Posts Tagged ‘Astrologická škola pro statečné’

Horoskop pro 4. týden 2020

Čtvrtý týden roku začal pěkně zprudka. Po prodlouženém víkendu, kdy jsem učila, jsem si jela na pár hodin pročistit hlavu do Vacíkova, malé vesničky pod Rožmitálem pod Třemšínem. Zde bydlí moje kamarádka Iveta, statkářka, to se jinak napsat nedá, neb tato postavou drobná žena, v podstatě sama opravuje starou zemědělskou usedlost. Aby toho nebylo, málo snaží se postupovat postaru, takže místnosti mají hliněnou omítku, kuchyň speciálně postavená kamna s píckou, kamínkovou koupelnu a mnohé další včetně konopné izolace a konopné fasády. Dnes, v pondělí si pozvala Dominika Grohmanna, aby jí prořezal ovocné stromy. Dominik si říká potulný sadař a specializuje se na návrat ovocných stromů do krajiny. (Více o něm na http://www.potulnysadar.cz/)Vysazuje stromy do přírody, jak sám připomíná, zdůrazňuje tak funkci ovocných stromů jako překlenovacích mostů spojujících člověka s divokou přírodou. Přitažlivost plodů, totiž vábí člověka vstoupit do krajiny a taky se pak o ní starat. Krom toho, že je Dominik příjemný muž, je to taky člověk, na kterém je vidět, jak má svoji profesi rád. Co slovo, to důležitá informace prověřená praxí. V jeho přítomnosti si člověk odpočine, neb pozorovat a sdílet s ním jeho pohled na život a nasazení, které má, je nesmírně příjemné a přínosné. Navíc má jeho snažení hlubší smysl v tom, že od šedesátých let, se do krajiny příliš ovocné stromy nevysazovaly a jak stromy stárnou, začínají se z krajiny vytrácet.

Sídlo Ivety – povšimněte si lunačního cyklu ve výzdobě fasády.

Iveta si ho pozvala podruhé, a tak jsem věděla, do čeho jdu. Začali jsme znovu od piky a znovu si prošli řez mladého a dospělého či starého stromu. Opakování je matka moudrosti, neb to, co jsem věděla, jsem si upevnila a nové objevila, neb krom jádra, řekl Dominik zas nějaké nové poznatky a zkušenosti. Ukázal nám, jak je důležité dívat se na stromy, na živé organismy, v kterých koulují živiny a voda, a které se snaží, aby koloběh živin a šel v souladu s fotosyntézou. Poslouchala jsem jeho slova, dotazy přátel, kteří se sešli přiučit a znovu se přesvědčila, že když se člověk zastaví a chvíli se dívá, objeví víc, než viděl na první pohled.

Člověk se zadívá na strom a vidí, jak se od kořene k nebi klene, vine, stáčí či přímí hlavní proud, který vytvoří to, čemu říkáme terminál. Směr od země k nebi tlačí k tomu, aby větve soutěžily o to, která se stane terminálem, tedy vrcholem, dosahujícím nejvýš, a od kterého se pak do všech stran rozkládá koruna stromu. Věnujete-li pozornost mladému stromku, který nasazuje na korunu, bude vám to hned jasné. Uvidíte, jak všechny větvičky spěchají a touží přesáhnout další a získat tak pro celý stromek dostatek světla a prostoru. Uvážíte-li, že jak nahoře, tak i dole, pak se vám začne hlava točit nad představou kořenového systému, který je na tom podobně. Kořeny při prorůstání a hledání živin se propojují a proměňují svůj tvar dle překážek a složení podloží, čím vytváří složitou síť vztahů. Oproti tomu koruny stromů se proplétají s korunou jiného stromu jen z nejvyšší nouze. Raději se větve ohnou, otočí, jen aby měly svůj vlastní přístup ke světlu. Dívám se na stromy připomínající svou holostí své kořeny, prorůstající do šedobílého nebe a žasnu nad jejich krásou a opětovně si říkám, že je-li někdo původními obyvateli země, jsou to stromy. Ovocné stromy jsou pak unikátní „rasou“, která svými plody láká a spojuje další obyvatele země do mezidruhových vztahů a mezidruhové komunikace. Však si to představte, že si utrhnete u cesty třešně, kterým neodoláte vy, ale ani srnci, ve větvích se o plody perou pěvci a ve větvích, na kmeni i dole na zemi čekají zástupci hmyzí říše, kteří žijí z plodů či z jejich tlení. Jedna třešeň tak propojí tolik druhů. Pak si představte jabloň, která vám nabídne sladkokyselé letní jablko, a vy osvěženi jeho chutí vykročíte podívat se dál, co je za sadem, či co to je za další strom opodál. Ovocné stromy spojují a svými plody lákají do spojení ty, co by se za jiných okolností tak snadno nepotkali.

