Horoskop pro 48. týden – novoluní se zatměním nad Antarktidou

Planetární aspekty nejsou zas tak špatné, takže by nám dny mohly přát a pomoci nám překonat obtíže, do kterých jsme se dostali, nebo které nás ještě potkají. Neztrácejme odvahu ani naději. Malé drobné zázraky se dějí a jediné, co se po nás chce, je, abychom si jich povšimli.

Můj muž Karel měl v knihovně Dobříši workshop pro malé děti. Vymyslel takovou malou vystřihovánku místního dobrého ducha brdských lesů Fabiána, který na sebe bere podobu šiškového panáčka. Děti dostaly papír, nůžky a s chutí se pustily do práce. Část musely domalovat, další část vybarvit a na závěr nalepit z vlny Fabiánovi vousy a vlasy. Kupodivu vše šlo hladce, ale část dětí se zasekla na vousech. To mne jako asistentku zaujalo a šla jsem se vyptat, co se děje. Holčičky svorně odpověděly, že vousy Fabiánovi dělat nebudou, protože se jim to nelíbí. Já na to, že to je ale starý dobrý duch, kterému prostě věkem dlouhé fousy a vlasy narostly. Holčičky na to svorně, že ony vousy nechtějí a že mají ducha ženu a hotovo.

Nakonec proč ne, fantazii se při výtvarné práci meze nekladou. Jenže mně tahle situace začala vrtat hlavou, a jak tak nosím dětem materiál, nůžky, pastelky a lepidlo, aby mohly v klidu pracovat a nezdržovat se, všimnu si tichých dětí, které neměly s mužskou postavou hodného ducha Fabiána problém a pěkně ho ztvárnily. Ty, co si stále něco štěbetaly a o všem se radily, nakonec měly ženské provedení dobré ducha. Možná se divíte, proč to sem píši, ale myslím, že tohle je pěkná ukázka Urana jako principu proměny, obrazoborectví a rozbití stávajících struktur.

Uran se pohybuje ve znamení Býka už skoro tři roky a já pozoruji, s jakou lehkostí se odhazují vzory a tradice, které kolem sebe máme, jenom proto, že se často o všem příliš mluví, příliš rozmělňuje, analyzuje a zkoumá. Nic proti, také zkoumám, ale nyní je mnohé víc a víc poměřováno individuální hodnotou až se kolektivní hodnota vytrácí. Podle vzoru, co nevyhovuje mně, to nevyhovuje nikomu. A když to nevyhovuje, tak si to pro sebe změníme, co se nám může stát? Nic. Nic se nestane. Z ducha Fabiána je rázem Fabiánka a hotovo.

Ne, nemyslete, že bych se zlobila na holčičky, které změnily generovou podstatu lesního ducha. Jen na jejich příkladu ukazuji, jak lehce jde stará tradice odhodit. Jednou z možných příčin je, že například holčičkám nikdo doma, tj. jejich vlastní autorita v podobě rodičů či prarodičů, neřekl, kdo tím dobrým duchem je a proč nám ho je v brdských lesech potřeba. Tohle je život, prostě nejsme závislí tolik na lese a tak už nevnímáme při procházce, cyklistice či joggingu v jeho stínu duchy přírody. Jako by se ztratily z lesů stejně rychle, jako je vytěsnila naše paměť fixovaná jen na to, čeho je nám v danou chvíli třeba. 

Ale zpátky k Uranu v Býku. Jeho působnost můžeme vidět kolem nás a právě v těchto dnech před zimními svátky si povšimnout, s jakou rychlostí se ztrácejí zvyky a jak jsou vyměňovány za něco jiného. Pro křesťany adventní čas spojený s půstem a vnitřním usebráním, pro jiné čas před zimním slunovratem, spojený se stmelováním se do skupiny a pro jiné čas vánočních punčů, svařáků, schůzek s přáteli a posezení v restauraci, se rychle proměnil. Situace neumožňuje dělat to, co jsme chtěli a právě v té chvíli se ukáže, co jsme schopni pro své zvyky udělat, jak je proměnit, nahradit anebo jak dokážeme improvizovat a zvyky udržet. V malém se nám ukazuje, jak rychle umíme měnit tradice, které jsou pro znamení Býka jistou v podivně nejistém světě. Nejde o to hodnotit, které tradice jsou ty pravé a které ne. Jde o to, že se rychle vše mění a rozbíjí či ruší až často s vaničkou vyléváme i dítě. Někteří brání staré hodnoty a zvyky, jiní lobují za hodnoty právě vyvstanuvší z nově vzniklé situace. Je to pelmel proměn, kterému odolávají jen uzavřené skupiny vedoucí striktně svůj tradiční kolorit nebo lidé pevně věřící svým ideám.

Trnem v oku jsou proměny těm, kteří si v tom svém, ať už je to stávající, staré nebo nové, nejsou zas tak jisti. Jistotu jim nabízí vše pohlcující „my“ tedy, že všichni budeme stát pod stejnou vlajkou, vyznávat stejné hodnoty a tak upevňovat jednu tradici. (Tady je třeba připomenout, že Neptun v Rybách nezahálí. Jeho funkci víc jak výzvu k soucitu vnímáme na nižší úrovni jako snahu kolektivizovat ideje i statky.)  

