Nový týden se rozeběhl a vehnal školáky do lavic. Používám slovo vehnal, neb neznám dítě, které by se do školy těšilo, pokud už ji zná a je tak, žel, zbaveno romantických představ o tom, že výuka probíhá v duchu „škola hrou“ a za katedrou stojí ti, co je výuka baví a jsou za ni i po právu dobře odměněni.
Na tento týden jsem měla zcela jiné plány, ale znáte to: „Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu svoje plány“. Mám tedy změnu a uvidím, k čemu jinému se mi tak nabídne příležitost. Změny totiž nejsou jen tak. Zkraje mě tedy děsně zasáhnou a je mi líto, že přišly a překazily to, co jsem si myslela, že bude. Jenže nějak se to stalo, že se trápím jen chvíli a vzápětí sleduji, k čemu změny jsou vlastně dobré. Zjistila jsem, že změny vždy přinesou něco, jakýsi „dárek“, který bych jinak nepotkala, natož že bych ho rozbalila. Nemyslete, píši o tom záměrně, neb jsme v období, kdy vyniká chvíli se naplňující a zas na chvíli uvolňující se konjunkce Merkura Epiméthea s Uranem v sextilu na Marta. Takže téma změn je jaksi stále na stole. Změnám v ústrety!
Ze všech stran zní slova o omezení, uzavření, stažení, zastavení, opatření, přetížení, navýšení, ochrana, obrana, restrikce atd. a situace se jeví vážně. Jak se na to dívám z pozice humanistické a transpersonální astrologie?