Radlická 99, Praha 5 (poblíž stanice metra B Radlická)
KONTAKT
MAPKA
Kudy k nám - FOTO
Horoskop pro 44. týden
V úterý jsem psala o změnách a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „kážu“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické, je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.
Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019
V úterý jsem psala o změnám a hop šup na rovině osobní přišly. Nu, když o nich píši a „káži“, tak musím jít příkladem. Rozhodla jsem se krátce napsat o tom, jak to i pro mne není lehké přijmout změnu. Zjistila jsem, že jakmile si mysl na něco zvykne, tak se vlastně zastaví a pozor, děje se tak naprosto nepozorovaně. Jak ráda si na něco zvykám a s jakou vlastně rozkoší pozoruji, že se něco pravidelně opakuje… Můžu se o to opřít a opájet se pocitem, že je vše, jak má být. Prostě mi dělá dobře, když život řád svůj řád, když vím či aspoň z větší míry předpokládám, co bude následovat. Jenže, tohle není život. Jediným, co se zatím s železnou pravidelností opakuje, je lunační cyklus, tedy vztah mezi Sluncem a Měsícem pozorovaný ze Země. Jinak se vše permanentně mění, povzdychnu si. Život je „tok čtyř velkých větrů“, které vše proměňují a se vším hýbou. Pocit, že je něco statické je vlastně iluzorní, neboť ve své podstatě není nic statické. Myšlenky hraničící s filosofií mne uvedou do stavu, kdy si prostě musím přestat naříkat a začít jednat, neboť to je jediná možnost, jak se nenechat převálcovat minulostí, minulými zvyky a opětovně se sladit s divokým proudem života. Takže to, že jsem sice za neobvykle slušných okolností přišla o stabilní příjem, je vlastně příležitost vykročit jinak, to, že mám průvan na účtu po opravě zubů, zas výzva k bystrosti, posile vápníku a akci, to že stárnu, nutnost otočit svou energii a vědomí k novým cílům a to, že se mi mnohé už nechce dělat, připomínkou, že nejsem tak autentická a sama se sebou, jak jsem si myslela. Abych to uzavřela, novoluní lze dobře pociťovat a uvědomovat si, kde jsme se zastavili a kde je třeba se rozhýbat.
Během pátku a soboty budu učit, takže cestu duchům svých předků ukážu až po práci v sobotu večer. Do hry víc vstoupí Neptun a jeho funkce zapojovat vědomí do širších a přesahujících vztahů. Kdo bude chtít, může se otevřít tomu, co nás přesahuje a spojit se na chvíli s předky ne proto, aby se vrátil do minulosti, ale proto, aby ho duch předků posílil a podpořil. Svátky zemřelých nejsou jen dekorace, dýně, taškařice a sladkosti, ale oslava spojení s předky, kteří v těchto dnech mají dovoleno najít cestu „domů“ a tam posílit svůj rod. Letos zásluhou čerstvě zažitých příhod vím, na co se jich budu ptát a o jakou podporu je budu žádat. Odvážné otázky a dobré odpovědi přeji Marluk 31.10.2019
Týden začal novoluním a to velmi zajímavým novem, neb měl jeden hlavní aspekt a tím byla opozice vůči Uranu do znamení Býka. Uranskou vlnu můžeme pozorovat ze změnách či touhách po změnách ve zvycích a strukturách každodenních aktivit. V mnoha zemích se demonstruje, v mnoha bouřlivě diskutuje o změně klimatu, mnoho lidí mění své zvyky a ti, co mají možnost tahat za nitky, dělají právě v této době zcela zásadní rozhodnutí, nákupy a strategické přesuny. Společnost se mění. Možná bychom rádi sáhli na konkrétní dopady tohoto procesu proměny, ale je ještě brzo.
Na druhou stranu vstoupili jsme do měsíce, který svým počátkem Urana vyzývá, a tak budeme moci alespoň zahlédnout, co že se to všechno mění. Pokud přejdeme z roviny společenské na rovinu osobní, měli bychom si všimnout impulzů, které nám narušují obvyklou trajektorii našich každodenních životů. Za rušivými impulzy se totiž skrývá pozvánka multiversa (odpusťte, nemohu mu už jinak říkat) k zapojení do další sítě vztahů a tím ještě většího a složitějšího systému. V praxi to znamená, že proměna a vývoj člověka není ukončen a jak se zdá, jen tak nebude. Je patrné, že je třeba zahustit síť, aby si vědomí člověka všimlo toho, co je nejzákladnější. Jako by to jednoduše nešlo a kvůli tomu, že jedna plus jedna jsou dvě, se musela probrat celá algebra, aby struktura vztahu byla všem zcela jasná. Uran je planetou symbolizující stav rozpadu, anarchie a proměny tam, kde je struktura příliš ustrnulá a zasekla se na opakování pár nejdůležitějších vztahů a nechce se jí pouštět do dalších.
