat. Jak vidíte, nekladu si malé cíle. Ani vy si neklaďte malé cíle! Nakonec, když člověk něco opravdu chce, ví, dobře jak velký a možná i náročný je jeho cíl, ale to neznamená, že by za ním neměl jít. Na cestě totiž velmi rychle pochopí, že možná vše nebude tak, jak si vysnil, ale to nic neznamená, protože srdce tlačí mysl za světlem hvězdy, která každému člověku svítí kdes v dáli nad jeho hlavou, a která mu světlem víry ze shora dolů neustále zaplavuje srdce teplem naděje, že dosáhnout cíle je možné. Cestou člověku dojde, že když ne on, tak ti to co jdou na cestě za ním, cíle dosáhnou, neb on jim aspoň část prošlapal. Tím si také uvědomí, že někdo ušlapal i část pro něj a že je dobré se rozhlédnout, neb možná zrovna v tuhle chvíli šlape někdo kousek od něj. Kdyby nebylo těch, co šlapali před námi, co šlapou s námi a co budou šlapat po nás, nebylo by cesty. A jak se zpívá: I cesta může být cíl. (A ani tento pohled nenaznačuje, že by tak bylo šlapání po cestě malým cílem.) Tak či tak je prostě dobré nevzdat nic z toho, co v lásce a skromnosti srdce cítíme. Vnitřní práci zdar a dešti zvlášť, váš Marluk. 8.11.2019

Slunce mi svítí do oken a na rozhlasových vlnách stále připomínají, že má být až 15°C, tak si říkám, že asi bude pěkný den. Dynamické konstelace ukazují, že se budeme pěkně otáčet a bude-li navíc pěkně, přidá se ke všem i úklid zahrady, přezutí aut, opravy plotu … nu, prostě ještě další práce. Popíjím kávu a přemýšlím o tom, jak čas kol podzimní rovnodennosti proletěl a když se člověk pomalu a jistě snaží zbrzdit ten všechen cvrkot života, zjistí, že je na prahu zimního slunovratu. Dobře si uvědomuji, že máme k němu necelé dva měsíce, ale uznejte, že to prostě letí. Předevčírem začala škola a včera byly Dušičky.

Během víkendu jsem učila. Měla jsem pěknou chvilku s žáky, když jsme se bavili o tom, kolikrát kdo chodí na hřbitov. Padala různá čísla a došlo ke shodě, že se zrovna sešli lidé, co na hroby chodí. Jenže pak padla památná otázka: A pomodlíte se za předky? Nu, chvíli bylo ticho a pak dvě ženy směle řekly, že ony se pomodlí vždy před odchodem od hrobu. Píši o tom proto, že se otevřelo zajímavé téma. Nejenom si na předky vzpomenout, ale také se s nimi spojit v modlitbě. Navíc se ukázalo, jak s nimi během roku rozmlouváme či nerozmlouváme. Celá naše debata proběhla hladce a já si při ní uvědomila, že vlastně se svými mrtvými mluvím dost často. Myslím tím, že se na ně obracím ve vzpomínkách a pak s nimi rozmlouvám, jako by byli někde poblíž. Jenže jsem tak ustrojená, neb mluvím v duchu i s těmi, co žijí a nejsou zrovna poblíž. Někdy až tak, že když se po nějakém čase ozvou, nesdílím s nimi nadšení, že se konečně slyšíme. Mám za to, že jsme mluvili zrovna tuhle, což samo bylo jen v mé mysli. Jen ti druzí povětšinou nevědí, že tahle funguji. V té naší debatě ve škole mi přišlo fajn, že se vůbec o tématu bavíme. Jsem vždy moc ráda, když si aspoň na chvíli mohu promluvit zrovna o tom, co je za den, svátek a tak si připomenout zvyky a tradice, které děláme.

Pro tento týden bude třeba, aby nás udržely právě ty zvyky, které jsou nosné a podpůrné a nenechali nás rozpadnout se do roztěkanosti nebo spěchu. Poučení z uplynulých svátků je, že spojení fungují, smrt není konečná a život je ve své křehkosti nesmírná síla, které je třeba si vážit.

