V posledních dnech mne doslova zaskočila rétorika politiků v podstatě už počítajících s válkou v Evropě. Nebudu se pouštět do nějakých rozborů toho, co by z války získal Putin, neb jen letmým pohledem je jasné, že by dost ztratil a tady nejde jen o sankce ze strany západu, ale o vazby mezi lidmi Ukrajiny a Ruska, o případné ztráty na životech ruských vojáků, což by jistě nepodpořilo Putinovu popularitu a o ekonomických ztrátách nemluvě. Zajímalo by mne, o co tedy doopravdy jde? O jaké velkomocenské tlaky? K čemu vlastně Ukrajina slouží a čeho je prostředkem?

Situaci, ve které se astrologicky nacházíme, je poněkud stísněná a planety jsou v mnohých konjunkcích, které jsou symbolem nových začátků cyklů a zvratů. Teď naposledy proběhla konjunkce Marse s Venuší v Kozorohu (16. února) v blízkosti Plutona, na kterého oktilem pálí Jupiter. Popis asi nic neřekne, ale podíváme-li se blíž, zjistíme, že planety Pluton a Jupiter začaly svůj cyklus v roce 2020, kdy byly třikrát v konjunkci – v dubnu, červnu a v listopadu. Kdo by si za kovidovou situací všiml toho, že expanze moci se nezastaví, naopak, že se stupňuje? Bystřejší čtenáři jistě mají nějaké nápady…ale pravdou je, že se vše točilo kol blízkého východu než kolem prezidenta Zelenského.

Historický exkurz: Považme, že anexe Krymu byla 26. února 2014 při opozici Jupitera s Plutonem (bavíme se o tomto cyklu, tak nezmiňuji další konstelace). Další konjunkcí Venuše s Marsem a teď už těsně u Plutona dojde 6. března, kdy bude stále Pluton v oktilu s Jupiterem a ten v konjunkci se Sluncem, to bych řekla, že bude zlomové období, které rozhodne, jak to tedy na Ukrajině bude. Osobně si myslím, že se válka nespustí, ale tím neříkám, že je vyhráno, neboť k do opozice se Jupiter vůči Plutu se dostane v r. 2026 záhy po tom, co se Saturn spojí s Neptunem, což je cyklus opakující se po třiceti sedmi letech (však si to matujeme, spojily se v roce 1989).

Prostě se domnívám, že tohle dění kolem Ukrajiny by ještě nemuselo vyvrcholit ve válce. Ovšem pokud se nepodaří vyjasnit, co je za tím a hlavně, co kdo chce. Předpokládám, že se bouřlivé dění jen odloží o čtyři roky a potom budeme mít před sebou daleko složitější situaci, než je dnes.

Co tím chci říct? Měli bychom si na všech rovinách uvědomit, jak vážné je vyslovit slovo „válka“, jaké následky to pro všechny může mít a zejména pro ty, co jsou v ní a jí nejblíže. Lidé neumějí žít v míru a tak si myslím, že ještě nejsme opravdovými lidmi, neb mír nemáme v tak velké úctě, jak by bylo třeba. V globalizovaném světě zasáhne jakýkoliv konflikt všechny. Není tedy možné, říct si, že je od nás daleko a že vlastně pro nás se nic neděje. Ukazuje se, že to, co nešlo vyřešit ekonomickou mocí, jde řešit tlakem válečným, přičemž jde o udržení vlivu, který by neměl měnit orientaci. Rusko hřeší na to, že nemáme jinou možnost plynu, tedy zatím a tak rychle jedná. Jenže vše se stále mění a to musí Rusko i USA pochopit Evropu nevyjímaje a to nemluvím o těch, co stojí v zadu – Čína, Indie. Nejsme v situaci, kdyby zde byla nějaká neviňátka. Máme přímo před očima tlaky velmocí, které nechtějí přijít o svůj vliv. Co vše jsou proto ochotny udělat, se jasně ukazuje. Připomíná se, že válka je stále neopuštěná cesta a kdo si myslí, že není možná, je bláhový.

Na rovině osobní se blížíme do závěru lunačního cyklu, což je třeba brát v úvahu obzvlášť a být k sobě navzájem shovívavější, začneme-li se stahovat do vnitřního světa. Měli bychom si v sobě urovnat to, co se nám nepodařilo a pokusit se pochopit důvody, abychom příště chyby neopakovali, tj. výsledky chyb zkusit integrovat do dalšího cyklu. (Pozor, na to se často zapomíná. Chyby se vyhodnotí a odloží stranou. Jenže ono je třeba právě to, co jsme se z chyb dozvěděli vrátit zpět do života. Pak se teprve začnou dít věci!) Za sebe hlásím, že jsem se pustila do své ochromující trémy a jsem o kus blíž normálnímu stavu. Došlo mi, že jsem takové stavy měla a dlouho zvláště, když jsem začala učit. Mám na co vzpomínat a mám materiál zjistit, co by mohlo tento stísňující a paralyzující stav rozvolnit. Objevila jsem cos a další dvě zkoušky zvládla v lepší vnitřní kondici. Taky jsem se rozloučila s tranzitem Saturna přes Marse a uvědomila si, kde se musím ve vztazích vymezit, abych byla sobě i druhým co platná. Jdu takto od sebe proto, abych nepsala jen věty, co bychom měli dělat, ale aby bylo zřejmé, že za textem je i můj podíl práce na sobě a že se z ničeho nevyvazuji ani nenadřazuji dalším.

Koncentrujme síly, neboť březen, který je za dveřmi, se svým novoluním se s námi nebude mazat. Pokud jsme si mysleli, že je něco složité, může to být ještě složitější a po stránce výkonu náročnější. Proto tento týden nic neodkládejme. Po stránce vnitřní si uvědomme, že v tuto chvíli není třeba výkonů, ale pochopení a nalezení našeho smyslu pro to, co děláme. Nezapomeňme na to, že žijeme v době systémových změn, které bez nás nevzniknou, neb i ti nejmocnější potřebují ty pod nimi, aby jim zajistili, co je třeba. Tohle si také můžeme uvědomit a objevit, komu a čemu sloužíme a sloužit chceme. Jsme v pragmatickém období, které nám tlačí sentiment a romantiku jako možný únik z tíživé situace. Nenechme si zaslepit oči a vydržme tohle strohé období, které prověřuje naši schopnost ustát v životě a ve vztazích i to, co není zrovna růžové, co vyžaduje lépe spravovat naše příjmy a výdaje (na všech úrovních) a co tlačí, abychom si uvědomili, že ideologický mocenský boj si osvojil nový slovník, kterým na nás promlouvá.

Vše dobré přeje váš Marluk

PS: Letos je opět pozoruhodná zima a mne obchází starost, že žáby půjdou z lesů k rybníku dřív. Tohle nemám ráda, myslím výkyvy počasí, ale i to musím vzít jako fakt a uvědomit si, že mnohé už nebude tak, jak jsem byla zvyklá a brblat na poměry přírody mi situaci neulehčí. Opatrujete se!