Sabiánský symbol Uranu je:FÁZE 35 (Býk 5°): VDOVA U OTEVŘENÉHO HROBU
Klíčová myšlenka: Dočasnost všech hmotných a společenských pout.
Symbol nás staví do poslední fáze první pětice obrazů znamení Býka. Svou podstatou nám ukazuje, pomíjivost všeho, co lidově řečeno má Býk rád. Pomíjivost věcí, lidí, vztahů a prožitků. Vše je dočasné, pro ty, kteří jsou živi, ale neuvědomují si vzájemné propojení. Vše je věčné pro ty, kteří nelpí na tom, co mají k dispozici.
Situace vdovy u otevřené hrobu není lehká. Loučí se s mužem, se svojí polovičkou, která ji oživovala. Vdova je konfrontována s radikální proměnou, neb od této chvíle musí jinak, sama. Vazby, co měla se mění, vše zůstává, ale vazby se proměnily. Jak je to možné? Však si to uvědomte a vstupte do světa vdovy. Místa, která měli rádi, bude už vidět jen ona, zvyky, které měli, bude dodržovat už jen on, to co dělal on, bude muset sama atd. Přesto, že svět se smrtí muže nezastavil, se rázem dramaticky proměnil a přitom nic ze své podstavy nezměnil. Změnily se jen vztahy, ve kterých se teď bude vdova pohybovat. To se po nás chce, to je to, co po nás chce multiversum, abychom si uvědomili, že vztahy, které jsme navázali se proměňují a mohou fungovat zcela jinak, než jak jsme zvyklí. To, co se zdánlivě nemění či co podléhá proměně velmi nenápadně a pomalu je symbol novoluní: FÁZE 215 (Štír 5°): MOHUTNÝ SKALNATÝ POBŘEŽNÍ ÚTES VZDORUJE VLNÁM, KTERÉ SE O NĚJ TŘÍŠTÍ
Klíčová myšlenka: Netečnost všech institucionalizovaných procedur.
Pro společenský život jsou nezbytně nutné a taky opěrné stabilní hodnoty. Dokud se neotevřou nové obzory, musí „útes“ vzdorovat vlnám změn, neboť jinak by pospolitost lidí ztratila vniveč. Základní rytmy společnosti se stávají jejími hodnotami, které usilovně fixuje, aby udržela kontinuitu a celistvost a tak jistotu a bezpečí pro všechny své zúčastněné členy. Oporou jsou instituce, které jsou skálou čelící přívalům emočních zvratů a vln ve společnosti.
Jak patrno do opozice se dostává potřeba změny a nových kroků, odvrácení se od hrobu a pohled do budoucna s pevně vybudovanými institucemi a strukturujícími hodnotami společenství lidí. Každé společenství je vyzváno, aby prověřilo, co je ještě pevné a co je možné proměnit. Tato výzva však projde i na osobní rovině: Od čeho je třeba odtrhnout zrak, nechat za sebou a kam je třeba vykročit i za cenu nutnosti čelit strmosti útesu zavedených hodnot? Složitá a členitá otázka, na kterou není jednoduchá odpověď, neboť nejsme v čase jednoduchých odpovědí, ale složitých sítí vztahů. Nejde věci sekat „jako Baťa cvičky“ či dělit jen na černé a bílé. Abychom se pohnuli dál je třeba na chvíli zaujmout hledisko skal – podívat se na naši situaci neosobně, bez zaujetí a emocí a pak zvážit, zda se v naší minulosti už něco podobného nedělo? Vzpomenout si na precedenty, které staly. Jak jsme se v nich zachovali? Až budeme mít tyto obrazy před očima, pak budeme mít dost sil hodit hlínu na rakev našich minulých aktivit a vykročit tvořit svět jinak.
Možná jsem napsala složitější text, ale podstata by snad mohla být zřejmá. Změny se dějí k našemu dobru jen tehdy, když jsme je schopni vidět nezaujatě v širších souvislostech.
