25. týden je v letošním ročním cyklu slavnostní. V jeho závěru nás čeká letní slunovrat následovaný novoluním, které je zároveň zatměním Slunce. Z tohoto důvodu je tento týden mimořádně vhodný pro sběr bylin a výrobu tinktur či dalších preparátů. Letní slunovrat je obdobím, kdy je Slunce nejvýše a jeho dráha je během dne nejdelší. Máme tedy dlouhý den a krátkou noc, jinak řečeno, síla dne-světla-rozmanitosti převažuje nad silou noci-tmy- jednoty. Je to období, ve kterém se celá příroda obrazně řečeno rozprostírá v plné síle a škále svých možností. Ukazuje vše, čeho je schopná. V našem podnebním pásu máme začátek léta, období největší plodnosti a radosti. Není divu, že s tímto obdobím byly spojeny rituály a oslavy, které měly svoje velká specifika vycházející právě z toho, co se v přírodě dělo.
Stručně řečeno – voda, oheň, sex.
Voda měla význam primární, neboť očista vodou, koupel ve studené vodě při východu slunce, přinášela sílu i probuzení těla, ducha a života vůbec.
Oheň měl symbolickou podobu a zastupoval boha Slunce. Pálil se na počest jeho plodné vlády. Kdo měl dost sil, mohl jeho plamen a žároviště přeskočit a tím požehnat celému tělu a získat sílu do dalších dnů.
Sexualita je oslavou nabízených příležitostí a plodnosti. Jenže v době letního slunovratu byla spojena i s tím, že se na sváteční noc či noci, dle délky oslav, zapomnělo na pravidla a sexualita dostala volnost. Kdo získal toho, koho chtěl, nebyl nijak odsuzován či ostrakizován.
Uvolnění z řádu toho, co se má a může, je výsadou jen letního slunovratu a tím, jak jistě uznáte, má toto období opravdu specifické zabarvení. Sny a nálady těchto dnů si lidé pečlivě pamatovali a vypravovali si navzájem to, co považovali za důležité. Podíváme-li se do křesťanské symboliky, která navazuje na pohanské zvyky, nemusí nás překvapovat spojení letního slunovratu s Janem Křtitelem, který předesílá příchod Krista – spojeného se slunovratem zimním. Otevřít se síle života prodchnuté duchem je nabídkou nastávajících dnů. Dovolit si uvolnit se z pout povinností však není jen tak. Orgie a čarování často spojované s letním slunovratem jsou jen třpytivým pozlátkem pro tupce dychtícího po zážitku. Krása a mystérium slunovratu je v jeho plnosti, kterou je třeba si uvědomit a vědomě využít a ne se jen klouzat po požitcích a bohapustě si po večerech vyrážet z kopýtka.
Slunovratové období, stejně jako rovnodenností je období přelomové. Je vrcholem a zároveň zlomem. Slunce má největší sílu a právě v ten moment ji pomalu a jistě začne ztrácet. Solární cyklus má ve slunovratech své dva pevné pilíře. Slunovraty jsou klíčovými okamžiky roku pro správu toho, co mají lidé k dispozici, jsou tedy vrcholy agrárního cyklu. Podobně má cyklus rovnodenností zas význam pro lidi pastevce a kočovníky, neboť pro ně otevírá brány umožňující vydat se stády dál. Slunovrat tak přes veškeré veselice, radosti, plodnost a rozkoše je oslavou prvního střetu světla s tmou, jednotou i chaosem, který pro něj představuje odvrácená strana roku slunovrat zimní. Ne nadarmo byly slunovratové dny spojeny s řáděním čarodějnic (nezaměňujeme za čarodějky). Potkat čarodějnice a démony, nositele zla jdoucí proti životu při svátečních nocích, znamenalo jistou smrt a pro spolek bližních neúrodu a obtíže. Rituály nebyly jen oslavou, ale také ochranou před vpádem zla a chaosu.
