Pozoruhodnou formou, která přišla na svět dřív, než bratři Lumiérové uspořádali v Paříži první promítání kinematografu, je animace – čistě neptunská záležitost. Za vlastní počátek animovaného filmu je totiž považován 28. říjen 1892, kdy Francouz Émile Reynaud v pařížském muzeu Grévin uspořádal první veřejné představení „světelných pantomim“ svého Optického divadla. Čas utíká a nyní už máme 3D animace. Není proto bez zajímavosti, že právě v době vstupu Neptuna do Ryb, poletí do vesmíru malá figurka Krtka od Zdeňka Milera, který letos oslavil devadesátku. Jak si Neptun našel Krtka, můžeme vidět i na polední konstelaci (horoskop sestavený pro poledne z důvodu neznámého času narození) Zdeňka Milera. V r. 1957, kdy přivedl Krtka na filmové plátno, tranzitoval Neptun v trigonu na jeho Slunce, což můžeme interpretovat jako období bohaté na inspiraci, vizi a fantazii. Film Jak krtek ke kalhotkám přišel získává ještě téhož roku na bienále v Benátkách cenu. Pak už se s Krtkem roztrhne pytel a černá postavička se stane v naší zemi součástí snad skoro každé rodiny a její milé vystupování zaplaví svět. V letošním roce, kdy Neptun bude přecházet přes Slunce nativity Zdeňka Milera, poletí Krtek jako maskot amerického kosmonauta Feustela do vesmíru na palubě poslední mise raketoplánu Endeavour. Neptun v konjunkci se Sluncem symbolizuje proměnu osobnosti, možnost přesahu ustrnulých struktur osobnosti či rozpuštění doposavadních sil. Je proto zajímavé, že se pan Miler dožil i přes vyčerpávající zdravotní stav přesahu své tvorby. Z Krtka se stává symbol Čech a hlavně dovednosti našich lidí.

Deník The Wall Street Journal uveřejnil zprávu pod titulkem „Komoušský krtek černým pasažérem v raketoplánu“. Krom hry s významem slova krtek, které v angličtině odkazuje i k agentovi,špiónovi, informuje o tom, že postavička vznikla v době komunistického režimu, kterému vydělávala hromadu valut. I takovou zprávu můžeme považovat za typicky neptunskou, neboť si ve svém obsahu nezadá s připomínkou ideologického režimu. Takový titulek je hoden zájmu, neboť úzce souvisí s naším tématem a dokládá, jak pracuje princip šíření ideologie. Osobně jsem proti tomu, aby Krtek byl spojován s jakoukoliv ideologií, natož se studenou válkou. Letos je třeba být opravdu ve střehu před tím, čemu věřit a co osobně podporovat. Propaganda si umí nasadit mimikry a splynout s okolím. Nenechme se opít rohlíkem. Tlak zamlžování, lhaní, nepravd, ideologií a propagand je a bude pěkně neodbytný. Udržme si svou víru a vizi. Večer se dívejme na noční oblohu. Tam, kam se dostal Krtek, nás dopraví fantazie, sny či astrologie, pomáhající tvořivosti ducha.

Martina Lukášková

Neptunův vstup do Ryb
aneb  Člověk je schopen vytvořit jen to, co si dokáže představit.