PS. Jo, a sledujte dění ve společnosti. Naši „mocní“ nám teď odkrývají své karty. Tak ať víte, kdo je kdo. To se bude příští rok dost hodit. A až na chvíli nastavíte tvář podzimnímu slunci a s chutí pořádně natáhnete voňavý podzimní vzduch do plic, tak si upamatujte, že takto pěkně vědomě a plně bychom měli dýchat častěji! Pa, váš Marluk 4.11.2019

Astrologická poradna

Foto Eva Francová

Potřebujete cizí, nezaujatý pohled na Váš život?

Hledáte cestu a potřebujete se poradit s astroložkou s dlouholetou praxí?
Zkuste se informovat a objednat ke konzultaci

v týdnu od 11. listopadu 2019

astrologmarluk@seznam.cz

telefon +420 728 113 508

HOROSKOP JAKO NÁVOD KE SVOBODĚ

Astrologie se nezabývá (nebo by se neměla zabývat) událostmi jako takovými. Sděluje nám něco o vnitřním řádu, který každého z nás utváří tím, čím potenciálně jsme, a o spořádaném rozvoji této semenné potenciality do podoby stromu osobnosti. Přesto nemůže být poznáno, zda vůbec a do jaké míry se tento strom osobnosti bude manifestovat v konkrétní skutečnosti potenciálu zrození. Takové poznání by nejen že nesloužilo účelu, bylo by trestuhodné, protože by ničilo samotný smysl spontaneity. Dane Rudhyar: Jak integrovat spontaneitu a plánování, 1964 (1) Cílem následující úvahy je pokus o interpretaci citovaného Rudhyarova textu. Všichni astrologové humanisticko-transpersonálního směru by se patrně shodli na tom, že nativní horoskop není informace o událostech, které v životě člověka nastanou. Můžeme ale najít nějaké pozitivní vymezení a říci, co tedy horoskop vlastně je? Rudhyar v citovaném úryvku chápe nativitu jako „vnitřní řád, který utváří, čím potenciálně jsme“. V tomto textu vyjdu z jeho pojetí a budu se ho snažit vyložit, případně i domyslet tak, aby bylo co nejlépe použitelné v praxi. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 44. týden

V úterý jsem psala o změnách a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „kážu“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické, je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.

Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019



V úterý jsem psala o změnám a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „káži“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.

Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019



Týden začal novoluním a to velmi zajímavým novem, neb měl jeden hlavní aspekt a tím byla opozice vůči Uranu do znamení Býka. Uranskou vlnu můžeme pozorovat ze změnách či touhách po změnách ve zvycích a strukturách každodenních aktivit. V mnoha zemích se demonstruje, v mnoha bouřlivě diskutuje o změně klimatu, mnoho lidí mění své zvyky a ti, co mají možnost tahat za nitky, dělají právě v této době zcela zásadní rozhodnutí, nákupy a strategické přesuny. Společnost se mění. Možná bychom rádi sáhli na konkrétní dopady tohoto procesu proměny, ale je ještě brzo.

Na druhou stranu vstoupili jsme do měsíce, který svým počátkem Urana vyzývá, a tak budeme moci alespoň zahlédnout, co že se to všechno mění. Pokud přejdeme z roviny společenské na rovinu osobní, měli bychom si všimnout impulzů, které nám narušují obvyklou trajektorii našich každodenních životů. Za rušivými impulzy se totiž skrývá pozvánka multiversa (odpusťte, nemohu mu už jinak říkat) k zapojení do další sítě vztahů a tím ještě většího a složitějšího systému. V praxi to znamená, že proměna a vývoj člověka není ukončen a jak se zdá, jen tak nebude. Je patrné, že je třeba zahustit síť, aby si vědomí člověka všimlo toho, co je nejzákladnější. Jako by to jednoduše nešlo a kvůli tomu, že jedna plus jedna jsou dvě, se musela probrat celá algebra, aby struktura vztahu byla všem zcela jasná. Uran je planetou symbolizující stav rozpadu, anarchie a proměny tam, kde je struktura příliš ustrnulá a zasekla se na opakování pár nejdůležitějších vztahů a nechce se jí pouštět do dalších.