Hodně sil a nenechme si vzít krásu listopadových dnů tlakem prodejců a médií. To podstatné, co hýbe světem, je to, co udělá každý z nás, jakmile si představí, že stojí u svého „hrobu“. Marluk 29.10.2019
Horoskop pro 43. týden
Druhá část týdne je pro mne spojena s péčí o zuby, neb jsem ve středu byla na zákroku a jak patrno, budu se z toho dávat dohromady déle, než jsem myslela. Úvodní slovo tedy vypustím, nakonec vše důležité je v textu. Mějte se pěkně Marluk
Zajímavostí těchto dnů je, jak i píši v textu, že se nám ukazují hlavní hráči boje o moc a prosazení své síly. V lednu 2020, přesně 12. ledna, se uskuteční velká konjunkce Saturn a Pluton, kteří symbolizují upevnění hlubokých proměn, změnu struktury společnosti, proměn, ale i silových a mocichtivých tendencí, které mají moc vytvářet iluzi pasti, která nás drží a nepustí dál. Je to systémová konstelace, která mění řád, jeho strukturu a zúčastněné činitele. V tomto období, kdy Venuše Večernice, Merkur Epimétheus vrhají sextil na Saturn a Pluto, kdy Neptun má sextil na Saturn a trinus na Venuši a Merkur můžeme pocítit, uvědomit si, co se děje a kdo všechno je zapojen do hry o moc. Na rovině naší psýché bychom se mohli zaobírat otázkou, jaké tendence v nás začínají převažovat? Co nám naše tělo říká, že potřebuje? Kdo chce, abychom mu naslouchali? Ve vnějším světě se nám ukážou hlavní hráči a nabídnou nám svou představu, jak si udržet moc. Prakticky to znamená, že by se měly trochu slít toky informací a z té rozmanitosti, která nás může každé ráno zahlcovat v rádiu, na internetu či jiných médii, vytvořit určité hlavní proudy. Tím nám pomohou se zorientovat. Jsou tu dny, které nás podpoří v usilovnosti a koncentraci k našemu cíli, který se ukáže jasným a konkrétním. Přenesení plánů do praxe, to je téma čtyřicátého třetího týdne. Kdo se na touto vlnou nechá nést, ten se o kus pohne. Přeji to nám všem a hlavně na těch rovinách, kde to nejvíc potřebuje naše srdce! Hezké dny Marluk 22.10.2019
HOROSKOP pro 42. týden
Dny se krátí a u nás už se táhnou mlhy od Vltavy. V praxi to znamená, že se časně ráno vzbudíte a všude mlha hustá tak, že by se dala krájet, vypravíte zbytek rodiny a mlha stále, pracujete celé dopoledne a mlha se drží a ne a ne pustit. Zdrží se až do oběda. Pak se v mžiku zvedne a bez jakéhokoliv upozornění to do vás naperou sluneční paprsky. Ve druhém případě utrousíte cos ve smyslu, že už bylo líp a necháte zataženou oblohu svému osudu. Na druhou stranu, aspoň je vidět, že je zataženo a to je taky dobré. Kocour už moc nechce ven a navíc chytl mlsnou. Jen tak něco mu nejede. Častuji ho marnými výkřiky v duchu: ještě si budeš vybírat, mlsoune jeden. On si jen olízne tlapku a ignoruje mne. Jakmile ukončím svůj plamenný projev plný kritiky, ve které mu připomenu osud koček na konci vesnice, které nemají, co žrát, a jistě by si kocourovo jídlo daly, až by všechny čtyři oblízly, si uvědomím, že plácám blbosti. Sama jsem čas od času mlsná, tak co mám co kritizovat kocoura. Kocour zatím proklouzne na své místo na gauči a okem kontroluje moje pohyby. Co kdybych začala něco jíst, že? Nejím a nic si ani nepřipravuji. Většinou si hned sedám k počítači a pracuji. Pak si vzpomenu, že bych měla pojíst, dám si vločky. Ty tedy kocour nechce ani omylem. Příprava ovesné kaše je pro něj zcela nezajímavá činnost, jako většina mých dalších praktik o cvičení, uklízení nemluvě. Kocour si mezi tím olíže si místo, kde měl kulky, stočí se do klubíčka a usne. Prdí na mě a to, safra, doslova. Prdí a kruto-přísně smrdí! Tak nejdřív mne prudí, že mu jídlo nevoní, pak mne ignoruje a nakonec prdí? Pohoda soužití. Loupnu po něm ostře okem a nevzbudím ho ani tím, že otevřu okno přímo nad jeho hlavou. Opětovně mne ignoruje. Je mi skálopevně jasné, že když kočky zdomácněly, tedy správně, když byly vpuštěny do nitra lidských obydlí a bylo jim dovoleno tam nocovat, obsadily a přivlastnily si veškeré nabídnuté prostory. Od té doby