Dominik, kocour a Iveta

A tak stojím s Ivetou na její malebné zahradě, dívám se na ty devadesátileté hrušně, které jsou zapsané v kronice vesnice, a které právě dostávají prosvětlovací kůru, poslouchám Dominika a splývám s prostorem zahrady. Stromy nás pozorují, i když tak napůl v mrákotách, neb mají zimní klid a cirkulace živin je na minimu.

V teple kuchyně s vysokou klenbou pokrytou hliněnou omítkou voní jídlo a Iveta se svojí nejlepší přítelkyní Janou už chystají jídlo. Vše je natolik chutné, že si musím dávat pozor, abych snědla jen svou malou dávku, neb při větším objemu jídla by se mi jisto jistě chtělo za volantem spát.

Cestou domů si rozvrhuji práci na úterý, neb to je ještě Měsíc ve Střelci a před novoluním, tudíž ideální čas na řez. Nemám toho tolik. Mladých stromků mám pár a díky Dominikovi, znám fígl, jak stromy podpořit a minimalizovat újmy.

Tohle píši také proto, že chci připomenout, abyste se zastavili a právě v těchto nadcházejících dynamických dnech, trochu déle sledovali holé koruny ovocných stromů. V zimně totiž stromy mluví ze spánku. Tvarem koruny a strukturou rozkošatění větví dokážou vypravovat nejenom příběh svého života, ale i prostoru kolem nich a to vše občas, má-li pozorovatel opravdu trpělivost a teplé boty, mu proloží historkou z dění pod zemí, neb jaká koruna, takové kořeny. Stane-li se život příliš hektickým je naslouchání příběhům stromů výtečnou činností umožňující regenerovat síly a přitom se něco nového dozvědět.

S přáním, ať se nám podaří stromům naslouchat a také během letošního roku vysadit do volného prostoru nějaký ovocný strom Marluk 20. 1. 2020.

Astrologická poradna

Foto Eva Francová

Potřebujete cizí, nezaujatý pohled na Váš život?

Hledáte cestu a potřebujete se poradit s astroložkou s dlouholetou praxí?
Zkuste se informovat a objednat ke konzultaci

v týdnu od 20. ledna 2020 astrologmarluk@seznam.cz

telefon +420 728 113 508

Úplněk 10. ledna 2020

Úplněk je částečným zatměním Měsíce, pouhým okem složitěji viditelný, který je v opozici ještě na Merkura, Saturna, Ceres a Pluta. Shluk planet v Kozorohu posiluje význam znamení, které obvykle spojujeme s energií strukturující společenskou roli, místo a pozici, kterou je nutné zaujmout, aby se jedinec ve společnosti udržel a neztratil. Potenciál Kozoroha je skryt už v jeho znaku - kozo-ryba či kapr-koza byl v časech před naším letopočtem nazýván Suhurmašu a byl emblémovým zvířetem sumerského boha sladkovodních vod Enkiho. Odtud také jeho spojení s rybou. Enki měl přízvisko "ten který tvoří a tvaruje", což je pro podstatu Kozoroha dost podstatné. Kozoroh totiž tvoří. Tvoří v prostoru kolem sebe, ve společnosti tím, jak dovedně umí organizovat a hledat to, co může vztahy zpevnit a prohloubit. Tvaruje tím, jak neustupuje od poctivého začátku a dál systematicky postupuje až k cíli, který si předsevzal. Kozorohu po vzoru jeho dávného boha zůstala ochrana a organizace kultury a civilizace. Jeho energie chce dosahovat cílů, dokáže využít svou autoritu a svou moc, která je opřená o pevné hranice a střízlivý projev, maskující vnitřní citovost, která se za žádných okolností nesmí dostat na povrch. Kozoroh je energií snah, umu, výkonu, role, praktičnosti, ale i moci, ambicí toužící po silné pozici, kterou jen tak něco neotřese. Read the rest of this entry »

HOROSKOP pro rok 2020 a dál aneb co můžeme čekat.

