Horoskop pro 10. týden – první lunární čtvrť, Neptun, Venuše Večernice a ti další…

V pondělí se pěkně z plných plic nadchněme a skočme do rozbouřených vod života. Nemysleme na to, co by bylo, kdyby. Raději plavme tam, kam potřebujeme. Hospodařme s dechem a rytmem svých temp, neb další nádech bude možný ve středu a pak zas až v sobotu. Z toho plyne, že planety v tomto týdnu budou více v napěťových vazbách, což přeloženo z astrologického jazyka je známkou nutnosti jednat, zůstat v pohotovosti, ve střehu, protože bude třeba uvolnit napětí a neklid, nezaleknout se zádrhelů a překonávat překážky.

První čtvrť napře svou sílu prosadit impulz, který se při novoluní objevil (23. 2.). Navíc se oktily spojí s Venuší Večernicí. Malý oktilový trojúhelníček se objeví ještě jeden a to mezi konjunkcí Slunce s Neptunem a kvadraturou mezi Uranem, Venuší a Saturnem s Plutem. Velcí hráči jsou ve hře a ukazují, co umí a to jak na rovině abstraktní, tak na rovině konkrétní – společenské i osobní. Napětí odvádí sextilový trojúhelník, který drží základna trínu Marta s Uranem v textilech na Slunce a Merkura Prométhea. Jenže Merkur není příliš blízko Slunci, takže tento vrchol je vlastně takové Twin Peaks a tam, jak někteří vědí, se dějí věci. Pro ty, co seriál Davida Lynche neznají, hlásím, že dvoj-hora je symbolem dobra a zla, viz u nás Velký a Malý Blaník. Obě polarity jsou spolu, což není jen tak obvyklé a od pradávna takové útvary nesly v myslích i činech lidí důležitý význam. Každý dvou-vrch či dvou-hora si žádá svůj specifický přístup a respekt, neboť každá je zasvěcena jinému typu síly, kterým se život projevuje.

Co tedy v praxi s tím vším planetárním nadělením?

Nic zas tak neobvyklého. Je třeba si připustit, že to, co chceme, bude klást odpor a my nesmíme ztratit trpělivost, vůli a soucit. Můžeme pozorovat a uvědomit si, že společnost nyní dřív jedná a dřív mluví a netrpělivě těká z jednoho na druhé, až pak si uvědomí, co se vlastně děje, co cítí a co řekla. Slunce blížící se do přesné konjunkce s Neptunem (přesná bude v neděli 8. března) se dá interpretovat jako návštěva tržiště, na kterém nejde o prodej ani nákupy, ani o společenské setkání, ale o to, abychom si všichni zažili vzájemné propojení a závislost jednoho celku na druhém či si ono propojení alespoň do mysli připustili, v lepším případě plně uvědomili a díky tomu proměnili své stereotypy. Introspekci je tento týden nakloněn a my můžeme do úplňku odhalit, kde nechal tesař díru. Jakmile najdeme to, co je třeba opravit, vyčkejme na příští týden, kdy bude vhodnější se do toho víc obout (Merkur začne být direktní od 10.3.). Během těchto dnů bychom měli objevit to, co je třeba proměnit zvláště v rovině naší praktické každodenní činnosti.

A příběh na závěr. Posledních pár let dostávám od kamarádky fotografky Michaely Neumanové nástěnný kalendář, a protože v umělecké rodině, kde každý tvoří a přátelé jsou taky tvůrčí, je minimum volného místa na stěnách, dala jsem si kalendář na záchod. Doufám, že vás tím nepopudím? Uvažte! Je to pro mne místo, kam když zalezu, tak mám šanci i na několik minut být sama a v klidu. Jak si tak obvykle sedím, tak hledím na fotku pro daný měsíc roku a rozmýšlím, o tom, kde v rámci daného měsíce jsem, co mám před sebou a jaké mám plány a úkoly na zahradě. Vše by mohlo být zcela banální, kdy mi před lety nedošlo, že kalendář je umístěn tak, že se na něm v průběhu různě lámou paprsky slunce a hra světla mění výraz fotografií. Ráno je na téže fotografii vidět něco důrazněji než v poledne natož večer. Tahle hra světla mne začala ohromně bavit, takže jsem se ke kalendáři naučila chodit i jindy než jen v nutnosti využití wc. Jak jsem se tak dívala na fotky, přišlo mi, že na mne mluví a že mi vypravují své skryté příběhy, které, světe div se, rezonují zrovna s tím, co prožívám. Začala jsem tedy na každý další měsíc těšit, neb jsem nevěděla, jaká fotka mne čeká a jak tedy procvičím svou představivost a imaginaci. Kalendář si totiž nikdy dopředu neprohlížím. Vždy, když jsem otočila na nový měsíc, pozorovala jsem hru světla na fotce a s tím, co z ní víc vystupovalo či naopak zapadalo, jsem spojovala svůj život. Na konci měsíce si připsala „klíčové slovo“, o čem že ten měsíc byl. Tohle vše až do letošního roku, kdy se situace změnila. Nejdřív to vypadalo, že můj „věštecko-deníkový“ kalendář možná ani nebude, ale v lednu se objevila Míša a kalendář přivezla. Prvně jsem si prošla kalendář dopředu a uvědomila si, že se tentokrát vlastně musím na každý měsíc připravit a ne až zpětně rekapitulovat, co bylo. V praxi to teď mám tak, že otočím list a už vím, o čem je pro mne tématem fotky a to si dám jako inspiraci pro daný měsíc. Pak pozoruji světla fotky a místo přemýšlení o tom, co bych měla, kdy dělat, nechávám v sobě znít téma daného měsíce. Mysl se zklidní a téma měsíce pozvolna vyjevuje své významy.

