Svatojanský lunární kalendář – M. Lukášková, E. Francová, Motto – Albatros Media, 2018

Recenze – Františka Jirousová

Už dlouho jsem neměla takovou radost z nové knihy, jako když jsem prolistovala Svatojánský lunární kalendář od Martiny Lukáškové a Evy Francové. Už jen samotná úprava publikace (vydalo nakl. Motto – Albatros Media, 2018) je tak čtenářsky vlídná, že těžko dovolí odložit knihu do police na „správnou dobu“, spíše vybízí začít hned nejen číst, ale i prakticky zkoušet přečtené. Autor ilustrací Karel Jerie vytvořil přírodní bytost s lidskými i zvířecími rysy, která – vzbuzující sympatie, zvědavost i určitou bázeň – provází čtenáře celým textem, když na sebe v úvodní stránce každého oddílu knihy bere odlišnou podobu podle charakteru konkrétní osminy roku, jíž se oddíl týká.

Kniha je totiž (na první pohled nezvykle) rozdělena podle osmi fází roku, jimž daly autorky názvy jaro, podletí, léto, poletí, podzimek, předzima, zima, předjaří. Hlavními předěly roku jsou jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat, které dělí rok na čtvrtiny, přičemž každá čtvrtina je rozdělena ještě na dvě období. V úvodu je vysvětleno, že toto členění roku bylo obvyklé ještě koncem 19. století, kdy části roku vymezovaly nejen sezónní práce, ale i církevní svátky. Martina Lukášková v úvodu vysvětluje úmysl tento přirozený rytmus roku aktualizovat: „Na osmičetné členění roku se podíváme bez spojitosti s nějakou konkrétní spiritualitou a náboženstvím, neboť tak se co nejvíc otevře prostor pro všechny bez rozdílu vyznání.“Staronovým klíčem k „aktualizaci“ je členění podle osmi fází vztahu Měsíce a Slunce, tedy podle tzv. lunárních osmin, což je, jak je dále vyloženo, inspirováno dílem Dane Rudhyara, zakladatele transpersonální a humanistické astrologie, ke které se hlásí hlavně Martina Lukášková.

Každý oddíl má pevnou strukturu. Začíná se výkladem zvláštnosti a nálady určitého období, pokud se jedná o čas po slunovratu nebo rovnodennosti pokračuje výklad krátkým odstavcem o jednom ze čtyř živlů, které jsou pro dané období podstatné. Z délky astrologických textů by si kdekdo mohl myslet, že autorka astrologické části (Martina) použije nějaké osvědčené, obecné texty, které např. ti, kdo se astrologií zabývají, dávno znají. Nevím, jak to vnímali ostatní čtenáři z oboru, ale zabývám se astrologií 10 let, a ačkoli jsem podrobněji pročetla necelou třetinu knihy (chci ji totiž zkoumat postupně během roku), už jsem narazila na pár zajímavostí, které jsem nepotkala v desítkách načtených astrologických knih. Např. jsem se s překvapením dočetla, že „vzdušnému živlu odpovídá krev“, to jsem buď nikdy neslyšela, nebo zapomněla. Čtenář se může hned začít zvědavě ptát proč, a pokud chvíli přemýšlí nad tím, co je v odstavci o vzdušném živlu řečeno, brzo na to přijde sám. Těch pár vět o vzduchu mi ujednotilo a prohloubilo pohled na vzdušný živel tak, jak to zatím nedokázala žádná astrologická příručka. Podobně když jsem si přečetla výraz, který Martina přiřadila k typu ohně, jímž disponuje Střelec, došlo mi najedou o tomto znamení něco, co jsem se snažila si pojmenovat několik let.Texty jsou tedy opravdu stručné, ale některé jejich věty jsou jako tenké pavučiny, pronikající a osvětlující celek biologicko-kulturního a duchovního vesmíru, ve kterém všichni žijeme spojeni často neviditelným předivem vztahů – a právě ty se kniha úspěšně snaží zviditelnit. Podobně jasné a nesmírně praktické jsou rady, co dělat, když jeden ze živlů chybí. Také jsem dosud nikde nic podobného nečetla.

Následuje rozbor znamení relevantních pro každé období, tj. vždy dvě znamení zvěrokruhu pro každou osminu roku. A opět nelze říci, že by v těchto pár odstavcích byly texty zjednodušené. Už jen členění kapitoly umožní uvědomit si, jak moc záleží na kontextu a způsobu, v jakém energie znamení působí. Do podstaty sluneční energie znamení nás uvede obecný výklad a věty se znamením spojené, které přibližujípodobu jeho zkušenosti se světem. Je např. řečeno: „Váhovskou nerozhodnost vyměňme za potřebu neustálého hodnocení a zhodnocování toho, co se kolem nás děje… Vše je poměřováno standardy, které dané společenství zastává,“ Že Váhy vše poměřují společenskými hodnotami (závažími), je věta, která míří přímo do černého, a jen tak v každé astrologické příručce ji rozhodně nenajdeme. Následuje stručný, ale opět výstižný a často objevný odstavec o projevech konkrétní energie slunečního znamení pro muže, ženu, a nakonec popis toho, jak se znamení projevuje skrze Měsíc.

