Vzpomínka na Marief Cavaignac

Astrologii potkala v 70. letech, jako tápající… tři odlišné školy, které ji příliš nepřesvědčily, až po ten den roku 1977, kdy jí jedna švýcarská kamarádky nabídla kopii astrologického kurzu řízeného jistým Alexandrem Ruperti.

„A to byla ta spoušť, láska na první pohled, což se odehrává skrze vnitřní přesvědčení, že jsme na dobré cestě. To se odehrálo šest měsíců před progresivním novoluním.“ (Citace jsou výtažkem ze článku publikovaného v Magazínu Uranie č. 33 z února 1998.)

Marief Cavaignac

Píše: „Tentokrát jsem odhalila smysl, zázračné propojení mezi Znameními Zodiaku, mezi planetami atd. Otevřel se přede mnou nový horizont, jako dobrá Luna-Jupiter v Beranu jsem do toho zabořila hlavu se veškerým nadšením pro nové počátky. Uplyne ještě mnoho let, než pochopím (Ale cožpak můžu říct, že jsem už skutečně vše pochopila?), krůček po krůčku, jít stále dál a hlouběji, s těmi pády i novými rozjezdy, s váháním, pochybami a stále se opakujícími novými vzedmutími… a to nepřestává, od mého prvního setkání s Alexem Ruperti a s humanistickou astrologií.“

Vzápětí se pustila do překladů Rudhyarova díla. Píše: „V té době nebyla jediná Rudhyarova kniha přeložena do francouzštiny, a tak jsem se znovu nořila do angličtiny s nadšením, které mi kdysi předávala jedna irská učitelka během mých školních let. A je to tak, že skrze tu nejčistší náhodu– slovo, které používáme, když nevíme, co se za tím skrývá – jsem se najednou ocitla zapřažena do překladů jedné knihy Rudhyara za druhou: celkem se jednalo zhruba o desítku knih. Není to tak, že bych chápala, co jsem překládala; v jeho textech a knihách je mnoho úrovní chápání a můžeme je číst a znovu pročítat tak, že budeme stále nacházet nové a nové stále hlubší vrstvy. A navíc, spíš než tu technickou otázku překladu, jsem v sobě cítila rezonanci s tím, co tam bylo řečeno, tak jako ozvěnu jakési věci, kterou mé Já (Ale jaké „Já“?) už dávno vědělo, v nějaké formulaci, kterou bych nebyla schopna vytvořit, a v takovém poetickém a podmanivém rozměru, který mě okouzloval.

Opravdu jsem se hodiny, dny a měsíce zápasila se slovy, francouzština byla méně bohatá než angličtina, aby dokázala vyjádřit všechny odstíny a subtility psychického a duchovního života. Ale zároveň to byl stav vděčnosti a blaženosti, ve které se každodennost – nákupy, úklid, vaření atd. – zdála být jako z jiné planety… V těžkých chvilkách mi to bylo zdrojem, návratem k podstatě a pokaždé novým podnětem, ukazatelem tak jako prst, který ukáže na Cestu už ztracenou nebo zakalenou intelektuálně emocionálním běsněním ega.“

Toto dobrodružství pokračovalo spoluprací s Alexem Ruperti, společným psaním knih, publikováním článků v rozličných astrologických revue, vytvořením RAH (Sítě humanistické astrologie) v roce 1984. Kromě své funkce prezidentky RAH, kterýžto úřad zastávala první desetiletí, si Marief ukládala i další úkoly. Vděčíme jí za sérii periodik, která se rozvíjela a proměňovala v průběhu let: v letech 1986–1993 to byl Bulletin, v letech

1993–1995 Revue a v letech 1996–2000 Idées Semence (Myšlenky Zárodečné).

Po smrti Alexe v roce 1998 nabídla Marief jeho dům LeCosson absolutně ke službám RAH. Knihovna byla přeuspořádána a zorganizována tak, aby se usnadnilo její používání, odehrávaly se tu mnohé kurzy a semináře s vítanou vřelostí a komfortem. Takhle nás Marief pobízela v uvítacím textu: „LeCosson“, to je na první pohled malý vrcholek ve výšce 900 m nad mořem v pohoří Jura ve švýcarském kantonu Vaud. LeCosson, to je také jeden velký dům na svahu kopce v 8 000 m2 zeleně na okraji lesa, který zdědil Alex Ruperti po svých ruských prarodičích. Jeho úmyslem bylo – a je to i mým úmyslem – přivítat zde v prostředí hojné jím nashromážděné dokumentace skupiny reflektující, hledající, setkávající se, seminaristy nebo i jednotlivce.

V roce 2008 se Marief znovu pustila do překladů těch spisů Rudhyara, které ještě neexistovaly ve francouzštině, zvláště články, které se objevovaly v amerických časopisech a také některé knihy, z nichž Krize a kreativita byla vydána v edici Aphée v roce 2009.

Pro členy RAH nepřetržitě překládá Dane Rudhyara, ale také četné články Alexe Ruperti až do roku 2014. Vážná mozková mrtvice ji přinutí ukončit tuto práci, kterou nám nabízela.