víceméně trpělivě snáší to, že s nimi bydlí i lidé. Dům, o kterém jsem si myslela, že je náš, je kocoura. My jsme jen ti, co se starají, aby se v něm kocourovi líbilo a ti, které on naoko láskyplně snáší. Je jen málo dnů, kdy mu věřím, že jsme jeho smečka, které je vděčný za žrádlo. Děti chtějí ještě psa. Mám tedy vyhlídky. Dům je kocourův a ještě přijdu o zahradu, která se stane výsostným územím psa. Bude to pes, kdo mi nakonec dovolí mít někde záhonky a květiny, natož stromky. O tom, že jablka a hrušky na dolní zahradě pravidelně sklízí srnky, pomlčím, neb o tom, že bych kdy měla ovocné stromy, si mohu nechat zdát. A kdyby se nepustil brouci nepustili do stromu letňáků, tak bych měla jen větve na sever, neb taková je dohoda se sršni. Dávám si předsevzetí, že musím oddálit tuto krutou ztrátu území, co to jen půjde. Otázkou je, zda se mi to podaří. Už mám vyhlídnutý útulek, odkud …a nakonec, co je vlastně moje? Když nad tím tak přemýšlím, tak asi jen ta hypotéka. Vše ostatní je něčí jiné a já se snažím udržet na daném místě. Ale zpět ke kocourovi. Na toho mám jasnou strategii. Zavírám před ním dveře a tím mu naznačuji, že v jeho domě jsou prostě místa, tedy jedno místo, kam prostě nemůže. Nerozumí. Vyčká okamžiku, kdy něco nesu a mám plné ruce. Díky nákladu nestihnu za sebou rychle zavřít dveře a on, kocour, přestože ještě před vteřinou zrovna tvrdě usnul unaven ranní rosou a tíhou mlhy, vklouzne dovnitř a neomylně a ještě musím dodat jen tehdy, když má špinavé tlapky a mokrou srst, si lehne do zapovězených peřin. Jindy to neudělá. Jednoduše si přeje permanentně voňavé cejchy a navíc mi tak dokazuje, že je to on, kdo určí, kdy se bude prát velké prádlo. Jsi si jistá, že děláš dobře, mňoukne, když ho vystrčím za trest ven z domu. To víte, nejsem si jistá. Už mne naučil, že válku s kocourem není radno vyhlašovat. Napočítám do deseti, opětovně otevřu venkovní dveře a on, milostpán, co se zhlédnul u sousedů Colloredů Mansfeldů, si líže zase ty kulky, co nemá a dělá, že ani v koutku duše nechce zpět do svého panství. Jakmile se na něj přestanu dívat, šup a je uvnitř. Promenáduje se po obýváku, jako by se nic nestalo a řve, nemňouká, řve, co že máme tedy k tomu jídlu. Poslušně mu dám a on, když se sehnu a kladu mu do misky další porci, mi čumákem zlehka přejede přes čelo. Ok, jsme kamarádi. Můj emoční var vyšumí, rozněžním se. Podrbu ho, on zapřede a vzápětí se odvalí zpět na svoje místo. Tak, to před tím jsme si mohli ušetřit, dodá tiše, když se uvelebí ke spánku. Ale přiznej, že jsi se taky pobavila? Mňau? Mlčím. Tohle prostě nebudu komentovat. Jemu ne.
Vážení, ať prožijete dny s kočkami či bez, vyhlídky nejsou špatné. Víkend může mít opravdové kouzlo. Emocí bude všude dost a vůně tajemna na dosah. Co tedy uděláte? Tak či tak buď vědomě lenošte, neboť to má smysl, nebo si nezapomeňte udělat něčím radost. Kus toho, co získáte rozdejte kolem sebe, neb štědrost je ctnost. Já budu učit, tak rozdám to, co vím. MarLuk 17.10.2019
Uplynulý týden vyvolal mnohé vášně, spustil válku, uvolnil emoce a rozložil smutek na ty, co byli opouštěni svými blízkými. Deště ustaly a víkend přinesl překvapivě teplé a slunné dny. Prchli jsme na výlet a místo abych byla pilná na zahradě, courala jsem se lesem kolem Českého Štemberku a objevovala krásy městyse s názvem Rataje nad Sázavou. V Ratajích jsem byla opravdu poprvé a žasla, jak se na tomto místě zastavil čas a jak jsou překrásné. Dostali jsme pozvání na sraz básníků u příležitosti 50. let od smrti Jacka Kerouaca. Vše se konalo na hradě Pirkštejn, o kterém je první známá písemná zmínka z 1346 a patřil Pánům z Lipé. Hrad je v majetku církve, ale od roku 2015 ho má v pronájmu Ondřej Kobza, kavárník, který tam příležitostně pořádá různé akce, jako byl sraz básníků. Kulisy hradu jsou fantastické a vytahují z hlubin duše ty nejromantičtější představy. Obzvlášť, když vystoupáte ve tmě po schodech do věže k velikému zvonu a