28. týden začíná svátečně. Uctěním památky Mistra Jana Husa. Podle Gregoriánského kalendáře, který používáme, odpovídá datum upálení 6. července 1415, našemu 15. červenci. Tehdy platil Juliánský kalendář, který se od Gregoriánského liší o jeden den za zhruba 130let, takže abychom se tedy naladili na stejnou vlnu, měli bychom slavit až 15. července. Možná je to i určitá výpověď naší doby, že to důležité neaktualizuje. Kdo ví? Otázkou je, zda i přesto dnes můžeme vnímat závan Husovy doby? Co se týče jeho díla, víry a stálosti v pravě pravdě, rozhodně. Taková osobnost by se dnes hodila a možná už po ní i mnozí touží a přivolávají tak její projevení. Zajímavou paralelou je, že jako v čase 16. ekumenického koncilu v Kostnici, bylo v červnu zatmění Slunce. Vzpomeňme, že jsme měli zatmění Slunce 21. června. Husovo zatmění se odehrálo měsíc před vynesením rozsudku a je velmi jisté, že ho Hus pozoroval a jistě o něm a jeho konotacích přemýšlel. Důvod mé úvahy je prostý. K jeho velkým přátelům patřil Křišťan z Prachatic, muž velkého vzdělání, který se kromě jiného věnoval i astronomii-astrologii, neb tehdejší věda tyto obory od sebe neodlučovala. Křiťan z Prachatic se na tomto poli proslavil svým pojednáním o Astrolábu, což přenádherně zpracovala a okomentovala manželská dvojice Alena a Petr Hadravovi.

Můžeme tak tušit, že Hus jako vzdělanec byl s tímto úkazem srozuměn a jistě na koncilu nebyl sám, kdo o něm přemýšlel a zvažoval, co neblahého nastalá situace vyvolá.  Tehdejší zatmění bylo v pásu totality sahajícím od Portugalska, přes Španělsko, Francii, Německo, České země přes Rus až do Japonska. Venuše Večernice se před zatměním, podobně jako u nás v době karantény procházela Plejádami. Samozřejmě, tyto jevy se opakují a k přímému srovnání by bylo možné dojít jen tehdy, kdyby i naše současné zatmění Slunce bylo v pásu totality nad našem území, ale jak víme, nebylo. Spojení je tedy možné jen symbolicky. Hus reflektoval, co se s ním a kolem něj děje. Snažil se porozumět tlakům a politickým hrám, do kterých se zapletl. Snažil se vnitřně zůstat věrný své cestě a Kristu. Podobně se můžeme i my v dnešních dnech začít ohlížet.

Vstoupili jsme do dnů po úplňku a každý z nás si může srovnat sám se sebou, zda odhalil ve svém životě stíny minulosti, které se snaží nad ním opětovně získat moc. Zda jim podlehl a pokud, co s tím udělal. Za sebe hlásím, že pokud jsem se od starých a svazujících tendencí chování odvrátila tak s hodně odřenými zády. Po novu-zatmění bylo vše vlastně dost dobré. Do první začátky první lunární čtvrti jsem vjela, aniž bych si to uvědomila, hodně velkou rychlostí. Znáte to? Co se stane, když vjedete rychle do ostré začátky? Vyhodí vás! V lepším případě vjedete do protisměru a máte-li štěstí, že tam nic nejede, projedete jen tak tak. V horším případě vyletíte ve směru jízdy ze zatáčky ven. Já jsem nevyletěla, ale ve dnech po první čtvrti si uvědomila, že jsem zatáčku projela rychle, v protisměru a navíc jsem škrábnula vůz o svodidla. Symbolicky tak vyjadřuji to, co se mi vnitřně přihodilo. Měla jsem tak nějak za to, že vše postupuje jak má, ale pak jsem se vlastně náhodou, ano, nesmějte se, že náhody neexistují. Jak to lépe a rychle popsat? Prostě jsem se nečekaně dozvěděla o něčem, co je vlastně ve výsledku marginální, ale mne to v danou chvíli zasáhlo tak, že jsem se dostala do stavu velké vnitřní rozladěnosti, lítosti a úzkosti. Fuj, jak tyhle stavy nemám ráda. Nuže poučena z krizového vývoje jsem se začala pídit po tom, co je zpustilo a co bylo a je vlastně podložím proto, aby se jejich panování nade mnou usadilo na delší čas. Bylo to nepříjemné a stržena první vlnou emocí, jsem si pěkně poplakala. Nechala jsem emoce vybouřit a jen si připomínala, že v tomto stavu není radno dělat jakákoliv rozhodnutí či závěry. Emočně lítostivá vlna obmyla všechny zákoutí mého ega, aby odhalila jeho úzkostnější podobu. Uf..tak tu taky nemám ráda, ale byla tu. Byla to vlna starého. Vlna, kterou bych spojila se symbolikou zatmění, vracející mou osobnost do schémat nechtěných a už několikrát z různých úhlů nahlédnutých.