Foto z kalendáře fotografky M. Neumannové

Na březen je fotka (viz příloha), která mi připomněla Tři moudré opice. Znáte je? Pokud ano, tak se omlouvám a pokud ne, tady stručné připomenutí. Odkud Tři moudré opice vykoukly na svět, se zcela přesně neví. Snad ze starověkého Egypta a Angkor Watu (Khmérové), jak odkazuje Mgr. David Lábus Ph.D.. Usídlily se v Japonsku, kam se dostaly Hedvábnou stezkou z Činy a staly zde součástí buddhistických legend a jejich motiv vstoupil i do lidové víry – Koshin. Tři moudré opice – Mizaru, která si zakrývá oči, aby neviděla zlo, Kikazaru, která si zakrývá uši a nenaslouchá zlým řečem a Iwazaru, která si zakrývá ústa a nepomlouvá, jsou snad odrazem tří božských bytostí, které podle náboženství Koshin má člověk v těle, a které sledují jaké dobré anebo špatné skutky toto osoba vykonala. Každých šedesát dnů pak v noci opouštějí tělo svého nositele a informují božstvo Ten-Tei o výsledcích svého pozorování. Špatné skutky jsou po zásluze potrestány nemocí, zkrácením života, v některých případech i smrtí. Opičky pak mají verzi svého vysvětlení tu, že buď chrání člověka, aby jeho zlé skutky nemohly být sděleny božstvu Ten-Tei, nebo mu připomínají, co si počít, aby se nezapletl se zlem. Na tom všem je moc pěkná proměna, ke které léty došlo. Přispěla k tomu soška opiček ve vlastnictví Mahátma Gándhído, který jejich poselství upravil na nedostatek odpovědnosti, odklonu od morálky a alibismem společnosti, která záměrně nechce vidět, slyšet a mluvit o tom, co je naléhavé. Lidové slovesnost je převedla zas na představu ideální manželky, která nevidí, nekomentuje mužovo počínání a nenaslouchá zbytečným drbům až po tíživé přijetí symboliky opiček skupinami organizovaného zločinu, pro které jsou zas připomínkou toho, co dělat, aby nebyl prozrazen.

Anebo ještě jinak, jak praví slavný Konfucius ve svých Aforismech a výrocích: „Nedívej se na to, co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku, neříkej to, co není v pořádku.“ Fotka z kalendáře mi tohle vše připomněla a inspirovala mne k úvaze, kterou v sobě nechám pracovat – Tři moudré opice, které apelují na to, abychom odvrátili svoje činy od zla. Za mne se to na stávající společensko-kulturní situaci hodí. Takže opice s námi a nezapomeňme, že láska a humor léčí.  Marluk 2. 3. 2020

Horoskop pro 9. týden a novoluní

V neděli 23. února odpoledne proběhlo novoluní, které se spojilo se silným větrem a odfouklo to, co nedrželo dobře, nebo ze své podstaty nedokázalo čelit síle větru. Chvíli jsem si představovala, jak by mohl takový vichr odfouknout i to, o čem scestně přemýšlíme, co je klamné a na rovině společenské shnilé a nebezpečné. No, uznávám, naivní představa, ale? Zatím je nutno konstatovat, že ani silnému orkánu nic takového nepodařilo. Na druhou stranu se můžeme ptát, co nám ze symbolického pohledu novoluní pro nový lunární měsíc přifouklo?

