astrologický instrumentář

VI. Merkur – tajný agent 007

Jistě si se mnou vzpomenete na některý z filmových dílů agenta 007. Před očima se objeví hrdina, který si pokaždé poradí. Jeho hlavním posláním je zajistit hladký průběh operace, získat tajné informace a hlavně zcela nenápadně a elegantně zničit nepřítele. Z přehršle schopností poutavého agenta 007 si vybereme ty, které vždy projevuje. Jsou jimi lstivost, vtipnost, bystrost a vědomostní přehled, jazyková vybavenost, postřeh, společenský přehled, obchodní duch, zvládání techniky a technologií, logika a moudrá zkušenost a v neposlední řadě i zvědavost. Tyto vlastnosti mohou snadno připomenout funkce, které astrologie spojuje s Merkurem.

Read the rest of this entry »

V. Lunační cyklus

Na symbolické cestě lunačním cyklem jsme vždy, když začínáme s někým nebo něčím navazovat vztah. Chceme-li s tím, kdo nás láká a zajímá navázat vztah, jsme na tom stejně jako Exupéryho Malý princ, který si chce hrát s liškou. Než se tak stane, musíme projít jednotlivými fázemi. „Musíš si mne ochočit,“ říká liška a tak utvořit vztah.

Read the rest of this entry »

IV. Vztah Slunce a Měsíce – zkoušky děda Vševěda

Od nepaměti bylo lidstvo fascinováno zatměním. Nebeskému jevu spojení Slunce a Měsíce přisuzovali tajemné a hrůzostrašné vlivy. První písemný doklad o slunečním zatmění pochází z 22. října. 2137 př. Kr. z Číny. Pro některé národy jižní polokoule bylo zatmění symbolem milostného aktu. Národy blíže severnímu pólu věřily, že si Slunce s Lunou vymění místo a tak zkontrolují, co se děje na Zemi. V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění Slunce požíráno drakem a při zatmění Luny chtějí Měsíc sežrat hladoví psi. Proto se lidé sešli a zaháněli obludy co největším hlukem.

Read the rest of this entry »

III.Luna. Příliv a odliv pocitů a nálad

K tomu, abychom si prakticky představili a zažili astrologickou funkci Luny, stačí opravdu málo. Pohlédneme-li si společně na obrázek, uvidíme Měsíc v záplavě světla slunečních paprsků. Vlevo máme současný grafický lunární znak a vpravo bodrého chlapíka, co ve své koruně nese lunární světlo. Stručný popis, jenže … V okamžiku, kdy se na obrázek pořádně zadíváme, nás podobně jako samu Lunu, může zalít „světlo“ nálad a pocitů. Všechno, co nás ve světě obklopuje, v nás více nebo méně vyvolává různé nálady. S obrázkem související i nesouvisející pocit nás naplňují až po okraj. Něco se „děje“, něco cítíme, nebo zdánlivě podivně vnímáme, že nic necítíme. Aniž by nám kdo řekl, se s tím, co k nám přišlo, musíme vypořádat.

Read the rest of this entry »

II. Slunce. Ten, který září, se musí vidět!

Aneb co představuje solární funkci?

Slunce v dobách před.n.l. se v Mezopotámii spojovalo s bohem Šamaš (sumersky Utu /soudce/). Bylo mu připsáno číslo 20. Šamaš měl svou božskou povahu vytvořenu ze základního aspektu – slunečního světla, které proniká všude a není před ním úniku. V jeho světelné záři vychází vše najevo – celý svět získává své tvary. Původně ženské božstvo, po invazi Akkadů se stalo božstvem mužským. Jeho jméno nese význam: „Vyměřovatel osudů, architekt vesmírného záměru“. Přisoudili mu atributy soudce, strážce práva, spravedlnosti v tom nejlepším smyslu. Stal se bohem orákula a jeho patronem. Zničující žár však k projevům boha Šamaše nepatřil. V momentu, kdy Slunce ničí, spadá ničivá sílá buď bohu podsvětí Nergalovi, nebo nějakému jinému bohu podsvětí. V mýtech Šamaš dohlížel na svět, znal „všechny kouty“ světa na horizontech země. Ozařoval je svým jasem a prořezával v nich svou pilou (symbolicky – sluneční paprsky) cesty.

Read the rest of this entry »