Rok 2019 doslova sbíral materiál pro konjunkci Saturna a Plutona, která se uskuteční 12. ledna 2020. Jsme v období, kdy se do naší pozornosti dostává nová forma propagandy silně ovlivněná politicko-ekonomickými zájmy nejvlivnějších, ale také málo přehledných skupin a jednotlivců. Jakmile si připomeneme předcházející konjunkce, můžeme tušit, jak vážné věci se děly, dějí a dít budou. Read the rest of this entry »

Horoskop pro 50. týden

Je po úplňku, který přinesl mráz a vyjasnil, jak to bude s brexitem a potažmo s budoucím nasměrováním v Evropě. Brexit bude. Úplněk završil sérií nešťastných a bolestivých událostí smrtí poslední oběti střelby v Ostravě. Uchlácholit se tím, že zatím je to u nás dobré, by bylo asi scestné. Svět se mění, a kdo si toho nebude všímat, tomu brzy ujede vlak a nejenom ten. Mnohé bude jinak, a pakliže se k tomu nepostavíme aktivně, bude rozhodnuto za nás. Není to snadný týden a na nás je, vzít si z něho poučení. Z roviny společensko-kulturní bychom si mohli odnést zkušenost, že je třeba se zajímat, být aktivní a ptát se po tom, odkud se její představitelé berou, co chtějí a kam nás vedou. Konstelace jsou napjaté a já tiše doufám, že lednové spojení Saturna a Pluta už náš premiér nedá a strana ho vymění, neb bych nerada, aby ho dočasně nahrazoval pan prezident. Dále si uvědomuji, že chce-li člověk zbraň, tak si ji sežene i v zemi, kde se jako občané moc neozbrojujeme. Pak si říkám, že tohle všechno hraje na ruku těm, co chtějí kontrolovat běžné dění občanů, a že jejich očipování je na spadnutí. Dále si však říkám, že chce-li člověk něco do toho měnícího se světa vložit, má nyní šanci, byť by se zdála dopředu zcela nerealizovatelná. To je třeba brát na vědomí! Je to prosté, Watsone, glosuji větou, kterou nikdy A. C. Doyle nenapsal, ale byla mu vložena do úst. O to se nyní mnozí snaží, vkládat záměrně něco do něčeho tradičního a tvářit se, že to tam odjakživa bylo a patřilo. Všichni toho proudu mohou využít dle svých záměrů. (Vzpomeňme na různé kauzy – Kelnerovo ovlivňování ČT, na které se snaží všichni zapomenout, na Peroutkův text, který dodnes někdo hledá a to jsou ilustrativní události. Toho, co se ukazuje a snaží se obecně prosadit svoji verzi pravdy, je opravdu hodně a přitom je opak pravdou. Takže i pro nás je to prosté, stačí si stále připomínat, co dělat, aby se to, co chceme, upevnilo. Je to o trpělivosti, nelpění a vnitřní otevřenosti, které slouží jako základ naší aktivity. Ti, kteří se pravidelně věnují v dostatečné míře nějakým spirituálním cvičením, ti to dobře vědí, stejně jako na druhé straně na výsost soustředěné psychopatické osobnosti. My ostatní bychom si to měli o to víc připomínat. Takže, je to prosté, otevřené oči a nenechat se svést k rychlým soudům, natož se z tohoto světa nějak vyjímat či se mu vzdalovat. Je třeba být aktivní.