rozhlédnete se kolem sebe. Štěrbinami v krovu a bočnicích vytváří paprsky slunce sítí, která přitahovala mušky, a ty se třpytili jako by se u zvonu sypaly třpytky shůry. Přišla jsem ke zvonu ve chvíli, kdy se slunce pohnulo na své pouti o kus dál a mušky už byly schované ve stínu, takže jsem tuhle mystiku viděla jen na videu, ale i tak mi přišlo, že v syrovosti interiéru se dotýkám dějin. Zní to možná jako fráze, ale museli byste tam být, abyste mi dali zapravdu. Nádvoří hradu působilo, jako by Páni z Lipé odešli zhruba tak před pěti lety. Cestou pod hradem jsme se dostali do míst, kde ve výklenku hradeb postávali básníci (Josef Rauvolf, básník Ticho, Petr Hruška, Petr Onufer, Básník Ticho, Bohdan Bláhovec, Tomáš Míka, Pavel Rajchman, Ewald Murrer, Ivan Motýl a Petr Placák)a recitovali svá díla v doprovodu saxofonisty Ondřeje Zátky a kytaristy Tomáše Pácalta. V duchu jsem si říkala, co na to asi moje holky (sedm a třináct let)? V praxi jsem však proto, aby byly pro akci motivované, nic neudělala. Nechala jsem je na pospas hradu a básníkům. A když jejich básně dozněly, zjistila jsem, že starší dcera bedlivě naslouchá a nenudí se, mladší po dvou dotazech na tablet a mému odmítnutí, si našla kamaráda a do veršů básníků spolu pronášeli dialogy své hry na prodavače nápojů. Lili do šnečích ulit bahno a drobné kamínky, zdobili a prodávali. Jejich hlasy se přirozeně naladily na melodii básní a zvučely s tím, co znělo pod tajemnou klenbou hradu. Bylo mi dobře. Básně byly skvělé a lidé usměvaví. Údolím se nesly hlasy a les kolem naslouchal a možná si v podobném duchu jako moje starší dcera pomyslely: „Bylo to dobrý, fakt, jen jsem tomu nerozuměla.“ Básním se nedá rozumět, odpovídám Živě, básně nech v sobě působit, ony tě samy někam zavedou. Rozhodně dál než navigace na zpáteční cestě, která se natolik ztratila v oblasti bez signálu, že nás stále vracela zpět ku hradu, ale my už opravdu museli domů. Když jsme se vymotali z podivuhodného kraje Sázavy a mířili k domovu, byla už dávno tma. Na nebi stoupal měsíc a kulatil se k úplňku. Usmíval se na Zem a nám bylo jasný, že i k němu se donesly hlasy básní.
Tenhle týden bude krapet ostřejší, tak se v čas poohlédněme po nějaké básni, která nám dodá silu, posílí víru a uleví od všech povinností, starostí a úkolů, které nás čekají. Hodně sil a až se bude zdát cokoliv příliš „husté“, tak to vložte do slov básní. Marluk 14.10.2019
Horoskop pro 41. týden
Jak patrno, napětí začátku týdne už ukazuje své „výsledky“. Nejsem tomu ráda. Jedna ze světa: Erdogan už operuje, jak se zabíjení říká, na hranicích Sýrie za tichého souhlasu USA a zatím nejasné reakce Ruska. (Přímo se nás to netýká, ale to je jen zdání. Ukazuje to, co je ve hře a tou je stále jen a jen obchod, nic víc.) Dvě z Čech: Vedení Prahy přiostřilo a Peking vypověděl partnerství s městem. Mohli jsme postřehnout návrat k tomu, co je „pravé“ a to v podobě představení nové kampaně ODS. Strana se konečně vybarvila, reformovala a očistila a může se svobodně přihlásit k ochraně životního prostředí reformou hospodářství a podporou rodičů. (Uf, což o to cíle jsou to dobré, ale je to na mne silná káva, neb jim to po všem nelze věřit a smrdí to využíváním tématu životního prostředí, dle hesla, kdo dřív přijde, ten mele, aneb „my v ODS jsme na to upozorňovali jako jedni z prvních, dokonce jsme si to dali do programu“. Ta rozkoš, užít si prohlášení hlavy státu, že bude vyznamenaný Václav Klaus, s minulostí ODS a s jasným postojem, že se nic od lidí škodlivého na planetě neděje…,což krásně ilustruje, jak se cíleně na všech stranách pracuje pro to, aby se nůžky rozevřely a společnost ostře názorově rozdělily a tím se zabránilo jakékoliv snaze o spolupráci.) Nu, výčet by mohl pokračovat. Proč s tím začínám je, že je třeba mít aspoň nějaké povědomí o tom, co se děje. Jakmile se o věci veřejné přestaneme zajímat, tak se všem u vesla, vesluje mnohem lépe, neb si směr a tempo určí sami.