Sabiánský symbol Uranu je:FÁZE 35 (Býk 5°): VDOVA U OTEVŘENÉHO HROBU

Klíčová myšlenka: Dočasnost všech hmotných a společenských pout.

perokresba Karel Jerie

Symbol nás staví do poslední fáze první pětice obrazů znamení Býka. Svou podstatou nám ukazuje, pomíjivost všeho, co lidově řečeno má Býk rád. Pomíjivost věcí, lidí, vztahů a prožitků. Vše je dočasné, pro ty, kteří jsou živi, ale neuvědomují si vzájemné propojení. Vše je věčné pro ty, kteří nelpí na tom, co mají k dispozici.

Situace vdovy u otevřené hrobu není lehká. Loučí se s mužem, se svojí polovičkou, která ji oživovala. Vdova je konfrontována s radikální proměnou, neb od této chvíle musí jinak, sama. Vazby, co měla se mění, vše zůstává, ale vazby se proměnily. Jak je to možné? Však si to uvědomte a vstupte do světa vdovy. Místa, která měli rádi, bude už vidět jen ona, zvyky, které měli, bude dodržovat už jen on, to co dělal on, bude muset sama atd. Přesto, že svět se smrtí muže nezastavil, se rázem dramaticky proměnil a přitom nic ze své podstavy nezměnil. Změnily se jen vztahy, ve kterých se teď bude vdova pohybovat. To se po nás chce, to je to, co po nás chce multiversum, abychom si uvědomili, že vztahy, které jsme navázali se proměňují a mohou fungovat zcela jinak, než jak jsme zvyklí. To, co se zdánlivě nemění či co podléhá proměně velmi nenápadně a pomalu je symbol novoluní: FÁZE 215 (Štír 5°): MOHUTNÝ SKALNATÝ POBŘEŽNÍ ÚTES VZDORUJE VLNÁM, KTERÉ SE O NĚJ TŘÍŠTÍ

Klíčová myšlenka: Netečnost všech institucionalizovaných procedur.

Pro společenský život jsou nezbytně nutné a taky opěrné stabilní hodnoty. Dokud se neotevřou nové obzory, musí „útes“ vzdorovat vlnám změn, neboť jinak by pospolitost lidí ztratila vniveč. Základní rytmy společnosti se stávají jejími hodnotami, které usilovně fixuje, aby udržela kontinuitu a celistvost a tak jistotu a bezpečí pro všechny své zúčastněné členy. Oporou jsou instituce, které jsou skálou čelící přívalům emočních zvratů a vln ve společnosti.

Jak patrno do opozice se dostává potřeba změny a nových kroků, odvrácení se od hrobu a pohled do budoucna s pevně vybudovanými institucemi a strukturujícími hodnotami společenství lidí. Každé společenství je vyzváno, aby prověřilo, co je ještě pevné a co je možné proměnit. Tato výzva však projde i na osobní rovině: Od čeho je třeba odtrhnout zrak, nechat za sebou a kam je třeba vykročit i za cenu nutnosti čelit strmosti útesu zavedených hodnot? Složitá a členitá otázka, na kterou není jednoduchá odpověď, neboť nejsme v čase jednoduchých odpovědí, ale složitých sítí vztahů. Nejde věci sekat „jako Baťa cvičky“ či dělit jen na černé a bílé. Abychom se pohnuli dál je třeba na chvíli zaujmout hledisko skal – podívat se na naši situaci neosobně, bez zaujetí a emocí a pak zvážit, zda se v naší minulosti už něco podobného nedělo? Vzpomenout si na precedenty, které staly. Jak jsme se v nich zachovali? Až budeme mít tyto obrazy před očima, pak budeme mít dost sil hodit hlínu na rakev našich minulých aktivit a vykročit tvořit svět jinak.

Možná jsem napsala složitější text, ale podstata by snad mohla být zřejmá. Změny se dějí k našemu dobru jen tehdy, když jsme je schopni vidět nezaujatě v širších souvislostech.

Hodně sil a nenechme si vzít krásu listopadových dnů tlakem prodejců a médií. To podstatné, co hýbe světem, je to, co udělá každý z nás, jakmile si představí, že stojí u svého „hrobu“. Marluk 29.10.2019