Je pátek třináctého, jdeme do finále, někdo se už chystá zapálit třetí svící na svém věnci, někdo si zapálí svíci svátků chanuky, jiný tuší, že je zimní slunovrat za rohem a zapálí svíci do okna a ti, co nic neslaví, by neměli zapomenout na to, že světla je méně a to často leze lidem na mozek. Udržme si světlo otevřené mysli, neboť lidé jsou i dobří. Marluk 13.12.2019

Máš vůbec radost? Ptám se sama sebe a překvapuji se touto podivuhodnou otázkou.
Radost až o Vánocích. Teď na ni není čas. Všechno musí být vyřízeno a vyřešeno do svátků, odpovídám si a hned se sama sebe ptám, ale za jakou cenu?

Mlčím, v duchu přemítám, nechci se s odpovědí unáhlit.

V získaném mezičase polykám vitamín D, B6 plus všechna další potřebná béčka, siláka hořčík spolu s doktorem vápníkem a přikusuji vločky z ovsa s vlašskými oříšky zakapané kapkami agávového sirupu. Pardon, trochu sladkého jednoduše, ráda. Já i tu radost ráda, ale když není jinak, musí být sladká aspoň ovesná kaše. V duchu na všechny požívané ingredience intenzivně myslím a přeji všem těmto sloučeninám putujícím traktem mého těla, aby se dostaly do krevního oběhu dřív, než je vnitřní proces s lehkostí vypustí dolním otvorem ven. Pravdou je, že ani v téhle chvíli, ano myslím svých pět minut na záchodě, je neopustím a užiji si chvilku klidu a samoty. Jenže v tuhle chvíli potřebuji všechny výživné látky jako spojence a partnery, ne jen jako chvilkovou známost, která se mne sice zevnitř dotkne, ale už vzápětí míří pryč.

O vnitřním usebrání mi během těchto dnů nikdo nemusí nic říkat. Cítím ho na každém kroku. Vnímám, jak se víc a víc nořím do svého světa doufajíc, že vnitřní opory vydrží a nenechají mne padnout do bažin rozbředlých stavů a nálad, spuštěných únavou a vnitřním roztodivným zpytováním. Výkyvy a poryvy v duši jsou notně bolestivé, ale cos mne drží a uprostřed nejhoršího to zatím vždy zbrzdí pád do hlubin rozbředlých emočních stavů. Není divu, princip jednoty – tma vítězí a pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. Je před zimním slunovratem a světlo platí za tvrdou měnu. To bychom měli mít na paměti. Uvážíme-li, že onen rozlehlý a pro nás nepředstavitelně rozlehlý vesmír je povětšinou tmavý, prostě tma kam se podíváš, dojdeme na to, že světlo je v něm opravdu cenným jevem stejně, jako je tomu ve dnech před zimním slunovratem. V podstatě bychom si klidně mohli říct, že to, co prožíváme v tento čas, je analogické tomu, co je ve vesmíru kolem nás – převaha tmy. Nenechme se ošálit tím, že pohledy dalekohledů ukazují pestrost hvězdných světel. Rozzářená galaxie je jako světly vyzdobené a do adventu ponořené město. Všude to svítí, ale jen vyjdete na jeho okraj, už se ponoříte do tmy polí, luk a lesů, což je v našem pozemské případě ještě pohoda. Ve vesmíru bychom se při opuštění galaxie utápěli v pekelné prázdné tmě. Pokud bychom nebyli hybernování, tak bychom po čase jistě propadli plíživému stesku po domově. Domově, který ve vzpomínce září světlem, teplem a objetím těch, co k nám patří. Světlo má prostě dar utvářet mnohost, různorodost, barvy a vzruchy. Tma tohle všechno obsahuje, ale nikdy neukáže. Ze své podstaty nás obrací do nitra, neboť vně není na co okem spočinout.

Takže mojí milí spolu pasažéři na vesmírném korábu jménem Země, plujeme temnými vodami, ve kterých je nejdůležitější neztratit víru a směr. Slunovrat se blíží a krom toho se na jeho pozadí rychtuje nové uspořádání světa. Čeká nás podivný a důležitý rok, na který nás právě stávající roční období může dobře připravit. Chceme-li světlo, musíme zapálit tu vnitřní svíci, jejíž jméno tak často vyslovujeme a tak málo zažíváme. Jasně, světlo ve tmě má jméno láska, tahle prosté to je tady i ve vesmíru. Marluk 9.12.2019