Pro mne to byly dynamické dny, kdy jsem byla víc v práci než doma. Přinesly vydatný déšť a celá zahrada je opravdu pěkně podmáčená a cestu zdobí velké louže. Paráda. Po takovém dešti mám radost z ranní předpovědi počasí, která slibuje teplý víkend. Jsou před námi dny, ve kterých by se měly do popředí dostat naše city a emoce. Barvy podzimu tomu hrají do noty a ukazují rozmanitost barev a možnosti vyjádření proměny. Proměna je totiž smyslově uchopitelná. Nejenže je vidět, když se na ni zaměříme, ale i cítit. Kdo chodí s nosem natahujícím všechny vůně země, listů a trav si jistě lebedí, neboť cítí onu velikánkou a vskutku bouřlivou proměnu tlení. Když si to uvědomíme, snadno pak pochopíme naši chuť podpořit změnu vnitřního stavu i svým oblečením, jeho barvou, novou vůní, účesem…atd., abychom tak umocnili změnu, kterou procházíme. Očekáváme události, které zasáhnou naše city. Nálady veřejnosti budou silné a i toho jistě nejedni chytráci využijí a naservírují nám své „skvělé“ postřehy a hodnocení. Udržme se nohama na zemi a nechme si věšet bulíky na nos. Ve hře bude neptunova funkce, která v principu má vyvolat větší soucit a uvědomění si širší sítě vztahů, do kterých jsme zapojeni. Vyvolat však může i nálady, které jako světýlka bludiček, budou z kraje lákavé, ale ve výsledku nás dostanou do mlhou zahalených bažin, kde povětšinou hrozí utonutí. Pivotem v takovou chvíli může být jen naše srdce, které nám včas může nahlásit nebezpečí a ukotvit nás v přívalu emocí. Naslouchejme mu víc, než křiklounům na stránkách internetu. O víkendu rozhodně něco podnikněme a nechme vědomí plně pocítit, že proměna je barevná, voňavá a rytmická. Její rytmus je tepem života. Pěkné dny Marluk
10.10.2019
Zdá se, že se státními pohřby se roztrhl pytel a jest-li se určité strany nehádaly, tak se hádat začnou. Napětí nám lehce kulminuje, ale žádné strachy, zase pomine. Vše se střídá, jde o to, si toho všimnout a nereagovat na události tím prvním, co nás napadne. Jako já…. Víkend byl ke mě milosrdný a dovolil mi najít chvíli i na čtení a vyšívaní. Stihla jsem uloupit malou břízku a málem se ve spleti jejích kořenů pěkně zamotala. Kořeny byly tak prorostlé kameny, že nešly ven. Musel přijít muž s krumpáčem a i tak jsme měli oba co dělat, abychom ji dostali z půdy. Na místě, kde byla, byla určena k posekání a já pojala nápad, že ji přesadím. Zasadila jsem ji na zahradě, kde bych ráda jednou měla březový koutek. Pro břízku jsem našla místo a vykopala jámu, čímž jsem vzbudila zde zrovna se na zazimování připravující ropuchu obecnou. No, i přes to, jak už byla zpomalená, utrousila pěknou snůšku nadávek. Nedivila jsem se. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mne někdo vyrušil z ukládání k spánku. Rychle jsem tedy zasadila břízku a paní ropuchu (dle velikosti samice) jsem vrátila lehce pod zem, aby se mohla uvelebit, jak jí bude libo. Pak jsem přesadila šeříky a zkusila přesadit i mladý doubek, co roste pod jedlí ztepilou, a už teď nemá vyhlídky na místo pro korunu. Zase jsme měla spontánní nápad… Leč, ukázalo se po notné době kutání, že doubek už má takový kořen, že nejde ven. Potupně jsem se mu omluvila s tím, že jsem to myslela dobře a zas pečlivě dala hlínu tak, jak byla a na vrch jsem ho řádně zalila. Doubek koukal a nic neříkal. Nemusel. Slyšela jsem dobře okolní stromy a hlavně starou jedli, která zašuměla tak, že mi bylo stydno. V podstatě jsem pak jen chodila po zahradě a omlouvala se všem, že jsem měla „dobrý“ záměr, ale že už raději do ničeho ani nesáhnu, abych někoho nevyrušila. To jsem zas měla nedělní odpolední chvilku… Co vám mám povídat. Ještě že aspoň vykopnutí křenu na poli u cesty šlo hladce a nikdo nenadával. Děláme to jednou za rok touto dobou, když je po novu a Měsíc v Kozorohu. Křen má pak říz. Hnedle z něj byla pomazánka. Většina kořenů šla do kýble s pískem, kde budou čekat jako zásoba vitamínů na zimu. Cestou domů jsem sebrala ulomenou větev bezu a doma z ní začala vyřezávat, neb mi přišlo škoda, dát ji na podpal. Děti natrhaly šípek, takže sušíme a ještě se pustím do výroby šípkového likéru. Jak patrno z mého příběhu, když člověk myslí něco dobře, nemusí to být pro ty, o kteří se k tomu nachomýtnou to nejlepší. Což platí pro zahradu i pro ty státní pohřby. Ať se vám dobře vede a nikdo na vás nenadává 🙂 Marluk