Následující oddíl „měsíc (např. říjen) z pohledu astrologie“ obsahuje výčet praktických činností, které je vhodné v určitém období dělat, podle toho, zda se Měsíc nachází v rozběžné (od novu do úplňku) nebo doběžné (od úplňku do novu) lunační fázi, a podle toho, v jakém živlu a znamení zrovna působí. Tato část podle mého názoru mohla být více prakticky uvedena. Čtenář nemusí zprvu úplně rozumět tomu, že údaje v závorce značí Měsíc ve znamení, až později pochopí, že odstavce jsou rozděleny především podle Měsíce v živlu: oheň, země, vzduch, voda. Tato část také nese chyby korektorské a právě zde korektuře uteklo několik chyb – např. dvakrát stejný odstavec, slovo, které nedává význam. Aspoň na začátku první kapitoly tohoto typu bych tedy uvítala vysvětlivky, jak se při výkladu postupovalo. Pro čtenáře neznalé ani základů astrologie by to bylo rozhodně potřeba.

Následuje část pro konkrétní měsíc „z pohledu stravování a bylinné léčby“, opět rozepsáno pro každou osminu roku. Tuto část, jejíž autorkou je v každém oddílu Eva Francová, mohu posoudit jen jako úplný laik, protože jsem se teprve nedávno začala blíže zajímat o vaření a založila vlastní zahrádku. Kniha zde na mě působí jako procházka krajinou divů – myšleno ve velmi dobrém smyslu. Jsou zde nejen recepty, o kterých lze tušit, že budou nejen zdravé, ale i nesmírně chutné, a které si člověk tak „nekuchyňovitý“ jako já zatouží ihned vyzkoušet. Dozvíme se ale také o různých sezónních léčivkách, zelenině, ovoci, vše podrobně vysvětleno ohledně prospěšných látek a zdravotních účinků. Aniž jsem knihu stačila přečíst celou, už jsem i zde stihla objevit mnoho pozoruhodností, takže si opět troufám tvrdit jako v případě části astrologické: i zkušený kuchař a člověk, co se snaží vařit a žít zdravě najde mnoho nového. Zdánlivě stručné popisy každé rostlinky, plodu, zeleniny nechávají vyvstat konkrétní sezónní jednotlivosti tak barvitě, naléhavě, že čtenáře ihned propojí s celkem – právě díky jedinečnosti určitého jevu v konkrétní fázi cyklu. Přesně jak je řečeno v úvodu: „Do Slunce se nemůžeme podívat přímo, neboť jeho záře by nás oslepila. Podobně se nedokážeme podívat na život v jeho celistvosti … Svět a život poznáváme z odrazu, z pozorování jednotlivostí. Z různých úhlů či fází si skládáme celek.“

Shrnuto: Vnímání každoročního cyklu proměn přírody a nálady roku mi vždy připadalo hodně důležité, protože jedině při vědomí toho, že jsme součástí širšího celku, který má své proměnlivé, ale opakující se fáze, symboly, atmosféru a činnosti, si můžeme jasněji uvědomit a ujasnit také osobní, lineární směřování každého lidského života a jeho smysl v přesahu k budoucnosti a transcendenci (překročení všech cyklů směrem k něčemu či Někomu, co nebo kdo všechny cykly zakládá a posouvá na další spirálu vývoje). A v dnešní době, kdy mnoho lidí ztratilo kontakt s tradičními rituály (například náboženskými), je vědomí základní cykličnosti života ještě důležitější. Zasazení do koloběhu přírody si každý z nás může vzít jako základ a obohatit ho o další rituály ze své duchovní či kulturní tradice. Kniha mu k tomu poskytuje výbornou příležitost. (Kdo žije v tradici křesťanské, si poměrně snadno, byť ne přesně, protože Velikonoce jsou svátky pohyblivé, do osmin napojí křesťanská období s jejich písněmi, tradicemi, náladou.)

Doufám, že kniha zůstane živá, což také znamená, že by se mohla občas vydat i nová verze, obohacená například o písně (ty mi tam chyběly), protože osmičlenné rozdělení roku je velmi nosné, odpovídá lépe lidské zkušenosti než rozdělení do čtyř období a zároveň nechává více prostoru ke skutečnému prožití cykličnosti vývoje než členění do dvanácti měsíců. Osobně budu používat knihu jako praktickou příručku v průběhu celého roku – což usnadní také záložka (díky za ni, ne každá kniha, která by ji měla mít, ji také má).