Posts Tagged ‘horoskopy’

Horoskop pro 7. týden 2020

Před úplňkem nás to táhlo poznat prostředí, z kterého čerpá naše povaha. Mohli jsme intenzivněji nahlédnout zděděné, převzaté, naučené či vštípené i to, co v nás uvízlo i přesto, že jsme si mysleli, že už je to dávno pryč. Prošla jsem si svým a musím přiznat, že prohra na domácím poli je citelná a že tváří tvář rodině mám tedy hodně co dohánět, uvědomovat a napravovat. Při tom všem sebe-nahlížení jsem však našla aspoň něco „pozitivního“: Daří se mi nehodnotit. Vnitřní přísná práce snad už nese plody. Úplněk otevřel dveře orkánu a nám perfektně zametl zahradu, vyhodil proud a cestě pokácel stromy, takže mi v pondělí zkomplikoval cestu do práce i přístup k internetu. Pondělí tak bylo náročné, ale za mne vše dobře dopadlo.

Vítr přinesl nové téma, kterým je přesun energie z tlaku na akci do tlaku na uvědomění. V lunárním cyklu bude toto téma kulminovat v sobotu druhou lunární čtvrtí. V sobotu při druhé lunární čtvrti se Měsíc dostane do přesného sextilu k Saturnu a Plutu, čím nám naznačuje, že téma saturnsko-plutonské konjunkce znovu zazní. Ukázat by se měla podstata pojmu POMPÉZNOST v protikladu k JEMNOSTI CITU. Inspirací jsou mi sabiánské symboly stupňů Slunce a Měsíce při druhé čtvrti – FÁZE 327 (Vodnář 27°): STAROŽITNÁ KERAMICKÁ MISKA PLNÁ ČERSTVÝCH FIALEK a Fáze 237 (Štír 27°): VOJENSKÁ KAPELA HLUČNĚ MAŠÍRUJE ULICEMI MĚSTA.

Perokresba Karel Jerie

Tím, že má Měsíc přesný sextil k Saturnu a sextil k Plutu, získávají obrazy na naléhavosti a vedou nás k tomu, všimnout si dalšího aspektu našeho života. Neměli bychom přehlédnout to, co se stává v naší společnosti a v našem životě pompézním, okázalým, příliš dominancí a pýchou prosáklým chováním, které vylučuje určitou kvalitu a veřejně ji označuje za správnou, hodnou tedy obecné podpory a následování. Jakmile je něco nad něčím vyzdviženo, glorifikováno, bývá to provázeno agresí, která pomáhá upevnit moc dané hodnoty nad druhou. Vojenská kapela, je tak symbolem právě oné agresivní glorifikace výlučnosti toho, co je správné. A teď do světa kolem nás. Podívejme se na to, co se kolem nás poslední dny glorifikuje, co na sebe a svou výlučnost upozorňuje? Kdo se nám ukazuje, že je tím správným, hodným následování? Navádět vás budu jen k tomu, abyste si toho všimli a ujasnili si, zda za tím jdete na základě sdílených idejí, nebo jen pro opojnou „hlučnost“, s kterou se dané prosazuje.

Osobní rovina je také zajímavá a ukazuje nám, že i zde bychom měli hledat to, co se vyvalí ven v touze po slávě, po pompéznosti, lesku a výlučnosti. Mohou to být naše tendence, zvyky, ale také inklinace a silné emoce, které se prosadí a strhnou naši pozornost jinam, než bychom chtěli. Jak to myslím?

Před časem mi pomohl najít vhodná slova rozhovor s Evou Francovou. Mluvily jsme spolu o tom, jak nás jednu jak druhou obsedne nějaká představa a strhne nás k pokušení ji realizovat. Budu-li mluvit za sebe, tak mne ondá strhl pocit euforie z rychlé jízdy. Vsadila jsem na rutinní znalost svého dennodenního úseku a jela na plný plyn. Ke svému překvapení jsem podlehla svůdné myšlence, jet v protisměru a to, na nepřehledném úseku, což vše trvalo jen malou chvilku, neb jsem si záhy uvědomila, že nejsem tady-a-teď, ale že mé vědomí uvízlo v jaké si představě, která glorifikovala část povahových rysů a osobnostních zkušeností. Tento, jak Eva řekla „opojný“ a „svůdný“ pocit, vyzdvihl a glorifikoval moc a vnuknul vědomí ideu, že jsem paní svého konání. Ke svému štěstí, jsem se včas probrala, a když spořádaně a v přiměřené rychlosti a směru vjela do zatáčky, nebyla už překvapena tím, že jet rychle, byla bych to napálila do tahače, co za zatáčkou odklízel zbytky nabouraného auta, které mělo nehodu. Jako by se vědomí naladilo na to, co přede mnou udělal někdo jiný, jen mu to nevyšlo… Jako bych se naladila na rovinu, která svou svůdností jen halí zmar a chaos, ale vždy vede k destrukci. Projev této destruktivní síly je vždy svůdný, ale aby mohl svádět, musí mu před tím vědomí lidí nabídnout něco, čeho si cení, co glorifikuje, co vyčlení, na co poukáže, že to, je to správné a hodné uznání. U mne to byla glorifikace odvahy. Místo, abych si jí vážila, převážila pompéznost a svou odvahu jsem glorifikovala víc, než je zdrávo.