Martina Lukášková

S funkcí planety Neptun před nás vystupují mnohé otázky. Chceme-li si ujasnit, co v chodu lidské společnosti a životě jednotlivce Neptun znamená, musíme si na sebe nejprve pustit svět všednosti, nebo jak se v současnosti říká, „běžných“ přání, nadějí a úzkostí, než přistoupíme k ideám, vizím a fantazii obecně spojovanými s funkcí Neptuna. V humanistické a transpersonální astrologii funguje Neptun jako rozpouštěč saturnských jistot, bezpečí opakujících se procesů a příliš pevných vazeb. „Rozpouštění“ není samoúčelné, ale přispívá k proměně pohledu a rozvoji nových osobních i společenských možností. Zapojuje nás do celku většího, než jsme sami. Na rovině osobní se projevuje zvýšenou citovostí a silnějším prožíváním rolí osobních hodnot. Na společenské rovině se funkce Neptuna dá identifikovat s vytvořením iluze společného „my“. Nutnost neptunské změny je vyvolána osobní nespokojeností nebo sociální situací, která je vedená odpovídajícím idealistickým nadšením a cílem. Zážitek „my“, který zažíváme ve skupině, se kterou sdílíme nespokojenost či sociální situaci, umocňuje emoce. Jedinec není sám za sebe, ale zažívá pocit fungování za skupinu, které přísluší. Read the rest of this entry »

Vážení čtenáři,

uplynulo několik let a mých marných pokusů opět vydat papírové číslo Trafa. Moje životní situace se natolik zašmodrchala, že se mi nepodařilo bulletin vydat. V loňském roce však přidali ruku k dílu lidé, kteří mne také přesvědčili o nutnosti vydávat Trafo v internetové podobě.

Díky Honzovi Kazdovi se Transformotor dostal do své nové podoby, která umožňuje, abychom aktuálně vkládali články, úvahy, překlady a obrázky.

Hlavním tématem čísla bude vždy výsledek tzv. „Srazu při novu“, který pořádám v Radlicích, kde se setkávají astrologové a diskutují na dané téma. To nejdůležitější vám otiskneme a k tomu přidáme úvahy a náležité články. Publikovat chceme články a úvahy na různá astrologické a s astrologií související témata, překlady či jejich ukázky, které vám mohou být užitečné ke studiu astrologie.

Program na rok 2011 je tentokrát ukryt pod slovem SETKÁVÁNÍ, takže pevně doufám, že se, vážení čtenáři, setkáme nejenom virtuálně ale i osobně. Nuže, ať se dílo daří!

Vše dobré vám přeje Martina Lukášková

PS.: Pokud byste chtěli zveřejnit nějaké reakce či příspěvky, pošlete je na adresu: astrologmarluk@seznam.cz

Pavel Turnovský a Martina Lukášková

Část I. – Pavel Turnovský

Dne 12. března letošního roku vstoupí Uran definitivně do znamení Berana a začíná svůj nový 84letý cyklus. Co můžeme od tohoto cyklu očekávat, lze stěží předjímat, protože však žádný cyklus nezačíná na zelené louce, ale rozvíjí zásadní myšlenky cyklu předchozího, můžeme se obrátit pro inspiraci k letům 1927 a 1928, kdy právě opuštěný cyklus začínal.

Při pohledu do dějin filosofie, vědy i umění nás upoutá zmínka, že v březnu roku 1927 tehdy šestadvacetiletý německý fyzik, pozdější nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg zveřejnil svoji práci o principu neurčitosti vztahů, jeden z pilířů kvantové fyziky a moderní vědy vůbec. Stručně řečeno jde o to, že je principielně nemožné současně změřit polohu i hybnost částice v tom stejném okamžiku se stejnou přesností. Čím přesněji změříme jednu veličinu, o to méně přesně změříme druhou . Proto v mikrosvětě nemůžeme předpovídat jevy s jistotou, ale jen s určitou pravděpodobností. Každé pozorování v mikrosvětě ovlivňuje samotný pozorovaný děj. Neschopnost přesně měřit jak pozici, tak hybnost entit v mikrosvětě není důsledkem nějakých omezení současnou technologií. Podle mnoha fyziků zde narážíme na hranici, kterou nelze překonat žádným dalším pokrokem v technologii. V knize „Fyzika a filosofie: Revoluce v moderní vědě“ Heisenberg napsal: „Změna v konceptu reality, manifestující sebe sama v kvantové teorii, není jednoduše pokračováním minulosti; zdá se to být opravdovým zlomem ve struktuře moderní vědy.“ Read the rest of this entry »