Novoluní 23. února 2020

Novoluní se odehrálo na 5° Ryby a stálo ve vrcholu dvou trojúhelníků, které tvořily svými aspekty (vzájemnými vzdálenostmi) další planety. Harmonický trojúhelník se základnou v trinu mezi Uranem v Býku a Marsem v Kozorohu (oba v textilech k novu), by měl být inspirací k praktické realizaci změn, které se jeví jako nutné, neodkladné a navíc funkční a na výsost praktické. Kdo např. začne cvičit, kdo změní svůj denní řád nebo kdo změní práci či přístup k ní, bude povzbuzen dobrými výsledky. Na společenské úrovni se mohou prosadit názory těch, kteří nejsou ve většině, takže má smysl se hlásit k peticím a dalším vážně míněným dopisům představitelům vlády či obecních úřadů. Jen je třeba, aby to byl hlas více lidí, ne jednoho jednotlivce a opravdu reálná kauza, na kterou výzva občanů reaguje. Tenhle sextilový trojúhelník mohou využít ti, co chtějí úspěšně rozšířit nějaký postoj či názor, neboť má v sobě sílu emočního ovlivnění. Kdo se chopí díla, ten vyhraje! Leniví bychom v novém měsíci opravdu neměli být.

Druhý trojúhelník má základnu v kvadratuře, napěťovém aspektu mezi Venuší Večernicí v Beranu a Jupiterem v Kozorohu s oktily k novoluní. Napětí rozběrné kvadratury bude provokovat k zbrklým a emočně přepjatým reakcím. Na první pohled se to nebude zdát, ale do všeho se budeme vkládat se značnou silou opřenou často o příliš subjektivní i dokonce nereálná očekávání. Jupiter ve své rozpínavosti bude chtít jasné reakce, konkrétní odezvu na to, co emoce přinesou. Napětí tak můžeme vnímat, jako rozpor mezi tím, co děláme „jen tak“ z radosti, spontánně a naším očekáváním, tj. tím, co jsme si vlastně v podtextu naší spontaneity přáli získat jako zpětnou odezvu. Tohle je velké téma, neboť přiznejme si, komu se daří nic neočekávat a být jako ptáček? (Pro připomínku: Matouš 6,26: Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?) Nu, a my se staráme především o výsledek ne o průběh, natož abychom se starali o náš život ve spirituálním smyslu. Oktilový trojúhelníček, jak mu astrologie říká, je prudkým a efektivním nástrojem k uvědomění si reakcí a jednání založených na nereálném očekávání toho, co by mělo být a tím přehlížení toho, co je přímo před námi. Jenže u oktilů nejde o žádné katastrofy, naopak! Jakmile budeme naslouchat vnitřnímu napětí, vyslechneme tlaky na to, aby výsledek byl takový, jaký zrovna my chceme, zjistíme, že máme efektivní nástroj umožňující se rychle vyladit na to, v čem zrovna jsme a nemyslet na nic víc. Být v souladu a uvědomovat si masky a role, pro milovníky Junga persony, které používáme a které symbolizuje právě Jupiterova funkce v horoskopu.

Stručně řečeno, jakmile zjistíme, že jsme jednali tzv. „trapně“ „zbrkle“ „unáhleně“ „silově“, tak se nerozčilujme, neodsuzujeme ani nelitujme. Je to totiž výhra!  Získáme tak prostor uvědomit si svá očekávání, které jsme měli a která se nesetkala s očekávaným přijetím a výsledkem. Proč? No protože jsme jednali jen na základě svých subjektivních vysněných představ a ne na základě pozorování a reagování na konkrétní chvíli a konkrétní náladu ve vztahu s druhými a okolím. Však to jistě znáte, když se člověk chce pomazlit s kočkou, protože je mu třeba smutno nebo ho to zrovna napadlo, kočka na just nebude chtít a sekne drápkem. Kdo pochybil?  

Když spojíme oba zmiňované trojúhelníky (napěťový a harmonizující), v jejichž vrcholu je novoluní, tak získáváme vyrovnávající se impulz, který na vnitřní osobní rovině a na vnitřní společenské rovině, bude inspirující a umožní prosadit to, co je třeba a co reálně v danou chvíli půjde. Proto je třeba být připraven a otevřen možnostem.

Perokresba Karel Jerie

Z pohledu sabiánských symbolů se nov a tedy impulz na nový lunární měsíc odehrál na FÁZI 335 (Ryby 5°): DOBROČINNÝ BAZAR ORGANIZOVANÝ CÍRKVÍ

Klíčová myšlenka: I ty nejprostší interakce mezi lidmi tvořícími společenství a individualitami mohou být zhodnoceny prostřednictvím duchovního nebo transcendentního stvrzení.

