1. TRANSforMOTOR 2011

Jak astrologie ztratila smysl pro proces

úryvek z knihy ASTROLOGICAL ASPECTS – A Process Oriented Approach, Dane Rudhyar Leyla Rael, vyd. Aurora Press 1980, pracovní překlad Radmila Valtrová a Ondřej Klouček, redakce Jindřich Veselý.


Když se z cyklů v čase staly kruhy v prostoru, astrologové se tak intenzivně začali zabývat kruhy, až zapomněli na cykly, jejichž jsou kruhy pouhým zobrazením či symbolem.

Prožívání času se těžko měří nebo přesně definuje. S prostorem (ač je filosoficky pouhou abstrakcí) se lze mnohem snadněji prakticky i pojmově vypořádat, zejména když pracujeme s jeho malou částí, kterou snadno lapíme do pasti hliněné tabulky či kusu papíru. Prostor nám postojí a nevrtí se, ani když na něj vezmeme pravítko či kružítko, abychom ho rozdělili na části ještě menší.

Čas, a zejména nástroje k jeho měření, jež jsou všechny odvozeny od nebeských pohybů, se tak pěkně nechovají. Všechno na nebi je v neustálém pohybu, a hýbe se to vždy ve vztahu ke všemu ostatnímu. Ani takzvané „stálice“ vlastně nejsou stálé – jen vypadají, jako by navzájem zůstávaly ve stále stejných poměrech. I ony se pohybují, dosti pomalu, ale přece, a to ve vztahu k bodu jarní rovnodennosti a k cyklu ročních období mezi Sluncem a Zemí. Kromě toho, ačkoliv pohyby na nebi tvoří mnoho cyklů – různých, řekněme, časových řádů, jako je rok nebo den, a jiných, jako je siderický cyklus Měsíce nebo synodický cyklus mezi Sluncem a Měsícem – ani jednu tuto časomíru nelze přesně vyjádřit pomocí nějaké jiné. Když se pokoušíme porovnat nějaký nebeský cyklus s jiným, delším, vždy se vyskytne nějaký nemilý zbytek, přesah; například rok trvá 365 a ¼ dne, nikoliv přesně 365. Vždy tudíž zůstane jakoby nějaký „nezúčtovaný“ čas, a jak se menší cykly snoubí s většími, zbytky či přesahy se hromadí. Kalendáře, a koneckonců i astrologie jako taková, vznikly z potřeby neposedný čas nějak ukáznit. Read the rest of this entry »

Cyklus Slunce a Luny – zatmění

Proč dochází k zatmění? Slunce je přibližně 390krát větší než Měsíc, ale současně je od Země přibližně 390krát vzdáleno. Průměry světelných kotoučů na naší obloze jsou tak přibližně stejně veliké, cca půl stupeň úhlové míry. Za určitých okolností, když jsou souřadnice Slunce a Měsíce stejné, nebo téměř stejné, zakryje Měsíc Slunce a brání tak jeho světlu dopadnout na zemský povrch.


Existují tři typy zatmění Slunce: částečné, prstencové a úplné. V průběhu jednoho zatmění se často stává, že se jeho typ mění.


Zatmění na našem území v letech 1706, 1415 přímo druhý den Husova slyšení na koncilu v Kostnici, kde bylo zatmění také pozorovatelné, , srpen 1999. Příští zatmění spatří naši potomci až v roce 2135.


Chceme-li prakticky poznat význam zatmění v horoskopu, musíme si uvědomit jednu zásadní věc a tou je, že zatmění jsou fáze cyklu vztahu mezi Sluncem a Lunou.


V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění Slunce požíráno drakem a při zatmění Luny chtějí Měsíc sežrat hladoví psi. Proto se lidé sešli a zaháněli obludy co největším hlukem.


Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze brání duchovnímu pokroku.“ Při zatmění jsme vystaveni síle svých zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Jsou výzvou k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle vnitřní povahy a vůle, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.