Jindřich Veselý

Úvodem

Ve svých přednáškách¹, věnovaných slavným Carrollovým knihám Alenka v říši divů a Alenka v kraji za zrcadlem² Marc Edmund Jones vykládá základní principy své „sabiánské filosofie“. V následujícím se pokusíme z přednášek extrahovat právě tento jejich obsah. Nebudeme se zde tedy zabývat carrollovskou hermeneutikou, která podle všeho není ani hlavním zájmem Jonesovým, nýbrž filosofií, kterou zde Jones prezentuje. Snaha ve zkratce vyhmátnout, oč v ní jde, budiž omluvou abstraktnosti a nezáživnosti výkladu. Carrollovy knihy podle Jonese „zjevují“ principy sabiánské filosofie. Toto tvrzení je pochopitelně diskutabilní a mohlo by snad působit i poněkud svévolně, debatě o něm (potažmo o tom, co je zjevení, co inspirace a kterým textům přisuzovat zvláštní míru autority, „inspirovanost“ a schopnost zjevovat, co se děje za oponou tzv. reality) se zde však nebudeme věnovat v první řadě. Zajímá nás spíše, jak vypadá myšlenková stavba „sabiánské filosofie“, nikoli zda a nakolik je zjevená, případně lze-li ji skutečně právem hledat a nalézat obsaženu právě v Alence. V souladu s Jonesovým postupem budeme představovat základní principy a pojmy, jak je autor shledává v Alenčiných dobrodružstvích; ve snaze pojmy utřídit, vyjasnit jejich významy a propojit je co možná nejsystematičtěji upouštíme od jejich zapuštění do příběhu: řečeno s trochou nadsázky, budeme se z alegorického výkladu pohádky snažit vytáhnout filosofickou systematiku. Na obhajobu takového postupu, jehož zjevným nedostatkem je to, že bere Jonesovým přednáškám to nejhezčí, co na nich je, totiž jejich schopnost prostřednictvím výkladu rozeznít čarovný svět Carrollových knih, budiž řečeno, že za skutečně potřebné považujeme vyjasnění a pochopení Jonesovy filosofie, a to jednak jako u nás dosud prakticky nereflektované komponenty lidské stránky duchovního vesmíru sabiánských symbolů, jednak jako možné filosofické alternativy Rudhyarovy filosofie operativní celostnosti. O prvním bodě nemůže být pochyb: Jonesova filosofie se sabiánskými symboly nějak souvisí a pro jejich co možná nejhlubší interpretaci je jistě na místě být s to rozpoznat právě jejich lidskou stránku, to, co do jejich formulace a výkladů vnášeli zainteresovaní – v tomto případě hlavně Jones, později i Rudhyar. Zda a nakolik Jonesova metafyzika může sloužit jako alternativa Rudhyarovy filosofie operativní celostnosti, toť otázka; jisté však je, že chceme-li postupem času vypracovat vhodné pojmové rámce, do nichž bude možné za současného stavu poznání, po paradigmatických změnách už nastavších i během těch dosud probíhajících alespoň zkusmo zasazovat astrologickou praxi, je nejprve na místě vrátit se k počátkům: reflektovat a reinterpretovat myšlenkové stavby, stvořené zakladateli humanistické a transpersonální astrologie, ve kterých, praktikujíce tuto astrologii, vždy už (byť třeba nevědomky) přebýváme. Jen bloud by si mohl myslet, že takové přebývání neovlivňuje interpretaci horoskopu; v předpokladech je velká část výsledku implikována, a čím méně jsme si předpokladů vědomi, tím více jim, často v iluzi nezávislosti na nich, otročíme. Berme práce, věnované filosofii praotců zakladatelů, jako ohledávání základů našich myšlenkových domů a domovů. Taková autopsie má, jak plyne z předchozího, dvojí smysl. Na rovině individuální by měla usnadnit uvědomění vlastních předpokladů, a tím umožnit buďto jejich znovupřijetí a intimnější osvojení, nebo naopak, budou-li shledány neuspokojivými, emancipaci od nich. Na rovině kolektivní, tj. na rovině astrologické práce nejen na výkladu toho kterého horoskopu, ale i na dalším vývoji astrologie samé, jde v těchto zkoumáních o přípravu na rekonstrukci, která nás, jsouc vyžadována přirozeným pohybem skutečnosti a charakterem aktuálních jejích proměn, čeká, ať už se nám to líbí, či nikoli. Pojmové rámce a myšlenkové domovy stárnou a přestávají odpovídat zkušenosti; usilujíce o vytvoření přiměřenějších však nemůžeme stavět na zelené louce. Nejde o iluzorní znovuzaložení provázené odmítnutím tradice, nýbrž o tvůrčí interpretaci. Její nutnou podmínkou je však osvojení toho, co se má interpretovat.