Obraz dobročinného bazaru je doufám v dnešní době všem znám, ať se ho účastní nebo ne. Je místem, kde dáváme věci tzv. „do placu“, aby posloužily dalším a zároveň, abych výtěžek z nich, posloužil těm, kteří bazar pořádají k nějaké jimi jasně deklarované aktivitě. V obrazu máme organizátorem církev. Nevíme jakou a myslím, že to ani není nutné vědět. To, co je důležité, že církev pořádá dobročinný bazar. Umožňuje získat prostředky, které ji poslouží k dalšímu rozvoji, tedy upevnění vnitřní struktury a vnější pomoci, neboť církev notným dílem přispívala a přispívá k pomoci těm, kteří jsou odsunuti z centra dění společnosti. Rudhyar výstižně dodává: „(Církev) pomáhá společnosti být „celkem“ tím, že ji „posvěcuje“ – alespoň co do ideálního principu. Ospravedlňuje lidské chování tím, že mu žehná božským Zjevením toho, co je dobré a hodnotné.“

Dobročinný bazar je tedy organizační záležitost, která vede lidi vzdát se nezištně toho, co ještě slouží a složit může, ve prospěch někoho druhého. Pořádá-li bazar církev je zde navíc přítomen přesah vedoucí všechny zúčastněné k připomínce spirituální stránky života, k připomínce soucitu a nezištné lásky. Jak píše Rudhyar: „Dobročinný bazar zdůrazňuje, že „Boží přítomnost“ je možno nalézt i v těch nejprozaičtějších lidských aktivitách.“

Perokresba Karel Jerie

Protilehlým místem k novu je 5°Panny, který nese obraz: ČLOVĚK SI ZAČÍNÁ UVĚDOMOVAT DUCHY PŘÍRODY A SPIRITUÁLNÍ ČINITELE, NORMÁLNĚ NEVNÍMANÉ

Klíčová myšlenka: Otevírání nových úrovní vědomí.

Připomenout si protilehlý bod novoluní není tentokrát opravdu od věci, neboť je místem, odkud trojúhelníky aspektů vážících k sobě novoluní berou inspiraci. Takže je nutno mu věnovat trochu pozornosti. Obraz nám odkrývá situaci, kdy si člověk začne uvědomovat duchy přírody, normálně nevnímané. Nemyslím si, že bychom měli brát symbol doslovně, tedy že v tomto měsíci uvidíme skřítky a probouzející se vodní víly. Mám za to, že můžeme pocítit energetické procesy, tj. jak připomíná Rudhyar „dynamiku sil“, které se navenek projevují jako životní formy. Tedy, že můžeme intenzivněji vnímat propojení se vším, co kolem nás je a to během našich obvyklých každodenních aktivit. Někteří se toho dotknou poprvé a jiným se posílí jejich vnímání. (Například v tlaku na zrušení klecového chovu slepic by to mohlo výrazně pomoci, kdyby si víc lidí začalo uvědomovat, kolik bolesti stojí za jedním vajíčkem označeným číslovkou 3 na razítku jeho skořápky. O další ani nemluvě.) Zajímavostí u obou zmiňovaných symbolů je, že se obracejí ke každodenní rovině života a ne k nějakému výjimečnému extatickému zážitku. To je nesmírně cenné a také nadějné v tom, že je to všem bez rozdílu přístupné. Jedinou podmínkou je ochota pozorovat a vnímat okolí, se kterým vstupujeme do vztahu. Pak je možné vidět mnohé jinak neviděné!

V tomto symbolu máme i ukázku toho, co stojí za naším „očekáváním“, o kterém jsem výše mluvila. Je to imaginace – představivost, kterou mysl používá vždy, když se setká s energetickým procesem. Ten je bez formy a jména. Prostě je výslednicí vzájemného spojení. Vzniká a zaniká. Aby ho mysl člověka mohla zachytit, musí mu dát „jméno a formu“ (Rudhyar na tomto místě odkazuje k sanskrtskému nama a rúpa), tedy pojmenuje ho a zformuje ho. Imaginace je mocnou silou vytvářející možnost poznat to, co se děje, ale také očekávat to, co se nám dané chvíli jen připomnělo z minulosti.

V aktivitách, do kterých se v tomto měsíci pustíme, vrhneme, skočíme a které možná na první dobou hned netrefíme, nedokážeme či přeženeme, bychom neměli propadat panice, sebekritice či lítosti. Měli bychom si uvědomit, že zásluhou toho, co ladí a zejména toho, co v našich obyčejných aktivitách neladí, se ukazuje to, co je v nás cenné, dobré a i nás přesahující.

Takže neklesat na duchu! Marluk 24. 2. 2020

Citace z Astrologické mandaly Dana Rudhyara, nakl. Půdorys, 2003

Horoskop pro 8. týden

Souhrou okolností se mi připomnělo téma radosti ze života. Stalo se, že jedné ženě bylo připomenuto, že si „jen tak užívá života“. Samozřejmě, že to byla nevyžádaná informace a oné ženě z ní nebylo dobře, ale mne vše zaujalo nejenom proto, že to je moje práce, ale i pro to, že se pod termínem „užívání života“ skrývá mnoho další podtextů a významů. Druhým důvodem bylo, že jsme s rodinou byli účastni masopustní veselice, která je oslavou radosti ze života, divokým užíváním si života.

