Horoskop pro 22. týden aneb najít si své místo na slunci

Dvacátý druhý týden rozvine do plné síly téma novoluní, o kterém jsem mluvila minule. Takže buďme vděčni za občasné přeháňky neb konstelace není zrovna stálému dešti nakloněna a soustřeďme se na to, co vlastně chceme. Víme to? Pokud ano, pak je třeba podniknout v nastávajících dnech jasné kroky. Mnohé nám bude hrát do ruky a ti, co se chopí příležitosti, budou vítězové. Jak patrno, od novu se chopil šance krev milující hmyz a jal se sosat vše teplokrevné, co se kolem něj objeví. Osobně jsem toho důkazem.

Stalo se tak při sekání divoce rostoucí trávy, která se jako první chopila skvělých podmínek a svým vzrůstem se snažila překonat mou výšku, a že jsem na ženu vysoká. Divoce rostoucí porost a nálety jsem se snažila zpacifikovat, což se mi podařilo jen do určité míry a jsem vděčna za vynález sekačky, kterou jsem tlačila před sebou vzpřímenou na zadních kolech, aby si vůbec její nože poradily se záplavou pevných stébel, stvolů a proutků. Jenže po té, co jsem přišla, přiznávám, servaná domů, jsem zjistila, že jsem pěkně poštípaná. Popálení od kopřiv nepočítám. Olízala jsem si rány, přiložila šťávu z jitrocelových listů, vypila kávu a změnila strategii. Půjdu plít záhonky, neb tuto činnost jsem považovala za vcelku bezpečnou. Nejprve jsem se sice musela vyrovnat s faktem, že záhony se sice krásně zelenají, ovšem především tím, co tam v takovém množství růst nemusí a pak s faktem, že tam na mne čekali další krev sající tvorové. Komáři jsou jasní. V jejich případě většinou zatnu zuby a myslím na to, že jsou matky od rodin, které potřebují nakrmit své milované, tedy pokud na mne přistane jedna chuděra hladová. Pokud však přijdou v hejnu, zapomínám na to, že jsou to boží tvorové a nadávám, mlátím kolem sebe či prchám. V tuto chvíli však mám na mysli takové ty malé mušky, jistě ty potvůrky znáte, Muchničky se jim říká.

Muchnička (zdroj wiki)

Tak u záhonů na mne čekaly právě ony Muchničky. Jsem přesvědčena o tom, že Muchničky jsou jistě Drákulovými konkubínami, neboť jejich lačnost krve překonává na celé čáře tu komáří. Jediný rozdíl od Stokerovy předlohy či od romantiky obrazů Coppoluva Drákuly, vám Muchničky nedopřejí vzrušení, nýbrž nejdříve o nich nevíte a pak je pozdě. Při jejich sání cítíte už jen značnou bolest. Uznávám, že do fáze masochistky jsem ve svém erotickém rozletu ještě nedorostla. Za mne, ocitnout se v místě, kde mnoho krvelačných samic Muchničky, znamená jasný konec. Nezachránilo mne ani vědomí, že nejsem v Africe, kde by mne navíc nakazily nějakou vážnou nemocí. Než jsem si v zápalu práce stihla všimnout, poštípaly mne mnohé. Muchničky… ani vyslovit se mi to nechce, neb jméno zní trochu roztomile a roztomilost není výsadou těchto potvor. Vrcholem všeho byla i pozdní identifikace Bodalky stájové, která je fakt vzhledem roztomilá, ale krev sají nejen samice ale i samci. Dohromady s Muchničkami a komáry je to už ofenzíva bodavého hmyzu, kterou by zastavil snad jen neopren. Uznejte ale, kdo by ho sháněl a kdo v něm chodil plet zahradu?

Bodalka stájová

 Uf…tolik puchýřku a bodných ran na rukách jsem dlouho neměla. Večer jsem to nervově nedala. Rány natekly a já se drbala tak, že ze štípanců jsou puchýře, plné strupů, což mé už tak překrásně stárnoucí tělo doplňuje o další pozoruhodnosti hodné lačných a žádostivých pohledů, ovšem jen pro další bodavý hmyz. Nuže, chci tím říct, že příroda ožila a vše v ní bojuje o 106, aby se prosadilo a vydobylo si své místo na slunci. Proč to tedy neděláme i my, navíc víme-li, že konstelace je nám nakloněna? Kdo ví? Možná jsme příliš uvízli v sítích svých zvyků a návyků, díky životu, který je relativně pohodný a tím si bráníme vidět víc možností, jak dál. Od toho máme deduktivní metodu astrologie, abychom mohli najít možnosti, které jen tak nevidíme. Od toho máme metaforický jazyk, který nemůže být doslovný, neboť jinak by nenarušoval zvyky a nepomáhal je překonat. Metafory mají svá tajemství, svou symboličnost, která je právě tím, co narušuje vzorce a schémata uchycené v mysli a nutí vědomí vracet se ke slyšenému a promýšlet onu tajemnou nejasnost, a tím otevírat dveře novému přístupu a jednání.

