Horoskop pro 19. týden – novoluní jako ratolest v zobáčku bílé holubice

V úterý nás čeká novoluní, které svou mírností bude symbolizovat vcelku dobrý měsíc. Mohli bychom se pěkně rozloučit s chladnými dny a otevřít se živorodému přívalu květnového světla. Novoluní je ve znamení Býka na 22°. Oslavenci si budou moci pogratulovat k úspěšnému roku, který jim dodá sebedůvěru, soběstačnost ale také je snadno uvede do pokušení podlehnout lenosti dle pravidla: Vše jde, tak co se snažit. Pro nás ostatní je novoluní nabídkou k tomu, abychom si „olízali” doslovné či pomyslné rány, jež jsme si uštědřili během nelehkého období uzavření. Je zde pravý čas vykročit za tím, čemu ve svém srdci věříme. Otázkou měsíce bude: V co vlastně věříš?

Zvláštností novu je totiž důraz na víru. Není nutné hnedle pomýšlet na víru ve smyslu nějaké náboženské organizace, ale na naši spirituální víru, ve které se nabízíme svůj život silám nás přesahujícím a čekáme na zprávu, zda naše usilování, práce, život a touhy budou vyslyšeny. Dar víry není jen tak. Kdo ho má, dobře ví, že se o něj musí starat a dostatečně pečovat, jinak frnk a víra se vytratí. Péče o víru spočívá ve zvědomování si jí samotné a hledání příčin a podnětů stejnou mírou ty, co ji posilují, tak i ty, co ji oslabuji. Víra je totiž vnitřní silou, jež dere se i proti větru. Odměnou vnitřní víry jsou nám nečekané chvíle, kdy se naše sny, přání a touhy vyplní. Často pak spontánně vykřikneme: „Já to věděl! Vždycky jsem tomu věřil!“ nebo v slzách dojetí děkujeme za to, čeho se nám v milosti dostalo.

Nov je v trinu k Plutonovi a sextilu k Neptunovi, což nabízí možnost, že můžeme být posíleni na hlubší úrovni. Jak si to představit? Není to lehké popsat, ale můžeme si pomoci metaforou, kterou Dane Rudhyar použil při interpretaci obrazu, kterému právě tento nov náleží: Bílá holubice letí nad rozbouřenými vodami. Jde o chvíli, kdy Noe a jeho rodina na Arše, plují na rozbouřeném a nekonečném moři. Nekonečné moře nenabízející nic než vodu splývající na obzoru s nebem tak, že pozorovatel neví, kde je konec a kde začátek, kde je nahoře a kde je dole. V takové stavu je to jedno. Nezáleží na tom, zda plujete v moři nebo v nebi. To, co je pro smrtelníka důležité, jak pro posádku Archy tak i pro náš život, je pevný bod, který nás v gravitačním působení objímá a poutá, a díky němuž víme, kde je naše místo, domov a útočiště.

Perokresba Karel Jerie

Citujme volně z Genesis: Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal a vypustil nejdříve krkavce. Ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. Pak vypustil holubici, ale ta nenašla místa, kde by její noha mohla spočinout a vrátila se k němu. Čekal sedm dnů a pak ji znovu vypustil. Holubice se večer vrátila a v zobáčku měla čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. Jeho důvěra a víra byla odměněna a holubice nesoucí lístek se stala symbolem tohoto naplnění. Příběh v sobě nese poselství i pro nastávající lunární měsíc. Holubicí je impulz novu, který nám oznámí, že se mořská hladina kolem nás uklidnila, zákazy opadly a vytratí se stopy strachu, obav a zábran, které nás doposud držely uzavřené v arše naší osobnosti.

Můžeme vcelku poctivě a pevně vykročit na svou pevninu, každý na tu, která mu je nejblíže. Uvědomit si na jakých základech a pravidlech stojíme anebo chceme stát. Teď, když budeme opětovně s minimem vnějších omezení, bude otázkou, zda se urveme z řetězu, nebo se ve vší své poctivosti vymezíme a důkladně postaráme o to, co se s energií Býka nese především a to je neulpívání. Energie se v Býku totiž drží, kumuluje a přesto se neschraňuje. Vlastní, ale je kdykoliv připravena poslat vlastněné dál, je-li to třeba. Býk totiž vydává plody, to je jeho smyslem. Není jeho smyslem vlastnit, ale vydat plody toho, co umí, co se opakováním podařilo, co ho obohatilo, s čím získal zkušenosti, co se naučil a poznal. Nemluví, ale obrazně řečeno, má ruce plné plodů, které je hotov bezhlasně poskytnout.

Venuše, vládkyně Býka, je v napětí rozběžné kvadratury k Jupiteru. Měli bychom si dát krapet pozor na míru toho, o čem a jak budeme mluvit. Nov od nás chce práci a zhmotňování toho, po čem toužíme, ale pokud příliš podlehneme touze o všem mluvit a vše komentovat, můžeme své cenné poklady i odměnu za naši víru promrhat v přívalu slov, ve žvanění a žvatlání, které nás nakonec odvede od podstaty k pokušení napasovat poznanou zkušenost na všechny další oblasti našeho poznání.

V úplňku 26. května se ukáže, zda jsme se vrátili do starých kolejí svých ustálených zvyků, zda jsme se trochu uvolnili, zda jsme zúzkostlivěli, či zda jsme otevřeni dalším setkáním, co jsme zanedbali a v čem víc žvanili a přeháněli, než abychom se s býčí trpělivostí pustili do hlubšího poznání. Úplněk je zatím daleko. Nov nás nyní vyzve odložit smutky a vykročit. Kdo byl trpělivý a udržel si víru, bude odměněn. Takže buďme pozorní ke znamením, neb nám přinesou posilu ve chvílích, kdy se snažíme ustát úzkost, kterou přináší odpovědnost k tomu, co děláme tady-a-teď. Buďme pozorní a po první lunární čtvrti si všimněme těch, kteří se budou drát do popředí, aby to byli oni, kdo první vystoupí z pomyslné Archy na nový, pevný břeh. Ti nejhlasitější, nemusí být vždy těmi, kdo jsou hodni následování i přesto, že jejich slova nám budou nabízet smysl.

Vypravujme si mýty a přemýšlejme o nich, neboť jak pěkně upozorňuje Luigi Zoja „V každé době pociťoval člověk hnutí, jako třeba agresivitu, lásku a podobně, k nimž dochází hluboko v psychice jako nátlak. Jako by mu jiné síly vnucovaly svoji vůli. Tyto síly byly kdysi pojímány v teologické smyslu jako vnější božské entity. Dnes jsou vnímány, ve smyslu psychologickém jako vnitřní impulsy silnější než vnější úmysl.”

Brzké spatření zeleného lístku v zobáčku vaší holubice přeje Marluk.

Comments are closed.

PŘIHLÁŠENÍ k odběru novinek!