Tento týden nás přivede k novoluní. Je tedy vhodný čas si uvědomit, co se to vlastně během lunárního měsíce odehrálo. Předlohou, kterou si k tomu můžeme vzít, je právě míra, s jakou si užíváme života. Uznejte sami, že je to téma! Jak si užíváme života? Jak si vychutnáváme barvy a podoby života? Sama za sebe musím říct, že jsem se vycepovala k tomu, že za den musím něco pro mne důležitého udělat, jinak nabudu pocit, že jsem ten den žila marně. Jenže to není vychutnávání si života. Další, co mne napadne je, že jsme si udělali výlet s rodinou a byli na masopustní oslavně s přáteli, kde jsme se poměli a radovali se. To už by snad mohlo být ono, ne? Ano, budu-li mluvit za sebe, užila jsem si života, neb jsem jen tak byla, nemusela nic, pozorovala děti, jak jsou fascinované velkými maskami a poslouchala lidi, jak veškeré dění komentují. Poslouchala písně a třeštila oči z toho, že pod tradičními masopustními maskami byli obyvatelé z dálné Asie, jižních zemí a Španělska. Tohle už je no, ne? Pak jsme taky dobře jedli a pili a vychutnali si vše, co nám nabídli a co jsme zas my přivezli našim přátelům. Společné jídlo a pití, muzika to už je ono?

foto Marluk

Mohlo by směle odpovědět, ano, to už je ono. Užíváme si toho, z čeho máme prospěch. Jenže je toliko forem a možností jak si užívat, tedy z čeho mít prospěch. Přistoupíme-li ke světu tak, že to, co nám nabízí, je pro náš prospěch, můžeme si užívat život ve všech jeho oblastech a podobách. Rozpoznáme-li, jak je nám dobře, že prší, nebude nám vadit na pondělí odhlášený déšť. Rozpoznáme-li, jaké je štěstí, že nám někdo rozumí, nebude nám vadit, že na nás někdo mluví. Rozpoznáme-li, že jazyk a jeho chuťové pohárky se s chutí otevírají všemu, budeme si vychutnávat zrovna to jídlo, co máme před sebou. Budeme-li si chtít užívat život, budeme otevřeni radosti, neboť je průvodním jevem toho, co nám přináší prospěch. Je s dobrým neodmyslitelně spojena. Radost a užívání často poznáme v rozkoši, kterou zakoušíme a po které toužíme. Jenže rozkoš je sice opojná, ale také ve své nenasytnosti nebezpečná. Radost z užívání života je vlastně velmi prostá a jednoduchá. Mohli bychom říct, že je vlastně taková povrchní, stačí jí málo, nebo na druhou stranu jí stačí cokoliv a už se raduje. No, to je ono. Radost a užívání si života může působit obyčejně, povrchně a lehce. Patří do ranku „vysokého umění“, neboť v sobě nemá žádný háček, kterým by naše vědomí přišpendlila a tak se udržela. Nepodporuje žádnou závislost, neboť je těkavé, prchavé povahy, patřící vždy jen přítomnému okamžiku. Nedá se udržet, zastavit, zachytit, spoutat, neboť neulpívá. Radost užívání života je nesena láskou a ta ze své podstaty spojuje, ale nepoutá.

V čase konce divokého masopustního reje, v čase příprav na rozhodující boj mezi světlem a tmou, je vhodné pomyslet na to, jak si užíváme života. Tak totiž poznáme, zda se už máme rádi. Umíme se radovat z toho, co je právě teď, nebo to chceme jinak či rovnou být jinde?

foto Marluk

Mít se rád je totiž o tom, že se raduji z toho, co právě je, ať to je jaké je. Přijímám a užívám si toho, co je, což platí i pro stavy, které obvykle označujeme slovy únava, smutek, žal, bolest. I tyto stavy patří do palety nabídky života, a pokud i je přijmeme, poví nám svůj příběh a budou nám k užitku. Mohou nás upozornit na to, co jsme přehlédli, nebo zapomněli a vrátit nám tak vnitřní i vnější pohodu. Jen je třeba je přijmout a užít si to, co nám říkají. Ano, vím, co píši. Je to kumšt přijmout vnitřní nepohodu, nemoc či smutek. Jinak to však nejde. Budeme-li se bránit, obsedne nás strach, který nehoví tomu, abychom se měli rádi, protože ve strachu je tu vždy něco, co nad námi má moc.

Užívat si života znamená hledat světlo soucitu, které je natolik zářivé, že je obsažené v každém aspektu života, v každé části hmoty, v každém záblesku vědomí. Užívat si života znamená přijmout život jako radostný projev spojení. Být ve spojení je silou života.

