Upřímně řečeno, když je toho na člověka moc, nejde mu užít si adventní čas tak, jak by chtěl. Obzvlášť dnes ráno jsem si to uvědomila, když mi pod nohama chroupala zmrzlá tráva jemně pocukrovaná první sněhovou nadílkou. Chvíle ticha, napadlo mne.
V určitém úhlu by se na mě dalo uplatnit přísloví o tom, že kovářova kobyla chodí bosa. Povím vám hned proč. Příběh začal před sedmi osmi dny, kdy jsem jela večer autem domů a koukám u nás na kopci, kde se mi otevře výhled do krajiny našeho břehu Vltavy ale také do krajiny nebeské, že na východním obzoru svítí jasně „hvězda“. …
Novoluní otevře nový lunární měsíc, do kterého nám spadá adventní období. Pozice planet a jejich vztahy rýsují symbolický obraz, který tentokrát nabízí zajímavé vyhlídky.
Zdravím v novém týdnu. Nejdříve je třeba si připomenout dvě důležité věci. Za prvé, že úterní úplněk se zatměním Měsíce bude pozorovatelný z Asie, Austrálie, tichomořských ostrovů a Ameriky. Za druhé, že symbolický význam zatmění se odrazí tam, kde je možné ho pozorovat. Píšu to proto, abychom se v tom všem strašení kolem nás trochu usebrali a nečekali hned pohromy, protože zatmění Měsíce symbolizuje otevření cesty k novému, k aktivnímu přístupu.
Včera jsem to nestihla, a tak začnu týden v úterý rovnou první lunární čtvrtí, která právě na obloze probíhá. Pohled na horoskop ukazuje, že napětí se dá krájet a mnohé, byť i drobné události, nás mohou zasáhnout víc, než bychom čekali.