Měli jsme obrovské štěstí, že jsme mohli každé léto s tebou trávit čas v tom magickém místě, který je Cosson. Byl tu čas k tomu, abychom třídili, klasifikovali, dávali formu a zvažovali budoucnost té hromady dokumentů… Dokázala jsi nám vdechnout sílu, aby toto vzácné kulturní dědictví bylo ochráněno. A také jsme tu měli čas pro daleko hravější sdílení: zahrada, malá večerní whisky, sklenice vína… nejlépe červeného, zcela jednoduše přátelství, které nemá potřebu, aby se o něm řečnilo.
 

Děkujeme ti Marief za poklady tvých překladů, které nám necháváš. Děkujeme za vše, co jsi nás naučila a co jsi nám nabídla.
 

Yannick Martinez
Claire-AndréeGagné

A abychom navázali na toto připomenutí příspěvku Marief k předávání humanistické astrologie a její filosofie, tak tu nabízíme širší úryvek jednoho textu, který napsala, aby upřesnila některé myšlenky, které se RAH snaží šířit.

MOJE SETKÁNÍ S ASTROLOGIÍ

Marief Cavaignac

Moje setkání s astrologií? To je tak 20 až 25 let, na začátku 70. let…. Třicítka a jako náhodou velká krize a celkové přehodnocení všech hodnot, ve kterých jsem byla vychovávána…

(…) Dlužím (…) velké poděkování Dane Rudhyarovi a Alexandru Ruperti ani ne tak jako osobám, ale především za ty ideje, které šířili napříč humanistickou astrologií a později transpersonální.

Nejde o to, že by humanistická astrologie byla tou nejlepší astrologií a mohla by nebo spíš musela by nahradit všechny ostatní formy astrologie. Velmi jednoduše, je to jen jedna z forem, taková, která může odpovídat na stav krize, když už osoba není spokojena se svým status quo, s tradičním „metro-šichta-hají“, s kulturním naprogramováním, které se jí zdá být bez cíle, bez významu, když tato osoba hledá to „něco jiného“, když se chce stát plně sama sebou a naplnit významnou roli uvnitř svého světa.

Tak tedy proč? Jaké jsou ty „ideje“, které se nacházejí na pozadí humanistické astrologie, stejně tak jako se nacházejí základní ideje za každou formou astrologie, dokonce i pokud si jich praktikující osoby nejsou zcela vědomy. Například ta nejběžnější, tradiční astrologie, spočívá na myšlenkách fyziky 19. století: zmínka o vlivu, o oddělených objektech, o síle proti jiné síle, myšlenka ovládání a ovládaného atd.

Jenže toto mínění bylo bráno ztečí nebo přinejmenším zpochybněno jako mínění, které není schopno pokrýt totalitu veškeré reality; nejprve Einsteinem (Hmota = Energie), později kvantovou fyzikou, a ještě čerstvěji v tomto směru vědci jako je Capra, Bohm atd., abych citovala jen ty nejznámější.

Tedy jestliže my, astrologové, chceme opravdu odpovědět na potřeby naší doby v této fázi přechodu, která nás všechny nutí klást si nové otázky, musíme se stát předvojem pohybu tohoto světa, který se řítí ke své vlastní závrati.

Marief a Alex léto 1988

Jak tedy shrnout základní ideje, které mohou odpovídat této potřebě?

První myšlenky, které se ze mě sypou bez ladu a skladu:

rezonance,

vzájemné prostupování,

cyklicita,

fáze,

rytmus,

galaxie…

To se může na první pohled jevit jako změť, ale všechno to do sebe zapadá, zázračně se to řetězí a otevírá mi (nám) to nekonečné horizonty směrem k neznámému, které je stále potřeba odhalovat. Představte si tedy, že používáme sotva 5 až 10 procent (a to jsem velkolepá) kapacity našeho mozku, což ale týká pouze úrovně fyzické!
 

Rezonance, interakce, prostupování, to vše je odvozeno z konceptu holismu, všeobecně dnes uznávaného… dokonce se dá i říct, že se stává módním. Zkrátka každý z nás je celkem uspořádaným z orgánů, buněk, molekul, atomů… Ale každý z nás je také částí celku rodinného, sociálního, který je částí celku národa, který je částí celku kontinentálního, který je součástí lidského druhu, který je součástí Země. A Země je prvkem solárního systému, solární systém je prvkem celku galaxie atd. Všechny tyto celky na sebe neustále reagují, prolínají se navzájem, ty větší vtiskávají svůj základní rytmus těm, které jsou v nich obsaženy: celek našeho těla například obsahuje a organizuje funkce každého z našich orgánů, buněk atd. Stejně tak náš solární systém má své vlastní energetické rytmy, na kterých se podílí Země, a tedy i my, lidské bytosti. A v tomto bodě už to není otázka vlivu, vnějších sil, které nás ovládají, ale spíš je to záležitost rezonance, individuální orientace osoby ve vztahu k jejímu vesmíru: přinejmenším to je potencialita, která je nyní otevřena většímu počtu skrze heliocentrismus a pak galaktocentrismus.