Perokresba Karel Jerie

Obraz vojenské kapely hlučně mašírující ulicemi města, je symbolem pozice Měsíce, tedy toho, čemu se budeme přizpůsobovat. Oproti tomu Slunce, zdroj životní síly ponese při sobotní čtvrti obraz starožitné keramické misky plné čerstvých fialek. Obraz odkazuje na tradiční dovednosti, jakou je výroba keramiky, která je nejen užitková, ale má i svou podstatnou uměleckou stránku. Lidská tvořivost vedená potřebou vyrobit si pomůcky pro život se vždy snoubí s uměleckou činností, ve které se otiskuje vnitřní přesah, spiritualita a estetická hodnota tvorby. Fialka, (v našem případě violka vonná), které zdá se i zanedlouho pokvete, je symbolem skromnosti a nevtíravé a přesto mocné vůně, která otevírá duši do šíře. Její vůně má přirozenou moc přimět osobnost k soucitu, pokorné otevřenosti lásce. Síla této na pohled křehké rostlinky je v tom, že dokáže v organismu přispět k vylučování toho, co do něj nepatří. Je močopudná a protizánětlivá, přispívá k uvolňování hlenů a odkašlávání, navíc její listy se výborně hodí při hubnutí. Jedna z prvních kvetoucích jarních rostlinek je v obrazu v keramické misce a spojuje tak svou skrytou sílu s řemeslnou prací člověka. Opora v přirozených tradicích, v tvorbě zamezí emocím se přemrštěně či násilně předvádět.

Z toho plyne, že v nadcházejícím týdnu bychom měli čerpat více z procesu tvoření než z výsledků tvorby. Trochu přísněji hledět na to, co se v nás začne okázale předvádět, zvláště pak v kontaktu s jinými lidmi.

Jakmile rozpoznáme opravdovou vůni fialek, bude pro nás hluk pochodující kapely jen připomenutím, že být ve střehu, tedy být bdělý je živnou půdou pro radost, která kvete a voní tam, kde se dílo daří.

Vše dobré přeje Marluk 11.2.2020

Horoskop pro 6. týden

Začnu zdánlivě od konce. V neděli nás čeká úplněk a není od věci podívat se zpět k novoluní, které se odehrálo 24. ledna (byl to pátek). Novoluní se uskutečnilo na 5°Vodnáře v doběžné kvadratuře k Uranu v Býku. Uran je symbolem strukturálních změn, zrychlení a neobvyklostí, které vedou k nutnosti otevřít se improvizaci a novým řešením. Možná si také užíváte smršť drobných či větších událostí, které vás stejně jako mne roztáčí do rychlého kola. O světových událostech ani nemluvě. Novoluní oživilo sabiánský symbol: JE VIDĚT, JAK SE SHROMÁŽDĚNÍ PŘEDKŮ SNAŽÍ POMOCI MLADÉMU VŮDCI USKUTEČNIT JEHO SNAHY. Symbol nabízí pohled na to, co do nás vtiskly předcházejí generace. Jejich úspěchy i neúspěchy, snahy, touhy ale i nenaplněná očekává stojí tváří v tvář mladému vůdci a formují jeho snahu uskutečnit cíle, které si předsevzal. Do role mladého vůdce si dosaďte každý sebe sama a pak se pěkně rozhlédněte. Rudhyar v Astrologické mandale mluví o tom, že každý jedinec (vůdce ze symbolu) je závislý na síle úspěchů a neúspěchů svých předků. Právě oni stojí v základech jeho osobnosti, tvoří jeho sílu a podporují ho nebo vedou k netečnosti či neschopnosti přesáhnout omezení, která cítí. Potkáváme se  tedy s tím, co nám předkové zanechali a to na všech rovinách a úrovních života.