Horoskop pro 40. týden a slavičím letu
O letošním odletu slavíků se hodně mluví. Mnozí spekulují, zda ten zlatý letí v čele a jiní zas, že je stejný jako ostatní a je tedy někde v hejnu a jeho pozice se mění dle toho, kam hejno letí a jaké větry dují. Tak či tak už odletěli a ukázali, že když přijde chlad, padají jablka i lidé k zemi. Ani mne neminul horoskop zlatého slavíka a jukla jsem na něj. Vlastně jsem ho nikdy nesledovala. Pár písní z jeho rané tvorby mám moc ráda, ale to je tak vše. Jako malá mi všechny jeho písně pouštěla babička, která měla všechny jeho desky a každý rok jsem mohla postřehnout, co je nového. Pan „božský“ byl hned vedle Chladila a Simonové a Pepíčka Zíma. Ještě teď, když to píši, se usmívám. Jako malé se mi všechny jejich písně líbili, neb se líbili babičce a dědovi. Hudba zněla pokojem, tančilo se a zpívalo, byla to zábava. Později jsem si našla své, o kterých jistě moje vnoučata, budou-li, si pomyslí taky své. Ale zpět k slavíku zlatému. Koukla jsem se na chvíli před půlnocí, kdy umřel, a přišlo mi zajímavé, že si ho „vzala“ Venuše. A o tom chci psát. Člověk neumírá sám ale ve „výsadku“. Jak to myslím? Prostě jsem si všimla, díky médiím, které o všem píší a vlastnímu sledování, že umírají ve stejnou dobu lidé podobně nastavení. Ne že by měli stejnou povahu, ale mají vnitřní sílu, drive, náboj, který je společný a tak společně odchází. Kdybychom si to víc uvědomovali, tak se mnohým uleví.
V horoskopu Karla Gotta je zajímá konstelace pro jeho odchod. V podstatě od nedělního večera přichází velmi napěťová situace, která musí být pro nemocného značně namáhavá. V pondělí ráno uzavře Venuše přesnou kvadraturu s Plutonem a teď se podívejme, jak to padá do jeho horoskopu. Pluto je nějaký čas v opozici vůči Slunci, což bychom mohli brát jako období hlubinné transformace. Prožívané od dubna 2017 a bylo-li by možno až do prosince 2019. S Plutonem jsou to většinou dlouhá období. Proměna se děje na úrovni osobní integrace, vnitřního uspořádání s možností odvrhnout to, v čem osobnost uvízla, co ji brzdí a zdržuje a příliš fixuje do sebestřednosti. Je to tlak otevřít se přesahu a vidět svět z perspektivy toho, komu už sebestřednost nevoní. Slavík je tak pod tlakem, ale vše je provázeno i tríny Plutona k Uranu a Neptunovi nativity, kteří zas mají sextil ke Slunci, takže dohromady zmírňují dopady a ukazují, že transformace si nevyžádá zas tak drastický průběh. Na venek je to sice pravda, ale jak vidíme z horoskopu, vnitřně si Karel Gott užil své a musil vynaložit hodně sil, aby ustál takový nápor. Nu, a v pondělí se přidá Slunce do opozice na nativního Jupitera, Měsíc do opozice vůči navitému Uranu a naše Venuše Večernice s Plutem v zádech do kvadratury vůči Slunci nativity. Tlak, který oslabený organismus má, co dělat, aby ustál. Měsíc v této pozici je každý měsíc, ale Slunce s Venuší jednou za rok navíc posíleny reálnými konstelacemi. Prostě mi přijde, že slavíka uloupila Venuše. Nakonec není divu, planeta je spojována s estetikou, láskou a hodnotami. Já ji díky studiu babylonské astrologie spojuji s principem zvratu. Tedy se zvratem, který na její pozici můžeme sledovat. Pokud bychom během roku Venuši sledovali, dojde nám, jak se zvrátí její pozice a z Večernice se stane Jitřenka, ze západního obzoru je po pár dnech na východním před Sluncem. Z toho je možno mimo jiné usuzovat na to, co jí už dávno lidé přidávali a to princip zvratu. Proměnu. Je-li v přesné kvadratuře na Plutona, je zvrat o to silnější, neb jeho dopad bude mít ještě další konsekvence a důsledky.
