Jsi-li tlačen, ustup; jsi-li tažen, postup. Jiu Jitzu

 

 

 

Jak patrno z fotografie i Ebih podlehl typicky české vášni sběru hub.

 

V zemích Českých za vším tím příjemným shonem kolem hub stojí fenomenální muž, renesanční povahy dr. František Smotlacha (30. 1. 1884 – 18. 6. 1956). Kromě toho, že byl legendárním českým mykologem, byl také zakladatelem českého vysokoškolského sportu a položil základy nových sportů na našem území.

Podíváme-li se na jeho nativitu, (počítanou pro okamžik, který se mi jeví pro jeho povahu zajímavý – ale přesto hypotetický) zjistíme, že ho zdobí krásný zemně-vzdušný drak s vrcholem v Jupiteru, planetou, pod kterou můžeme houby jako plodnice v klidu přiřadit. Nutno podotknout, že astrologická signatura hub není jednoznačná. V úvahu u nich musíme vzít, že semeníky patří Merkuru a jisté zabarvení dává signatuře symbióza hub s konkrétním druhem stromu. Ale zpět k panu Smotlachovi. Velký drak a hlavně prvky jej tvořící naznačují značný potenciál pro šíři jeho pracovního a zájmového záběru. Zvědavost a průkopnictví jsou pro pana Smotlachu charakteristické. Jupiter v opozici na Merkura, Slunce ve Vodnáři v opozici na Mars jej pohání rozšiřovat si svými schopnostmi pole působení ve společnosti. Učí sám sebe a zároveň o překot předává veškeré poznatky a osobní zkušenosti dál. Nic nesmí zůstávat, nic se neuchovává, na ničem se nelpí. Smotlacha jde stále dál a dál. Není divu. Převaha retrográdních planet naznačuje opravdu velký osobní svéráz, který si hledá vlastní zcela individuální vyjádření. Je nejenom úspěšný v záměrech, které si vytkl, ale jeho činnost má dalekosáhlý dopad na další generace. Spoléhá na vlastní síly, které neustále kultivuje a aktivuje. Povaha Vodnáře ho nutí vstupovat do společenských aktivit, ale Venuše Večernice v Rybách ho s Lunou pobízí zkoumat vnitřní bohatství, hlubiny ticha lesů. Bouřlivý rok 1884 vysílá ve Smotlachovi impulz k aktivitám, které účinně rozbijí struktury společenských předsudků. (Saturn Pluton konjunkce)

Píše se rok 1907 a dvaceti tříletý František inspirován německou knihou o Jiu Jitsu začíná praktikovat bojové umění, které bude v roce 1919 vyučováno právě jím při vysokoškolském studiu v Praze. František naplno podléhá výzvě zdokonalit ducha a tělo, ale také se pouští do boje s mýtem, který se nese kolem jedlosti a nejedlosti hub. Karty jsou rozhozeny – Saturn je v opozici a nativního Urana, v trigonu na nativního Jupitera, který navíc zažívá návrat tranzitního Jupitera, tranzitní Uran dráždí textilem nativní Venuši s Lunou. František se vrhá do všeho naráz a důsledně. Uran, obrazoborec, který otvírá cesty k vlastnímu já, bude Františka neustále pobízet a provázet jeho životní dráhu.

V roce 1910 publikuje první studii o houbách a přednáší. Uran v konjunkci s nativním Merkurem Prométheem otvírá nové pohledy na věc. František začíná osvobozovat houby, které jsou doposavad opředeny mýty o své nejedlosti. Doslova poznamenává: „Jedlé, osvobozené.“ Jakoby se i jeho duše osvobozovala z područí společenských tradic monarchie a připravovala na velký třesk rozpuku mladé Československé republiky. V roce 1911 se žení a stěhuje do Prahy, kde neúnavně přednáší a pracuje. Zahajuje tradici výstav hub (1912), která se nese do dnešních dnů. Tranzit Urana přes Slunce nativity zastihuje Františka na ruské frontě. Od srpna 1914 do dubna 1916 se pohybuje po frontových liniích v Rusku, Polsku, Bělorusi a Ukrajině. I tam si najde chvilku a sbírá houby, ale hlavně jako sanitář posílá raněné české vojáky na léčení domů. Řadě z nich tak zachrání život.

Vznik Československa je pro dr. Smotlachu jen otevřením prostoru, neboť je připraven. Hned v roce 1919 začíná vydávat Časopis československých houbařů (nyní Mykologický sborník). Zahajuje organizovaný výcvik Jiu Jitzu a intenzivně podporuje sport. Iniciuje vznik vodního póla a hokeje v Čechách. Chodí kontrolovat ledy pro bruslaře a hokejisty. Je prostě stále ve střehu. Jeho mykologické dílo začíná nabírat gigantických rozměrů a jeho předchůdce Jan Bezděk, by mohl být náležitě hrd, jakého si získal nástupce.