Podíváme-li se na světové události, můžeme si jasně uvědomit, že podceňovat či přeceňovat naše možnosti se nám nevyplácí a dělá-li to po sobě několik generací, je sklizeň fakt „bohatá“. Tedy rychlost dění posledních dnů a to, jak k nim přistupujeme, je nejenom záležitostí osobní vůle, ale i síly odkazu našich předků. Ani naše osobní směřování není čistě „výmyslem“ naší libovůle, ale zděděných dispozic a to nejen tělesných, ale také duševních a v neposlední řadě duchovních.

Možná jsme si všimli, že udržet si směr a to, co bychom rádi, není tak snadné, jak se před časem zdálo. Z pohledu astrologie se stávající měsíc (od novo k novu) svým tématem snaží připomenout naše základy a kořeny.

Z čeho „vyrůstáme“, z čeho čerpáme a o co se opíráme?

Musíme se popasovat se tím, co nám naši předci nadělili. Jejich pomoc může mít různou podobu. Někdo objeví sílu kořenů ve své fyzické stránce, jinému se potvrdí zkušenosti rodičů a další  se zastaví, neb ještě nikdo z jeho předků danou překážku nechtěl překročit. Můžeme si tak uvědomovat, čím jsme podporování a to právě ve chvílích, kdy se musíme věnovat něčemu jinému, než vlastně chceme, či než jsme si vytkli. Ono „jiné“ je jiným jen do té míry, že jsme si to nevybrali dobrovolně. Ve výsledku je to však jedno, zda si ono „jiné“ vybereme nebo ne, protože se s tím tak či tak musíme nějak poprat. Buď do toho vstoupíme, nebo před tím uhneme. V obou případech jsme přiměni se rozhodnout. Cesta je nelehká jen pro ty, co se brání a doufají, že se jim něco vyhne či nebude třeba, aby něco museli řešit.

Nov se spojil s Uranem a otevřel cestu změnám. Každý se s nimi bude muset nějak vypořádat. Do neděle máme čas zkoušet, hledat a improvizovat, od úplňku si budeme muset nalít čisté vína. Slunce se dostane na symbol 21°Vodnáře : ZKLAMANÁ ŽENA, KTERÁ ZTRATILA ILUZE, ODVÁŽNĚ ČELÍ ZDÁNLIVĚ PRÁZDNÉMU ŽIVOTU.  V tomto obraze je ukryta síla, která je-li objevena, je tím, čemu říkáme osobní charakter. Ukáže se nám, jak stavíme na tom, co jsme zdědili, co jsme si osvojili a přijali od předešlých generací, tentokrát bez iluzí a snů. Prostě se začneme rozhodovat na základě předcházeních precedentů a zkušeností. Jedině tak se můžeme odrazit ode dna, stejně jako zklamaná žena. Dívat se vpřed znamená odložit iluze, které jsme si hýčkali a postavit se tomu, co je před námi. Vše proto, že jsme chtěli něco dřív, než jsme na to byli připraveni a vnitřně ustrojeni. Úplňkové Slunce má přesný kvintil na Urana a úplňková Luna zas přesný bikvintil na Jupiter. Kvintil a bikvintil jsou aspekty, úhlové vztahy, které symbolizují velmi originální vazby, takže bychom se mohli potkat s tím, že zásluhou zvědomění našich opor, našeho charakteru, našich opor v předcích a předešlých zkušenostech se pokusíme jednat jinak. Můžeme si začít uvědomovat, co zkusili ti před námi. Poučíme-li se, získáme podporu a pak nemusíme opakovat to, co nevedlo k pokroku či úspěchu. Je to nadějné! Skeptik by mohl říct, že by to bylo pěkné, kdyby se tak stalo. Na to je však možné reagovat otázkou, a co nám brání, aby se tak nestalo? Vždyť dějiny ukazují, že ti, kteří si tohle uvědomili, se stali jedinci, co pohnuli nejenom s tendencemi svého rodu, ale také s celou společností.

Pěkné dny a neztrácejme víru v sebe, v naše cíle a sny, natož víru v lidství. Do úplňku se snažme a čelme výzvám, po úplňku si nezpochybňujme to, na co jsme přišli a co jsme objevili. Je třeba bez iluzí pokračovat v cestě v před. Marluk 2.2.2020

Horoskop pro 5. týden 2020

Mnoho lidí, mnoho slov a ještě více názorů. Děje se toho vcelku dost a na všech frontách. Právě proto bychom neměli zapomínat na to, co je důležité, začneme-li mít z něčeho obavy či dokonce strach.