Igor Chaun v srpnu upozornil na muže v bezdomoví, Petra Boučka, který odešel ve stejný den jako Karel Gott. Je možné zjistit alespoň polední konstelaci, neboť v Igor v dokumentu ukáže průkaz pana Boučky, a tak je možno spatřit 16.11.1946. Přidáme-li si tranzit a ve všem vyloučíme Měsíc, neb ten za den může udělat 13°a my nevíme hodinu narození, tak nám zůstane zajímavý tranzit, ve které Venuše v kvadratuře na Pluta se umístí v přesném oktilu na Merkura a s lehkým orbisem na Marse nativity. Proč to píšu? Víme, že pan Boučka sám oslovil Igora a tak jednal – (Merkur, Mars v konjunkci v nativitě), obě tělesa pod oktilem Pluta – tlak na verbální akci, průraznost. Přidá-li se Venuše i štěstí, neb v srpnu byla k výše uvedenému v trinu, takže „pomohla“ se prosadit, ale nyní se dostala s Plutem do tlaku, který ani nemocné tělo pana Boučky nevydrželo.
Jdeme cestou se vším, co máme a napětí mysli odpovídá i napětí v těle. Pan Boučka nemá tak „hvězdnou konstelaci“ jako zlatý slavík, který se stane symbolem, jež teď mnozí využijí, ale také aspoň na poslední chvíli zasáhl do dění společnosti a promluvilo se o něm. Díky Plutonovi se připomnělo, že dostat se na ulici je vlastně velmi snadné a ukázalo se znovu, jak málo se staráme o ty, co jsou kolem nás i ve vlastním druhu. Závěrem tedy nutno napsat, že tak či tak, je třeba hledat souvislosti a uvědomit si, že stále odchází lidé, kteří mnohé vykonali, nejenom ti slavní. Do teplých krajů odletěly různé druhy ptactva. Šťastnou cestu a dobrý vítr!
S Venuší v zádech vám všem přeji, ať si všimnete toho, co se od neděle do čtvrtka děje ve vašem těle a mysli. Zkuste na to reagovat a něco s tím udělat. Neb je to o tom, neustrnout a nebát se, neboť jen tak je mysl a tělo otevřené podnětům a ne sevřené v křeči odrazů minulosti. Hezké dny MarLuk
psáno 3.10.2019
Blížíme se do první čtvrti a vztah Měsíce a Slunce pomalu a jistě narůstá. Sobotní impulz novoluní bude třeba podpořit vůlí a hlavně soustředěnou činností. Mnozí mohli být konfrontováni se svými stavy, které mohou poukázat na to, co je pro ně důležité. Ukázat se mohly potřeby, které je třeba v následujících dnech naplnit. Nový týden si na nás nachystal jak napětí a tlak na výkon, tak uvolnění, takže můžeme říct, že je vyvážený. Na nás je, co s tím uděláme. Je třeba oslyšet to, co se v nás děje. Já byla při novoluní na návštěvě. Seznámila jsem dva mé přátele a účastnila se natáčení. Eva Francová a její přátelé točí v Chlenech rozhovory se zajímavými osobnostmi, které ovšem nejsou známy ze stránek Blesku a mnohem víc než řeči, je známa jejich činnost. Eva si vybírá lidi, kteří mají co říct k současné situaci vztahu člověka a přírody. Je to moc zajímavé a z každého rozhovoru jsem si něco odnesla, některé mne donutily zkoumat dál nebo mi rozšířily obzory o to, co jsem absolutně neznala. Tohle novoluní a tedy to, co budu rozvíjet, mi přineslo na chvíli ten příjemný pocit, že stojíte na prahu něčeho „velkého“. Mám v hlavě přípravu astrologického symposia, což mi události a setkání připomněly. Objevil se mi tedy plán, na kterém budu muset pracovat. Taky se mi vrátila pekelná únava a to je teprve konec září. Takže budu muset zapracovat i na tom, neb mám plány, tak musím vydržet. V tomto týdnu nás v sobotu čeká první čtvrť, která by měla mnohé pomoci rozhýbat. Aby se tak stalo, musíme připravit či se zaměřit na to, co je třeba rozhýbat. Jinak si okolnosti vyberou „samy“ a se jen budeme divit, co že se to děje. Takže přátelé, vítr vane silně a hlásí změny v proudech moře a nutnost soustředit se na to, co je podstatné. Hodně sil a hlavu vzhůru, nic není ztraceno!