Prakticky na to můžeme jít tak, že si každý den uvědomíme to, co si užíváme, co nám dělá dobře, co nás rozradostní. Je to posilující a staví to vědomí na půdu, která je pevná a schopná čelit jakýmkoliv životním situacím. Je-li silná, dokáže odvrátit i zkázu a zmar. Je východiskem pro změnu, je východiskem pro zvrat. Je světlem, které nám jasně říká, že mám-li se ráda, je celý svět boží zahradou, která mi může být k užitku a pak i já jsem k užitku všemu kolem mne. Jen je třeba to postřehnout, další už se bude dít tzv. samo. Je to totiž, jako pohoda letního ležení na louce, když se díváš do mraků, jako když se ti točí sukně v rytmu písně, jako když ti vítr šumí kolem uší, při prudší jízdě na kole, jako když ti zavoní hlína, jako když tě obejme chladná voda rybníku, jako když ti nečekaně zasvítí slunce do očí, jako když ti déšť pokazí účes a ty se směješ, jako když tě olízne zvíře a ty se s úsměvem otřepeš, jako když ti dítě dá dárek a ty víš, že jsi dobrý člověk. Taková je krása užívání života. Nekumuluje se, neboť ve chvíli, kdy je, se i zároveň dává. Neulpívá, neboť netouží po moci a tak ani nevytváří závislost.

Chtěla jsem vás do nového týdne naladit radostněji, neb je před námi hodně práce a úkolů a pro vše bychom neměli zapomínat si užívat života, ve výše uvedeném smyslu. Očistit užívání si života od kontextu čistě komerčního nebo konzumního. Marluk 17.2.2020

Horoskop pro 7. týden 2020

Před úplňkem nás to táhlo poznat prostředí, z kterého čerpá naše povaha. Mohli jsme intenzivněji nahlédnout zděděné, převzaté, naučené či vštípené i to, co v nás uvízlo i přesto, že jsme si mysleli, že už je to dávno pryč. Prošla jsem si svým a musím přiznat, že prohra na domácím poli je citelná a že tváří tvář rodině mám tedy hodně co dohánět, uvědomovat a napravovat. Při tom všem sebe-nahlížení jsem však našla aspoň něco „pozitivního“: Daří se mi nehodnotit. Vnitřní přísná práce snad už nese plody. Úplněk otevřel dveře orkánu a nám perfektně zametl zahradu, vyhodil proud a cestě pokácel stromy, takže mi v pondělí zkomplikoval cestu do práce i přístup k internetu. Pondělí tak bylo náročné, ale za mne vše dobře dopadlo.

Vítr přinesl nové téma, kterým je přesun energie z tlaku na akci do tlaku na uvědomění. V lunárním cyklu bude toto téma kulminovat v sobotu druhou lunární čtvrtí. V sobotu při druhé lunární čtvrti se Měsíc dostane do přesného sextilu k Saturnu a Plutu, čím nám naznačuje, že téma saturnsko-plutonské konjunkce znovu zazní. Ukázat by se měla podstata pojmu POMPÉZNOST v protikladu k JEMNOSTI CITU. Inspirací jsou mi sabiánské symboly stupňů Slunce a Měsíce při druhé čtvrti – FÁZE 327 (Vodnář 27°): STAROŽITNÁ KERAMICKÁ MISKA PLNÁ ČERSTVÝCH FIALEK a Fáze 237 (Štír 27°): VOJENSKÁ KAPELA HLUČNĚ MAŠÍRUJE ULICEMI MĚSTA.

Perokresba Karel Jerie

Tím, že má Měsíc přesný sextil k Saturnu a sextil k Plutu, získávají obrazy na naléhavosti a vedou nás k tomu, všimnout si dalšího aspektu našeho života. Neměli bychom přehlédnout to, co se stává v naší společnosti a v našem životě pompézním, okázalým, příliš dominancí a pýchou prosáklým chováním, které vylučuje určitou kvalitu a veřejně ji označuje za správnou, hodnou tedy obecné podpory a následování. Jakmile je něco nad něčím vyzdviženo, glorifikováno, bývá to provázeno agresí, která pomáhá upevnit moc dané hodnoty nad druhou. Vojenská kapela, je tak symbolem právě oné agresivní glorifikace výlučnosti toho, co je správné. A teď do světa kolem nás. Podívejme se na to, co se kolem nás poslední dny glorifikuje, co na sebe a svou výlučnost upozorňuje? Kdo se nám ukazuje, že je tím správným, hodným následování? Navádět vás budu jen k tomu, abyste si toho všimli a ujasnili si, zda za tím jdete na základě sdílených idejí, nebo jen pro opojnou „hlučnost“, s kterou se dané prosazuje.

Osobní rovina je také zajímavá a ukazuje nám, že i zde bychom měli hledat to, co se vyvalí ven v touze po slávě, po pompéznosti, lesku a výlučnosti. Mohou to být naše tendence, zvyky, ale také inklinace a silné emoce, které se prosadí a strhnou naši pozornost jinam, než bychom chtěli. Jak to myslím?