Postup v bodech:

  1. Udržet si pozornost u toho, co se děje právě teď a tady. (Tedy nezaplavit mysl tím, co by mohlo být, kdyby…, ale držet mysl u toho, co je právě teď).
  2. S tím se nese srovnat si dech. (Dech je tím, co oživuje, nese život a spojuje všechny živé bytosti dohromady. Rytmus dechu, uklidní emoce a oddělí podstatné od nepodstatného a umožní mysli zrcadlit dění a nalézt vhodné řešení pro danou situaci).
  3. Pustit do vědomí víru a získat tak sílu nesejít z cesty.
  4. Použít vůli ke koncentraci na podstatné, tedy na to, co je zrovna přímo před námi a nepodlehnout pocitu osamělosti a oddělenosti. (Vědomí je třeba rozšiřovat ne izolovat).
  5. Dovolit si vyzpívat to, co se nepodařilo dostat ven, nebo naopak zpívat o tom, co naše srdce potřebuje dostat dovnitř.

Vše dobré a pevnou víru přeje Marluk

Horoskop pro 4. týden 2020

Čtvrtý týden roku začal pěkně zprudka. Po prodlouženém víkendu, kdy jsem učila, jsem si jela na pár hodin pročistit hlavu do Vacíkova, malé vesničky pod Rožmitálem pod Třemšínem. Zde bydlí moje kamarádka Iveta, statkářka, to se jinak napsat nedá, neb tato postavou drobná žena, v podstatě sama opravuje starou zemědělskou usedlost. Aby toho nebylo, málo snaží se postupovat postaru, takže místnosti mají hliněnou omítku, kuchyň speciálně postavená kamna s píckou, kamínkovou koupelnu a mnohé další včetně konopné izolace a konopné fasády. Dnes, v pondělí si pozvala Dominika Grohmanna, aby jí prořezal ovocné stromy. Dominik si říká potulný sadař a specializuje se na návrat ovocných stromů do krajiny. (Více o něm na http://www.potulnysadar.cz/)Vysazuje stromy do přírody, jak sám připomíná, zdůrazňuje tak funkci ovocných stromů jako překlenovacích mostů spojujících člověka s divokou přírodou. Přitažlivost plodů, totiž vábí člověka vstoupit do krajiny a taky se pak o ní starat. Krom toho, že je Dominik příjemný muž, je to taky člověk, na kterém je vidět, jak má svoji profesi rád. Co slovo, to důležitá informace prověřená praxí. V jeho přítomnosti si člověk odpočine, neb pozorovat a sdílet s ním jeho pohled na život a nasazení, které má, je nesmírně příjemné a přínosné. Navíc má jeho snažení hlubší smysl v tom, že od šedesátých let, se do krajiny příliš ovocné stromy nevysazovaly a jak stromy stárnou, začínají se z krajiny vytrácet.

Sídlo Ivety – povšimněte si lunačního cyklu ve výzdobě fasády.

Iveta si ho pozvala podruhé, a tak jsem věděla, do čeho jdu. Začali jsme znovu od piky a znovu si prošli řez mladého a dospělého či starého stromu. Opakování je matka moudrosti, neb to, co jsem věděla, jsem si upevnila a nové objevila, neb krom jádra, řekl Dominik zas nějaké nové poznatky a zkušenosti. Ukázal nám, jak je důležité dívat se na stromy, na živé organismy, v kterých koulují živiny a voda, a které se snaží, aby koloběh živin a šel v souladu s fotosyntézou. Poslouchala jsem jeho slova, dotazy přátel, kteří se sešli přiučit a znovu se přesvědčila, že když se člověk zastaví a chvíli se dívá, objeví víc, než viděl na první pohled.