V roce 1921 Uran doputuje na nativní Venuši a Lunu a pan Smotlacha zakládá Českou mykologickou společnost. Zájemcům nejenom v řadách univerzity Karlovy je díky němu český překlad publikace Judo. Uran dokončí rozběrný sextil na nativní Slunce a František organizuje pravidelné kurzy pro vysokoškoláky (1930). Ze skromného životopisu pana doktora Smotlachy se dovídáme, že až v roce 1950 za rozběrného trigonu Urana na nativní Venuši s Lunou vychází jeho zásadní dílo – Atlas hub jedlých a nejedlých. V atlase píše: „Vyzkoušel jsem pečlivě jedlost u tisíce sedmi set druhů hub.“ Jak ještě dodává: „Měl jsem atlas připravený již za války, ale v žádném případě jsem nechtěl, aby se dostal do rukou okupantů.“ Uran brázdil Saturna a Plutona nativity, Evropa se válkou otřásla v základech a doktor Smotlacha dál pečlivě pracoval. Po válce měl vše připravené k vydání, ale atlas dostal další ránu, tentokrát přišla z řad „soudruhů“. V únoru 1948 ve znárodněné tiskárně byly před vydáním zničeny dva díly atlasu. František tak přichází o práci, kterou už nedokáže dát znovu dohromady. Atlas je ve výsledku ochuzen o 150 druhů hub.

Mezi nejzamilovanější Františkovy houby patří smrže, které ve velkém množství nacházel i v Praze. Říkával: „Praha je město věží a smrží. V Praze najdete ze smrží to, co sotva v celé Evropě dohromady.“ Považme, že láska k houbám a jejich dokonalé vědecké poznání a popularizační činnost, byla „jen“ jeho koníčkem. Hlavní díl jeho osobnosti dostal československý sport, kde působil jako pedagog v oboru metodiky tělesné výchovy a vedl Ústav pro tělovýchovu. Šest let po vydání Atlasu 18. června pan doktor umírá. Zanechává po sobě rozsáhlé dílo, nové odvětví sportu a chloubu největší, syna Miroslava, který se stává následníkem houbařského výzkumu, předsedu Mykologické společnosti. (Ps. Miroslava dcera Zuzana, provdaná Lukešová, se zaměřila na dřevokazné houby. Tomu už se dá říct houbařský rod!) Při stém výročí narozenin dr. Smotlachy, bylo jeho narození zařazeno do kalendáře významných osobností UNESCO.

Kéž bychom byli ve svých „koníčcích“ také tak pečliví, vytrvalí a plodní!

 

Rachacha Smotlacha – Karel Jerie 2011 (akryl na plátně 195×300)

 

Nezbývá než nám všem popřát pěkné prázdniny. Ebih a Marluk jsou na houbách a obdivují kruhy plodnic, které se dají nalézt kolem stromů.

 

Na samotný závěr citace z článku Ivana Veselého, uveřejněného v receptáři:

Balkánské národy houby sbírají jen málo. Nejlépe se v nich vyznají Slovinci, ale třeba Bulhaři dávají přednost pěstovaným žampionům.

Řekové na houby nechodí pro jistotu vůbec.

Maďaři houby občas sbírají, nejraději ale mají hlívu ústřičnou.

Rakušané chodí do přírody především kvůli sběru lesních plodů. Na svědomí to můžou mít zákonná pravidla pro sběr hub, jejichž první kodex v Rakousku vyšel již v roce 1792.

V Německu mají k houbám blízko pouze obyvatelé Bavorska, jinak jsou Němci spíše ostražití a přednost dávají uměle pěstovaným houbám.

Angličané považují všechny houby za prašivky, říkají jim hanlivě žabiny – toadstools. Angličané jsou ovšem velkými pěstiteli a konzumenty žampionů – první návod k jejich pěstování tu byl vydán již v roce 1779.

Ještě významnějšími producenty žampionů jsou Belgičané a hlavně Nizozemci, ale sběr hub v lese je příliš nevzrušuje.

Francouzi vyznávají také hlavně žampiony, které umí připravit na desítky různých způsobů.

Švýcarsko má určitě nejpřísnější zákony regulující sběr hub. Většinou se houby mohou sbírat jen jednou nebo dvakrát v týdnu a „úlovek“ může mít maximálně dva kilogramy.

Italům houby také chutnají, jenže časté otravy svědčí o tom, že studiem druhů se příliš nezatěžují.

Skandinávcům houby neříkají prostě nic. Švédové ani Norové je nesbírají vůbec. Norské statistiky říkají, že v této zemi se ještě vůbec nikdy nevyskytl ani náznak možné otravy houbami – pochopitelně. Ve Finsku na houby chodí jen ruská menšina.

 

Použitá literatura:

 

Milada Mikulcová – Výchova houbařů v Čechách, Olympia 2006

Dr. František Smotlacha – Atlas hub jedlých a nejedlých, Melantrich 1950

fotky – www.natur.cuni.cz