Energetické rytmy, to znamená cykly; například ty nejlépe uchopitelné: cyklus cirkadiální (rotace Země kolem vlastní osy), cyklus měsíční (soli-lunární), cyklus roční (rotace Země kolem Slunce). Tohle ponětí o cyklech je základní, po celá staletí zastíněné církví. Rudhyar ho mimo jiné znovu uvedl do astrologie.

Ale jeden cyklus není vůbec nějakým věčným návratem jako u Nietzscheho. Je to struktura času, se svým začátkem, koncem, ale také středem (A. Ruperti): α µ Ω (alfa, mí, omega). Tedy jeden celek složený ze dvou polovin; cyklus lunace s úplňkem, který je kulminací první poloviny a počátkem té druhé. A každá z těch polovin má rozdílný smysl, stejně tak jako lidský život na sebe bere jiný smysl v první a v té druhé polovině – viz. A. Ruperti: Les CyclesduDevenir (Cykly proměn), Ed. duRocher, kapitola II „faktor věku“.

Cyklus-struktura, to znamená fáze stejně tak jako je mimo jiné strukturovaný rok do 4 fází, které nazýváme jaro, léto, podzim, zima. Ale to, co se během těchto fází stane, není nikdy identické, nic se neopakuje. Pokud tu jsou nějaká opakování, tak se jedná výhradně o tu strukturu toho obsahu (fáze jaro, léto atd.). Samotný obsah, ten má nesčíslně variant. Odtud vychází nemožnost přesně předpovědět na základě astrologie událostní obsah rozličných fází, kterými všichni procházíme, kde mluvíme a fázích věku, fázích progresivní lunace, fázích cyklů, tranzitů atd. 

Marief a Alex 1995

Řekla jsem správně; nemožnost předpovídat na základě astrologie. Pokud tu je předpovídání, ať už jakkoliv přesné či ne, pak už to není astrologie, je to jasnovidectví (věštění). A podle mého názoru není čestné zastřešovat se horoskopem nechávajíce druhé věřit, že jsme astrologem, zatímco křišťálová koule nebo balíček karet by v této věci posloužily stejně tak dobře. A navíc takovýto nešťastný stav věcí, to využívání astrologie jako pomáhajícího prostředku, to působí zmatení v mysli lidí. A přispívá k tomu, že se astrologie spojuje s věštěním, s magickými praktikamiatd.A to je přesně to, co ji může zničit.

V základu astrologie není umění věštby, dokonce ani tehdy, když za jistých podmínek tak může být využívána. Ale v tom případě to není než jedna z jejích možných aplikací, ne však její poslání, pravý důvod jejího základního bytí. Její cíl, její smysl, její nejhlubší poslání, to je především a od prvopočátku chápání vztahů mezi člověkem a jeho vesmírem. A toto chápání variovalo, variuje a bude variovat následujíce různé kultury a různé epochy. Například ta epocha, když jsme věřívali, že Země je placka, okolo které se vše točí, nemůže pojímat tento vztah člověk-vesmír stejným způsobem jako když „víme“ nyní, že je Země koulí, která sama obíhá společně s ostatními planetami centrální Slunce. K tomu si doplňte objev tří nových planet během posledních tří staletí, participaci našeho solárního systému uvnitř jedné galaxie atd.

Atd., protože to není zdaleka konec. Naše objevy nebo tak řečené aktuální „jistoty“ v oblasti vědy, astronomie, psychologie a ostatních, ty nejsou než odrazem našich schopností a naší aktuální úrovně chápání; jsou tedy naprosto relativní a musíme být připraveni na to, že mohou být zpochybněny nebo i naprosto zrušeny skrze objevy nové.

Rudhyar říkával, že astrologie budoucnosti bude galaktocentrická (Galaktická dimenze astrologie, Edice duRocher). V současné době je zřejmé, že nemáme ještě prostředky a astronomická data, abychom mohli sestavit galaktický horoskop, který by se velmi pravděpodobně dotýkal více solárních systému uvnitř svého celku a jehož jedním orgánem je i naše Země včetně nás, lidských bytostí.

Heliocentrický horoskop bývá už dosti často interpretován příliš osobně jako jistý druh Super-Ega v rámci nějakého ega nebo jako tak říkající horoskop Duše, zatímco se týká reality celé Země, tedy spíše ukazuje možný vztah mezi egem Země a „Duší“…za podmínky, že ho budeme studovat stále skrze srovnávání s geocentrickým horoskopem.

Ale už jen ta skutečnost, že můžeme vytvořit heliocentrický horoskop, dobře a symbolicky ukazuje na možnost každého z nás umístit se do středu Esenciálního Já nebo Svébytí, jehož služebníkem se ego stává. Je to tato možnost, která je naší největší výzvou a naším největším štěstím, je to naděje pro humanitu ve smyslu vítězného překonání krize přechodu, možnost překročení tohoto mysu „adolescence“ lidského druhu. A právě k tomu není zázračnějšího nástroje než astrologie.
 

Paříž 2. října 1994

Převzato z https://www.rah-astrologiehumaniste.com/#toggle-id-3

Pracovní překlad Diana Vysušilová

Comments are closed.

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!