Jonesovy přednášky k Alence představují poměrně rozsáhlý a dosti hutný text. Toto je první ze série článků, které se jím budou postupně zabývat; obecné závěry, souhrnná interpretace a celkové zhodnocení nejsou snad zcela v nedohlednu, rozhodně si na ně však nečiníme nárok v této fázi práce.

Read the rest of this entry »

Jindřich Veselý

Úvodem

William T. Roche v sérii článků¹ shrnuje učení, které M. E. Jones sepsal na způsob komentáře Ibn Gabriolova spisu Pramen života. Vycházeje z tohoto arabského filosofa z 11. století, pokouší se Jones shrnout základy své filosofie, a to výkladem klíčových slov a interpretací toho, co k těmto tématům říká Ibn Gabriol. V Rocheově textu má jít o vyhmátnutí významů a aplikací základních pojmů Jonesovy filosofie, a to se zvláštním zřetelem na životní praxi: tato filosofie je určena k tomu, aby byla denně žita. V souladu s tímto záměrem se v následujícím nebudeme pokoušet projít labyrintem Rocheho interpretace Jonesovy interpretace Ibn Gabriola a zjistit, která myšlenka náleží kterému z nich, případně kolik toho má společného filosofie sabiánská se středověkou filosofií arabskou. Místo kritické interpretace přináší následující text pouhou parafrázi výchozích článků Rocheových, a to se záměrem zprostředkovat ve zkratce alespoň zlomek u nás dosud dosti málo známé filosofie muže, jehož význam lze stěží přecenit: vždyť to byl právě Jones, který měl lví podíl na Rudhyarově příklonu k astrologii a objevení sabiánských symbolů.

Základní pojmy sabiánské filosofie

Zdraví (health)

Všemu existujícímu a živému zvlášť musí náležet zdraví ve smyslu trvání a vytrvalosti, udržování se v čase. Tato vlastnost je totožná se zakotvením jsoucna v božském zdroji bytí, v Bohu. Zdraví v tomto smyslu neznamená náš dobrý zdravotní stav, jak tomu obvykle rozumíme; zakotvení v Bohu není tím, co by nás udržovalo v kondici a fit, ale tím, co nás uschopňuje, nakolik se takovým zakotvením vyznačujeme, správně (tj. v souladu s Boží vůlí) žít, a to vzdor (přirozeným) omezením, vyplývajícím z našeho zdravotního stavu v běžném smyslu. Je to právě překonávání překážek, které stimuluje zdraví v pravém slova smyslu; proces uzdravování pak spadá v jedno s následováním zvolené (transpersonální) cesty vzdor obtížím. Uzdravování je mobilizace sil, kterou takové pokračování v cestě vyžaduje.

Praktická aplikace: nalézt kladnou stránku nějaké nepříjemné situace. Tím se učíme nalézat smysl, hodnotu a zdroj uzdravení i v nepříjemnostech.

