První lunární čtvrť nastává, když Luna dorůstá do fáze, kdy je vůči Slunci v úhlové vzdálenosti 90°. Symbolicky jde o období, kdy se rodí první překážky a zároveň i příležitosti k růstu. To nově zrozené při novoluní si hledá cestu, jak se prosadit ve stávajícím zaběhlém systému, který je je v lepším případě obezřetný v přijímání nového nebo v horším, zcela proti novému, neb nové je ohrožením starého. V osobním životě tato fáze často přináší zkoušky odvahy a vytrvalosti. Je třeba čelit realitě a podniknout konkrétní kroky, které nás posunou dál. Energie první čtvrti je dynamická, někdy až rozporuplná, neboť nutí člověka rozhodovat se a jednat navzdory vnitřnímu napětí.

Podíváme-li se na věc blíž, zjistíme, že rozběžná kvadratura (úhel 90°) vyvolává tlak na nutnost jednat i přestože, je zakoušeno značné vnitřní napětí. Je to rozpor mezi enormní motivací jednat a úzkostí z dopadu dané akce. Představit si to můžeme jako bychom měli chuť se rozběhnout a ve chvíli, kdy zvedneme nohu a celý organismus se rozhýbe ve směru pohybu, si uvědomíme, že běžíme po minovém poli. Možná proběhneme, možná šlápneme na minu… Je to samozřejmě extrémní příklad, ale pokud si ho představíte (viz film Sirat, který vřele doporučuji), uvědomíte si riziko, které se v rozběžné kvadratuře skrývá. Je to riziko toho, jak daná akce dopadne. Nikdo nevím, zda úspěchem či neúspěchem. Není čas na přemýšlení, musí se jednat, riskovat potenciální neúspěch a zároveň se plně vztahovat k pomyslnému cíli – k úspěchu. Prostě k tomu, že nám to vyjde, že to dáme.

Kvadratura mezi Sluncem ve Štíru a Lunou s Plutonem ve Vodnáři, která proběhne ve středu, vytvoří napětí mezi touhou po intenzitě, hloubce
a transformaci (Štír) a potřebou svobody, individuality a nezávislosti (Vodnář). Slunce ve Štíru touží po autenticitě, nebojí se ponořit do temných hlubin duše, vnímat symboly, náznaky a spodní proudy, tušení opírající se
o analýzu na základě emočních podnětů, zatímco Luna ve Vodnáři hledá odstup, nadhled a originální a systémové řešení opřené o racionalitu. Kvadratura mezi těmito energiemi může vést k vnitřnímu konfliktu – jak skloubit potřebu emocionálního spojení s touhou po svobodě? Tento aspekt nás učí nacházet odvahu být jiní, čelit vlastním stínům a současně respektovat odlišnosti druhých.

Pokud se nelekneme, můžeme toho ve středu a následných dnů zvládnout hodně, neb sil bude na rozdávání a fascinace tématy, která jsou pro nás důležitá, také nebude chybět. Vnitřní úzkost z možného rizika, chyby nebo nezdaru, je nutnou podmínkou, jinak bychom se nedokázali oddělit od toho, co je přežité, prošlé, známé či příliš obecné. Je třeba zkusit a risknout to, že do stávajícího vložíme něco našeho, něco, o čem víme, že není jisté, zda to bude přijato. Jak to myslím?

Prostě se nebát třeba promluvit o tom, co nás trápí i přestože, budeme mít strach z toho, jak druhá strana zareaguje. Udělat něco po svém i přesto, že budeme mít strach z chyby a nezdaru nebo z toho, že to nebude přijato.

Budiž nám příkladem to, co se děje na poli politiky. Mocní riskují, neb jde moc a ta se riziku musí sama vystavit nebo bude o svou pozici připravena tím, kdo je odvážnější.  Aby to takoví aktéři ustáli, obrní se sebevědomím opřeném o doposavad nabytou moc, kontakty a vojenskou sílu. Je to možná nepříjemný obraz, ale jednejme obdobně ovšem s tím, že se opřeme
o vnitřní zdroje – otevřenou mysl, víru srdce a pevnou vůli a ochotu přijmout následky. Neboť, co je úspěch v riskování? Přeci to, že se otevřu možnostem a jsem otevřen všem myslitelným i nemyslitelným následkům, neboť věřím, že tak, jak to je, je to tak, jak to má být (což není možné zaměňovat za odevzdanost, zaslepenost touhou nebo pasivitu).

Na poli politickém bych očekávala změny, které ukážou, jak jsou hranice závislé na tom, jak si hraniční linii, kdo vyloží, udrží a dohodne. Můžeme se připravit na hlubší fúze, uzavření spojenectví, o kterých bychom předpokládali, že nebudou možná nebo pravděpodobná. Mnohé může překvapit. Např. ve vztahu mezi USA a Venezuelou, která by mohla uvést odvetu. Čelit většímu tlaku bude Ukrajina. Střet vnitřní a vnějších událostí bude potenciálně silný u nás, v Německu, Maďarsko, Turecko, Řecko, Libye, jižní část Afriky. Pozoruhodný vliv bude mít Indie, což je škoda, že jsme
o tom u nás tak málo informovaní.

Nuže, je tu týden, který svými procesy má potenciál oddělit uvnitř nás plevy od zrn, za předpokladu, že se nelekneme a nezalezeme s hlavou pevně zabořenou do písku. Měli bychom si uvědomit, že můžeme mnohé dokázat, ale zas dávat pozor, abychom neskočili na lep obecnému tlaku na výkon. Ponořit bychom se měli také do ticha a soustředěné práce, otevřené mysli, neb nám mohou dojít souvislosti nebo můžeme pochopit něco, o čem jsme poslední dobou sbírali informace. Prostě proniknout do systému – knihy, jazyka, myšlení, zájmové činnosti…dosaďme si, co je komu libé.

Proto je třeba si uvědomit naši odvahu, víru a mít úsměv na tváři. Napětí otvírá prostor a to, že se dny zkracují není tragédie, ale jen změna, ve které nás volá princip jednoty (nárůst tmy v poměru ke světlu dne – posouváme se k zimnímu slunovratu). Ve tmě se daří imaginaci, ve tmě si odpočineme, tma spojuje, tma zbystřuje smysly, a nakonec nám umožní zjistit, že i svítí! Tak směle do temnějších dnů roku, teplých rukavic a milých setkání s druhými lidmi nad šálky dobrých čajů. Od praskajících zvuků hořících klád v kamnech a vůně šalvějového čaje přes monitor mává Marluk