K diskusi nad významem zatmění Slunce

Petr Lisý


Ivetka přišla s postřehem, že zatmění Slunce představuje na společenské úrovni oslabení racionality ve prospěch iracionality a příležitost začít realitu vnímat symboličtějším a intuitivnějším způsobem. Martina předtím zmínila, že společenské časopisy od ní očekávají především negativně laděné hodnocení zatmění, něco jako že je to zlé znamení anebo temné proroctví. Read the rest of this entry »

Mystéria spánku a snů

Dane Rudhyar. Překlad Jindřich Veselý.


Kdybych měl vybrat z astrologie to nejzákladnější učení, byl by to nepochybně princip polarity. Každý v astrologii používaný faktor má svůj polární protiklad. Každému zodiakálnímu znamení přísluší jako jeho polární protiklad znamení protilehlé. Zimní slunovrat vyvažuje letní slunovrat, jarní rovnodennost podzimní rovnodennost. Každá planeta tvoří pár s jinou (Slunce a Luna, Mars a Venuše, Jupiter a Saturn nebo Jupiter a Merkur). Každý úsek natálního horoskopu (tj. každý dům) nad horizontem má svůj doplněk v protilehlém úseku pod horizontem. Východní ascendent vyvažuje západní descendent atd.

Astrologie je především metodou, usilující o nabytí úplného porozumění živoucím organismům; může jít o těla či osobnosti, dokonce i o společenské organizace (jako národy nebo obchodní firmy), které nějakým způsobem působí jako více či méně stálé celky, organizující produktivní aktivity lidských bytostí. Život v kterékoli formě funguje v bipolárním rytmu – tak jako elektřina, která má vždy pozitivní a negativní pól. Proto je porozumění polaritě pro studium astrologie zásadní. Read the rest of this entry »

Astrologický klíč k významu sexu pro člověka


Ukázka z knihy D. Rudhyara – Astrologická studie psychologických komplexů. Kapitola IX.  –  překlad Stanislav Kocůrek


FRUSTRACE a zábrany v oblasti sexuální aktivity vedou mnoha různými způsoby k emocionálním blokům a psychickým předsudkům nebo defektům osobnosti. Tyto způsoby tvoří téma nejpopulárnější části novodobé psychologie od dob Freuda. Nicméně není jisté, zda je otázka sexu-v rozsáhlém novodobém smyslu tohoto termínu-většinou lidí, včetně psychologů, pochopena ve všech jeho aspektech. Kdykoli by měl být sex nahlížen jako manifestace instinktu pro biologickou reprodukci, není jeho smysl zcela pochopen. Psychologické problémy, které se vztahují k sexu, nemohou být v současnosti uspokojivě vyřešeny, pokud není rozdílu mezi neosobně-instinktivními a osobně-vědomými aspekty sexuální aktivity.

Pro člověka kmenové a agrokulturní společnosti je sex jedinou věcí, jejíž základní postoj k životu a myšlení je podmíněn rytmickými procesy a otázkami plodnosti půdy a růstu semene. Pro egem ovládanou osobnost novodobého obyvatele města je sex zcela jinou záležitostí. Pro prvního je sexuální potřeba neosobní manifestací proudů plodného života, sevřeného sociálně-náboženskými tabu. Jedná v duchu života, protože uskutečňuje sexuální akt. Ovšem skutečnými aktéry představení jsou mužské a ženské buňky; zbytek organismu pouze podporuje hlavní aktéry, a jakékoli zúčastněné psychické a emocionální faktory jsou jakoby „harmonickými tóny“ základního rytmu universálního života. Na druhou stranu, pro novodobého člověka je sex v první řadě korespondencí pro osobní emocionální potřebu; a z tohoto hlediska jsou individuální rysy a postoje rozhodujícími a určujícími faktory, zatímco vyloženě biologický popud k rasové reprodukci je považován za samozřejmý, možná nevyhnutelný, přesto nezřídka úmyslně popíraný či nenáviděný prvek. Read the rest of this entry »