Read the rest of this entry »

úryvek z knihy ASTROLOGICAL ASPECTS – A Process Oriented Approach, Dane Rudhyar Leyla Rael, vyd. Aurora Press 1980, pracovní překlad Radmila Valtrová a Ondřej Klouček, redakce Jindřich Veselý.


Když se z cyklů v čase staly kruhy v prostoru, astrologové se tak intenzivně začali zabývat kruhy, až zapomněli na cykly, jejichž jsou kruhy pouhým zobrazením či symbolem.

Prožívání času se těžko měří nebo přesně definuje. S prostorem (ač je filosoficky pouhou abstrakcí) se lze mnohem snadněji prakticky i pojmově vypořádat, zejména když pracujeme s jeho malou částí, kterou snadno lapíme do pasti hliněné tabulky či kusu papíru. Prostor nám postojí a nevrtí se, ani když na něj vezmeme pravítko či kružítko, abychom ho rozdělili na části ještě menší.

Čas, a zejména nástroje k jeho měření, jež jsou všechny odvozeny od nebeských pohybů, se tak pěkně nechovají. Všechno na nebi je v neustálém pohybu, a hýbe se to vždy ve vztahu ke všemu ostatnímu. Ani takzvané „stálice“ vlastně nejsou stálé – jen vypadají, jako by navzájem zůstávaly ve stále stejných poměrech. I ony se pohybují, dosti pomalu, ale přece, a to ve vztahu k bodu jarní rovnodennosti a k cyklu ročních období mezi Sluncem a Zemí. Kromě toho, ačkoliv pohyby na nebi tvoří mnoho cyklů – různých, řekněme, časových řádů, jako je rok nebo den, a jiných, jako je siderický cyklus Měsíce nebo synodický cyklus mezi Sluncem a Měsícem – ani jednu tuto časomíru nelze přesně vyjádřit pomocí nějaké jiné. Když se pokoušíme porovnat nějaký nebeský cyklus s jiným, delším, vždy se vyskytne nějaký nemilý zbytek, přesah; například rok trvá 365 a ¼ dne, nikoliv přesně 365. Vždy tudíž zůstane jakoby nějaký „nezúčtovaný“ čas, a jak se menší cykly snoubí s většími, zbytky či přesahy se hromadí. Kalendáře, a koneckonců i astrologie jako taková, vznikly z potřeby neposedný čas nějak ukáznit. Read the rest of this entry »

Proč dochází k zatmění? Slunce je přibližně 390krát větší než Měsíc, ale současně je od Země přibližně 390krát vzdáleno. Průměry světelných kotoučů na naší obloze jsou tak přibližně stejně veliké, cca půl stupeň úhlové míry. Za určitých okolností, když jsou souřadnice Slunce a Měsíce stejné, nebo téměř stejné, zakryje Měsíc Slunce a brání tak jeho světlu dopadnout na zemský povrch.


Existují tři typy zatmění Slunce: částečné, prstencové a úplné. V průběhu jednoho zatmění se často stává, že se jeho typ mění.


Zatmění na našem území v letech 1706, 1415 přímo druhý den Husova slyšení na koncilu v Kostnici, kde bylo zatmění také pozorovatelné, , srpen 1999. Příští zatmění spatří naši potomci až v roce 2135.


Chceme-li prakticky poznat význam zatmění v horoskopu, musíme si uvědomit jednu zásadní věc a tou je, že zatmění jsou fáze cyklu vztahu mezi Sluncem a Lunou.


V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění Slunce požíráno drakem a při zatmění Luny chtějí Měsíc sežrat hladoví psi. Proto se lidé sešli a zaháněli obludy co největším hlukem.


Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze brání duchovnímu pokroku.“ Při zatmění jsme vystaveni síle svých zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Jsou výzvou k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle vnitřní povahy a vůle, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.

