Horoskop pro 46. týden

Je středa a v noci u nás napadl těžký, mokrý sníh. Ač je zataženo, tak
zásluhou sněhové nadílky se venku rozsvítilo a pohled z okna nabízí mnohem jasnější a světlejší úkazy. Nestihla jsem zabalit stromky, což musím dnes tedy rozhodně napravit a uklidit z kryté verandy poslední truhlíky. Od rána pracuji. V duchu se sama sobě směji, co jsem to před rokem pro středu psala? (Základ kalendáře je rok starý, neb tak se postupuje, vše se píše nejméně rok dopředu. Např. nyní budu odevzdávat kalendář na rok 2021.) Nuže, napsala jsem, že se ve středu můžeme spolehnout na to, co se nám ukázalo jako pevné. Od rána mám chaos v hlavě a už i v těle, neb ani neví, co dřív. Držím se tedy toho, co píšu a říkám si, klid. Není to tak hrozné, nespěchej, neblázni z toho, že máš před sebou moc různorodých úkolů. Klid, dýchej a uvědom si, řád věcí. Nejdřív horoskop, pak e-maily, pak psát, pak telefonáty, vařit, prát atd. Prostě si uvědomuji řád, který se mi osvědčil, a zároveň se snažím udržet otevřenost vůči možným změnám. Třeba teď ráno kvůli dřevu co nechtělo řádně hořet. Jsem-li v duchu otevřená, tedy vědomí je u toho, co se zrovna dělá, vlastně přirozeně integruji do svého
řádu vše tak, že se vše poskládá a přirozeně přeorganizuje, ale řád jako takový se neopustí. Jistě to taky znáte, prostě člověk musí postupovat dle toho, jak to umí a co v danou chvíli může. Hlavně nesmí ulétnout ve svých představách kamkoliv jinam, než tam, kde je a pakliže se tak stane, musí si to uvědomit a vrátit se zpět. Tak to dělám.

Na dnešek v noci se mi snilo o několika podlažním domě, ve kterém jsme se s dalšími mě známými lidmi ukrývala před zombie lidmi, kteří se snažili
proniknout do všech pokojů. Snažili jsme se najít nejlepší část domu, kde se
opevníme. Postupně jsme objevili, že převážná většina pokojů není vhodná.
Nakonec jsme však našli vhodné místnosti. Kontrolovala jsem všechny lidi, zda jsou dobře ukryti a pak si sama šla najít místo. Spojila jsem se s těmi, co
také pomáhali ostatním lidem a konečně došlo i na jejich úkryt. Šli jsme kol
propadlé podlahy, z které se k nám natahovaly ruce zombíků. Ač jsem šla opatrně, a snažila se zůstat z jejich dosahu, jeden mi stiskl svou rozkládající se rukou kotník. Lekla jsem se, že mne stáhne k sobě a tím nohu vyškubla z jeho sevření. Nesvíral mne zas tak pevně. Vlastně jen zkoušel na mne sáhnout. Zajímavé. Uvědomila jsem si, že náš dům sice obsadili, ale čekají na určitý „pokyn“, který jejich smrtelné řádění spustí. S tímto vědomím jsem se ukryla se zbytky přátel do místnosti. Sedla jsem si na zem u zdi a přemýšlela o tom, co to může být za pokyn, který zombie aktivuje. Kdo či co ho vydá?

Vzbudil mne budík a křik dcery prchající v poslední chvíli na záchod. Cestou do kuchyně mi došlo, že je možné, že tělo hlásí nebezpečí nemoci. Virózy řádí, obsazují tělo a čekají na malou chemickou či psychickou změnu, aby spustily svou misi. Nuže, ať máme dost sil čelit zombíkům, virům, napětí, stresu, ale i třeba slavné prokrastinaci, nudě či vnitřní jalovosti, protože nejde o to uvedené zahnat, ale všimnout si toho, na co v těle, duši a srdci útočí. Jak říkají mistři: Nejde o to úder zachytit, odvrátit, ale o to, nebýt na místě, kam úder směřuje. A to všem upřímně přeje Marluk

Za mlhou, co by se dala krájet, se v pondělí odehraje na nebi jedno z krásných představení, který je přechod Merkura přes Slunce. V symbolické rovině se nám ukáže síla a moc vhodně volených slov. Správné termíny a pojmy, slovosled, rytmus, melodie hlasu a výraz mohou zapůsobit na druhou stranu natolik mocně, že je silou slov pohnuta a lehce vychýlena ze svého směru. Použijeme-li další vhodná slova, můžeme toho, kdo je rozkýván vychýlit do směru, který potřebujeme. Vyplatí se na to nezapomínat.

