Patnáctý týden je úplňkový. Po čtrnácti dnech od novu se začíná přemýšlet o dopadech toho, co bylo učiněno s tím, že vlastně stále pořádně neví, jak dál. Jak možno pozorovat, to je význam Večernice, která v novu byla ve hře – nejdřív se jedná, reaguje na vzniklé a následně se hodnotí, zda to bylo či nebylo správné z pohledu obecně platných kritérií. Situace na nebi to příliš neulehčí, neboť středeční úplněk nechá Lunu pod palbou slunečních paprsků samotnou proti zbývajícím planetám. Lunární trychtýř jako vyšitý. Hned vysvětlím astrologickou hantýrku. Je-li jedna nebo dvě až tři planety (v takovém případě musí být v konjunkci) proti zbytku planet, mluvíme z tvarového hlediska o postavení planet ve tvaru trychtýře. Ano, tvar planet připomíná v kuchyni dobře známý trychtýř. Širokou nálevku symbolizují planety a zúžené ústí je symbolizováno v našem případě právě osamocenou Lunou (viz obrázek). Můžeme tedy říct, že co se skrze planety v „nálevce“ do trychtýře nalije, to vyjde lunárním ústím ven, ale také obráceně, co lunární ústí pustí či nepustí, s tím se všechny planety musí popasovat. Můžeme tedy předpokládat, že se v nastávajících čtrnácti dnech pokusí situace vyjít vstříc potřebám lidu, neboť Luna je tak symbolem pro lid – jako masu.
Luna ve Váhách v trioktilu na Venuši Večernici v Blížencích naznačuje právě onen hlas lidu, nezaměňovat za hlas boží, neboť Váhám velí Venuše a sluchu se dostane tomu, co se ve společnosti nejvíce probírá a diskutuje ve chvíli, kdy se jí zrovna naslouchá! Takže nezbude, než vládní opatření upravit tak, aby se vlk nažral a zvyky zůstaly zachovány. Informace mají teď cenu zlata a mnohým dochází, že sázet na cizí neprověřené modely je možnost, ale ne řešení. (Ano, myslím tím, čínské modely, jak v neděli připustil i pan Prymula. Mimochodem to byl zajímavý rozhovor i v tom ohledu, že zde byly naznačeny politické tlaky, které se nepopiratelně vedou na pozadí „boje“ o zachování zdraví národa). Politici teď budou reagovat na nejhlasitější požadavky lidí, ale opět jen proto, aby z toho vytěžili body. O to nic, jen přitom mohou začít jednat nějak smysluplně a podpořit občany ve výhledu do budoucnosti – zejména té kol léta, neb v té době se projeví ekonomický propad. Ovšem konstelace naznačuje, že se udělají jen kosmetická opatření, aby lidi dostali pocit, že se život vrací do „normálu“. Napěťové aspekty úplňku tedy ukazují, že se udělají kroky, které však stejně nejsou známkou koncepce a plánu, ale optimálním řešením pro momentální danou situaci.
Neklesejme na duchu, v těchto čtrnácti dnech se nám dostane opravdu zajímavých informací o tom, co se děje na pozadí i informací spirituálního rázu a je příhodné, že do této doby zapadají Velikonoce. Tradicionalisti hlavních církví, kteří hned na začátku odmítli jakékoliv ochrany a restrikce a věděli, že za virem stojí trest na homosexuály, si mohou mnout ruce, neb na promořenost populace přeci jen dojde, a jen ti, co si je bůh vyvolí, zůstanou. Striktně odmítám, že by koronavirus byl trest, natož trest za homosexualitu, ale čím mne kupodivu ultra party inspirovaly je, že vlastně nepřímo mluví o hranicích. Hranice patří do ranku Saturna, neboť ten vymezuje a strukturuje. Jsme v době, kdy se z oka do oka setkáváme s tím, co to jsou limity, hranice a to v podstatě všichni lidé na celém světě v najednou. Zásluhou karantény a ochranných opatření se učíme znovu zpevnit svůj život. Myslím to tak,že rozvolnění, ke kterému došlo v euro-americké společnosti, je krásné a tvůrčí, ale do budoucna nefunkční, pokud jednotliví aktéři nevědí, kde začínají a končí jejich zodpovědnost, pravomoci a kompetenci. Máme teď pěknou možnost si uvědomit, zda vůbec nějaké hranice máme? Jenže my si spíš všímáme toho vnějšího, co nemůžeme dělat tak, jak jsme byli zvyklí.