Před časem mi pomohl najít vhodná slova rozhovor s Evou Francovou. Mluvily jsme spolu o tom, jak nás jednu jak druhou obsedne nějaká představa a strhne nás k pokušení ji realizovat. Budu-li mluvit za sebe, tak mne ondá strhl pocit euforie z rychlé jízdy. Vsadila jsem na rutinní znalost svého dennodenního úseku a jela na plný plyn. Ke svému překvapení jsem podlehla svůdné myšlence, jet v protisměru a to, na nepřehledném úseku, což vše trvalo jen malou chvilku, neb jsem si záhy uvědomila, že nejsem tady-a-teď, ale že mé vědomí uvízlo v jaké si představě, která glorifikovala část povahových rysů a osobnostních zkušeností. Tento, jak Eva řekla „opojný“ a „svůdný“ pocit, vyzdvihl a glorifikoval moc a vnuknul vědomí ideu, že jsem paní svého konání. Ke svému štěstí, jsem se včas probrala, a když spořádaně a v přiměřené rychlosti a směru vjela do zatáčky, nebyla už překvapena tím, že jet rychle, byla bych to napálila do tahače, co za zatáčkou odklízel zbytky nabouraného auta, které mělo nehodu. Jako by se vědomí naladilo na to, co přede mnou udělal někdo jiný, jen mu to nevyšlo… Jako bych se naladila na rovinu, která svou svůdností jen halí zmar a chaos, ale vždy vede k destrukci. Projev této destruktivní síly je vždy svůdný, ale aby mohl svádět, musí mu před tím vědomí lidí nabídnout něco, čeho si cení, co glorifikuje, co vyčlení, na co poukáže, že to, je to správné a hodné uznání. U mne to byla glorifikace odvahy. Místo, abych si jí vážila, převážila pompéznost a svou odvahu jsem glorifikovala víc, než je zdrávo.

Perokresba Karel Jerie

Obraz vojenské kapely hlučně mašírující ulicemi města, je symbolem pozice Měsíce, tedy toho, čemu se budeme přizpůsobovat. Oproti tomu Slunce, zdroj životní síly ponese při sobotní čtvrti obraz starožitné keramické misky plné čerstvých fialek. Obraz odkazuje na tradiční dovednosti, jakou je výroba keramiky, která je nejen užitková, ale má i svou podstatnou uměleckou stránku. Lidská tvořivost vedená potřebou vyrobit si pomůcky pro život se vždy snoubí s uměleckou činností, ve které se otiskuje vnitřní přesah, spiritualita a estetická hodnota tvorby. Fialka, (v našem případě violka vonná), které zdá se i zanedlouho pokvete, je symbolem skromnosti a nevtíravé a přesto mocné vůně, která otevírá duši do šíře. Její vůně má přirozenou moc přimět osobnost k soucitu, pokorné otevřenosti lásce. Síla této na pohled křehké rostlinky je v tom, že dokáže v organismu přispět k vylučování toho, co do něj nepatří. Je močopudná a protizánětlivá, přispívá k uvolňování hlenů a odkašlávání, navíc její listy se výborně hodí při hubnutí. Jedna z prvních kvetoucích jarních rostlinek je v obrazu v keramické misce a spojuje tak svou skrytou sílu s řemeslnou prací člověka. Opora v přirozených tradicích, v tvorbě zamezí emocím se přemrštěně či násilně předvádět.

Z toho plyne, že v nadcházejícím týdnu bychom měli čerpat více z procesu tvoření než z výsledků tvorby. Trochu přísněji hledět na to, co se v nás začne okázale předvádět, zvláště pak v kontaktu s jinými lidmi.

Jakmile rozpoznáme opravdovou vůni fialek, bude pro nás hluk pochodující kapely jen připomenutím, že být ve střehu, tedy být bdělý je živnou půdou pro radost, která kvete a voní tam, kde se dílo daří.

Vše dobré přeje Marluk 11.2.2020

Horoskop pro 6. týden

Začnu zdánlivě od konce. V neděli nás čeká úplněk a není od věci podívat se zpět k novoluní, které se odehrálo 24. ledna (byl to pátek). Novoluní se uskutečnilo na 5°Vodnáře v doběžné kvadratuře k Uranu v Býku. Uran je symbolem strukturálních změn, zrychlení a neobvyklostí, které vedou k nutnosti otevřít se improvizaci a novým řešením. Možná si také užíváte smršť drobných či větších událostí, které vás stejně jako mne roztáčí do rychlého kola. O světových událostech ani nemluvě. Novoluní oživilo sabiánský symbol: JE VIDĚT, JAK SE SHROMÁŽDĚNÍ PŘEDKŮ SNAŽÍ POMOCI MLADÉMU VŮDCI USKUTEČNIT JEHO SNAHY. Symbol nabízí pohled na to, co do nás vtiskly předcházejí generace. Jejich úspěchy i neúspěchy, snahy, touhy ale i nenaplněná očekává stojí tváří v tvář mladému vůdci a formují jeho snahu uskutečnit cíle, které si předsevzal. Do role mladého vůdce si dosaďte každý sebe sama a pak se pěkně rozhlédněte. Rudhyar v Astrologické mandale mluví o tom, že každý jedinec (vůdce ze symbolu) je závislý na síle úspěchů a neúspěchů svých předků. Právě oni stojí v základech jeho osobnosti, tvoří jeho sílu a podporují ho nebo vedou k netečnosti či neschopnosti přesáhnout omezení, která cítí. Potkáváme se  tedy s tím, co nám předkové zanechali a to na všech rovinách a úrovních života.