Poznámka pod čarou: Nemysleme si, že jsme se něčeho trvale zbavili. Co se jednou objevilo, může se objevit znovu a v jiných kulisách. Většinou je to spuštěno určitou maličkostí, která z odstupu je hodna maximálně pousmání, ale v danou chvíli pálí jak čerstvě vyražený cejch.

Nuže, minulý týden jsem se načapala, jak se vrátilo vše, co jsem už tolikrát odložila. Vrátilo se tak, jako by to bylo stále mou aktuálně používanou součástí. Takže jsem musela nasadit vitamíny, zkontrolovat dostatek spánku, rozhýbat tělo, udělat vnitřní psychohygienu, zastavit se a ponořit se do spirituální praxe, která je jediným kanálem, k tomu, co tuhle vnitřní ego-paseku léčí. V den úplňku jsem však tušila, že zbytky ve mne zůstávají. Musela jsem si přiznat, že cíl není a jak je patrné ani nebude stoprocentně splněn a že do úplňku vstoupím se zbytky těch proklatých stavů. V tu chvíli však přišlo smíření, které objalo to, co se ještě nepodařilo sklepat a co mohlo hrozit, že začne doutnat a posléze rozhoří žár výčitek a úzkostí. Smíření mi dalo sílu postavit se světlu úplňku. Kulatý narůžovělý Měsíc vycházel zpoza vltavských kopců a zdál se větší než obvykle. Já se mu dívala do očí a nebála se toho, že jsem selhala sama před sebou, neb jsem to byla já, kdo si dal úkol do úplňku se zbavit nežádoucích stavů. Dokázala jsem to, co šlo. Nelenošila jsem se, ani jsem v tom pro mne nezdravém stavu neudělala žádné rozhodnutí a nezapříčinila nějaké další komplikace navíc i dalším lidem. S tímto vědomím jsem se dívala do úplňku a jen jsem byla tichá a smířená. Pondělní ráno mne probralo a tu mi došlo, že jsem prošla, že mám sice „odřená záda“, ale že jsem prošla, neb jsem přijala další střípek sebe samé tak, jaký je a tím oslabila moc ega, které by panovačně hnalo organismus k stoprocentním výsledkům, cílům a nárokům. Uvědomila jsem si už asi po tisící a přesto zas poprvé, že mohu i sobě říct NE. Ne, ve smyslu, že nebudu naslouchat myšlenkám vzniklým na základě úzkosti, smutku, vyčerpání, lítosti. Ne, ve smyslu, neochoty jednat na základě těchto myšlenek. Ne, ve smyslu, nároků, co k sobě mám, neb jejich plnění není skutečnou podstatou života, jen jednou z forem projevu a na tom se mi stavět nechce. A naopak jsem si řekla ANO, ve smyslu přitakání tomu, co ve mě proběhlo. Ano, ve smyslu, že budu-li vše pozorovat a nezasahovat, tak to přejde, odvane, vyprchá. Ano, ve smyslu, že zůstanu neochotná nechat se zviklat ve své víře. Tak jsem uctila sváteční den i lunosolární vztah.

Snažím se totiž to, co píši i žít. Takže místo lineárního prožívání života, tj. např. prožívání života dle dat v kalendáři, pěkně jeden den za druhým, ho prožívám dle lunárního cyklu s tím, že se houpu na vlnách. Do úplňku se vlna zvedá v tlaku na akci, teď klesá (po úplňku) a vytváří prostor pro uvědomění si toho, co se děje. Navíc se k tomu vždy přidá další planetární konfigurace a já se snažím jejich symbolický odraz postřehnout ve své psyché a v dění kolem sebe.

Podívejte do novin a internetu a bude vám jasno. Nechci zabíhat do politiky, ale témata, která na chvíli koronavirus odclonil, se jako bumerang vrací. Po kauzách, které měly přinést obrodu, se slehla zem, jako za starých dob, viz korupční praktiky ANO v Brně – ticho.

Co tedy tento týden? Jak jsem říkala, je po úplňku. Vstoupili jsme do fáze, ve které je nutné si uvědomovat to, co se děje. Teď nejde o činy, ale o to, jak s tím, co jsme objevili, co jsme rozpoznali, co nás naplňuje, dál budeme vědomě pracovat. Neboť to, co si uvědomíme, to můžeme zapojit do dalších vztahů a vytvořit tak síť, o kterou se budeme moci opřít, až zas přijde nějaká ta nečekaná ťafka života.