Člověk se zadívá na strom a vidí, jak se od kořene k nebi klene, vine, stáčí či přímí hlavní proud, který vytvoří to, čemu říkáme terminál. Směr od země k nebi tlačí k tomu, aby větve soutěžily o to, která se stane terminálem, tedy vrcholem, dosahujícím nejvýš, a od kterého se pak do všech stran rozkládá koruna stromu. Věnujete-li pozornost mladému stromku, který nasazuje na korunu, bude vám to hned jasné. Uvidíte, jak všechny větvičky spěchají a touží přesáhnout další a získat tak pro celý stromek dostatek světla a prostoru. Uvážíte-li, že jak nahoře, tak i dole, pak se vám začne hlava točit nad představou kořenového systému, který je na tom podobně. Kořeny při prorůstání a hledání živin se propojují a proměňují svůj tvar dle překážek a složení podloží, čím vytváří složitou síť vztahů. Oproti tomu koruny stromů se proplétají s korunou jiného stromu jen z nejvyšší nouze. Raději se větve ohnou, otočí, jen aby měly svůj vlastní přístup ke světlu. Dívám se na stromy připomínající svou holostí své kořeny, prorůstající do šedobílého nebe a žasnu nad jejich krásou a opětovně si říkám, že je-li někdo původními obyvateli země, jsou to stromy. Ovocné stromy jsou pak unikátní „rasou“, která svými plody láká a spojuje další obyvatele země do mezidruhových vztahů a mezidruhové komunikace. Však si to představte, že si utrhnete u cesty třešně, kterým neodoláte vy, ale ani srnci, ve větvích se o plody perou pěvci a ve větvích, na kmeni i dole na zemi čekají zástupci hmyzí říše, kteří žijí z plodů či z jejich tlení. Jedna třešeň tak propojí tolik druhů. Pak si představte jabloň, která vám nabídne sladkokyselé letní jablko, a vy osvěženi jeho chutí vykročíte podívat se dál, co je za sadem, či co to je za další strom opodál. Ovocné stromy spojují a svými plody lákají do spojení ty, co by se za jiných okolností tak snadno nepotkali.

Dominik, kocour a Iveta

A tak stojím s Ivetou na její malebné zahradě, dívám se na ty devadesátileté hrušně, které jsou zapsané v kronice vesnice, a které právě dostávají prosvětlovací kůru, poslouchám Dominika a splývám s prostorem zahrady. Stromy nás pozorují, i když tak napůl v mrákotách, neb mají zimní klid a cirkulace živin je na minimu.

V teple kuchyně s vysokou klenbou pokrytou hliněnou omítkou voní jídlo a Iveta se svojí nejlepší přítelkyní Janou už chystají jídlo. Vše je natolik chutné, že si musím dávat pozor, abych snědla jen svou malou dávku, neb při větším objemu jídla by se mi jisto jistě chtělo za volantem spát.

Cestou domů si rozvrhuji práci na úterý, neb to je ještě Měsíc ve Střelci a před novoluním, tudíž ideální čas na řez. Nemám toho tolik. Mladých stromků mám pár a díky Dominikovi, znám fígl, jak stromy podpořit a minimalizovat újmy.

Tohle píši také proto, že chci připomenout, abyste se zastavili a právě v těchto nadcházejících dynamických dnech, trochu déle sledovali holé koruny ovocných stromů. V zimně totiž stromy mluví ze spánku. Tvarem koruny a strukturou rozkošatění větví dokážou vypravovat nejenom příběh svého života, ale i prostoru kolem nich a to vše občas, má-li pozorovatel opravdu trpělivost a teplé boty, mu proloží historkou z dění pod zemí, neb jaká koruna, takové kořeny. Stane-li se život příliš hektickým je naslouchání příběhům stromů výtečnou činností umožňující regenerovat síly a přitom se něco nového dozvědět.

S přáním, ať se nám podaří stromům naslouchat a také během letošního roku vysadit do volného prostoru nějaký ovocný strom Marluk 20. 1. 2020.

Úplněk 10. ledna 2020

Úplněk je částečným zatměním Měsíce, pouhým okem složitěji viditelný, který je v opozici ještě na Merkura, Saturna, Ceres a Pluta. Shluk planet v Kozorohu posiluje význam znamení, které obvykle spojujeme s energií strukturující společenskou roli, místo a pozici, kterou je nutné zaujmout, aby se jedinec ve společnosti udržel a neztratil. Potenciál Kozoroha je skryt už v jeho znaku - kozo-ryba či kapr-koza byl v časech před naším letopočtem nazýván Suhurmašu a byl emblémovým zvířetem sumerského boha sladkovodních vod Enkiho. Odtud také jeho spojení s rybou. Enki měl přízvisko "ten který tvoří a tvaruje", což je pro podstatu Kozoroha dost podstatné. Kozoroh totiž tvoří. Tvoří v prostoru kolem sebe, ve společnosti tím, jak dovedně umí organizovat a hledat to, co může vztahy zpevnit a prohloubit. Tvaruje tím, jak neustupuje od poctivého začátku a dál systematicky postupuje až k cíli, který si předsevzal. Kozorohu po vzoru jeho dávného boha zůstala ochrana a organizace kultury a civilizace. Jeho energie chce dosahovat cílů, dokáže využít svou autoritu a svou moc, která je opřená o pevné hranice a střízlivý projev, maskující vnitřní citovost, která se za žádných okolností nesmí dostat na povrch. Kozoroh je energií snah, umu, výkonu, role, praktičnosti, ale i moci, ambicí toužící po silné pozici, kterou jen tak něco neotřese. Read the rest of this entry »