Podíváme-li se na světové události, můžeme si jasně uvědomit, že podceňovat či přeceňovat naše možnosti se nám nevyplácí a dělá-li to po sobě několik generací, je sklizeň fakt „bohatá“. Tedy rychlost dění posledních dnů a to, jak k nim přistupujeme, je nejenom záležitostí osobní vůle, ale i síly odkazu našich předků. Ani naše osobní směřování není čistě „výmyslem“ naší libovůle, ale zděděných dispozic a to nejen tělesných, ale také duševních a v neposlední řadě duchovních.

Možná jsme si všimli, že udržet si směr a to, co bychom rádi, není tak snadné, jak se před časem zdálo. Z pohledu astrologie se stávající měsíc (od novo k novu) svým tématem snaží připomenout naše základy a kořeny.

Z čeho „vyrůstáme“, z čeho čerpáme a o co se opíráme?

Musíme se popasovat se tím, co nám naši předci nadělili. Jejich pomoc může mít různou podobu. Někdo objeví sílu kořenů ve své fyzické stránce, jinému se potvrdí zkušenosti rodičů a další  se zastaví, neb ještě nikdo z jeho předků danou překážku nechtěl překročit. Můžeme si tak uvědomovat, čím jsme podporování a to právě ve chvílích, kdy se musíme věnovat něčemu jinému, než vlastně chceme, či než jsme si vytkli. Ono „jiné“ je jiným jen do té míry, že jsme si to nevybrali dobrovolně. Ve výsledku je to však jedno, zda si ono „jiné“ vybereme nebo ne, protože se s tím tak či tak musíme nějak poprat. Buď do toho vstoupíme, nebo před tím uhneme. V obou případech jsme přiměni se rozhodnout. Cesta je nelehká jen pro ty, co se brání a doufají, že se jim něco vyhne či nebude třeba, aby něco museli řešit.

Nov se spojil s Uranem a otevřel cestu změnám. Každý se s nimi bude muset nějak vypořádat. Do neděle máme čas zkoušet, hledat a improvizovat, od úplňku si budeme muset nalít čisté vína. Slunce se dostane na symbol 21°Vodnáře : ZKLAMANÁ ŽENA, KTERÁ ZTRATILA ILUZE, ODVÁŽNĚ ČELÍ ZDÁNLIVĚ PRÁZDNÉMU ŽIVOTU.  V tomto obraze je ukryta síla, která je-li objevena, je tím, čemu říkáme osobní charakter. Ukáže se nám, jak stavíme na tom, co jsme zdědili, co jsme si osvojili a přijali od předešlých generací, tentokrát bez iluzí a snů. Prostě se začneme rozhodovat na základě předcházeních precedentů a zkušeností. Jedině tak se můžeme odrazit ode dna, stejně jako zklamaná žena. Dívat se vpřed znamená odložit iluze, které jsme si hýčkali a postavit se tomu, co je před námi. Vše proto, že jsme chtěli něco dřív, než jsme na to byli připraveni a vnitřně ustrojeni. Úplňkové Slunce má přesný kvintil na Urana a úplňková Luna zas přesný bikvintil na Jupiter. Kvintil a bikvintil jsou aspekty, úhlové vztahy, které symbolizují velmi originální vazby, takže bychom se mohli potkat s tím, že zásluhou zvědomění našich opor, našeho charakteru, našich opor v předcích a předešlých zkušenostech se pokusíme jednat jinak. Můžeme si začít uvědomovat, co zkusili ti před námi. Poučíme-li se, získáme podporu a pak nemusíme opakovat to, co nevedlo k pokroku či úspěchu. Je to nadějné! Skeptik by mohl říct, že by to bylo pěkné, kdyby se tak stalo. Na to je však možné reagovat otázkou, a co nám brání, aby se tak nestalo? Vždyť dějiny ukazují, že ti, kteří si tohle uvědomili, se stali jedinci, co pohnuli nejenom s tendencemi svého rodu, ale také s celou společností.

Pěkné dny a neztrácejme víru v sebe, v naše cíle a sny, natož víru v lidství. Do úplňku se snažme a čelme výzvám, po úplňku si nezpochybňujme to, na co jsme přišli a co jsme objevili. Je třeba bez iluzí pokračovat v cestě v před. Marluk 2.2.2020

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!