Takže, co se před námi začne otevírat?

Jak jsem psala, ti, co vědí, ti už jednají. Ti, co nevědí, by měli zpozornět a získat posilu a motivaci vydobýt si také své místo na slunci, neboť tohle privilegium je vlastní všemu živému. Vše začne v úterý, které přinese oktil mezi Sluncem a Lunou. Oktil řadíme mezi napěťové aspekty a je symbolem napětí, které upoutá pozornost a donutí zúčastněné prvky jednat a v akci vyjevit, k čemu vlastně při jejich konjunkci (spojení), která oktilu předcházela, došlo a naznačit, oč v jejich vztahu dál půjde. Akce na základě oktilu je rychlá a efektivní a to i přesto, že byla vyvolána či lépe vyprovokována napětím. Oktilové napětí je totiž tvůrčí. Faktem je, že je bezpočet oblastí, kde se dá tvořit…i zlo umí tvořit. V úterý se tedy může plně projevit náboj novoluní a jeho impulz se vnese do běžného života. (Zde odkazuji na text o 21. týdnu a novoluní).

Připravit bychom se měli na středu, která hodí křápem a mnohé roztančí víc, než by sami chtěli. Napětí bude viditelné i na společenské scéně. Všímejme okamžiků, kdy budeme sváděni zkusit něco jen pro onu možnost, pro chvilkové vzedmutí vášně a vzrušení. Napěťové aspekty napovídají, že budeme mít co dělat, abychom se vymotali ze vzniklých situací a složitostí. Je jasné, že se to dobře radí, ale jak to v praxi včas odchytnout? Za zkoušku stojí všimnout si těch chvil, které přinesou rozjitření mysli, vzrušení a nebývalou odvahu, jež společně překrývají pocit, že by danou věc člověk neměl dělat. Ono právě vzniklé napětí je tím, co je „zábavné“ a co člověka přiměje dělat něco i přesto, že by neměl, což cítí kdes v oblasti srdce. Pokud se nám to nepodaří a dostaneme se do dění něčeho, co jsme si tak úplně nemysleli, že chceme, neztrácejme odvahu. Do hlubších potíží se dostane ten, komu záhy vyprchá odvaha. Takže, jakmile něco ve středu nebude mít směr, který by se nám líbil, tak je třeba přiložit ruku k dílu a trochu víc se snažit a neztrácet odvahu.

Milníkem v jinak příznivých dnech bude sobota. První lunární čtvrť spojená s krizí činu je propojená trioktily na Pluta, Jupitera a Saturna, kvadraturou od Slunce a opozicí Měsíce na Mars. Můžeme očekávat, že se ve společnosti zase rozjede nějaká „ožehavá“ kauza, která přispěje k posílení vlivu různých teorií, jak co je a jak co není. Ze symbolického hlediska se do vcelku prosperujícího tématu novu vmíchají moci chtivé tendence. Z praktického hlediska, chcete-li něco opravdu umocnit, nemohli jste si vybrat lepší měsíc na rozjezd, neboť dostat téma do povědomí lidí, je lepší než okamžitý finanční zisk.

Vrátíme-li se na začátek, je třeba být připraven na to, že nám může tu a tam někdo „pustit žilou“, ale budeme-li duchapřítomní, můžeme pustit žilou někomu zas i my. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého a naopak. Dohlédnout všechny vazby a spoje nejdou, a tak nemohu soudit, co je dobré a co zlé. Ono totiž chopit se příležitosti a jednat, neohlížet se na kritiku a nechat být to, že není k ruce okamžitý zisk, chce určitou sebestřednost, soustředěnost na cíl, neboť takový to aktér pracuje na něčem do budoucna nosnějším a tím je dostat se do povědomí těch, pro které je jeho akce určena. Je-li zachycen a ví-li se o něm, má lepší výchozí strategii a v budoucnu i větší a trvalejší zisky. Z toho plyne, že není od věci zaměřit se na propagaci toho, co děláme a čím chceme upoutat. Vymezit bychom se měli tam, kde sobectví jednoho začne omezovat práva druhých. Z delší perspektivy se ukáže, co vše tento lunární měsíc „vysadil“ a co bylo během jeho dnů „vysáto“.

Pěkný týden a nebojme se ponořit do duality toto světa, protože konflikty protikladů ukazují to, co je za nimi a vedou k potřebě pracovat na tom, co nemá okamžitý efekt, ale za to může do budoucna prospět. Vše dobré Martina Lukášková 25. 5. 2020

Astrocast pro 22. týden aneb najít své místo na slunci

Comments are closed.

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!