Sabiánský symbol pondělní konjunkce Merkura a Slunce je:

FÁZE 229 (Štír 19°): PAPOUŠEK OPAKUJE ROZHOVOR, KTERÝ PRÁVĚ VYSLECHL

Perokresba Karel Jerie

Klíčová myšlenka: Schopnost předávat transcendentní poznání.

Však si to představme! A nejdřív klidně doslovně. Papoušek, co se učí mluvit. Sám o sobě by to jistě nedělal, ale je zde člověk, s kterým žije, který ho k sobě připoutal. Papoušek může tu a tam soužitím nějaký zvuk, slovo a větu napodobit, nebo ho člověk začne pravidelně, důsledně oslovovat a učí ho tak nějaké rytmické slovo, které chce slyšet na pozadí s nadějí, že si tak s ptám promluví vlastním jazykem. Mysl opeřence je tichá a otevřená zvukům okolí, a tak se po čase podaří, že papoušek zreprodukuje to, co slyšel. Žije-li člověk s papouškem opravdu naplno, může si všimnout, že se papouškovi podaří použít i dané slovo, větu ve správný čas. Papoušek je jiný druh než člověk a v našem obrazu se ukazuje snaha o porozumění mezi dvěma různými rovinami vědomí.

Rozhlédneme-li se v obrazu v rovině symbolické, uvidíme ptáky, jako symboly duchovních schopností a myšlenek. Na jednu stranu nás tak symbol upozorňuje na to, co jsme schopni bezmyšlenkovitě opakovat, na druhé nám říká, že ztišíme-li mysl a jsme-li pozorní, můžeme se naladit na volání člověka přesahující, na volání „vyššího Hlasu“.

Můžeme se tak naladit na volání, které intelekt zcela nechápe, a kterému je třeba otevřít srdce.

Stejně tak se můžeme stát zajatci svého chtění a dychtivosti po něčem mimořádném.

Můžeme se stát i tím, kdo opakuje bez hlubšího souznění to, zrovna někde slyšel či četl.

Ať se nám stane cokoliv z těchto možností, je dobré si to uvědomit. Neodsuzovat se ani si neudílet pochvalu. Být klidný a v otevřenosti svého srdce si jednoduše říct v první případě: „Hle, tohle je něco, co neznám, co mne naplňuje a nemusím tomu hned rozumět. Je fajn, že to tak je“. Udrží-li si člověk víru, vše se mu časem vysvětlí i na rovině jeho intelektu. Nebo v druhém případě: „Je opravdu tak důležité být výjimečný? Co se to se mnou děje? Nechybí mi něco důležitého, že tak usilovně toužím po tom, být zvláštní? Není důležitější skutečnost, že jsem ve spojení s druhými a tím co mne přesahuje?“ A do třetice: „Á, to jsem si zase pustila hubu na špacír a mluvila o tom, co jsem slyšela či četla, jako bych to zrovna v tu chvíli sama vymyslela. Nu, pěkné. Co se to se mnou dělo, že jsem stala papouškem, co opakuje to, co zrovna slyšel?“ Možná zjistím, že jsem v danou chvíli nebyla tzv. „u sebe“, tedy jsem se nesoustředila, nebyla v souladu s tím, co je tady-a-teď. Všimnu-li si toho, snadněji tak odhalím další podobné situace a za krátko jim mohu předejít. Podstatou všech tří možností je, abychom byli vědomější a uvědomili si NAPOJENÍ A VZÁJEMNÉ PROSTOUPENÍ.

Odvahu proniknout za mlhu všech iluzí a lichých snů vám přeje Marluk. 11.11.2019

Comments are closed.