Tím vším mířím k tomu, že bychom si měli připustit, že žijeme v přelomové době, která může odložit to, co se přežilo, jak by to bylo s Uranem v Býku zcela nejlepší, ale také v době, ve které může do propadliště dějin zahučet spousta tradic a zvyků, které se stále osvědčují a to jenom proto, že se zrovna nehodí do krámu. Například se mohou ztratit poslední zbytky přírodních duchů, neb kdo by na ně v dnešní vědecké době věřil, místo toho, aby se na nich ukázalo, jak nutné je propojovat vědomí každého jednotlivého člověka s děním v přírodě. Mohli bychom najít další a další příklady toho, co se ztrácí rychlostí světla místo, abychom si dané poctivě upravili pro stávající podmínky. Na druhou stranu je třeba říct, že se objevují nové aktivity aspirující na budoucí tradice, které nejsou ani trochu marné. Jde o to, zda se díváme na situaci v duchu poloprázdné či poloplné sklenice. Tak či tak, jsem to chtěla připomenout v době Uransko-saturnské kvadratury, v době systémových změn a nových ideologií a propagand, které se na nás tlačí ze všech stan. Právě teď je dobré zachytit a protřídit to, co se rychle ztrácí a naopak upevnit to, co se rychle objeví, aby to zas v zápětí stejně rychle nezmizelo.

V sobotu nás čeká novoluní, které bude v oblasti Antarktidy viditelné jako zatmění Slunce. Zatmění je obecně spojeno s návratem minulosti a jeho platnost zas s oblastí, nad kterou je viditelná. Podíváme-li se na tuto oblast, spatříme, jak se v ní odráží náš díl devastace přírody. Právě v Antarktidě vidíme proměny, které doprovázejí  jaký si pro nás ještě stále neznámý cyklus globálních změn na Zemi. Od té doby, co je Uran v Býku, zaznamenáváme v této oblasti nejvyšší teploty od začátku měření. Tempo tání ledu se zrychluje. Výzkumníci v této oblasti už stejně dlouhou dobu intenzivně varují, že emise přispívají k tomuto pro nás katastrofálnímu dění, které dle nich bude kulminovat kol roku 2060.

Nuže, zatmění by mohlo symbolizovat návrat ke starý-stávajícím způsobům, nebo by mohlo být příslibem, že se strany zkoumající tuto oblast tak leknou, že se do veřejného diskursu dostanou mnohem více témata, vlivu našeho příliš rozbujelého a bezstarostného způsobu života. Opravdu nechci malovat čerta na zeď, ale spíš si myslím, že zatmění posílí ty, co mají své zájmy nehledět na varování a dál hnát vpřed politiku obchodu s emisemi, ale v jádru nic pro přírodu nedělat.

Naděje na závěr. Po workshopu s dětmi nás zavolali na promítání filmu. Byl to maličký pětiminutový animovaný film na motivy jedné z pověstí z Dobříšska, kterou jsem upravila a napsala a Karel komiksově ztvárnil. Byla jsem zkraje zvědavá, ale jak film začal, začaly mi téct slzy dojetím. Filmeček natočily sourozenci Poljakovy, kteří do něj vložily všechen svůj um a talent. Dílko, které nemělo chybu a směle by mohlo zastínit podobné pořady na stanici Déčko, mělo spád, šmrc, výtvarnou čistotu a skvělý střih. Já si přitom uvědomovala, že mi Bůh a celý jeho Vesmír dávají mimořádnou příležitost nahlédnout do budoucnosti. Vidět, jak dílo autorky pověstí paní Štamberkové z minulosti ovlivnilo mě a Karla, a jak my svým dílem ovlivnili tyhle tři sourozence. Udělali to po svém a skvěle. Když jsem jim osobně děkovala, trochu dost se styděly…a mě jelo hlavou a srdcem, že je důležité, abychom všichni dělali to, co je naší tvorbou co nejlépe, neb to může ovlivnit ty kolem nás a třeba i ty, kteří přicházejí z budoucnosti.

Vkládám do textu svůj příběh záměrně, neb jím chci čelit závalu kovidových informací a restrikcí. Uvědomme si, že jsou vedle nás ti, co věci mohou změnit a právě ty bychom měli hned teď svým chováním  inspirovat.

perokresba Karel Jerie

Novoluní se odehraje na sabiánském symbolu Střelec 13°: MINULOST VDOVY JE VYNESENA NA SVĚTLO

Klíčová myšlenka: Karma minulých činů a její vliv na příležitosti, které přináší nový cyklus.

Rudhyar pojímá tento obraz hodně karmicky a zdůrazňuje, že se cyklus uzavřel a to, co bylo obsahem minulé etapy se nyní dostává na povrch, před oči všech, do každého vědomí. Mluví o karmické odplatě. Ano, může tak být, ale chtěla bych připomenout, že ona odplata má i světlé stránky. Díky krizi si totiž konečně každý uvědomí, jak jsme mezi sebou propojeni, a to, co například zažívá počtem omezený personál nemocnic, se nás také dotýká. Slyšíme o tom, jak je jim v jejich službě nelehko, ale neuvědomujeme si, že se tíha jejich služby vykupuje tím, že se na střední odborné školy letos přihlásilo mnohem více studentů než v minulosti, že sestrou, pečovatelem chce být víc mladých lidí. Jiné mladé lidi vede nedostatek informací k hledání a budování nových forem sdílení informací a k novému hledání relevantních zdrojů. Karma se může projevit i tak, že to,co vdova z obrazu prožila, může být v budoucnosti zužitkováno dobře, pro rozvoj a blaho všech. Odplata, která se tímto obrazem ukazuje (vynesení minulosti) může být děsivá, ale také může být dobrá, neb se může potvrdit, že člověk ještě nezapomněl budovat lidství. A to je to, oč tu stále běží.

Věřme v ideály a neztraťme je z dennodenního bytí, stejně jako neztrácejme péči o naše tradice. Léčivý adventní a před slunovratový čas  přeje vás Marluk.

Astropodcast pro 48. týden