Na severní obloze můžeme kolem 2 hodiny 30 minuty pozorovat kometu C/2020 F3 Neowise. Komety neměly v astrologii své pevné místo, neboť jejich pozice je příliš rychlá a proměnlivá. Přesto se zahrnovaly k stávající konstelacím s tím, že přinášely vcelku neblahé věci a šířily je napříč společností. Vše, co bylo nepravidelné, rychlé, kmitavé, těkavé a nečekané, bylo spojováno s narušením stávajícího řádu, s nepokojem a nebezpečím. Spojení astronomických jevů s neblahou předpovědí je až na výjimky dávno opuštěno, ale právě nyní bude rozhodující, zda se k němu oklikou nevrátíme. Touto cestou se doslovně nechci vydat. Ovšem nechci ani rezignovat na zkušenosti dávných astrologů. Mám za to, že u komet je spíše zajímavý zeměpisný směr, na který odkazují svou pozicí z míst pozorování.  Naše kometa odkazuje na severní směr, s kterým jsme se setkali už v symbolu úplňku, kdy starý muž hleděl na severovýchod. V reálu se kometa pohybuje od severovýchodu přes sever. Odkazuje tak na směr, který nám dává tušit temné prostory, které vyžadují soustředěnost. Severní směr vybízí k tomu, aby si člověk pohlídal a dobře vnímal, zda je dobře informován a na správném místě ve správný čas. To je bdělost, kterou je nutné směrem na sever prokázat. V budoucích dnech si tedy všimněme informací, které se k nám dostanou a které budou mít vliv na společnost a dobře zvažme, každý sám za sebe, zda je jim třeba či netřeba věřit.

Oslavenci těchto dnů by si měli hlídat, jaké jho na sebe berou. Pamatujte, že není nutné být u všeho, ale vědět, kudy vlastně jdete. Tlak na vaši životní sílu vzroste a v průběhu roku můžete být rozladěni z toho, čemu či komu jste dali nad sebou takovou moc. O tom se však rozhoduje právě teď. Zvažte, k čemu všemu se chystáte říct své ano.

Úterý nás vyzve k rozhovorům a dalšímu čilému společenskému ruchu. Potřebujeme-li něco vyřídit, domluvit, neváhejme jednat. Během středy si vzpomeňme, že chceme-li něčeho dosáhnout, je třeba vůle i ochoty si cestou něco odepřít. Zvažme, zda vše po čem toužíme, je opravdu nezbytné mít. Ve čtvrtek si nechme chvíli na sebe. Prozkoumejme, co tělo potřebuje a dopřejme si trochu jiného pohledu na svět. Otevřeme dveře umění , hudbě a kultuře. Kdo si bude pamatovat své noční sny, měl by se víc pídit po jejich poselstvích. Pátek by nám mohl ukázat, jaká klíčová témata hýbou společností a jak jsme se po karanténě obrodili, či spíše, jak se snažíme zapadnout do starých kolejí. Mnohé z toho, co se skrývá pod povrchem, může ukázat svou pravou tvář. Den bude dynamický a pro ty, co neuhlídají emoce i značně výbušný. Jak se říká, uražených od zdi může být hnedle celý zástup. Dávejme si pozor na to, co a hlavně jak komu říkáme. Na druhou stranu dynamický náboj se bude hodit těm, kteří potřebují nějak prorazit či víc vymezit. Mimo to, bude přáno citovým záležitostem, a tak si načechrejme peříčka a usmějme se na ty, co kolem nás projdou. Touto radou se řiďme i během soboty, ve které si navíc dejme pozor na unáhlená řešení. Neděle bude hodně dynamická, takže zvažme svůj program a nežeňme věci ani své síly do extrému. Napětí je tu proto, aby umožnilo otevřít prostor tomu, co se tlačí na povrch. Pokud mu budeme naslouchat, může být den svižný a za námi pěkné výsledky, nebo třeskutý plný pádů, konfliktů a kotrmelců. K čemu se přikloníme záleží na míře naší pozornosti.  Merkur nabere na přímém směru a kometa nám připomene symboliku severu. Možná si najdeme čas a za jasné noci posedíme s přáteli u ohně a vyčkáme společně objevení komety. Možná užasneme nad tím, jak se dají trávit noci jinak, jak je svět pestrý a pozoruhodný, což je také stará zkušenost a takové zkušenosti nás mohou klidně znovu obsednout a zpevnit naši vůli mít se rádi a mít rádi život takový jaký je.

Pěkné dny a pěkné noci vám přeje Martina Lukášková 6.7.2020