V určitém úhlu by se na mě dalo uplatnit přísloví o tom, že kovářova kobyla chodí bosa. Povím vám hned proč. Příběh začal před sedmi osmi dny, kdy jsem jela večer autem domů a koukám u nás na kopci, kde se mi otevře výhled do krajiny našeho břehu Vltavy ale také do krajiny nebeské, že na východním obzoru svítí jasně „hvězda“. Zkoordinovala jsem řízení, neb jsem se průzkumem ostře zářivé hvězdy dostala do protisměru, kde tedy k mému štěstí nic nejelo a během pás sekund mi dokleplo, že takto svítit hvězda nemůže. Ujasnila jsem si, že ono světelné těleso, že je v dráze ekliptiky, a tudíž bude planetou. Nu, která pak by to mohla být? Vidíte, kovářova kobyla…měla bych vědět, že to je Mars, neb stále koukám do horoskopů, leč chvíli trvalo, než mi jasně došlo dle záře a barvy, že jde o Mars. Doma jsem zaparkovala a zadívala se do té nebeské nádhery. Mars zářil a načervenalé hroty jeho paprsků třpytících se v atmosféře dodávaly výjevu vznešenou krásu. Hlavou mi proletělo, že musí být opravdu blízko Zemi. Jak je možné, aby taková krása byla symbolem napětí, akce, boje, války…? Když ho takto pozoruji, je tak krásný. Vzápětí mi přišlo na mysl upamatování, že přeci jedno podívání, význam nedělá. Kdybych Mars sledovala častěji, rozhodně z jeho pohybu na nebeské klenbě bych klidu nenašla a už jsem byla zpět u významu Marta. Navíc jsem si vzpomněla, jak mistra nad mistry Johannese Keplera pěkně potrápil při výpočtu své dráhy. Nu, tolik o mně.

Uplynulo dalších pár dnů a v k večeru v autobusu slyším dítě, jak se doptává své doprovodné dospělé osoby (fakt nevím, zda to byla maminka, babička nebo teta…), co že to svítí na nebi. Dostalo odpověď, že to je hvězda betlémská: „… vždyť bude Mikuláš a pak už přijde Ježíšek, a to se takové hvězdy objevují“. Není nutné soudit výrok onoho dospělého, cože to uvedl za fuck news, ale raději si všimnout toho, že zas jednou se nám připomíná něco, co nás všechny přesahuje a na nás je, abychom se nad tím na chvíli pozastavili. Jisté je, že Matoušova hvězda betlémská, která přivedla mudrce do Betléma, na obloze není. Je to Mars v opozici ke Slunci, a ještě ve své dráze blízko Zemi. Během úplňku se spojí Měsíc s Marsem, a tak posílí jeho symbolický význam. Mars je symbolem funkce mobilizující organismus nebo nějaký celek. Očekávám, že tedy druhá část adventu bude dynamická a přiměje nás se pěkně otáčet a jednat v duchu našich jasných plánů, neb Mars i Měsíc svírají trigon k Saturnu ve Vodnáři.

Podobně bych očekávala, že dynamika ve společnosti nijak nepoleví a že by adventní čas utišil hlas zbraní je opravdu iluzí. Vždyť nyní se nabízí jasně zacílit na to, co je pro každou stranu strategicky důležité. Udělají to všichni, na to nezapomínejme, až budeme hájit jakoukoliv stranu. (Uvážíme-li, že v únoru 2022 byla konjunkce Marta s Venuší, tak nyní v období retrográdního Marta se ukazuje, co je kdo schopen udělat pro dosažení toho, co tehdy chtěl).

Například úplněk pro Peking bude přesně kopírovat osu MC-IC, což si myslím, že by mělo symbolizovat nějaké konkrétně vedené aktivity, a to nejdříve dovnitř k směřování lidu, ale také ven ve smyslu upevnění stabilní pozice v mezinárodní politice. Otázka, jak vyřeší protesty proti nulové toleranci kovidu či své strategie vůči světu, je tedy víc než horká. Dle Marta bych nesoudila na to, že dojde k nějaké uvolnění. Rusko zas napře síly proti svým nepřátelům, a to i ve vlastních řadách. Amerika vystrčí růžky a mohla by ukázat, jak si přestavuje dlouhodobé udržení své pozice ve mezinárodní politice a v reakci na vlastní vnitřní obtíže. Mohli bychom slyšet i o Izraeli, neb úplněk mu také padá na osy. Otázkou bude, co se bude chtít hasit Francouzům, neb u nich to vypadá, že si roli zprostředkovatele nějak oblibují, a přitom podporují systém velmocí, které se rvou u společného žlábku.  

V rovině osobní nás čeká dynamické možná i trochu hektické období, které jde opravdu v protisměru, vůči klidu a rozjímání, které po nás čas před zimním slunovratem očekává. Je ty nutné, vytknout si priority a koncentrovat síly a využít jakéhokoliv malé nadšení a vložit úsilí do svého života a do adekvátní reakce na okolnosti, které nás formují. Jinak nás to může, obrazně řečeno, trhat na kusy. Vyhlídky nenesou známky klidu. Je třeba najít v dynamice dnů to, co je důležité a hodnotné, a navíc při tom všem shonu nezapomenout na to podstatné, které naši mysl přesahuje, ale zároveň jako jediné dokáže naplnit tím, co v srdci hledáme.

Příhodou jsem začala a příhodou skončím. Takříkajíc letmo jsem se potkala s žákyní a mezi řečí jsem se jí doptávala, zda se nechce zase po čase objevit v kurzu. Ona na to mile odpověděla, že všechny berličky teď nechává za sebou tedy, že se na astru neobjeví. Cestou domů jsem si na její slova vzpomněla a znovu si ujasnila, zda je astrologie berlička nebo ne. Pro mě není. Je to způsob poznávání světa a možnost se v jeho různostech a spletitostech orientovat, podobně jako mi v orientaci pomáhají hodinky. Také sice mám vnitřní biologický rytmus, který je možné poslouchat, ale pro složitost světa, jsou malé časoměrné stroječky víc než užitelné.  A tak jako pro mě hodiny v kuchyni nejsou berličkou, tak pro mě není berličkou ani astrologie. Pobízí mě, inspiruje a často překvapuje a vlastně jsem od ní nikdy nechtěla, aby mě určovala, vedla a podpírala. Nakonec když o tom přemýšlím, zapadá mi tato úvaha do období vnitřně bouřlivého Marta (neb je retrográdní). Zapadá mi to tak, že to, co vnímám, vidím a slyším, vyvolává víc než jindy nutnost reagovat, jednat či se s tématem nějak vnitřně popasovat.

Tak se také dobře popasujete s tím, co vás vyburcovalo k vnitřnímu přemítání. Stojí to za to! Váš Marluk