Přijmout na chvíli životní proud plně do sebe, znamenalo očistit se obřadně ve vodě, pověstná „Kupala“, uplést věnce při zpěvu patřičných písní, zapálit ohně a kola, která se nechala běžet hořící z kopců do vodních ploch, přeskočit oheň a v závěru v písních nepodobných křiku s nahotou svého těla i ducha běžet do lesů, nepotkat zlo a přitom dokázat projevit svou vášeň a touhu po životě s tím, kdo se mi zalíbí. Tohle může jen z dálky připomínat orgie, z blízka je to rituál, který poráží v mnohých ohledech jinak správně uplatňovaná tabu, aby posloužil oslavě života, aby čelil zlu, zmaru a chaosu všemi dostupnými prostředky.
Svátky slunovratu se v podstatě vztahují k vrcholícím polním pracím, které pro přežití lidí, pevně svázaných s určitým územím, mají důležitou roli. Není proto divu, že byly spojeny i oběťmi, s přivoláváním deště a komunikací se záhrobím, sexualitou a magií. Svátky se začínaly slavit od čtvrtka, který patřil bohům hromovládcům a lidé i jejich obydlí začaly zdobit dubové lístky a větvičky. Nám se všechny rituálnost a oslavy slily do konce školního roku, do začátku prázdnin, kdy se alespoň děti a první dovolenkáři mohou uvolnit z pout povinností. Jak žalostně málo, když víme, jak důležitým je čas letního slunovratu.
Můžeme však udělat změnu a navázat na tradici svým vlastním způsobem a od čtvrtka dát vale osobním běsům a naladit se na oslavu života. V pátek se denním nebi potká Měsíc s Venuší Jitřenkou. Venuše tak získá podporu na své cestě vytyčit nové „paláce“ hodnot, které se rozhodla stavět. Obrazně řečeno, můžeme získat podporu pro naše cíle a přesvědčení. V sobotu večer zapalme ohně a oslavme letní slunovrat. Nebojme se spálit to, co nechceme, co nás tíží. V symbolické zástupné či reálné podobě vhoďme do ohně to, co je třeba odložit. Ti, kdo by chtěli být poctiví, by měli nad ránem provést koupel v chladné tekoucí vodě, věnovat chvíli modlitbám a až se večer nachýlí slunce k západu, zažehnout oheň.
V neděli nás čeká novoluní spojené se zatměním Slunce, které bude pozorovatelné jen v pásu od střední Afriky – Kongo, Ethiopie, Jemen, Oman, přes Pákistán, severní Indii, jižní Čínu až k Taiwanu. Tyto oblasti, kde bude zatmění pozorovatelné, mohou být zasaženy událostmi a přírodními úkazy. Zatmění Slunce bylo vždy spojováno s nepřízní, neštěstím a vstupem zla, chaosu a temnoty do života lidí. Kdo zažil zatmění pozorovatelné na našem území v roce 1999, ví o čem je řeč. Ona pověstná proměna světla, ztišení přírody a specifické nesení zvuku, obavy zvířat, která povětšinou zalezou či ztichnou, jsou jevy naznačující příchod čeho si, co nelze jen tak odmávnout. Stará symbolika, mýty, pranostiky, spisy i svaté knihy promlouvají o zatmění Slunce v duchu hrozivém. V Bibli je označováno zatmění Slunce dnem Hospodinovým, který uvalí nepřízeň na všechny bez rozdílu vyznání, a proto je třeba včas udělat opatření, aby se odvrátil Hospodinův úradek. Začteme-li se například do Iz 13,9 a 10: „Hle, přichází den Hospodinův, nelítostný, s prchlivostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v spoušť a vymýtil z ní její hříchy. Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří.” Tak se tradovalo i v mytologii, ve kterých to byl drak, který požíral slunce a přinášel zmar na lidi a na úrodu. V astrologii se zatmění Slunce spojovalo i spojuje s neblahými efekty. Přičemž samotné zatmění je jev pozoruhodný a přenádherný, jsme-li ovšem otevřeni tomu, se na něj bez předsudků dívat. Jeho nástup je tajemný a může oprávněně vést k úzkosti a obavám. Samotné zatmění je však mystériem, které na malou chvíli ukáže ve dne okolní hvězdy, ukáže důležitost životodárné sily a moc těles nás obklopujících, ukáže estetickou krásu koróny, mystickou tajemnost skrytého solárního ženského prvku a lunárního mužského prvku a pak, kdy už nevnímáme ani úzkost ani svůj dech, se začne vtah slunce a měsíce uvolňovat a opět se objeví sluneční žár, narodí se nové Slunce.