Podívejme se na to ještě trochu jinak. Jsme v době jarní, kdy do půdy dáváme semínka rostlin, která chceme pěstovat. Půdu dobře připravíme, tedy zajistíme, aby měla živiny a pak do ní vložíme semínka. Zavlažujeme a čekáme, až nám rostlinky vyrostou. Přesně tak je to i s námi. Všichni lidé představují určitou půdu a podle toho, jaké má kdo inklinace a jak na sebe nechá působit kolektivní názory, přispíváme svým životem k posílení – vyživení, daného názoru a směru, k prohnojení půdy společného lidství. Pak jsou však „semenní lidé“, termín, který v roce 1973 zavedl Dane Rudhyar a ti, si zdánlivě jedou “ to své“, jako by bez ohledu na společnost, módy a kolektivní postoje. Tihle lidé se vyznačují tím, že o svých hranicích vědí, neboť poznali své limity. Ví, jak hranice využít neb ví, že se o ně dá opřít, že není důležité, v čem nás omezují, ale co nám umožňují a s čím nás propojují. Hranice jsou totiž kontaktním místem – místem doteku – místem setkání. Semenní lidé žijí pro nový svět, či alespoň pro možnost nového. Jsou to ti, co věří srdcem v možnost proměny a uvědomení si Lidství. I přes útrapy svou víru neodkládají a ve své praxi jednají v zájmu lepších zítřků, ovšem lepších pro všechny bez rozdílu. Nejsou naivní a dobře vidí, že je to běh na dlouhou trať, kde setrvačnost zvyku hraje svou roli a touha mít stále víc a víc se jen tak nepromění natož, že by vyhasla. Jsou to lidé, kteří svým životem přispívají k tom, aby stále bylo co zasít. Zasít totiž můžeme myšlenku, zasít můžeme lásku, zasít můžeme i svůj život a růst ve prospěch celku bez ohledu na omezující jednotlivosti. Tohle je těžké, převelice. Sama dobře vím, jak mne sráží k zemi, když se něco nepodaří a v tu chvíli přestávám vidět kontext dané situace a na chvíli zapomenu, že i nezdar, chyby, ztráty …patří do celku a mají v celistvosti života svoje místo a smysl.
Tento týden s přesahem do druhé lunární čtvrti 15. dubna nás nasměruje buď k jednotlivostem našich nezdarů, opětovné touze po expanzi a konzumu, nebo nás povede k střídmosti, s kterou se vlastně dá velmi pohodlně žít a hlavně, která umožňuje plánovat, jak dál. Povede nás k tomu, že budeme ladit roušky s oblečením a hledat miss roušku, nebo roušky necháme v rovině opatření, které je dočasné a proto si nezaslouží být přijaté do ranku osobního sebevyjádření? Rozhodnutí je na nás. Ve hře jsou strukturální společenské změny, což už snad každý pochopil. Co však může unikat je, že se hraje i o podobu nového světa, že v této chvíli po celé planetě jsou zasazeni „semenní lidé“, kteří připravují nový svět.
Za připomenutí stojí zkušenost starších, že proto, aby se člověk stal semenným člověkem, je třeba jediné: Rozhodnout se.
Takhle jednoduché to je a přitom náročné na požadavky, které cesta na takového člověka klade. Nemusí to proto svést každý, ale každý může hledat semenné lidi a ve chvíli, kdy je najde se jich věrně držet, pomáhat jim a přispívat na budování nového světa tím, že se od nich přiučí, že si něco málo odnese z jejich přítomnosti a to málo v sobě zasadí. Tak se mění svět a není proto divu, že to je z pohledu jednoho lidského života velmi pomalý proces, ale z pohledu vesmíru, který se pohybuje v neskonale jiných a větších časových číslech, je to proces nebývale rychlý, spontánní a krásný, neboť pokrok života, je květem vesmíru. Krize přispívá k tomu, aby se tento proces krapet posunul, aby zazněl hlas semenných lidí. Lidí, kteří nemyslí jen sami na sebe.
Tahle poeticky píšu proto, že náraz s realitou, který nás teď čeká, je třeba opřít o určitý přesah. Takže neztrácejme naději, opřeme se o svou víru a čelme tomu, co se na nás valí, neboť je-li ve hře lid – jako masa, je ve hře i silná ruka, co ho ovládá. Tou rukou nemusí být jeden jediný člověk, ale mohou jí být hlavní ekonomické kšefty. Rozdávají se nové karty a nové příležitosti, rvačka o trh vstupuje do závěru první třetiny. Takže,milí přátelé, sledujme pozorně ty, co se snaží naslouchat hlasu lidu, neboť ti samí mu mohou našeptávat, oč má vlastně žádat. Nezapomínejme, že provokatérům vždy masy nahrávají do noty, neb to, co vykřikli nahlas, to masa opakovala a přijala za své. Masa má ráda vzor a taky ráda vidí viníka svých útrap, neb má moc ho vyloučit ze svých řad či zničit. O to teď půjde. Na koho a jak „to“ hodit. V čase připomenutí ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, vcelku praktická ukázka toho, jak se postupuje.
Pěkné modré velikonoční pondělí a až se zadíváte do modré oblohy nad hlavou, myslete na semínka, která jste v sobě za dobu karantény zasadili. Zasadíte-li vnitřní semínka či opravdová semena v těchto dnech, vyroste z nich třeba takový pěkný špendlík, který právě teď kvete před mým oknem a hučí sletem včel, kterým dává první potravu. A to je jen začátek příběhu o špendlíku mirabelce, který stojí zato vypravovat. 6.4. 2020 Marluk