Petr Lisý


Ivetka přišla s postřehem, že zatmění Slunce představuje na společenské úrovni oslabení racionality ve prospěch iracionality a příležitost začít realitu vnímat symboličtějším a intuitivnějším způsobem. Martina předtím zmínila, že společenské časopisy od ní očekávají především negativně laděné hodnocení zatmění, něco jako že je to zlé znamení anebo temné proroctví. Read the rest of this entry »

Dane Rudhyar. Překlad Jindřich Veselý.

Kdybych měl vybrat z astrologie to nejzákladnější učení, byl by to nepochybně princip polarity. Každý v astrologii používaný faktor má svůj polární protiklad. Každému zodiakálnímu znamení přísluší jako jeho polární protiklad znamení protilehlé. Zimní slunovrat vyvažuje letní slunovrat, jarní rovnodennost podzimní rovnodennost. Každá planeta tvoří pár s jinou (Slunce a Luna, Mars a Venuše, Jupiter a Saturn nebo Jupiter a Merkur). Každý úsek natálního horoskopu (tj. každý dům) nad horizontem má svůj doplněk v protilehlém úseku pod horizontem. Východní ascendent vyvažuje západní descendent atd.

Astrologie je především metodou, usilující o nabytí úplného porozumění živoucím organismům; může jít o těla či osobnosti, dokonce i o společenské organizace (jako národy nebo obchodní firmy), které nějakým způsobem působí jako více či méně stálé celky, organizující produktivní aktivity lidských bytostí. Život v kterékoli formě funguje v bipolárním rytmu – tak jako elektřina, která má vždy pozitivní a negativní pól. Proto je porozumění polaritě pro studium astrologie zásadní. Read the rest of this entry »

Ukázka z knihy D. Rudhyara – Astrologická studie psychologických komplexů. Kapitola IX.  -  překlad Stanislav Kocůrek

FRUSTRACE a zábrany v oblasti sexuální aktivity vedou mnoha různými způsoby k emocionálním blokům a psychickým předsudkům nebo defektům osobnosti. Tyto způsoby tvoří téma nejpopulárnější části novodobé psychologie od dob Freuda. Nicméně není jisté, zda je otázka sexu-v rozsáhlém novodobém smyslu tohoto termínu-většinou lidí, včetně psychologů, pochopena ve všech jeho aspektech. Kdykoli by měl být sex nahlížen jako manifestace instinktu pro biologickou reprodukci, není jeho smysl zcela pochopen. Psychologické problémy, které se vztahují k sexu, nemohou být v současnosti uspokojivě vyřešeny, pokud není rozdílu mezi neosobně-instinktivními a osobně-vědomými aspekty sexuální aktivity.

Pro člověka kmenové a agrokulturní společnosti je sex jedinou věcí, jejíž základní postoj k životu a myšlení je podmíněn rytmickými procesy a otázkami plodnosti půdy a růstu semene. Pro egem ovládanou osobnost novodobého obyvatele města je sex zcela jinou záležitostí. Pro prvního je sexuální potřeba neosobní manifestací proudů plodného života, sevřeného sociálně-náboženskými tabu. Jedná v duchu života, protože uskutečňuje sexuální akt. Ovšem skutečnými aktéry představení jsou mužské a ženské buňky; zbytek organismu pouze podporuje hlavní aktéry, a jakékoli zúčastněné psychické a emocionální faktory jsou jakoby „harmonickými tóny“ základního rytmu universálního života. Na druhou stranu, pro novodobého člověka je sex v první řadě korespondencí pro osobní emocionální potřebu; a z tohoto hlediska jsou individuální rysy a postoje rozhodujícími a určujícími faktory, zatímco vyloženě biologický popud k rasové reprodukci je považován za samozřejmý, možná nevyhnutelný, přesto nezřídka úmyslně popíraný či nenáviděný prvek. Read the rest of this entry »