V humanistické a transpersonální astrologii vnímáte zatmění jako zápas s naléhavostí starých postupů, které jako by znovu ožily a chtěly zasáhnout do dění, jako návrat minulého, které může budoucí zbrzdit či dokonce i na čas zastavit. O to víc, je třeba si v tomto týdnu uvědomit, co chceme odložit a jaké postupy už neopakovat, aby, až se nov přehoupne, nás staré nezaskočilo a nepolapilo do svých zaběhlých sítí.
Mysleme na ty, kteří jsou v pásu zatmění, ať odolají tlaku, pudovým návalům a hněvu a vypořádají se s tím, co mají nově. Ať jejich úroda a podmínky pro život nejsou zatíženy nepřízní a stane-li se tak, ať máme dostatek soucitu pomoci těm, kteří budou pomoc potřebovat. Ve světě, kde jsme všichni propojeni, by bylo bláhové se domnívat ,že se nás toto zatmění netýká, jen proto, že u nás nebude viditelné. Mysleme na to, že předseda senátu podjede na Taiwan v době po zatmění, že v pásu zatmění leží oblast Wuchanu, kde se objevil koronavirus, že jsou nepokoje skoro ve všech státech celé zmiňované oblasti a že, jak se odborníci domnívali v lednu (vzpomeňte, psala jsem o tom při konjunkci Pluta se Saturnem) se už hejna kobylek dostala do Indie a pustoší vše, na co přijdou. Jsme i s tím propojeni a odstraníme-li staré struktury v osobní rovině, budeme mít sílu odstranit je i ve společnosti a posílíme ty, kteří se s nimi budou muset popasovat z očí do očí, aniž by si to vědomě přáli.
Sabiánský symbol novoluní je prvním stupněm Raka, tedy místem slunovratovým. Rak 1°: NÁMOŘNÍCI NA LODI STAHUJÍ STAROU VLAJKU A VZTYČUJÍ NOVOU
Klíčová myšlenka: Radikální změna závazku vůči někomu (něčemu), vyjádřená symbolickým činem: bod, z nějž není návratu.
Radikalita slunovratu se pěkně otiskuje do obrazu. Slunce se v slunovratu začne znovu vracet k rovníku,což je ostrým a radikálním zlomem v ročním cyklu. Síla dne vrcholí a díky ní je možné vytáhnout vlajku a přiznat pravou ideu i cíl své plavby. Ano, ano, pokud jste vzpomněli na piráty, nejste vůbec daleko. Je to velmi ilustrující okamžik, neboť přiznat se k pirátské vlajce, znamená být si jisti možností napadnout druhou loď. Konec příprav a soustředění a jasný pokyn k útoku. Podobně je nová vlajka symbolem radikálních změn a to ve směru a náplni plavby. Je to rozhodnutí, které je nevratné. Loď může představovat naši osobnost, moře zas nevědomí, po kterém plujeme. Obrat pak může přinést akt vůle, která se rozhodne vstoupit do dění. Co bylo do té doby nevědomé, stává se vědomou zkušeností. Individuální postoj je upevněn a kolektivní síly velmi pomalu, ale jistě a nenápadně začnou posilovat a zkoušet osobnost, jak si stojí v kramflecích. Slunovrat, proměna vlajky je sváteční chvíli oslavující vůli jedince schopnou rozhodnutí a vykročení k novým cílům. Rudhyar používá pro tento obraz jako klíčové slovo REORIENTACE. Je třeba přijmout nové podmínky a odložit staré. Víme však, co přijímáme a co potřebujeme odložit?
Hezký sváteční týden, pevnou vůli, odvahu k lásce a spojení s druhými a přírodou v divokosti i poetice přeje Martina Lukášková, 15. června 2020
